Bonum et malum HP/DM

3.kapitola

- Dobro má za hrob lidský nevděk - Alfred De Musset
Uběhlo dalších pár dní.
Potter sklesle seděl ve své cele. Stále netušil, co si o nynější situaci má myslet. Nikdo nepřicházel, nikdo nic neříkal. Nikdo jej nemučil, jak byl zvyklý. Prostě se nic nedělo. Až si skoro začal přát, aby někdo přišel a i jej klidně zbil, jen aby se necítil tak podivně osamělý.

Otevřely se dveře.
Bylo to tak náhlé, tak nečekané. Avšak daleko překvapivější bylo zjištění kdo stál ve dveřích.
Plavovlasý mladík vešel do cely. Na rtech mu pohrával mírný úsměv.

"Draco..." udiveně vydechl černovlasý mladík.
"Překvapen?" povytáhl obočí.
"Já... Ano, nečekal jsem, myslel jsem, že..." postavil se. Došel k plavovlasému chlapci.
Mladý Malfoy zavřel dveře, přeci jen nechtěl být rušen, i když si nemyslel, že by sem teď někdo šel...

"Dlouho si tady nebyl," začal Potter, doufal, že se druhý mladík rozhovoří, že mu řekne co se stalo, co se děje. On však dál mlčel, jen se slabě usmíval.
"Draco."
"Nebyl čas," pokrčení rameny.
"Myslel jsem... Doufal jsem, že třeba," zmlkl. Nevěděl v co vlastně doufal, co si myslel. Jen chtěl být s ním, s plavovlasým Zmijozelem, který jej tak dlouho přehlížel.
Nechtěl tohle setkání nijak pokazit. Potřeboval cítit druhého chlapce, potřeboval ho držet. Vědět, že tam je. Že v tom opět není sám...

"Co?"
"Nic. Přišel jsi, to je hlavní," pokusil se o úsměv.

***

Plavovlasý mladík ležel v pokoji.
Byl spokojený. Dnešek se opravdu vydařil.

Měl v plánu zajít za Harrym. Potterem! V duchu se opravil. Nemohl si dovolit říkat mu Harry.
Původně se tam nechtěl moc dlouho zdržet, ale pak. Prostě neodolal. Potter byl ještě sladší, než si ho pamatoval. To zatím nebyl problém, i když později možná...
Chtěl tam jen jít, trochu černovlasého Nebelvíra podráždit a odejít s úsměvem na rtech a dalším triumfem.
Ano s úsměvem odešel, ale z poněkud jiného důvodu.

Opět neodolal. Naštěstí to teď už tolik nevadilo.
Nebude to dlouho trvat a Pán zla Pottera zabije, a on pak bude mít klid. Naštěstí. Možná by mladého Nebelvíra měl litoval. Možná. Kdyby se nad tím více zamyslel.
Ale on neměl na vybranou. Stále pro něj bylo důležitější aby přežil on sám. Nemohl se ještě starat o to, jak dopadne naivní Nebelvír.

Ne, udělá to, co se po něm chce. Jemu to nevadilo, vždyť předtím to zvládl bez toho, aby mu to někdo nařizoval. Teď to jen bylo podmíněné faktem, že Pán zla byl úchyl, kterého vzrušovala podívaná na Pottera a dalšího muže při sexu. Navíc se zdálo, že se mu plavovlasý mladík líbí, tak jej nechával užít si s Potterem dle libosti. Před tím, než Nebelvíra zabije...

Draco věděl, nebo aspoň tušil zámery Pána zla. Něco mu řekl i jeho otec, i když to nebylo všechno. Luciuse Malfoye očividně znechucovala představa, že si jeho syn chodí užívat do sklepení s Potterem. Nevadilo mu, že je to kluk, ani že to je Nebelvír, nebo Potter. Ale sklepení, představa sexu v chladných temných kobkách bylo něco nehodného Malfoye...
Nyní však musel být ticho, když to bylo výslovné přání Pána zla...

Draco se slabě pousmál.
Sice mu přišla zvrácená představa toho, že jej někdo sleduje ve chvíli, která má být čistě soukromá. Nebyl však natolik puritánský, či stydlivý, aby dával najevo že mu to vadí. Možná se i Pána zla bál, na to, aby mu řekl o zvrhlosti jeho přání.
Neodporoval. Bylo zde i hledisko, které ho silně vzrušovalo.

