Bonum et malum HP/DM

1.kapitola

- Zlo sobě připravuje, kdo chystá jinému - Aristoteles ze Stageiry
Další z těch nekonečných bitev stále nekončící války. Dvě skupiny kouzelníků po sobě metali jednu kletbu za druhou.
V průběhu boje se jednotlivé bojující skupinky tak smíchaly, že nezávislý pozorovatel by jen těžko poznal, kdo ke komu patří. Kdo je na čí straně. Jen černé hábity a bílé masky odlišovaly Smrtijedy od kouzelníků z Fénixova řádu, kteří měli na zádech černých hábitů obraz ohnivého Fénixe.

Černovlasý mladík byl zcela ponořen do víru boje. Ne snad, že by tolik milovat sílu pocitu, když někoho zranil, či nějakým nedopatřením zabil, ale on musel bojovat. Jako jediný z kouzelníků, kteří se na bitevním poli nacházeli, on jediný musel bojovat i kdyby nechtěl. Nesl na svým mladých bedrech osud celého kouzelnické světa. To on byl předurčen k tomu, aby zabil Pána zla. Muže, který mu zabil rodiče. Člověka, který snad už ani s lidskou rasou neměl nic společného. Mocného kouzelníka, který byl pevně rozhodnut ovládnout svět.

Nebylo by to snad ani tak těžké, kdyby Pán zla kolem sebe neměl stovky přívrženců. Morbidních Smrtijedů, kteří se, stejně jako jejich Pán, nezastavili před ničím. A právě z jedním z nich teď Harry bojoval.

"Expeliarmus." Potter stále ještě odmítal používat Zakázaných kleteb, když to nebylo bezpodmínečně nutné. Smrtijed se jen tak tak vyhnul paprsku.
"Crucio!" Zamaskovaný kouzelník se použít Zakázanou kletbu rozhodně neštítil.
"Expeliarmus." Harry opět použil odzbrojovací kouzlo. Tentokrát zasáhl svůj cíl. Sice se mu nepodařilo smrtijeda připravit o jeho hůlku, ale kouzlo jeho protivníka odhodilo několik metrů daleko.

Smrtijed se zvedl ze země a zamířil zpět k Harrymu. Při dopadu mu z hlavy sklouzla kápě. Smrtijedí maska ležel zapomenuta opodál. Potter dnes poprvé pohlédl do očí svému protivníkovi. Už už pozvedal hůlku k dalšímu kouzlu, když si uvědomil, kdo proti němu stojí. Zarazil se v polovině pohybu.
Smaragdové oči fascinovaně sledovaly mladého smrtijeda.

Smrtijedovy dlouhé plavé vlasy v jemném vánku lehce obletovaly kolem bledé, aristokratsky vznešené tváře.
Stříbrné oči hleděly na černovlasého chlapce. Téměř nepatrný úšklebek zdobil Smrtijedovy rty.
Draco Malfoy pozvedl hůlku, on celou dobu věděl, že bojuje právě s Potterem.

Rudý paprsek zasáhl černovlasého mladíka dřív, než si vůbec stačil uvědomit, co se děje.

***

Pomalu se probouzel v temné kobce. Ležel na jakési polorozpadlé dřevěné posteli. Roztržitě se rozhlédl kolem. V matném světle jediné louče viděl kamenné stěny, strop i podlahu pokrytou vrstvou jakési slámy. Občas se tudy prosmykla vyplašená krysa. Očividně byla dlouhou dobu zvyklá, že se v této cele nikdo nenáchazí. Tedy, spíše nikdo dostatečně živí na to, aby jí mohl ublížit.

Černovlasý mladík se opatrně postavil. Nic jej nebolelo, zatím. To tedy znamenalo, že se na něm Smrtijedi ještě nestihli dostatečně 'vyřádit'.
Přešel malou místnost kolem dokola. Hledal jakoukoliv možnou cestu ven. Ani se moc nedivil, když žádnou nenašel. Smrtijedi byli v tomhle až příliš pečliví.

