Ego fero tui ritus HP/TRR

5.kapitola - Oko za oko, zub za zub 2/2

Obetované, děkuji Darkness!

Harry ležel na posteli, celé tělo ho neuvěřitelně bolelo. Čekal, až se Malfoy vrátí. Moc dobře věděl pro koho šel, ale teď mu to nevadilo. Teď, potom, co mu udělal Avery, mu  Voldemort ani v nejmenším nevadil. Přece jen bylo o něco málo lepší být znásilněn, než znásilněn a zbit.

 

Harry bolestí skoro až omdléval, ale přítomnost šíleného smrtijeda v místnosti ho držela při vědomí. Pokusil se přetočit na bok, tak, aby na Averyho viděl. Bolestivě zasténal, ale přetočil se.

Rozhlédl se po místech, kde měl smrtijed být. Zorničky se mu rozšířily strachem. Smrtijed tam nebyl.

 

Nemůže být přece tak silný, aby utekl z kouzla, které na něj seslal Malfoy. A co když ano. Ne, ne! Kde teda je?

 

Harry se s dalším bolestivým zaúpěním přetočil na záda. Pomalu se nadzvedl. Očima přejížděl po místnosti. Zjišťoval, kde může smrtijed být.

 

Napravo od Harryho se něco pohnulo. Chlapec se tam urychleně podíval. Ne však dost rychle.

Čísi pěst ho zasáhla do spánku. Spadl z postele. Rozmazaným, uslzeným pohledem pátral po zdroji rány. Padl na něj stín. Zvedl pohled. Stál nad ním Avery, ve tváři výraz šílence. Pomalu se kolébal k chlapci, očividně z něj Malfoyovo kouzlo ještě zcela nevyprchalo.

 

„Nechte mě,“ Harry se posunul směrem ke zdi za sebou.

Avery k němu beze slova došel.

„Zemřeš, stejně jako já, až Mistr zjistí, co se stalo,“ zachrčel smrtijed.

„Nemusí-nemusí to zjistit,“ snažil se zachránit chlapec.

„Malfoy mu to řekne, nenechal by si ujít příležitost jak mě pokořit,“ Avery stál těsně u chlapce.

„Ale já... nic jsem vám neudělal,“ vzlykl Harry.

„Udělal. Narodil ses. Kdyby si chcípl, jak bylo naplánováno, tak teď by jsme vládli světu!“ ztrácel nervy smrtijed.

„Nevládli. Voldemort by vládl, vy byste byli jen jeho otroky,“ chlapec ani nevěděl, proč smrtijeda ještě víc pokouší. Bál se ho, ale nemohl si pomoci a neříci to, co si myslel.

„Ty malej spratku!“ další rána pěstí přistála chlapci na tváři.

Smrtijed se znovu rozpřahoval, když se prudce otevřely dveře.

„Avery,“ ve dveřích stál víc než naštvaný, Lord Voldemort. Za ním do místnosti nahlížel Malfoy.

„Mistře,“ smrtijedova odvaha náhle vyprchala. Rudý paprsek ho zasáhl přímo do hlavy, sesunul se k zemi.

 

Pán zla přešel ke chlapci na podlaze.

„Harry, jsi v pořádku,“ náhlá péče mladíka udivila.

 Tiché: „A-ano.“

„Luciusi, postarej se o něj,“ Voldemort se otočil na plavovlasého aristokrata stojícího ve dveřích.

„Jistě, Mistře,“ Malfoy přešel ke chlapci.

„Ale to... to není třeba... jsem v pořádku,“ slabě zaprotestoval Harry. Jediný pohled Pána Zla ho umlčel.

 

Do místnosti vešli další dva smrtijedi, bez řečí se chopili Averyho v bezvědomí. Odnesli ho z pokoje.

 

Pán zla se naposled podíval na Harryho, něco zašeptal Malfoyovi. Pak odešel z místnosti, následujíc trojici smrtijedů

 

 

Lord Voldemort stál v žaláři, s odporem si měřil pohledem na zemi zhrouceného Averyho. Před pár okamžiky se smrtijed probral, teď z hrůzou zíral na svého pána.

Temný pán ještě nevěděl vše, co s v pokoji mladého čaroděje stalo, ale měl v plánu to zjistit.

 

„Legillimens,“ Pán zla zamířil hůlkou na Averyho. Se zlobným výrazem projížděl smrtijedovi vzpomínky. Narazil na vzpomínku o znásilnění mladíka. O jeho pokoření, o surovém zbití. Sklopil hůlku, nenávistně se zadíval na smrtijeda.

 

„Jak sis mohl dovolit se ho byť jen dotknout?!“ zavrčel Voldemort.

„Mistře já...“ Avery zděšeně hleděl na svého Pána.

„Crucio!“

Bolestivá kletba zasáhla smrtijeda. Žalářem se roznesl křik. Pán Zla se několik minut kochal pohledem na svíjejícího se Averyho. Přestal.

„Myslel si, že to nezjistím?!“

„Mistře,“ tiché vzlyknutí.

