Ego fero tui ritus HP/TRR

15.kapitola - Pro tebe i smrt je málo 1/2

Jaj, to je to už zase měsíc..? Každopádně víte, e mě musíte popostrčit, když chcete povídku, co delší dobu nebyla…

Je pěkné, když se na něco ptám, jak mi každý odpoví, což..? Tak vám je jedno, jak tady kapitoly budou..? možná by to chtělo sledovat shout, někdy se tam ptám na důležité věci a toto, že sem dám dvě kapitoly a i přes to, že na mou otázku nikdo nebyl schopen odpovědět, to dělám naposledy… I když znám se…

Upozornění: 12+

Varování: násilí, krev  (minimum)

Pán zla zuřil.

Nepředstavitelně zuřil nad svou vlastní hloupostí, což by samozřejmě nikdy nepřiznal. Svůj vztek si vyléval na smrtijedech. To oni měli zajistit bezpečí pro jeho mladého milence. Neměli dovolit, aby se k nim kdokoliv dostal a už vůbec ne Fénixův řád.

 

Věděl, kde má hledat. Jen se tam musel nějak dostat. Nasnadě bylo jediné řešení. Musel dostat toho vlkodlaka. Člověka, který mu Harryho skoro vyrval z náručí.

Ano, zlost Pána zla se přenese na vlkodlaka, na stvoření, které si nemá právo dovolovat žít, natož brát Temnému Pánovi, co mu náleží.

 

Ještěže Lucius už je v relativním pořádku, bude jej potřebovat. Sice jej nemínil nechat s Harrym o samotě, aspoň ne dostatečně dlouho. Ale právě Lucius byl ideální osobou pro plán, který se mu pomalu rojil v hlavě.

Jiný smrtijed by možná také stačil, ale jen málokdo měl Malfoyovo kouzlo. Voldemort věděl, že šarmu, kráse plavovlasého aristokrata, málokdo odolá. Navíc vlkodlak… Přirozený pud.

Aspoň něco hrálo v jejich prospěch.

 

Nakonec to možná nebude muset být ani něco nepříjemného. I když v konečném důsledku rozhodně nebylo v plánu vlkodlakovo přežití.

 

***

 

Plavovlasý smrtijed stál na pustém Londýnském náměstí.

Věděl, proč jej sem Pán zla poslal. Tady někde skrývají  Harryho. Bylo mu jasné, že Potter by sám od sebe nechtěl být daleko od Temného pána. Sice si nebyl tak docela jist, co k němu mladík cítí, ale podle jeho chování to musel být nějaký cit… I když dalo se něco cítit k monstru, jakým Pán zla byl..?

Lucius nad tím nechtěl přemýšlet, raději. Temný pán by to mohl v jeho hlavě najít a akorát by mu dal další záminku k tomu, aby se jej zbavil. A to Malfoy rozhodně neměl zapotřebí.

Co mu vůbec bylo to černovlasého mladíka. Ano, byl celkem pěkný, ale stále to byl milenec Pána zla, zakázaná ovoce. Možná právě v tom spočívala přitažlivost Nehelvítského hocha.

 

Nyní tady tedy stál a čekal až se Remus Lupin rozhodne vyjít z domu, který je pro jeho oči nyní neviditelný. A pak… Jistě, dostat z něj informace, dostat se k Potterovi.

Jak to však chce Pán zla udělat?

Kdyby byl chlapec jinde, mohli by použít mnoholičný lektvar, ale takto?

 

Lucius měl neblahé tušení. Nevěděl toho o vlkodlacích ovšem tolik, aby si dal dvě a dvě dohromady.

 

***

 

S mírným úsměvem sledoval osobu, která se náhle vynořila. Vypadalo to, jako by jen tak vypadla z čistého vzduchu. Malfoyovi však bylo jasné, že za to může kouzlo. Kouzlo, které chránilo dům, přesně ten, ve kterém byl skrýván Harry.

Tak blízko mu byl, ale přesto tam nemohl jít a chlapce odvést, i když věděl, že tím by si u Mistra šplhl více, než tím, že přivede prašivého vlkodlaka.

