Bonum et malum HP/DM

2.kapitola

- Dobro kape po kapkách a zlo teče jako vodopád - Arabské přísloví
Draco Malfoy stál před dveřmi do kobky, kde byl držen Potter. Chtěl tam vejít, ano chtěl. Ještě před pár minutama byl rozhodnut jít dovnitř a jasně dát Potterovi najevo, že to, co se stalo a co si snad Potter myslí, že se stalo, byl omyl! Nikdy se to nemělo stát a vlastně se to nikdy ani nestalo...
Ale teď, když tu tak stál a uvažovat nad tím. Ne, nechtěl, aby Potter zapomněl na nejistý polibek. Nechtěl, aby Potter zapomněl na jeho vůni, na něj...

Chtěl vejít dovnitř, chtěl si kleknout na kamennou zem. Chtěl sledovat černé vlasy zmáčeně rudou krví. Chtěl laskat naběhlé rty. Chtěl ho mít jen a jen pro sebe...

NE! Takové myšlenky si nesměl dovolit! Potter patří Mistrovi a jen on má na něj nějaké právo. Jen on může rozhodnout kdo Pottera dostane. A on, podřadný smrtijed, nemohl jen tak jít a vzít si něco, co mu nenáleží.

Co, když Pán zla přijde na to, že byl u Pottera? Co, když zjistí, že si dovolil políbit hračku Pána zla?
To nemohl dopustit. Potter musí zapomenout...

Rázně otevřel dveře a strnul na prahu.

Opřený o zeď seděl 'Chlapec, který přežil'. Krev na něm pomalu zasychala a tvořila černé skvrny. Zářivě zelené oči hleděly klidně na Draca.

"Přišel jsi mě dorazit?"
"Ne já..." Malfoy se skoro nezmohl na slovo, zíral na Pottera a netušil, co si má počnout. Rozum mu říkal, aby mu vymazal paměť a odešel, ale pudy, ty chtěly něco jiného.

"Tak co chceš, Malfoy?" Harry se musel hodně přemáhat, aby se nepokusil zvednout a plavovlasého mladíka nezneužil. Ale nadruhou stranu, bylo přece jedno, nakolik byl Draco krásný, rozkošný, dokonalý, stále to byl Malfoy, přisluhovač Pána zla a nesnesitelný arogantní spratek. Tak co jej na něm tak přitahovalo? Netušil...

Mlčky na sebe hleděli. Pak Draco udělal něco, co by Harryho ani ve snu nenapadlo.

Vešel do cely, zavřel za sebou dveře. Stále mlčky, přistoupil k Harrymu. Hůlkou mu uzdravil všechny rány. Dalším prostým kouzlem nechal zmizet krev.

Černovlasý mladík na něj teď nejistě hleděl. Netušil, co to má znamenat. Nejdřív ho Malfoy skoro zabije, pak jej políbí, uteče. Teď se vrátí, aby jej vyléčil. Ale proč?

"Promiň."
"Cože?"
"Omlouvám se," hlesl Draco.
"Za co?"
"Vždyť víš..."

Harry se nejistě pousmál. Zvedl se a popošel těch pár kroků, které je od sebe dělily.
"Netuším.."

Přitáhl si k sobě plavovlasého aristokrata a něžně jej políbil.
Draco ztuhl, tak tohle nečekal. Vlastně, on se Potter celou tu dobu chová nějak divně.
Chtěl od sebe druhého mladíka odstrčit, vždyť sem přišel s tím, že mu vymaže paměť!

Harry si k sobě Draco o něco víc přitáhl, prohloubil polibek.

Malfoy jej od sebe náhle prudce odstrčil.

"Já-já... Tohle nejde!"
"Proč by to nešlo?" nevinně.
"Ty si vězeň a já jsem smrtijed!"
"No a?"
"Pán zla bude zuřit..." zoufale.
"Nemusí se to dovědět."
"Ale ty... Zabijí tě a já..."
"Já vím, ale nevidím důvod, proč bych si předtím nemohl užít ještě pár šťastných chvil," pokrčil rameny Potter.
"Šťastných..? Nejde to! NE, slyšíš!" Draco od sebe opět odstrčil Pottera, který se k němu stále přibližoval.

"No tak, nebuď padavka. Myslíš, že tvůj otec si nikdy s žádným vězněm neužil?"
"Nejsem jako můj otec!" vřískal Draco, stále ustupuje před Potterem.
"Samozřejmě, že nejsi..." Harry popošel dalších pár kroků.

Plavovlasý mladík s nejistotou zjistil, že již nemá kam ustupovat, za ním byly hladké zdní kameny.
"Nech mě odejít!" namířil na Pottera hůlku.
"Nemyslím, že jí použiješ," sebevědomě se ušklíbl Harry.
"Odstup odemně!"
"Ne..."

Potter došel k Malfoyovi, který na něj stále mířil roztřesenou hůlkou.
Strhl mu ruku s hůlkou ke straně.

"Nech mě odejít... Pán zla mě zabije až to zjistí, nemám tady být!" zoufalá prosba.
"Ale i přesto tady jsi," usmíval se Potter.
"Ne, já..."
"Přišel si sem, i když víš, že za to budeš potrestán, i přesto, že víš, že tě to můžeš stát život. Proč jsi teda přišel, když chceš zase odejít?"
"Já..."
"Blázínku..." něžný polibek na tvář pokrytou rumněncem.

