Bonum et malum HP/DM

4.kapitola

- Bůh a ďábel nestojí proti sobě, zrovna jako dobro a zlo - Jean Dutourd
Draco Malfoy seděl na posteli ve svém pokoji. Uběhlo již pár dní od doby, kdy viděl Pottera. No, nezajímal se o to, co se s ním stalo. S největší pravděpodobností už byl mrtvý. Možná ještě mučený, ale to si plavovlasý mladík nemyslel. Příliš dobře znal Pána zla a jeho metody. Věděl, že sotva si užil, tak už nebude mít důvod Pottera nechávat žít.

Vlastně ani nevěděl proč, ale jeho myšlenky se k černovlasému Nebelvírovi stále vracely. Nechtěl o něm přemýšlet. Nechtěl uvažovat o tom, co neudělal. Nechtěl si dál připadat tak špinavý, zneužitý. Teď, když se nad tím hlouběji zamyslel, tak nemohl přijít na důvod, proč to udělal, proč dopustil to, co se stalo. Jak mohl kývnout na to, aby je Pán zla sledoval.

Ano, kdyby to nedovolil, byl by mrtvý, Lord Voldemort by jej na místě zabil za jeho opovážlivost. Možná by jej ani nenapadlo, že by Dracovy řeči měly něco společného s případnou zradou, zabil by jej jednoduše proto, že neuposlechl jeho rozkaz, že...
Bylo to jeho, Draco udělal co po něm bylo žádáno, tak jako vždycky.

Lhal by, kdyby se, i když jen sám sobě, snažil namluvit, že nepřemýšlel nad tím, co mu Potter řekll. Jistě, nikde jinde by to ani zmínit nemohl, s kýmkoliv přišel do styku, to byl Smrtijed, přívrženec Pána zla. Všichni by to brali jako projev zrady, i když by se jednalo jen o uvažování, o teoretické hledisko. Ne, nikde o tom mluvit nemohl.
Snažil se však sám sebe přesvědčit, že nad tím nemá cenu dál uvažovat, proč taky, Potter byl mrtvý a nikdo jiný by mu případnou změnu názoru nevěřil, neměli by proč.

Draco nepochyboval o tom, že Brumbál vyhraje. Měl z něj větší respekt než z Pána zla, i když ten pro něj představoval větší nebezpečí.
Proč by tedy nemohl přejít na stranu dobra, proč by nemohl jít a nějak to Brumbálovi vysvětlit, třeba by jej pochopil. To však bylo reálné, kdyby se za něj Potter přimluvil. Ano, potřeboval Nebelvíra k tomu, aby mohl přejít na stranu dobra, ovšem chtěl tam vůbec? Nebyl si jistý.

Ale i kdyby, tak Potter je mrtvý a bez něj nebude žádná strana dobra, nic.
Jak by jej mohli přijmout, kdyby jim řekl, že je Potter mrtvý, že jejich 'Zlatý chlapec' byl zabit a on k tomu přispěl.

Počkat, přispěl? Ne a pokud ano, nezáleželo na tom, teď už ne. Je na straně zla, proč vůbec uvažuje o tom, že by mohl přejít a za jakých okolností, vždyť to nebylo podstatné, nemohl se jen tak sebrat a jít jinam.

Plavovlasý mladík potřásl hlavou, nemohl uvěřit nad čím to uvažuje. Nemohl si dovolit tak uvažovat. Pán zla byl všude, dokázal se snadno dostat do jeho mysli a všechno si tam přečíst, všechno vidět. Ne, musel přestat takhle přemýšlet, musel... Musel být nadále dobrým smrtijedem, tak jak mu to bylo předurčeno.
Co by byl na straně dobra. Vždyť on byl Smrtijedem, Zmijozelem! Nemohl žít jinak než žil. Nemohl být jinde, než u Pána zla, tak jak to všichni předpokládali...

