Ego fero tui ritus HP/TRR

23.kapitola - Neznám tě, lásko

Zajímalo by mě, jestli tuhle povídku opravdu tak málo lidí čte, nebo prostě na komentáře kašlete? Ach jo, už aby bylo po prázdninách, to se to snad zlepší. Heh, nechtěla jsem Luciuse stavět úplně do toho nepříznivého světla, takže scéna 18+ je jen těžce náznaková, tím myslím, že budete muset hledat i náznaky náznaků... I přesto však platí varování.

Varování: 18+

 

 

Luciuse našel v jeho a Remusově pokoji.

Plavovlasý kouzelník přecházel po místnosti, snad si ani nevšiml, že někdo vešel do dveří a tím narušil jeho soukromí.

 

"Měl bys to udělat," Harry si sedl na postel. Lehce potřásl hlavou, když se mu do mysli začaly vkrádat vzpomínka na poslední setkání s Pánem zla, teď na to nebyl čas, teď se nemohl soustředit na sebe. Musel zkusit pomoci těm, kterým se pomoci ještě dalo.

 

"Co..?" teprve teď si všiml, že s ním někdo je.

"To zlomení, udělej to."

"Ne."

"Proč ne?"

"Četl jsi to?"

"Jo," pokývání hlavou.

"Tak asi ne dost důkladně! Neudělám to," rozrušeně.

"Luciusi..."

"Ne! Konec diskuze!"

"Remus souhlasil," lehce se pousmál, když viděl strnutí v aristokratově tváři.

"Souhlasil..?" nedůvěřivě.

"Jistě, cos čekal jiného, je to nutné proto, aby byl zase normální, aby byl sám sebou."

"Může být sám sebou jinak," zoufale.

"Luciusi... Napadlo tě vůbec, co by se mohlo stát až bude úplněk?"

"Cože?"

"Úplněk. Možná si na to zapomněl, ale Remus je vlkodlak a ti se o úplňku mění. Co udělá vlkodlak, na kterého ten lektvar nepůsobí a který nemá vlkodlačí lektvar?" Harry věděl, že je možná na Luciuse až moc krutý, ale musel jej nějak přesvědčit o tom, že to co má udělat je správné a je to jediná možnost.

"Já..."

"Úplněk je za týden," poznamenal Potter.

"Vím kdy je úplněk," naštvaně.

"Takže už jsi nad tím určitě přemýšlel. Remus by ti neublížil, ale vlkodlak," pokrčení rameny. "Měl bys to udělal."

"Harry, já..."

"Udělej to co nejdříve, kdyby to selhalo, tak budeme mít ještě nějakou chvíli, abychom našli něco jiného."

"Harry. Já, nemůžu, to nejde, to..."

"Proč ne? Tys ho znásilnit mohl a on tebe ne? Navíc by to nebylo ani znásilnění, ty bys přeci souhlasil, ani by ti to nemuselo nijak ublížit," nazlobeně. Opravdu nechápal, proč s tím Malfoy dělá takový drahoty.

 

Lucius si sedl vedle mladého Nebelvíra.

"Harry, pochop, tohle je něco, co nemůžu."

"Chci abyste byli šťastní," šeptl.

"Co..? Ale my jsme... Budeme."

"Ne, ne takhle. Já jen chci. Chci, aby aspoň někdo, když já a Volde... Mám vás rád, tebe i Remuse a nechci, abyste se trápili," zoufale sklopil hlavu, snad jen nechtěl, aby Malfoy viděl jeho slzy, zase.

"Harry, mrzí mě, co ti Pán zla udělal, ale to... Nemá to s tím nic společného," rozhodně.

"Nebuď jako on."

"Co?"

"Voldemort nemiluje, jen ubližuje, nebuď jako on, neubližuj Remusovi," zvedl uslzené oči ke staršímu kouzelníkovi.

"Já mu přeci neubli--"

"Ale ano, copak to nevidíš! Musí žít jako otrok, jako tvůj otrok!" rozezleně se postavil.

