Ego fero tui ritus HP/TRR

24.kapitola - Strpení, lásko 1/2

Původně jsem měla v plánu napsat kapitolu ke Střípkům, no nějak to nevyšlo. Do konec srpna by ještě něco málo mělo přibýt, ale spíš to taky bude k Amor a Egu, no v září by se zde měly zase začít objevovat ankety na další přidávání a to se i zpomalí, vidím to tak na dvakrát týdně, jak tomu bylo v minulém roce. Tak uvidíme.

Jinak, Ego tedy dokončíme, asi příští kapitolou, a pak bude nová navazující povídka jen s párem LM/RL.

Věnováno: kiki, Viky, Šaryk, Akiko, Sanasami, Prava.smrt

 

„Luciusi, co se děje?“ Harry popošel k plavovlasému kouzelníkovi. Nechápal, co se stalo, bylo jasné, že vše fungovalo tak, jak mělo. Remus byl zase Remusem, měl zpět vládu nad svým tělem. Harry byl přesvědčen o tom, že se pak všechno zlepší, že si to s Luciusem zvládnou vyříkat a všechno, aspoň mezi nimi, bude v pořádku. Přeci jen oba teď museli čelit světu, bude lepší, když to budou dělat společně.

Harry byl možná příliš Nebelvírský, možná příliš romanticky zaměřený, ale zbožňoval představu, že se Zmijozel dá dohromady s Nebelvírem. Že to, co nepotkalo jeho, co on nedokázal naplnit, může udělat někdo jiný. Navíc Lucius, bohatý vlivný aristokrat, to bylo to pravé pro společností vyřazeného vlkodlaka.

Ano, Lucius mohl Remusovi v mnohém pomoci.

Navíc, to co mladý Nebelvír viděl v aristokratových očích, to určitě nebyl jen chtíč. Ne, Lucius byl zamilovaný, možná poprvé ve svém životě, ale byl. Bylo jasné, že neví jak se při takovém citu chovat, ale snažil se. Co jen vedlo Remuse k tomu, aby jej odmítal?

Ano, ublížil mu, byl to smrtijed, zmijozel, ale nebyl špatný, to přeci vlkodlak musel vidět.

 

„Nevím,“ stroze.

„Luciusi!“

„Ať si jde. Nepotřebuji ho, rozhodl se tak, nebudu ho přesvědčovat aby to nedělal,“ zíral před sebe.

„Luciusi, ale to--“

„Ne! Ať jde. Bude to tak lepší.“

„Nebude...“

„Ale ano,“ lehce se kousl do spodního rtu.

„Miluješ ho,“ tiše.

 

Plavovlasý kouzelník hleděl před sebe.

„Ne...“

„Lžeš sám sobě!“

„Ne...“

„Miluješ ho, tak mu to řekni. Nemůžeš ho přeci nechat jít!“

„Zůstane... Kvůli tobě,“ podíval se na mladého Nebelvíra.

„Lže. Jistě že lže. Nebo si myslíš, že by ti přiznal, že zůstává kvůli tobě, když neví, co k němu cítíš. Přeci by ti nedal nepodal svoje srdce, abys ho ty mohl zničit. Je to přeci Remus! Samozřejmě, že se bude snažit všechny city potlačit, je zvyklý, že ho lidi nemají rádi. Jste si až moc podobní,“ povzdechl si Potter.

„Co tím myslíš?“

„Ty a Remus. Oba si myslíte, že vás lidi nemůžou milovat. On kvůli tomu, že je vlkodlak, stále si myslí, že to lidem vadí, i když se lidi už dávno změnili a většina by to vzala s klidem. A ty... Malfoy, aristokrat, smrtijed, je jasné, že si těžko můžeš myslet na normální život, lásku. Ale Remus tě má rád, nesmíš ho nechat jít,“ zoufale. Tak moc se v tomhle jejich vztahu viděl. Tak moc si přál, aby měl jeho vztah s Voldemortem šanci, jako ten jejich. Tak moc by si přál být na jejich místě.

 

„Nevíš o čem mluvíš.“

„Miluješ ho?“

„Já... Ne... Ano,“ sklopil zrak k zemi. Nemohl tomu uvěřit, on Malfoy! Jak se mohl přiznat k něčemu takovému. Láska. Slovo... Nebyla hodná Malfoye. Malfoy nemohl milovat a nikdo nemohl milovat jeho. Tak to přeci vždycky bylo, proč by se to teď mělo změnit.

„Ne!“

„Luciusi, proč lžeš? Chceš, aby odešel?“ byl zoufalý, nechápal ho, proč tak úporně popírá to, co bylo vidět na první pohled. A jak bylo možné, že to Remus neviděl? Byli oba tak moc zahledění do sebe, do toho, co chtěli vidět.

„Ne...“

„Proč ne? Pokud ho nemiluješ, tak proč bys ho tady měl chtít? Líbilo se ti snad, že byl otrokem, tvým otrokem? Líbilo se ti, když si ho mohl ovládat?“ věděl, že je k Luciusovi tvrdý, ale nemohl jinak.