Opět si sedl na plesnivou postel, která hrozila, že se každou chvíli rozsype.

Čekal. Nic jiného mu také nezbývalo, než čekat až si jeho věznitelé najdou tu chvilku, aby ho obeznámili s fakty.
Hlavně s tím, co po něm chtějí. Protože jak mu bylo jasné, zabít ho mohli hned. Tak proč to neudělali?

***

Draco Malfoy byl na sebe náležitě hrdý. Konečně! Konečně se mu podařilo něco, co skoro nikomu před ním.
Něco, čím potěšil Pána zla. Něco, co aspoň trochu zmírnilo zlost Temného pána na rodinu Malfoyů. Draco Malfoy chytil 'Chlapec, který přežil'.

Teď, po bitvě, kde strana dobra utrpěla četné ztráty, se Draco procházel po sídle Pána zla. Ne, on se neprocházel. On bezcílně bloumal u vchodu do sklepení. Něco mu vrtalo hlavou.
Pohled. Jediný pohled smaragdových očí. Pohled, který se na něj upřel těsně předtím, než na jeho vlastníka sesla omračující kletbu.
V tom pohledu bylo něco víc. Něco, co nemohl přesně definovat. A právě to něco mu nedalo pokoj.

Normálně by na něco takového dávno zapomněl, ale teď ne. Možná právě proto, že se jednalo o Pottera a u něj tyhle pohledy nebyly obvyklé, zvlášť když byly věnované někomu takovému, jako byl Draco Malfoy. Možná proto, že to mělo zvláštní příchuť zakázaného. Co by tomu řekl jeho otec, přemýšlí o Potterovi a jeho pohledu. A co teprve Pán zla? Jistě by to ani jednoho z nich nepotěšilo. A pokud některý z těchto dvou kouzelníků zuřil, bylo lepší držet se dál.

Plavovlasý mladík si tiše povzdechl. Rozhlédl se kolem, zda jej nikdo nesleduje a sešel do sklepení. Do míst temných kobek, kde drželi 'Chlapce, který přežil'.
Draco musel zjistit, co ten pohled znamenal.

***

Harry se opět zvedl, nevydržel sedět. Ne, když nevěděl, co se stalo s Řádem. Co s jeho přáteli. Jak dopadla bitva...
Nepochyboval o tom, že smrtijedi vyhráli. Vždyť, kdyby to bylo jinak, tak by tady teď neseděl. Ale jak moc velké byly ztráty strany dobra, jeho strany?

Pak se jeho myšlenky stočily jiným směrem. Stále byly sice u odehraté bitvy, ale již nepřemýšlel nad tím, kdo vyhrál, ale nad jednou konkrétní osobou.

V boji jej dost zarazilo, když tam narazil na Draca. Přece jenom, sice věděl, že je na straně Voldemorta, ale nečekal, že mladý Malfoy bude bojovat a už vůbec si ani ve snu nepomyslel, že bude bojovat právě s ním.

Věděl, že udělal chybu. Nechal se unést čímsi nesmyslným, místo toho, aby bojoval. To kvůli němu strana dobra prohrála.
A přitom stačilo tak málo. Kdyby jen nezjistil, s kým bojuje.
A nebo, aby se nenechal unést. Aby dál bojoval. Aby nedal najevo svou slabost.

Teď bylo pozdě něco si vyčítat. Měl předpokládat, že tam Draco bude. Měl si uvědomit i to, že mladý Malfoy na něj bez skrupulí zaútočí. Měl...

Opět si frustrovaně sedl na postel.
Bylo zbytečné uvažovat nad tím, co měl. On se hlavně neměl dostat do této situace. Neměl si dovolit takhle uvažovat. Neměl si dovolit snít a už vůbec ne, snít o plavovlasém mladíkovi.