 

Následoval jej až do míst, kde se neochomítali žádní mudlové. Ne snad, že by mu vadilo, kdyby jej někdo viděl, ale měl za úkol udělat to pokud možno co nejtišeji, diskrétně… Pokud má Pán zla v úmyslu vlkodlaka ještě použít, bude lepší, když je neuvidí ani nevinné oči mudlů.

 

Park, obyčejný mudlovský park. Avšak vzhledem k době, který byla tu již nikdo nebyl. Nebo to byla jen Šťastná shoda okolností, které dnes Luciusovi přály..?

 

„Lupine…“ Došel k němu a bez dalšího váhání jej oslovil.

Vlkodlak se otočil, ani v nejmenším neměl zdání, že jej celou dobu někdo sleduje, že ten někdo si na něj počíhal a nyní bude v jeho rukách jeho další osud…

 

V dalším moment již vytahoval hůlku.

Byl však příliš pomalý. Příliš zbrklý.

 

Sotva vytažená hůlka mu vypadla z rukou. S děsem v očích sledoval úšklebek, který přejel po Luciusovi tváři.

Malfoy však neváhal. Rychlým kouzlem vlkodlaka svázal.

 

Byl celkem překvapen, jak rychle to celé proběhlo. Až se divil, že se na něj v momentě vyřknutí kouzla nevyhrnuli ze všech stran bystrozorové a že již neputuje do Azkabanu. Holt dnes štěstí stálo na jeho straně. Jaký to krásný den…

 

To má ještě nějakou tu chvíli, aby nechal mladší smrtijedi, aby si s novou hračkou pěkně pohráli.

Možná je bude trošku krotit, aby se vlkodlak nedostal k Mistrovi v moc poškozeném stavu…

 

***

 

Temný pán netrpělivě čekal na příchod Malfoye. Neměl se vrátit dříve, než bude mít zajatce. Pán zla si byl jist, že svůj úkol Lucius splní na sto procent. Byla to jeho poslední šance jak se odvděčit a jak aspoň z části očistit svůj hřích.

 

Konečně, konečně se dveře otevřely a dovnitř vešla plavovlasá postava. Za sebou vedla muže. Krvaveného špinavého muže, bylo zřejmé, že si s ním již někdo pohrál.

 

„Luciusi, měls ho přivést, ne zabít,“ zavrčení.“

„Mistře, bránil se jít za vámi dobrovolně.“ Lucius poklekl na jedno koleno. Lupin, který byl vlečen na řetězu byl přinucen klesnout k zemi s ním.

„Dobrá, Luciusi. Co kdybys nechal našeho hosta, aby se nám představil?“ Úšklebek.

 

Malfoy se zvedl, jediným pohybem hůlkou odepjal řetěz, kterým byl k němu Lupin poután.

 

Vlkodlak se postavil. S vyděšeným, leč odhodlaný obličejem se zadíval na Pána zla.

 

„Víš proč jsi tady?“ Voldemort kolem něj prošel.

„Mluv!“ štěkl na něj Malfoy.

„Tak..?“

„Neřeknu vám, kde je!“

„Je vidět, že jsi si jistý, proč jsi zde. Tak tedy, o co mi podle tebe jde, vlkodlaku?“

„O Harryho. Ale jeho nedostanete. Nikdy vám neřeknu, kde je!“

„Ale my víme kde je, v tom se pleteš, proto tady nejsi.“

Lupin se zdál být na okamžik zmatený.

„Nevydám vám Harryho! Nenechám vás, abyste jej zabili…“

„Proč si myslíš, že bych ho zabil!“ zlostně.

 

„Odveď ho,“ zavrčel na Luciuse, stále se přitom dívaje na Lupina.

 

***

 

Harry seděl na posteli.

Nevěděl, jak je to dlouho od chvíle, co Remus odešel.

 

Poslední dobou nevěděl skoro nic. Přestal vnímat svět kolem sebe. Uzavřel se do sebe. Bylo mu jedno, co se děje kolem.

Chtěl jen jedno, být tam, u Pána zla.

 

Co jej to jen popadlo? Možná, kdyby se nad tím zamyslel, tak by mu došlo, že není normální, aby byl doslova posedlý někým, kdo mu zabil rodiče, kdo zabil jeho přátele, kdo…

Proč se nemohl zbavit obrazu před svýma očima. Měl snad nasazené ony růžové brýle, které mu nedovolovaly vidět více, než jen jej a to, co se točilo kolem Temného Pána?