Dny ubíhaly a Draco se nestaral. Nezajímal se o osud mladého Nebelvíra.
Viděl podivné pohledy jeho otce, netušil jejich význam. Viděl i zlost v rudých očích Pána zla, ta však nebyla podivná, vždyť Temný pán byl tak nevyzpytatelný, tak náladový. Těžko se však mohl divit tomu, že měl vztek, přeci jen válka nešla zrovna dvakrát dobře, pro jejich stranu, samozřejmě.

Co však znamenaly výrazy jeho otce, gesta rychle utnutá, když byl nablízku někdo jiný, to Draco nevěděl.
Nepřemýšlel nad tím. Byla to další věc, která šla mimo něj, jako ostatně všechno poslední dobou.

Další dny, další šeď. Tak stejné, tak nudné, tak zoufalé.
Už ani nevnímal kolikrát za tu dobu seděl na posteli Tak sám, tak nejistý, tak zmatený. Netušil, kolikrát se ztratil v myšlenkách, kolikrát zapřemýšlel nad správností svého jednání. Kolikrát jej napadlo, že to co dělá není úplně to, co by chtěl dělat pořád. Že to není to, co je mu souzeno.

Ano, Potter a jeho vize toho, že by mohl mít jiný život, mu nedovolovala klidně jít dál. Stále nad tím musel uvažovat. Jeho mysl tím byla posedlá. Stále a stále dokola se k tomu obracel jako ke spáse, ale bylo to možné?

***

Draco nejistě postával na temném náměstí. Kapky deště mu dopadaly na hábit, on je však nevnímal, nesnažil se ani o vodu-odpuzující kouzlo, navíc přeci jen bylo lepší, když na sebe příliš neupoutával pozornost.

Nevěděl, co tady vlastně dělá. Proč se tak rozhodl? U Pána zla mu přeci nic nechybělo, tak proč tohle, proč se rozhodl zradit vlastní hodnoty?

Už i tohle šlo mimo něj. Možná se až příliš zajímal o Pottera, možná za ním do žaláře neměl chodit. Ale on se chtěl přeci jen pomstít. Chtěl pokořit toho, kdo se mu vysmíval, toho, kterého tak nesnášel, toho... Ale byla to ještě pravda? Něco se změnilo. Někdy v tom čase, kdy se s ním naposledy miloval v plesnivějící kobce a okamžikem kdy dovnitř vtrhl Pán zla.

A teď tohle místo. Čekal a nevěděl na co, možná až se objeví někdo z Fénixova řádu, možná až jej někdo najde a zabije. Ale on nechtěl zemřít, ještě ne. Chtěl jen, ani nevěděl. Snad jen nějakou šanci, že věci ještě mohou být jiné.

Věděl, že až jej najdou, tak bude mučen, možná posléze poslán do Azkabanu, ale to nevadilo, možná by to tak i bylo nejlepší, třeba by jej přestalo trápit svědomí.
Proč se ozvalo tak najednou, kdo ví. Nikdy dřív s tím problémy neměl, zabíjel, mučil, bez slitování, jako jeho otec, jako Malfoy. Byl na sebe hrdý, dokázal se skrývat za ledovou maskou, dokázal jít ve stopách obdivovaného otce a následovat Pána zla.

Svědomí. Nemohl přeci pro Potterovu záchranu nic udělat, nebo snad ano? Možná jej mohl pustit, možná...
Jenže co by bylo pak, nemohl se přeci jen tak zvednout a jít s ním, nebo ano? Ne, předtím to bylo všechno tak obtížné. Naproti tomu dnes, dnes je všechno jinak. Musel jít a zkusit to, aspoň to snad umlčí ten hryzavý hlas, který jej odsuzoval.

Musel to zkusit, nebudou mu věřit, ale zkusí to. Třeba Brumbál, ten jej přeci znal, mohl by mu uvěřit, že se změnil, že se opravdu rozhodl přejít, že...
No, možná ne, možná ani ten mu neuvěří, ale to bude v pořádku.