***

Draco rozhodně kráčel temným sklepením. V hlavě si pomalu formoval plán.
Rozhodně neměl v úmyslu se Pottera mile ptát, to by bylo víc než trapné. Ale nějak to zjistit musí. Potter přece nemusí vědět, proč se na to ptá. On přece vůbec nemusí postřehnout, že se na něco takového zeptal...

Zastavil se před dveřmi, které vedly k 'Chlapci, který přežil'.

Z kapsy vytáhl hůlku. Ještě jednou se rozhlédl po temné chodbě, zda tu opravdu nikdo není. Moc se mu nelíbilo, že zde nikdo nehlídá. Přece jenom... Tady byl zavřený Potter a Pán zla neudělal žádné opatření..? Ani potom, co mu černovlasý mladík tolikrát uprchl..? To Draca trochu zarazilo, ale všechno tomu nasvědčovalo.

Mávl hůlkou a otevřel dveře zajištěné kouzlem, aby mohl projít pouze smrtijed.

Vešel do šera plesnivějící kobky.

***

Harry seděl na posteli. Rozmrzele hleděl před sebe. Nemohl uvěřit tomu, že jej zde nechali tak dlouho bez výslechů, bez čehokoliv. Nerozumněl tomu, to po něm opravdu nic nechtějí..?

Náhle se dveře se zeskřípěním otevřely. Dovnitř vešla zahalená postava s napřaženou hůlkou.

Černovlasý mladík se urychleně zvedl z postele. Netušil, kdo proti němu stojí. Ale nehodlal tady jen tak sedět a čekat až na něj dotyčný sešle nějakou kletbu.
Sice se neměl jak bránit, ale co kdyby se naskytla příležitost k útěku, nebo k obraně po mudlovsku.
Jakoukoliv šanci by si nemohl nechat ujít. Možná by se již jiná nenaskytla.
A hlavně, trochu se i bál. A sedět a třást se strachy, to přece jenom nevypadá moc dobře...

***

Draco vstoupil do místnosti. Jediným mávnutím za sebou zavřel dveře.
Hleděl na 'Chlapce, který přežil'. Viděl strach, ale i odhodlání v zelených očích. Opravdu si Potter myslel, že on, Draco, je hrůzný smrtijed, kterého by se měl bát? No jistě, snažil se takový být, ale prostě na to neměl. Teď ještě ne... Ale způsobit bolest uměl i tak dost dobře...

S ďábelským úšklebkem, který Potter nemohl vidět, neboť mu tvář zakrývala smrtijedí maska, se začal k černovlasému mladíkovi přibližovat.

***

Harry lehce nejistě, snad i zděšeně, zíral na blížícího se smrtijeda a malými krůčky couval ke zdi za sebou. Pak se náhle zarazil. Smrtijed vyšel trochu víc na světlo. A Harrymu konečně došel fakt, že ten, kdo se k němu blíží, není statný dospělý smrtijed, jako většina. Tenhle byl celkem drobné postavy, a i když se hůlku snažil držet pevně, ruka se mu lehce chvěla.

Harry věděl jen o jediném člověku, který by připadal v úvahu. Ale co ten by tady dělal...
Jistě, byl to smrtijed, ale proč by chodil za ním do sklepení..? Proč Voldemort poslal zrovna jeho?

"Malfoyi..." hlesl, když viděl, že i smrtijed si pomalu uvědomuje, že mu došlo, kdo je.
"Skvělé, Pottere, dokonce ti to ještě i pálí," lehce naštvaně odsekl Draco. Toť jeho moment překvapení. Tohle Potterovi nedaruje, takhle mu to zkazit.
"Proč poslal tebe?" Harry stále ostražitě sledoval Dracovu hůlku, i když chlapce teď nevypadal na to, že by jí měl v blízké době použít.
"Poslal? Mě ale nikdo neposlal, Pottere," odfrkl Malfoy, až vzápětí si uvědomil svojí chybu.