"Harry, uklidni se, já--"

"Udělej to."

"Ale--"

"Luciusi!"

"Dobře, budu o tom přemýšlet, stačí?"

"Hmm..."

"Opravdu rád bych mu pomohl, věř mi."

"Jo, dobře," odcházel s pokoje.

"Udělám to..."

 

Černovlasý mladík se sám pro sebe pousmál. Věděl, že nakonec Luciuse přesvědčí, za tu krátkou dobu jej přeci jen už trochu znal.

Doufal, že to co našel zabere, jinak by se Lucius zbytečně ponižoval, i když Harry byl toho názoru, že zrovna aristokratovi by to neublížilo. Jenže pak by museli najít něco jiného a to rychle.

Nemluvil jen tak do větru, když Luciusovi popisoval co by se stalo, kdyby Remus nebyl normální do doby, než bude úplněk. Ovšem, ještě přeci jen bude lepší, když někde seženou vlkodlačí lektvar. Pro jistotu a pro to, aby se Remus zbytečně netrápil. Navíc si Potter nebyl jistý, zda má tohle, dle Malfoye letní, sídlo nějaké sklepení a zavřít rozzuřeného vlkodlaka jen tak do nějakého pokoje, nebylo zrovna dvakrát rozumné.

 

***

 

Plavovlasý kouzelník ležel nahý na břiše na posteli. Oči zavřené, ve tváři zoufalý výraz.

Vlkodlak stál kousek od postele, tváře se neurčitě, vždyť on zatím stále jen plnil Malfoyovy rozkazy.

 

V mysli byl Remus však těžce rozrušen. Netušil, co si má o tom myslet. Opravdu mu chce Malfoy pomoci, zrovna Malfoy?! To přeci nebylo možné, muselo v tom být něco jiného, proč by to totiž dělal, proč by měl pomáhat vlkodlakovi.

Remus si stále myslel, že Lucius většinu těch věcí, věcí, které pro něj, ač bylo těžké si to přiznat, bylo prospěšných, dělal kvůli Harrymu. Ano, mladý Nebelvír byl krásný chlapec, určitě jeho kouzlu podlehl i plavovlasý kouzelník.

 

Hnědovlasý kouzelník se přiblížil k posteli, i když zatím jednal na Luciusův příkaz, byly jeho pohyby pomalé, jakoby nejisté.

Malfoy otevřel oči, zíral na blížícího se kouzelníka, možná ho ani neviděl, koukal kamsi skrz něj.

Tiše si povzdychl, když se postel prohnula pod dalším tělem. Nemohl pochopit, že se nechal přemluvit, jak mohl. Ano, dělal to pro ně, pro Lu-Remuse, v duchu se opravil, pokud chce, aby mu vlkodlak začal věřit, bude se k němu muset chovat lépe, i když těžko vynahradí příkoří, kterého se dopustil v minulosti. Ovšem stejně, přece jen... Třeba by se našla ještě nějaká jiná cesta, něco jiného, co by lektvar zlomilo. Harryho vysvětlování se zdálo rozumné. Sexuální prokletí zlomit zase sexem, i když Potter tam říkal ještě něco o důvěře, to šlo však mimo Malfoyovy uši. Jediné co viděl byl fakt, že se bude muset podrobit.

 

Lupin mu rukou přejel po zádech. Plavovlasý muž zmateně zamrkal, tohle mu přeci nepřikázal, mohl snad vlkodlak dělat kromě toho, co přikázal i věci jiné. Možná jen ty, co s tím souvisí...

 

***

 

První sluneční paprsky pronikly skrz nedbale zatažené závěsy.

Plavovlasý kouzelník pootevřel oči. Ležel na břiše tváří k oknu, snad aby neviděl toho, který ležel na druhé polovině postele. Nijak nedával zdát, že je jich vzhůru. Stejně, jako dny předtím, si vychutnával, jindy tak nezvyklý, klid, ticho. Mohl si představovat, že je všechno v pořádku, že je milován, že jej nikdo nechce zabít, že je volný. Mohl aspoň na chvíli uniknout z reality.