Být sledován při sexu. Nechávat vystavovat své tělo. Nechávat někoho, aby na něj koukal v momentě, kdy pokořuje Pottera. Bylo to něco tak... Tak úžasného, že by s tím souhlasil i kdyby mu o to řekl někdo méně významný než Pán zla...

***

Harry seděl v kobce. Co taky jiného měl dělat.
Opět po tolika dnech, kdy tady byl nucený být sám, se cítil šťastný, nebo aspoň spokojený. Možná jen sexuálně vybouřený, v tomto okamžiku to však vyšlo nastejno.
Byl rád, že se tady Draco ukázal. Měl o něj strach.
Trochu ho mrzelo, že se s ním plavovlasý mladík nechtěl o ničem bavit, že mu neodpovídal na jeho dotazy. Po chvíli se přestal ptát. Nechtěl, aby Draco opět odešel. Aby odešel a jeho tady nechal.

Opět se zde vznášela vůně sexu. Možná měl odmítnout. Měl... Nemohl. Bylo to silnější. Ta touha, ta vášeň. Potřeboval to, aspoň to málo, potřeboval něco, co jej drželo při zdravém rozumu. Bez Draca a jeho, nyní tak chabých, návštěv by se tady již jistě zbláznil.

Dnes v tom však bylo něco jiného. Draco se choval jinak. Byl vášnivý, chtivý, místy až příliš.
Něco bylo špatně, Harry však nevěděl co.

Ušklíbl se.
Jistě že něco bylo špatně. Všechno tady bylo špatně. Vůbec tady neměl být, neměl s Dracem tohle dělat. Možná jinde za jiných okolností...
Co si to namlouval. Kdekoliv jinde by si ho Draco ani nevšiml. Kdekoliv jinde by si on nevšiml Malfoye.
Každý z nich žil jinde. Tak co se stalo, že tady, za těchto podivných okolností si k sobě našli nějakou cestu?
Potter to nechápal. Ani tomu nechtěl rozumět, důležité bylo, že se to stalo. Stalo a nešlo to vrátit. Bylo jedno, zda teď zemře, nebo se mu nějakým zázrakem podaří uprchnout.
Vztah, ať už to slovo pro jejich situaci znamenalo cokoliv, už tady byl a nebylo možné to jakkoliv změnit.

Potter zauvažoval nad možností, že by ho třeba někdo zachránil, sice tomu po tolika dnech už ani nevěřil, nedoufal. Ale co by bylo potom.
Kdyby Voldemort padl. Co by se stalo s Dracem? Byl by obžalován jako smrtijed? Mohl by jej nějak zachránit?
A měl by to pak vůbec dělat, vždyť Draco mu tady taky nijak nepomohl.

Co si to namlouval. To že za ním Malfoy několikrát přišel nic neznamenalo. Třeba pro něj byl jen chvilkovou záležitostí. Pobavením.
Draco... Nemohl si pomoci. Mladý Malfoy byl úžasný. Krásný. Byla to dokonalá změna od obvyklého temného stereotypu ve studené kobce.
Dracův příchod přinášel slunce, světlo, teplo. Byla to nečekaná a příjemná změna.
Harry byl ochotný se za tyhle chvíle klidně zaprodat.

***

"Draco?" Harry seděl na kavalci. Okouzleně sledoval plavovlasého mladíka, který se právě oblékal.
"Hmmm..." bez většího zájmu.
"Co bude pak?"
"Kdy pak?" postavil se a zahleděl na druhého mladíka.
"Až tohle skončí."
"Jak to myslíš?" zmateně.
"Až někdo vyhraje, co bude s náma?" hlodalo mu to v hlavě již nějakou dobu, musel se zeptat.
"Záleží na tom kdo vyhraje," pomalu, nevěděl přesně kam Potter míří.
"To je přeci jenom, ale co bude pak?"
"No. Když vyhraje ministerstvo tam půjdu do Azkabanu. Když Pán zla, tak..."
"Zabije mě, já vím. Ale co ty?"
"Co já?" teď už byl úplně zmatený. Co tím Nebelvír myslel. Na začátku Draca napadlo, že by po něm Potter mohl chtít, aby ho třeba zachránil. Že by mu nějak mohl naznačovat, že on by ho v podobný situaci nenechal a nějak aby... Ale Potterovi o tohle zdá se nešlo.