***

Mlčky stáli proti sobě. Snažili se uhodnout myšlenky toho druhého.
Draco náhle pozvedl hůlku. Uvědomil si, proč sem vlastně přišel.
"Sectusempra," z ničeho nic seslal na nepřipraveného Nebelvíra kletbu.
Harry poklesl k zemi, když jej, jako ostrý bič, švihla přes obličej magie. Cítil jak mu po tváři stéká krev. Snažil se na to nebrat zřetel, opět se postavil pevně na nohy.
"Nehraj si na hrdinu, Pottere, a řekni mi všechno, co víš," Draco se rozhodl nejdřív zjistit pár informací, kterými by si mohl naklonit Pána zla, až poté se bude zabývat tím, proč tady vlastně byl.
"Trhni si," jasná odpověď.

Černovlasého chlapce odmrštilo kouzlo černé magie. Narazil do kamenné stěny za sebou a sesunul se k zemi. Opřel se o roztřesené ruce, pokoušel se postavit. Z úst mu tekla temně rudá krev...
Smaragdové oči se zahleděly na Mafoye, který opět pozvedal hůlku k dalšímu kouzlu.
Draco už se nezdržoval otázkami. Prostě chtěl Potterovi ublížit, hodně ublížit.
Snad, aby on sám zapomněl na to, co třeba mohl cítit. Ale hlavně, aby neviděl v zelených očí ten jas, ten nesnesitelně silný cit...

***

Draco se sklonil k chlapci, který bolestí sténal na zemi ve vlasní krvi.
Hůlku zastrčil za opasek. Se zájmem sledoval Potterovu tvář potřísněnou krví. Klekl si na zem. Nedbal na to, že klečí v kaluži krve, Potterovo krve.
Netušil, co ho to popadlo, ale sklonil se ke zkrvavenému chlapci ještě blíž.

Rukou jemně setřel pár kapek krve, která černovlasému mladíkovi stékala po tváři. Nepřítomně se usmál.
Sehnul se. Opatrně, snad nejistě, políbil černovlasého mladíka na rudé rty. Cítil jak Potter pod jeho polibkem trochu povolil, pootevřel ústa a vpustil Dracův jazyk dál.
Malfoy v puse pocítil pachuť krve. Nedbal na to, byl příliš ponořen do vášnivých polibků, jimiž Pottera obdarovával.

Náhle jako by se mi rozsvítilo. Přestal černovlasého chlapce líbat. V tranzu se postavil. Lehce roztřeseně zíral do zelených očí, které na něj lehce vyčítavě hleděly.
Otočil se na podpadnu a vyběhl z cely ven.

***

Draco běžel do svého pokoje. Nemohl dostat z hlavy Potterův výraz, když tam odsud utekl.
Ano! Utekl. Zbaběle utekl. A to jen proto, protože se neudržel. Protože Potter se neudržel. Protože si myslel, že by ho nejraději zabil a teď ho místo toho líbá...

Zabouchl za sebou dveře. Udýchaně padl na postel. Netušil, co se to s ním ve sklepení stalo. Proč ho probůh políbil? Proč... A co Potter.

Nezdálo se, že by mu to vadilo. Ale třeba se jen nemohl bránit, vždyť byl docela dost poraněný... Co když se to někdo dozví..? Ne, blbost, kdo by se to dozvěděl... Pán zla! Co, když se dostane Potterovi do hlavy a všechno uvidí?

Postavil se. Chvíli nervózně přecházel po pokoji. Pak popadl hůlku, kterou odhodil při zabouchávání dveří, vydal se zpět do sklepení.
Poslední komentáře
19.11.2007 14:35:30: Any: Už nějakou dobu se k tomu snažím dostat, tak uvidím, jak bude čas...
19.11.2007 10:26:54: Honem, rychle, další kapču,nebo se zbláznim. FOFREM! Musim se přiznat, tahle povídka mě zaujala už o...
09.11.2007 18:21:28: no teda....už se těším na další dílek...tak šup šup at to moc neváznesmiley${1}
09.11.2007 18:20:59: no teda....už se těším na další dílek...tak šup šup at to moc neváznesmiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.