Ego fero tui ritus HP/TRR

18.kapitola - Smysl pro krásno 1/2

Vím, říkala jsem, že nejdřív dokončím Kalkulaci, ale tak nějak mi zbyl čas a nechtěla jsem dávat za den kapitoly ke stejné povídce. Koukala jsem na datum a tahle byla nejdéle...


„Harry, můj sladký Harry...“ rudé oči Pána zla zkoumaly mladé tělo vedle sebe. Nebelvír spal. Nevnímal dech Temného pána, necítil ruku, která jej majetnicky objímala. Neslyšel ani slova, která mněla být určena jemu, ale nikdo je nesměl slyšet.

 

Voldemort byl svým plánem nadšený. Konečně, když má Harryho zde, může se opět naplno věnovat tomu, co tak rád dělal, ničení světa.

Ano, Harry byl tady a nic mu nebránilo.

Občas se ještě zarazil, zauvažoval, co mu vlastně brání chlapce nezabít, proč si jej tady vydržuje. Nakonec to hodil za hlavu, nezáleželo na tom. Důležité bylo, že něco cítil, možná závislost, touhu. Potřeboval mladého Nebelvíra, stejně jako potřeboval vzduch k dýchání.

 

Vstal z postele.

Mladík něco zamumlal, přitáhl si pokrývku blíž k tělu, spal dál. Temný pán jej chvíli sledoval, byl tak nevinný, když spal, tak kouzelný.

Potřásl hlavou. Takhle nesměl uvažovat. Byl Pán zla, nesměl si dovolit být něčím příliš uchvácen, mohlo by jej to zdržet na jeho cestě k vítězství.

 

Oblékl se a vydal z pokoje. Zamířil do komnat, které přidělil Malfoyovi a tomu zrádnému vlkodlakovi. Nepochyboval, že je tam najde. Už byl čas. Lucius, jak byl patetický, by se měl začít loučit. Vlkodlaka čekala smrt.

 

Procházel sídlem. Vychutnával si klid, ticho, které tady nyní vládlo. Žádní smrtijedi, žádní vězni, nic. Jen dokonalé ticho. Bylo to v něčem povznášející. Takhle by to mohlo vypadat až vyhrají válku. Všude bude ticho, ne mrtvé ticho, ale ticho, kde všichni budou uctívat jenom jeho. Posvátné ticho. Ano, tak si to představoval.

 

Došel ke dveřím vedoucím k Luciusovi. Věděl že plavovlasý aristokrat je uvnitř.

Něco, něco neuchopitelného jej na okamžik zadrželo. Možná tušení, snad. Něco bylo špatně.

Mělo jej varovat již to, jak se Lucius choval. To jak se na vlkodlaka díval. Bylo to zvláštní. Podobný pohled měl, když sledoval Harryho. Jen v tomhle bylo něco víc, než jen chtíč.

 

Lord Voldemort se nad tím nijak nezamýšlel. Možná měl.

 

Otevřel dveře.

 

Zůstal stát na prahu. Rudé oči se mu stáhly do nenávistné škvíry. Nemohl tomu uvěřit.

 

„Luciusi, ty imbecile,“ tiché zavrčení.

 

Otočil se, práskl za sebou dveřmi. Pokoj za nimi byl prázdný, nebylo v něm ani stopy potom, že by tam předtím někdo byl. Ani stopy po tom, že by vlkodlak třeba utekl. Bylo jasné, že mu někdo pomohl. Jediným, kdo mohl nějak pomoc, kdo o vlkodlakovi věděl, byl Malfoy. Pak ještě Harry, ale ten spal v posteli.

Nebo snad ne..?

 

Pán zla naštvaně mířil zpět do ložnice. Pokud zde byla možnost, že vlkodlakovi Harry pomáhal, musel to zjistit a musel to zjistit teď.

 

***

 

Lucius se vrátil do ložnice. Remus spal tam, kde jej nechal. Samozřejmě, kde jinde by mohl být.

 

„Vzbuď se,“ lehce do něj šťouchl, původně jej měl v plánu probudit trochu jinak, ale včas si uvědomil, že to, co k němu vlkodlak cítí, je jenom kouzlo, lektvar, nic víc. Ale na tom nezáleželo. Teď ne...

 

„Remusi...“

Lupin ze spánku cosi zamumlal,, spal dál.

„Vzbuď se!“ Lucius začínal být netrpělivý, musel jej probudit a museli odsud co nejrychleji pryč.

„Co..?“ zavrčení.

 

Jantarové oči se otevřely. Zahleděly se na Malfoye, zprvu nechápavě, pak ale začal účinkovat lektvar, oči se zamlžily, výraz tváře se změnil na uchvácený.

 

„Ano..?“ mile.

„Vezmi si, co tady máš, musíme jít,“ odvrátil se od něj, kdyby to neudělal, věděl, že by neodolal. Vlkodlak vypadal úchvatně.