***

Hůlka ležela zapomenuta kdesi v koutě žaláře.
Na kavalci se pod vlnami vzrušení prohýbala dvě mladá těla. Jejich synchronizované vzdechy se nesly jinak tichou celou.

***

Draco zvedl hůlku a otočil se ke dveřím na chodbu.
Smaragdové oči jej stále sledovaly.

"Vrátíš se?"
"Nevím..."
"Přijď..."
"Pottere, stále jsi vezeň, tak na to nezapomínej," zavrčel Draco.
"Já vím a ty jsi stále smrtijed. Jak bych mohl zapomenout. Zvláště, když máš na ruce to krásné tetování," ironicky se ušklíbl Harry.
"Pán zla tě zítra vyslechne a pak... Pak tě nejspíš zabije," Malfoy otevřel dveře a ještě jednou se podíval na 'Chlapce, se kterým se před chvílí pomiloval'.
"Tak rychlé to nebude a ty to víš."
"Tak jako tak, zemřeš."
"Najdou mě... Mohl by ses přidat na tu správnou stranu..."
"Která strana je správná, Pottere? Ty to snad víš? Ne, nenajdou tě, zemřeš a víš to, tak se přestaň snažit. Já na tvojí stranu nepřejdu, jsem smrtijed a ano, jsem jako můj otec," zavrčel Draco a zabouchl za sebou dveře.

Harry seděl v temnotě na prázdné posteli.
Netušil, zda udělal dobře, když Malfoye svedl, ale v ten moment... V ten moment to tak chtěl. Cítil to tak a nemohl tomu odolat. Prostě to udělal, v tu chvíli to bylo správné. Ale teď. Teď si tím nebyl tak jistý...

***

Draco naštvaně zamířil do svého pokoje. Už už sahal po klice, když se za ním ozval tak dobře známý hlas.

"Měl bys být opatrnější, když chodíš za Potterem," zavrčel Lucius Malfoy.
"Otče, já..."
"Myslíš, že o tom nikdo neví? Myslíš si snad, že Potter není hlídaný, co sis sakra myslel, když jsi za ním šel?!"
"Já..."
"Pán zla zuří. To, že jsi Pottera skoro zabil by možná překousl, ale že si se tam vrátil to už je moc! Draco, zostudil si naší rodinu, uvědomuješ si, co si vůbec udělal?!"
"Ano..."
"NE! Neuvědomuješ! Vyspal jsi se s Potterem, s nepřítelem, chápeš to?!"
"Bylo to pudový..." Draco zčervenal v obličeji. Bylo mu jasné, že všichni smrtijedi již vědí o tom, že byl u Pottera a že se s nim miloval. Sakra! Vždyť oni šukali jak smyslů zbavení a každý zasraný tuctový smrtijed to teď věděl! K čertu s tím...

"Mistr tě očekává," zavrčel Lucius.
"Ano." Ani nic jiného nečekal. Vlastně jej otec přece jen překvapil. Čekal, že když se náhodou něco takového dozví, tak bude zuřit a používat jednu kletbu za druhou a on zatím jen zuřil.

Draco vešel do sálu, který sloužil pro setkání smrtijedů.
Hned jakmile vešel, ulpěly na něm pohledy všem přítomných. Mladý Malfoy se lehce otřepal. Takže to všichni veděli.
Jak míjel smrtijedy, nemohly mu uniknout jízlivé a opovženlivé poznámky na jeho adresu. Lucius, který kráčel za ním, občas něco zavrčel, víc si však posměváčků nevšímal.

Došel až k trůnu Pána zla. Rudé oči se do něj nevyzpytatelně zabodly.

***

Harry dál seděl ve své cele.
Uběhlo již několik dní od doby, co tady byl Draco. Těch několik dní na něj stále myslel. Ve vzduchu stále cítil jemnou vůni aristokrata, před očima stále viděl Dracův výraz, když dosáhl orgasmu.
Nepřišel... Proč? Netušil...

Vlastně jej znepokojovalo ještě něco. Nepřišel ani nikdo jiný. Myslel si, že když Pán zla teď má 'Vyvoleného' ve své moci, tak se bude snažit jej mučit, zabít... Cokoliv. A zatím se tu nikdo neukázal. Sem tam mu někdo podstrčil pod dveřmi nějaké jídlo či vodu, ale to bylo vše. Kdyby nebylo toho, myslel by si, že je v celém sídle sám, že na něj zapomněli...

Vždyť Draco řikal, že s ním chce Pán zla 'mluvit', tak proč to odložil? Proč..?

A proč už Draco nepřišel? Nezjistil snad Voldemort něco? Ne, to by přece přišel. Přišel by se mu vysmát... Tak co se děje?
Tahle nejistota jej ničila...
Poslední komentáře
27.03.2008 07:50:06: tak na tohle se opravdu moc těším smiley${1}smiley${1}
16.01.2008 19:39:14: Whiplasher Bernadotte: Další kapitola bude někdy v únoru, dřív to asi nestačím. Jinak, během února s...
16.01.2008 19:03:34: A co takle dalsi kapitolu, coz? (:
27.12.2007 22:19:53: Chudáček Dráček! To bylo dobrý jak ho Harry svedl...smiley Perfektní kapitola... I když Draca hrozně l...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.