„Přestaň mi říkat ´Mistře´, to mohou jen smrtijedi a tím ty již nejsi,“ zasyčel Pán zla, mávl hůlkou.

Znamení na Averyho ruce se rozehřálo. Vzápětí vzplálo plamenem. Oheň pohltil celé smrtijedovo zápěstí. Znamení zla zmizelo a s ním část Averyho levé ruky. Vyděšený smrtijed bolestivě úpěl. Se zoufalým výrazem zíral na zkrvavený pahýl v místech, kde ještě před chvílí měl zápěstí se Znamením zla.

„Pane, prosím...“ fňukal smrtijed.

„Myslíš, že existuje jakákoliv omluva za to, že ses dotkl toho, co je moje?! NEEXISTUJE!“ Pán Zla opět pozvedl hůlku.

„Mistře...“

„Crucio.“

Dalších několik minut se Lord Voldemort vyžíval v mučící kletbě.  Přestal, znechuceně si prohlížel smrtijeda ležícího v krvi na podlaze.

„Mi-mistře...“ zaskřehotal Avery.

„Věděl jsi, že budeš potrestán. Na moje věci NIKDO nebude sahat! Crucio,“ další zakázaná kletba zasáhla Averyho.

 

Po pár dalších kletbách.

Lord Voldemort si se vzrůstající nenávistí prohlížel Averyho. Smrtijed již nebyl schopen jediného slova. Jen, lehce se škubajíc, ležel na podlaze.

„Avada kedavra,“ zelený paprsek zasáhl svůj cíl.

Život smrtijeda dílem jeho šílené pomsty skončil.

Pán Zla vyšel z cely. Věděl, že měl smrtijeda víc potrestat, za jeho opovážlivost. Ale neměl na to čas. Musel ještě poučit ostatní....

 

 

Smrtijedi stáli v kruhu kolem svého Mistra. Žádný služebník Temného pána nechyběl. Každý se musel vrátit z mise, z úkolu, jen aby si mohl vyslechnout to, co se jim Pán Zla rozhodl říct.

 

„Jistě jste si už všimli, že chybí Avery. Je to z jednoho prostého důvodu, Avery je mrtev. A kdokoliv z vás, kdo udělá stejnou chybu jako on, tak skončí naprosto stejně!“ zuřil Pán Zla.

„Pane, co... co provedl?“ odvážila se zeptat Bellatrix.

„Co?! Pokusil se zabít Pottera,“ zavrčel Lord Voldemort.

„Ale Mistře, vždyť Pottera přece chceme zabít nebo ne?“ nejistě se kolem rozhlédl jeden ze smrtijedů.

„NE! Potter je jenom můj a jenom já se rozhodnu jestli a kdy ho zabiju!“ zablýsklo se v rudých očí Pána Zla.

„Mistře, proč ta změna?“ ozval se smrtijed, který o nových okolnostech neměl ani ponětí.

„To je moje věc, nebo si snad myslíš, že se musím zpovídat zrovna tobě? Crucio!“ kletba Pána Zla zasáhla nerozvážného smrtijeda.

„Ještě někomu se nelíbí moje rozhodnutí?!“ zavrčel Voldemort poté, co ukončil kouzlo.

„Ne, Mistře,“ jako jeden člověk odpověděli smrtijedi.

„Fajn, ještě jednou uslyším, že se kdokoliv z vás byť jen špatně podíval na Pottera, budete za to platit všichni,“ s tím Pán zla propustil své věrné smrtijedy.

„Luciusi, ty tu ještě zůstaň.“

 

Plavovlasý kouzelník počkal, až ostatní smrtijedi odjedou.

„Pane?“

„Už se probral?“ zajímal se Voldemort.

„Ne Mistře.“

„Dobře, počkáš u něj, než se probudí, pak pro mě dojdeš a Luciusi, varuji tě, ať se mu už nic nestane.

„Jistě Mistře.“

„Víš už, kdo je ten Brumbálův špeh?“ zeptal se náhle Voldemort.

„Ne, Mistře, ale myslím, že to je některý z výše postavených smrtijedů, jinak by se Brumbál nedozvěděl o tom, co s Potterem děláte,“ poslední slovo Malfoy skoro zašeptal.

„Výše postavený smrtijed? No dobře, tohle si zjistím sám. Můžeš jít,“ propustil Malfoye.

 

Plavovlasý aristokrat se hned odebral do pokoje černovlasého chlapce.

Otevřel dveře. Když zjistil, že mladík je ještě pořád v bezvědomí, sedl si do křesla. Sice nebyl nijak nadšen z toho, že má dělat chůvu, ale pořád lepší, než nějaká špinavá práce, kterou teď vykonávali ostatní smrtijedi.

 

 

Poslední komentáře
12.06.2007 20:04:42: úžasná kapitola!!!
12.06.2007 19:55:25: jůůů to je supeeeeeeeeeeer
11.06.2007 23:07:44: supa kapca =)
11.06.2007 22:16:09: no zase mi raz behal mraz po chrbte. :) pekna kapitolka to musim uznat. na konci mi to trosicku prip...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.