„Kam..?“ zmateně.

„Pryč.“

„Proč?“

„Uvidíš,“ tajemný úsměv. Vlastně to nebylo zase takové překvapení, ale někomu jako byl Lupin by se tam mohlo líbit. Letní sídlo. Krásný dům u moře. On sám tam moc nejezdil, to spíš žena se synem. Ale teď to budou mít jen sami pro sebe.

Lucius si nedělal naděje, že by je Pán zla nehledal, ale nemohl je najít. Musel by vynaložit příliš velké úsilí a za to mu jeden vlkodlak a jeden smrtijed nestáli.

 

Malfoy tušil, že pak jej Pán zla bude považovat za zrádce a bude jej čekat smrt, ovšem to jen v případě, že by jej našel.

Temný pán o letním sídle nevěděl. Na dům bylo použito Fideliovo zaklínadlo, právě pro případ toho, kdyby se tam musel skrývat. Naštěstí byl on sám strážcem, tak nehrozilo, že jej někdo zradí.

 

„Jdeme,“ postavil se vedle postele. Počkal až se vlkodlak obleče. Snažil se udržet proud myšlenek a nevnímat jen křivky těla před sebou.

Lupin se dooblékl a otočil se zpět na Malfoye.

 

Někde uvnitř zuřil, neuvěřitelně se vztekal za to, jak se choval. Jak byl k Malfoyovi milý, laskavý, něžný a přitom. Nesnášel jej. Vlastně... Ne, nebyla to nenávist. Nenáviděl jeho pána, za to, co dělal, za to co udělal jemu, Harrymu a dalším. Ale Malfoy. To byla jen figurka, vlastně za to ani nemohl, jen udělal tu blbost, že se připojil na špatnou stranu.

 

Kdyby mohl potřásl by hlavou, ve snaze dostat podobné myšlenky pryč. To už jej to natolik oslepovalo, že tak začínal už i myslet?

Ne, věděl to. Malfoy za to vlastně nemohl a navíc. Teď... Vypadalo to, že se mu snaží pomoc. Ale proč? Nechápal to. Copak i Malfoy byl pod nějakým druhem kouzla?

 

Lucius chytl Lupina za ruku, v kapce měl zmenšeno něco málo věcí, které by mohl Lupin potřebovat, i když tady toho tolik neměl. Vlastně Lucius pochyboval, že toho i někde jinde měl Lupin víc.

V druhé ruce dřímal přenášedlo. Stačilo pronést jednoduchou frázi a zmizeli.

 

***

 

Potter zděšeně hleděl na Temného pána.

Takhle ho snad ještě nikdy neviděl. Rozhodně ne od doby, co byli spolu.

 

Pán zla zuřil. Třískal dveřmi, rozhazoval a rozbíjel věci kolem. Nadával, spílal, vyhrožoval, proklínal.

 

Harrymu chvíli trvalo, než z toho dokázal usoudit, co se mohlo stát. Vypadalo to, jakoby... Jakoby Lucius zradil. Ale to přeci nebylo možné. Malfoy byl jeden z nejvěrnějších. Co by se muselo stát, aby zradil..?

 

Harry se musel v duchu ušklíbnout. Jakoby Voldemortovi neříkal, že je na smrtijedy příliš krutý, že jej zradí, odejdou, zničí... A už to bylo tady. Začalo to Snapeem, teď Lucius, kdo z věrných bude další.

 

„Kde je?!“ Pán zla se zničehonic otočil na něj.

„Co..?“ Harry stále seděl na posteli. Pomalu mu začalo docházet, že to o něm si Pán zla myslí, že je další z těch, kdo ho zradili.

„Kde je? Nechtěj abych použil násilí!“ varovně.

„Nevím o čem to mluvíš. Proč by mi měl Lucius říkat, kam jde?“ nechápal.

„Neodešel sám.“

„Co..? A-a s kým?“ opatrně.

„To bys měl vědět, pomáhal si mu!“

„Nikomu jsem nepomáhal. Jak bych mohl, jsem tady chvíli,“ zoufale. Bolelo jej, když si Pán zla tohle myslel. Vždyť on jej mohl zradit již tolikrát a neudělal to, nebyl to snad důvod k tomu, aby mu začal věřit?

 

„Odešel kvůli té stvůře,“ vrčel Pán zla.

„Komu?“

„Lupinovi,“ sedl si k Harrymu na postel. Pomalu začínal věřit tomu, že chlapec opravdu nic neví. Přeci jen Nebelvír neuměl lhát, rozhodně ne tak dobře. Musel věřit, že to byl Luciusův výmysl, že snad… Proč by to dělal? Bylo to nepochopitelné.

 

„Remus..?“ zmateně. Nechápal to. Vlastně myslel si, že už je mrtvý, že jej Voldemort zabil hned, co přišli.