 

Bylo mu to jedno.

Bylo mu jedno, co mu říkal Remuse. Proč by se měl starat o to, co si vlkodlak myslí? On pro něj nebyl důležitý, to byl jen Pán zla.

Ano, Pán zla byl středem jeho vesmíru.

 

Lupin mu stále opakoval, jak je to nezdravé, jak by se měl vzpamatovat. Dokonce vyslovil i obavu, zda Harry není něčím ovlivněn, jedem, kouzlem…

Ale to by se přeci projevilo i jinak, s tím měl Remus zkušenosti. Věděl, jak reagují lidé, které někdo očaroval. Věděl, jak se chová ten, kdo je pod vlivem afrodiziaka..

Ale Harry se tak nechoval. Harry prostě jen bláznil.

 

Nejedl, nepil, jen stále v bloudil v myšlenkách…

 

***

 

„Volal jste mě, Mistře.“ Lucius poklekl před trůn Pána zla.

„Jistě, Luciusi. Naše chvíle se blíží. Nebude to dlouho trvat a vlkodlak přestane vzdorovat.“

„Ano, Mistře, to je jisté, nikdo by nevydržel tak dlouho.“

„Dnes mu do jídla dáme lektvar. Velmi speciální lektvar,“ pousmál se Voldemort.

„Mistře..?“

„Nemyslím, že bys ten lektvar znal. Ovšem já za něj dal celé jmění, tak doufám, že svůj účel splní náležitě.“

„To určitě, Mistře,“ ujistil jej Malfoy, stále zvědavý, co má jeho Pán v plánu.

„Nezajímá tě, co lektvar způsobuje..?“

„Mistře..?“

„Nepřekonatelnou touhu po tom, kdo se s tím, kdož lektvar požil, první pomiluje. Dotyčný pak udělá první poslední. Vše, co si jeho vysněná bytost vzpomene.“

„To je…“

„Ty budeš ten, kdo se s ním vyspí.“

„Ale…“

„Sex, Luciusi, říká ti to něco, nebo se snad pletu?“ úšklebek.

„Mistře, to přeci nejde!“

„Proč by to nešlo. Jsi vhodný.“

„To je hanobení rasy!“

„Luciusi, řekl snad někdo, že s ním máš mít děti? Až splní svůj účel, tak se jej zbavíme.“

„Ale…“

„Dost! Co na rozkazu ti není jasné!“ Pomalu ztrácel trpělivost.

„Mistře…“

„Crucio!“

 

„Teď se seber a jdi zjistit, zda náš host snědl vše, co mu bylo přichystáno.“ Panovačný rozkaz.

Zmožený plavovlasý kouzelník vyšel z místnosti. Nesouhlasil s plánem Pána zla, ale co mohl dělat. Nic, jen jít a poslechnout.

Ano, Pán zla a jeho touha mít u sebe vše, co mu náleží.

Malfoy nebyl hloupý, bylo mu jasné, že Pán zla neumí milovat. Jistě to bylo jasné, i Chlapci, který si dovolil přežít. Proč po sobě tedy tak toužili? Kdo ví…

 

 

Pozn.: Začínám mít zmatek v tom, koho jsem v jaké povídce zabila… XD Ale dobrý, tady skoro všechny…

Kratší, ale co, myslím, že pro dnešek to stačí, přece byste nechtěli mít na dvakrát požitek z mučení Lupina… ;o)

 

 

Poslední komentáře
17.05.2008 18:35:18: Pajuška: No teda. Nedávám sex všude, jen když tam pasuje a tohle prostě. No jde to sem... Navíc to n...
17.05.2008 18:21:34: Přiznám se, že taky nevím, koho všechno si zabila, ale čím víc mrtvých tím líp. :o) Aspoň je co číst...
12.05.2008 15:11:14: Aaaa no vidíš, myslela jsem Amor. Já když to psala tak už jsem tak napolo spala..smiley Jn, to by byl ...
11.05.2008 22:06:03: Salisima: No páni, takových komentářů od tebe, to je zvláštní a to zrovna tady není limit... smiley M...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.