Nadpřirozeno

Upír

Básnička, kterou jsem napsala před rokem a nyní jsem jí našla zašantročenou v šuplíku. Mé představy moderního upíra...

Zavzpomínej někdy na to,
co dělilo tě od moci.
Možná navráti se ti to,
avšak jenom za nocí.

V té době se občas vzbudíš,
pachuť v ústech pocítíš.
Jakmile se probereš,
krev na míle vycítíš.

Z postele se tiše zvedáš,
moc ti proudí v těle.
Až ráno potom zalehneš,
budeš zas spát skvěle.

Co se děje každou noc,
to málokdo tuší.
Ty se snažíš získat moc,
vysát lidem duši.

Někteří tě nazývali,
v dávných dobách, upírem.
Avšak ještě netušili,
kdo opravdu je tvým pánem.

Pro tebe je jejich duše -
jejich krev a mládí -
jen to, čím ty živ budeš,
to všechno, co tě v noci svádí.

S ránem se moc zase ztratí,
zmizí v dáli nočních můr.
To, co tě v noci síly vrátí,
je teď tiché jak ten důl.

Není pravda, že v rakvi spíš,
ty nejsi zrůda, jak tvý předci.
Možná občas vyhledáš klid,
tam kde nejsou žádní svědci.

Pouze po nocích městem chodíš,
na samotné lidi čekáš.
Doufáš, že se dneska najíš,
je ti jedno, kdo se leká.

Dnešní doba nahrává ti,
už se lidé nepálí,
Nebojíš se, že tě zmlátí,
lidé dávno prohráli.
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.