 

Remus se na své polovině postele několikrát převrátil, než také otevřel oči. Posadil se na posteli. Plavovlasý muž ještě stále ležel, hleděl do vycházejícího slunce.

Lupin se pomalu oblékal, občas pohledem spočinul na jen s poloviny zakrytém těle druhého muže.

Věděl, že Lucius nespí, o to příjemnější bylo vědět, že má zpět svojí mysl, svojí vůli. Slabě se pousmál. Pro tenhle okamžik bylo jedno proč Lucius udělal to co udělal, proč se mu rozhodl pomoci a proč stále hrál to divadlo o tom, že jej snad miluje, ne, teď bylo důležité jedno, byl zase sám sebou. Mohl o sobě rozhodovat. Mohl jít a třeba se pomstít za to, co Voldemort udělal jemu, co udělal Harrymu.

 

Ne, neměl v úmyslu mstít se na Malfoyovi, ač si to stále nechtěl přiznat, plavovlasý aristokrat mu nějak přilnul k srdci. Něco k němu cítil, třeba to byla jen závislost, vždyť do této chvíle byl na druhém muži zcela odkázán, stále jej udivovalo, že Lucius nevyužil toho, že mu byl tak vydaný. Možná to byla jen touha, nikdo nemohl popřít ten jednoznačný fakt, že plavovlasý muž byl okouzlující...

Potřásl hlavou ve snaze vyhnat z ní myšlenky na Malfoye. Teď na to nebyl čas, nemohl se zabývat plavovlasým kouzelníkem, ať už byl jakkoliv úchvatný.

Musel jít za Harrym, ten jej teď potřeboval. Třeba chlapci zvedne náladu to, že se povedlo zlomit Voldemortův podlý lektvar.

 

"Odejdeš?" tiše se ozval Luciuse, stále hledě z okna.

 

Trápilo ho to už od včerejšího večera. Remus jej už nepotřebuje, může jít kam chce, dělat co chce, žít jak chce. Nepochyboval o tom, že on do jeho života nepatří a nikdy patřit nebude, ale bylo pěkné doufat.

 

"Ne. Zůstanu tady... Harry mě potřebuje a pochybuji, že by odsud chtěl odejít. Navíc je to pro tuhle chvíli bezpečnější, než být někde venku," pokrčil rameny, přestože věděl, že to Malfoy nemůže vidět.

Počkal ještě, zda pán domu něco doplní, zda jej třeba nevyhodí. Ale on jen mlčel, dál ležel na posteli a hleděl z okna.

Vyšel z místnosti.

 

Plavovlasý muž si tiše povzdechl. Bylo tak pěkné doufat, věřit.

Po tváři mu stekla osamocená slza.

 

Kvůli Harrymu... Pro bezpečí... Jistě, jak si jen mohl myslet, že by zde mohl chtít zůstat kvůli němu.

Vzteklým gestem setřel druhou slzu, která měla v úmyslu následovat svou sestru.

On je Malfoy, Zmijozel! Nevzdá se jen tak. Nebude sedět v pokoji a brečet do polštáře. Lupin ho možná teď nechce, ale co není, může třeba být.

 

S odhodlaným výrazem se začal oblékat.

Pokud se vlkodlak rozhodne jít jinou cestou než on, nebude mu bránit. Nikomu ale nedovolí, aby jej snad zlomil. Ne, je Malfoy, musí se tak chovat. Ledový výraz, nikdo nic nepozná, nesmí.

 

On už udělal vše, co mohl, teď jsou další kroky na Lupinovi, podle toho se uvidí co dál.

 

Možná, ale jen možná by se mohl vrátit k Temnému pánovi, třeba by se mu podařilo vše nějak vysvětlit...