„Ne! Jak se opovažuješ mě z něčeho takového obvinit?!“ prudce se postavil.

„Uklidni se. Já se tě pouze ptám,“ zamračeně.

„Nechtěl jsem mu ublížit!“

„Já vím...“

„Tak proč to..?“ zmateně si sedl.

„Řekni mu to.“

„Není co bych mu měl říct.“

„Řekni mu pravdu. Řekni mu, že ho miluješ a že nechceš, aby odešel.“

„Nemůžu.“

„Proč ne? Máš strach, bojíš se, že by tě odmítl, že by se ti vysmál? Jsi přeci Malfoy! Malfoyové nemají strach. Zeptej se ho... Řekni mu to!“

„Já... Dobře.“ Věděl, že to neudělá, nemohl. Harry měl pravdu, bál se. Tak moc se bál toho, že by ho Lupin odmítl, že by odešel, že by zůstal sám. Sám se svým zoufalstvím. Bál se přijít o své iluze. Zatím mohl stále ještě doufat. Mohl si myslet, že má Harry pravdu a Remus k němu něco cítí, ale jakmile se zeptá, jakmile bude vědět pravdu... Ne, neudělá to.

 

***

 

Hnědovlasý muž tiše stál za dveřmi.

Hleděl to zdi naproti sobě a snažil se v hlavě urovnat to, co právě slyšel.

 

Byla to pravda? Cítil k němu Malfoy něco? Jistě, Harry mu to už říkal, přesvědčoval jej o Malfoyově lásce, ale to bylo něco jiného, než takhle vyslechnout jejich rozhovor. Teď to znělo víc opravdově, víc...

 

Bylo to šílené. Copak mohl Malfoy milovat jeho, vlkodlaka? Už jen ta představa byla zvrácená. Malfoy nikdy nikoho nemiloval. Malfoy neuměl milovat. Byl to Malfoy! Bezcitný parchant. Posluhovač Lorda Voldemorta.

 

Třeba... Třeba věděli že poslouchá a tohle všechno bylo jen divadlo. Ovšem, proč by měl mít Harry zájem o to, aby tady zůstal, aby si myslel, že k němu Malfoy něco cítí?

Nechápal to. Nevěděl co si o tom má myslet.

 

Nikdy toho o lásce moc nevěděl. Ano, miloval. Dokázal milovat, ale nikdy to nebylo opětované. S dívkami, i muži, se kterými kdy byl, to bylo čistě o sexu. Nikdy si potom nepovídali, předtím řešili jen u koho v bytě to bude vhodnější, přičemž k němu nikdy nedošli. Nikdy s nikým neřešil věci kolem lásky, vztahu.

Měl přátele, ano, jenže ti si nepřipouštěli, že by tenhle problém mohl mít.

James měl oči jen pro Lily a problémy ostatních v tomhle směru naprosto ignoroval. Petr byl příliš nedospělý, nevyzrálý, aby něco takového řešil. A Sirius? Sirius vztahy neřešil. Užíval si, to pro něj bylo hlavní a těžko mohl pochopit, že se to Remusovi nelíbí, že by raději měl nějaký trvalý vztah. Že by si přál, aby ho někdo miloval, aby on mohl někoho milovat...

 

Lucius...

Přeci nebylo možné, aby se za tak krátkou chvíli opravdu tak změnil. Aby se z bezcitného zmetka stal najednou milovník.

 

Remus mu nevěřil. Bál se mu věřit.

Ale Harry ho znal déle, lépe znal tohohle nového Luciuse. Lépe jej chápal. Když mu věří on, třeba by mohl taky. Možná...

 

***

 

Pán zla se připravoval do boje.

Musel už něco dělat. Nemohl stále hledat Harryho, zrádce Lucius ani proradného vlkodlaka. Navíc si byl jistý, že ti všichni jsou na jednom a tom samém místě.

Až vyhraje válku, pak je najde a všichni zaplatí za to co provedli.

 

Lucius za zradu, za to, že byl tak bláhový a mohl si byť jen na okamžik myslet, že by mu bylo dovoleno milovat, že by mu bylo dovoleno vzít si toho, kdo měl zemřít. Že by mu snad on, Pán zla, dal svolení mít vlkodlaka jen pro sebe.

 

Lupin. Pán zla ho nesnášel. Nejdřív měl tu drzost, aby mu sebral Harryho. Pak se ho snažil obrátit proti němu. Nakonec mu vzal jeho věrného smrtijeda. Navíc vlkodlak měl zemřít už z principu.

 

Harry... Jeho sladký Harry. Ten nezemře. Pán zla věřil, že chlapec v sobě má ještě něco, co by mu mohl dát. Jistě, časem to vyprchá a Nebelvírova mladická vášeň zmizí, ale do té doby ho může mít. Do té doby z něj udělá dokonalého milence. Někoho, kdo tady bude, když bude chtít sex, kdo nebude otravovat, když nebude mít náladu. Někoho pro pobavení. A pak... Pak by ho mohl věnovat některému z věrných smrtijedů, posléze samozřejmě by zemřel. Nemohl by žít věčně, ne v novém světě, v novém řádě, který nastolí.