„Jistě,“ zuřivě.

„Ale-ale proč by to--“

„Co já vím?! Možná mu to už lezlo na mozek…“

„Co?“ čím dál tím víc nechápal. Co se to tady dělo?

„Nic co bys musel vědět,“ odseknutí.

„Chtěl bych… Třeba bych mohl nějak pomoci.“

„Pomoci? To tak. Jedině v tom, abys je kryl,“ pohrdavě.

„Proč bych to dělal?“ zamračeně.

„Proč? Nemysli, že nevím jak se koukáš na Malfoye a tvůj vztah k tomu vlkodlakovi je taky podivný.“

„Co..?“ Harry na něj nejistě hleděl. Opravdu si o něm něco takového myslel. Vždyť… Ano, bylo to pochopitelné. Kdo by stál o někoho, kdo vypadal jako Pán zla. Jedině, že by šel po moci či penězích. Ale takový Harry přece nebyl. Voldemort už se o tom mohl tolikrát přesvědčit, tak proč o tom stále mluvil.

 

„Lucius je naivní,“ řekl zničehonic Temný pán.

„Proč?“

„Věří, že ho Lupin miluje,“ pohrdavě.

„Proč by si to měl myslet, vždyť on a Remus…“ nejistě.

„Lupin dostal lektvar, aby byl Luciusem posedlý a aby mi tě přivedl zpět, plnil Malfoyova přání.“

„Cože?!“

„Nezáleží ti na něm přece.“

„To jsem neřekl, je to přítel. Nemůžeš ho--“

„Ale mohu! Jsem Pán zla, mohu všechno,“ temně.

„Jistě a pak ti utíkají smrtijedi,“ posměšně.

„Najdu je a pak zemřou,“ nebezpečně.

„Počkej, třeba by to šlo jinak…“ rychle.

 

„Možná, kdybys Luciusovi slíbil, že jemu ani Remusovi neublížíš, tak--“

„Je mi jedno, zda by se potom vrátil, už není důvěryhodný.“

„On někdy byl?“ udiveně. Opravdu nechtěl Pána zla naštvat, jen… Nemohl odolat.

„Malfoy měl příliš nových šancí, teď musí zemřít.“

„Nemusíš je zabíjet…“

„Chceš, abych ušetřil vlkodlaka, jinak by ses nesnažil mě obměkčit.“

„Ne, to… Jen nechci, abys přišel o nejlepšího smrtijeda,“ rychle nesnažil vymyslet rozumnou výmluvu.

„Najdu si jiného.“

 

***

 

Harry přecházel po sídle. Na jednu stranu byl rád, že si Pán zla nemyslel, že Luciusovi s jeho podivným plánem pomáhal. Na druhou mu vadilo, že o utečencích neměl žádné zprávy.

Co to jen Malfoye napadlo. Utéci a ještě sebou vzít zajatce, kterého chtěl Pán zla zabít.

 

Harrymu to nevadilo, jen doufal, že to tímhle Lucius neudělal pro oba ještě horší.

 

Kde vůbec jsou a co dělají?

Byla pravda, co říkal Voldemort? Opravdu Lucius věřil, že jej Remus miluje, nebo že jej může milovat? Vždyť mu muselo být jasné, že tomu tak nebude. Zbytečně riskoval svůj život za vlkodlaka, kterému na něm nijak nezáleželo.

 

Potter se zarazil. Opravdu bylo možné, že mu na Malfoyova záleželo víc, než na Remusovi. Jak to bylo možné? Poklepal hlavou.

Možná jen… Možná jen, že Lucius projevil to, co tak netrpělivě očekával od Pána zla. Projevil city, udělal něco šíleného, aby dokázal svojí lásku.

Bylo to úžasné.

 

Povzdychl si.

Toho se on dočkat nemohl. Pán zla byl příliš ledový, příliš uchvácený tím, co dělal. Těžko by si jen pomyslel, že jeho milenec něco takového očekává.

 

Došel do ložnice.

Temný pán zde nebyl, pochopitelně. Jak by si mohl jen pomyslet, že by tady mohl být v takovouhle dobu. Jistě někde organizuje smrtijedy, vyhrává boje, nebo jen mučí pár mudlů.

Možná byla chyba dávat se s ním dohromady. Třeba měl...

Ještě mohl.

 

 

Poslední komentáře
10.07.2008 00:37:29: skvělá kapitolka. Jsem zvědavá, jak (jestli vůbec) popíšeš soužití Luciuse s Remem smiley${1}
09.07.2008 16:57:19: Krásná povídka moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc moc se mi líbilasmiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}
09.07.2008 14:38:44: ten komentář byl ode mě smiley${1}smiley${1}smiley${1}
09.07.2008 14:38:03: smileya opět žádná změna v mém komentáři, je to prostě úžasné, zbožňuju, když se mistr zlobí. smiley...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.