Věděl o tomhle místě, tady někde měl Fénixův řád sídlo, to věděl jak od svého otce, kterému to řekl Pán zla, tak od Harryho, který se o něm mezi řečí zmínil.
Někdo musel někdy vyjít ven. Počká, ano, to bylo jediné co mohl nyní dělat, čekat.

Začínal se lehce třást zimou, zauvažoval nad tím, že nebyl dobrý nápad sem chodit.. Navíc to, že byl tady odporovalo tomu jaký byl. On byl Zmijozel! Nemohl si dovolit jednat impulzivně, neměl tady být...

„Jsem rád, že jsi přišel,“ ozval se za ním tak známý hlas. Plavovlasý mladík se nejistě, roztřeseně otočil. Nevěřícně zíral na mladíka naproti němu. To nemohl být možné, byl mrtvý, měl být...
„Koukáš, jako bys viděl mrtvolu,“ ušklíbl se Potter.
„Taky že ano, máš být mrtvý!“ možná až příliš obviňující tón.
„Nejsem.“
„Ale--“
„Utekl jsem.“
„To není možný, nikdo neuteče. Pán zla by--“
„Co by udělal?“

„Nemohl jsi utéct. Pán zla by tě hledal, on... Řekl by o tom smrtijedům.“ Stále tomu nevěřil. Potter byl mrtvý a tohle byl nějaký trik, trik na jeho oklamání, ovšem kdo by to dělal. Řád? Těžko, nikdo z nich nevěděl o tom, co se dělo v žalářích. Možná nějaký smrtijed, toho mohl pověřit Pán zla, někdo kdo měl zjistit nakolik je věrohodný. Teď zjistí, že je zrádce, zemře... Lehce se otřásl.

„Draco..?“
„Lžeš. Potter zemřel.“
„Viděl jsi moje tělo, nebo kde bereš tu jistotu,“ nevrle.
„Ty--“
„Vím proč jsi přišel, jsem rád, že jsi poslechl,“ pousmál se černovlasý mladík.
„Co? Nevím o čem to mluvíš!"
„Samozřejmě a proto tady postáváš v dešti, jen tak,“ ušklíbnutí.
„Jo, já--“
„Možná bychom měli jít dovnitř, řekl jsem jim, že přijdeš,“ natáhl k Dracovi ruku.

Plavovlasý mladík na něj hleděl.
Měl dvě možnosti, stále ještě mohl být dobrý smrtijed, Potter mu k tomu dává víc než skvělou příležitost. Jenže, co by pak měl? Nic, byl by jen loutkou v rukách Pána zla, byl by stejný jako jeho otec a ač to bylo někdy lákavé, teď si přál něco víc.
Opět si v duchu vynadal za to, co jej vedlo do žalářů, za onu nešťastnou chvíli, kdy se podíval do zelených očí.
Pohlédl na mladíka naproti sobě. Něco v něm, možná ta jiskra v očích, ten úsměv, něco jej přesvědčilo, že nelhal, že to byl on. Potter... Harry.
Pousmál se. Možná měl šanci začít znovu. Možná by stačilo zkusit věřit...
Chytl Pottera za ruku. Nejistě se usmál.
Možná i Zmijozel může začít znovu...
Nechal se vtáhnout do nové reality.
Poslední komentáře
23.11.2008 12:08:45: Super povídka ^_^smiley${1}
10.09.2008 12:59:49: Blanch: No, taky si říkám, i když já nemám co komu vyčítat, u tebe jsem nečetla už snad celé věky, m...
09.09.2008 00:29:01: Právě jsem zjistila, že mám skluz jak hrom..ještě větší než předtím :)) Tak začínám dokončenýma poví...
09.08.2008 16:54:59: hezká povídka. Už se těším na tu další. Všechno od tebe potěší smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.