"Měl by ses zachránit. Voldemort nevyhraje."
"Co..? Proč si--"
"Draco, víš to stejně dobře jako já. Uteč dokud je čas. Přidej se na tu správnou stranu."
"Ne... Zmlkni," vystrašeně. Co když je Pán zla slyšel, mohl by si myslet, že Draco má v plánu zběhnout? Mohl by jej potrestat za to, že se o tom s Potterem bavil, mohl by... Ne, nemohl Pottera nechat, aby takhle mluvil. Pokud by Pán zla nepotrestal jeho, Draca, tak Pottera určitě. Teď měli jstě nějakou chvíli, nějaký čas jenom pro sebe, než Pána zla přestanou bavit a rozhodne se Nebelvíra zabít.
Potterovy řeči by tohle mohly urychlit a to Malfoy rozhodně nechtěl.
Ať už byl s Potterem z jakéhokoliv důvodu nechtěl o to teď přijít, nebyl na to připravený.

"Draco, musíš--"
"Ne, ne, ne," odmítavě.
"Ale, Draco, ty to nechápeš, takhle zemřeš," namítavě.
"Nebavme se o tom. Prosím..." zaševelil. Přiblížil se k černovlasému chlapci.
"Nechci, abys umřel."
"Pottere, moje smrt není již několik týdnů naplánovaná," zavrčel.
"Já vím," povzdych. "Záleží mi na tobě."
"Nebuď patetický, Pottere," zamračeně. Nechtěl tohle poslouchat, nechtěl si přiznat, že i on k druhému chlapci něco cítil.

"Chci aby ses zachránil. Můžeš si pomoc, když tady nebudu."
"Pottere, přestaň!"
"Draco, prosím, přemýšlej o tom," zoufale. Věděl, že zemře, bylo mu to jasné od chvíle kdy jej chytili. Ale teď, mohl ještě něco udělat, musel se pokusit zachránit Draca od jasného osudu. Nemohl dovolit, aby i on zemřel. Nechtěl pro něj takový osud.
"Harry, já..." objal druhého chlapce. Věděl že o něj již brzo přijde.

Dveře se s práskutím otevřely.
Lucius Malfoy stál na prahu, znechuceně shlížel na svého syna, který ještě stále držel Pottera.

"Draco."
Plavovlasý mladík poslechl, v povzdychem od Harry poodstoupil.
Malfoy vešel do cely, stoupl si vedle svého syna.

Lord Voldemort vešel do kobky. Pohrdavě pohlédl na Pottera.

"Harry, Harry, copak jsem to slyšel, rozhodl ses obrátit mé smrtijedy na svojí víru?" ušklíbl se.
Černovlasý mladík pohlédl na mladého Malfoye, který se lehce třásl po boku svého otce.

"Ne," pevně.
"Ani bys nemohl. Draco je věrný smrtijed, stejně jako jeho otec, mají to v rodině, nemyslíš?"
"Jistě," snažil se klidně hledět na Pána zla.
"Nevěříš, to je pochopitelné. Řekni mi jedno. Opravdu sis mohl myslet, že by se tě Malfoy jen dotkl bez mého příkazu, bez mého dovolení?" škodolibě.
Potter němě zíral na rudookého muže.

Nevěřil mu. Možná v tom co říkal byla nějaká pravda, možná to Dracovi opravdu přikázal. Ale plavovlasý mladík to určitě nedělal jenom kvůli tomu. Doufal v to.
A pokud ano? Nezáleželo na tom. Teď už ne. Jen doufal, že se Draco zamyslí, že udělá to, co po něm žádal. Že se zachrání...
Poslední komentáře
23.07.2008 10:07:33: Super, sice jsem si musela trošku osvéžit pamět, ale jsem ráda, že jsi přidala. Snad dojde Dracovi, ...
23.07.2008 05:45:41: Jé, už jsem pomalu zapomněla, o čem to byla, tak jsem si radši přečetla celou povídku znovu, ale... ...
23.07.2008 00:55:48: smiley${1}vauč to bylo úžasné, tady poznávám jasně Harryho i Draca. Prostě paráda. smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.