 

***

 

"Harry!" Lupin mladého Nebelvíra našel v knihovně, i na jeho vkus zde černovlasý chlapec poslední dobou trávil až příliš času. Remus netušil, co přesně zde mladík hledá, pochyboval, že to ví Malfoy, ale ani jeden z nich se jej na to neptal. Byli ostatně rádi, že se nějak zabavil a už si tolik nezoufal po Voldemortovi.

 

"Remusi..." Potter vzhlédl od rozevřené knihy. Už podle obalu se dalo usoudit, že to opravdu nebyla jedna z těch mudlovských. Remus se na chvíli zarazil, kniha vypadala jako plná černé magie, ale kde by se k ní Harry dostal? Jedině snad, že by nějak nepozorovaně odcházel z domu, ale to přeci nebylo možné.

"Hej!" mladík mu několikrát mávl dlaní před obličejem.

"Co..?" vlkodlak si až teď uvědomil, že na něj mluvil.

"Ptal jsem se, jestli to fungovalo?"

"No, ano, fungovalo."

"To je přeci skvělé... Nebo ne?" zamračil se, vidě podivný výraz v Remusově tváři.

"Je to skvělé, jistěže."

"Tak co se děje?"

"Možná bysme odsud měli odejít?"

"Blázníš, proč? Vadí ti ten dům?"

"Dům je v pořádku, jen..."

"Jen co?"

"Malfoy," tiše.

"Vadí ti Lucius? Ale já myslel, že..." zarazil se, třeba nějak špatně přečetl signály, které ti dva vysílali, i když u Luciuse bylo jasné, že je do vlkodlaka poblázněný.

"To ne, já jen... Nevím co si o tom mám myslet a..."

"A..?"

"Nepřijde mi to vhodné, být tady a tak. Narušujeme jeho soukromí!"

"Možná bych mohl sám rozhodnout o tom, kdo narušuje a kdo ne, moje soukromí," Lucius vešel do knihovny.

"Luciusi!" Potter si jej zkoumavě prohlížel, snaže se najít něco, co by mu vysvětlilo Remusovo jednání, třeba něco, co by naznačovalo, že se cosi pokazilo.

 

"Remusi, myslíš, že bys mohl..?"

"Jasně, půjdu třeba udělat snídani," zavrčení. Nechtěl nechávat Harryho samotného s Malfoyem, ale co mu zbývalo, když jej chlapec tak nevybíravě vyhodil.

Až na cestě do kuchyně si uvědomil, že nic dělat nemusí, Malfoy má přeci skřítky.

Zastavil se. Ohlédl se na dveře od knihovny. Ne, neměl by poslouchat, ale copak mohl odolat?

 

 

Pozn.:Uvažovala jsem, že bych mohla už dokončit Ego a pak jet dvojici LM/RL samostatně. Takže se rozhodněte. Ukončit Ego s tím, že bude navazovat krátká povídka jen s párem LM/RL tam, kde tady skončí. Nebo pokračovat v Ego s tím, že se hlavní pár přesune na LM/RL a HP/TRR bude v pozadí, časem možná vymizí..? V nové povídce by zmizel Harry a Pán zla, tím nemyslím, že by tam nebyly o nich zmínky, Mistr by je stále chtěl zabít a tak, ale už by tam nebyly jejich pohledy.

Poslední komentáře
25.08.2008 13:14:26: popravdě...já už bych nestála o Voldy/Harry...Remus a Lucius je zajímavý...ale zase by mi chyběly ty...
20.08.2008 17:57:09: tahle povídka je ještě s Amor moje nejoblíbenější, takže sem rozhodně pro její pokračování...
20.08.2008 16:33:34: co tak ukončit tuto povídku s pohledem Harryho a Voldíka a jako takovou vsuvku napsat zvlašť povidku...
19.08.2008 11:47:30: Já ti ani nevím. Nechám to na tobě, co se ti bude lépe psát. Jsem zvědavá, co Remus vyslechne smiley...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.