 

Počká až se Harry vrátí, byl si jistý tím, že se vrátí. Příliš ho potřeboval na to, aby nepřišel. Příliš ho miloval. Ano, Voldemort, ač sám v lásku nevěřil, si byl jistý, že jej chlapec miluje. Sám lásku neznal, nechtěl jí znát, k ničemu jí nepotřeboval, akorát by ho zdržovala. Ale Harry. Právě ten jeho cit ho přivede do záhuby.

Voldemort si tím byl tak jistý.

 

Pokud se Potter nepodřídí. Pokud nebude v bolestech na kolenou prosit o odpuštění. Pak jej zabije.

Milence si může najít jinde, jindy. Sice Potter byl nejlepší, v této fázi i výhodným tahem. Mít na své straně Chlapce, který přežil. Každý, který stojí za Harrym by se k němu přidal. Postupně by je k sobě převedl úplně a Pottera by zabil, nepotřeboval by ho.

Ovšem, když ho bude muset zabít hned, co nadělá, smíří se s tím, že najde jiné přisluhovače, jiné následovníky...

 

***

 

Harry seděl v knihovně.

Opět sám, opuštěný, zoufalý.

 

Nevěděl, co má dělat.

Měl by jít? Vrátit se k Voldemortovi? Stále věřil, že k němu něco cítí, musel. Nebylo přeci možné, aby s ním byl jen tak. Aby trpěl všechno co dělal a nic k němu necítil.

A pokud ne... Všechno se přeci mohlo změnit. Mohl jej naučit jak milovat.

Věřil tomu, ano věřil. Nic jiného mu už totiž nezbývalo.

 

Musel věřit, že má ještě nějakou naději.

Nemohl se jen tak zvednou, zapomenout na to, co se stalo. Vrátit se k Brumbálovi, ke straně světla, k dobru... Nemohl.

Chtěli by po něm, aby ho zabil, aby se pokusil ho zabít. Jenže to bylo to, co nemohl. Nemohl zapomenout a zabít toho, kterého miloval.

I kdyby opravdu uvěřil tomu, že Pán zla nemá city, že neumí milovat. Nemohl by jej zabít. Šel by sám proti sobě.

 

Uměl si představit, že by se vrátil, že by bojoval proti smrtijedům, že by je zabíjel. Ano, do smrtící kletby by dával svou zlost, své zoufalství.

Tím, že by se vrátil, by také mohl zachránit Luciuse s Remusem. Dal by jim naději vyřešit své city a nemuset se otáčet a obávat, že by je někdo zabil, samozřejmě v případě, že by strana dobra vyhrála.

To ale právě nemohl zaručit.

Mohl zabít hordy smrtijedů, ale nezabil by jeho. V momentě, kdyby měl stát proti němu, kdyby měl pozvednout hůlku a vyřknout tu poslední kletbu, zklamal by. Nemohl by. Ne při pohledu do rudých očí.

Ne potom co prožili.

 

Pán zla, možná k němu nic necítil, ale on se ho naučil milovat.

Brumbál měl pravdu, láska byla mocná. Ovšem teď byla na špatné straně. Láska ho zachránila před Voldemortem a láska ho nejspíš i zabije...

 

Povzdechl si.

Sedět tady a přemýšlet, nemělo to smysl. Musel jít a něco udělat, něco, co by rozhodlo.

 

Na kousek pergamenu napsal vzkaz pro Remuse s Luciusem. Doufal jen, že v momentě kdy si jej přečtou se nestane to, čeho se tolik bál. Nechtěl, aby Remus odešel, snad bude natolik rozumný, aby si to všechno také uvědomil.

Snad bude Lucius natolik rozumný, aby jej nenechal.

 

Popadl hábit, rozhlédl se po potemnělém domě.

Lucius s Remusem již spali. Oproti dřívějšku nyní každý v jiném pokoji, Remus to tak rozhodl a Malfoy to vzal jen v pokrčením ramen.

 

S tichým klapnutím se za ním naposledy zavřely dveře.

Prásknutí se pomalu rozléhalo okolím, mladík se přemístil. Zpět do sídla Pána zla.

Poslední komentáře
29.08.2008 14:56:35: Prava.smrt: Jé, ale to mě zajímá...smiley Norsi: Bohužel, už je tomu tak, třeba někdy jindy zase s ni...
28.08.2008 22:41:22: Neee Manio to nemuzes,prosiim! Prece mi neseberes Harryho a Toma?To ne...jinak samozdrejme krasna ka...
28.08.2008 20:39:32: smiley${1}toho neznáš smiley${1}jeden chlápek z chatu víš smiley${1}
28.08.2008 18:36:40: Prava.smrt: koho, povídej..? Viky: smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.