Ego fero tui ritus HP/TRR

7.kapitola - Na věky tvůj...

aneb Prozření 1/3


Věnováno Verče za Daniela (její povídka)!=) a další zmatkářce Jantar. Vím, že Jantar jsem již jednu kapitolu věnovala, ale všimněte si délky jejích komentářů a dokonce jsou duchaplné! To se cení a já jí tímto děkuji!=) Nic moc se v této kapitole neděje, ale myslím, že pár skutečností se tu možná osvětlí. Takže pro celkový děj bude (asi) podstatná... Kapitola je krátká, ale doslova jsem nad ní umírala! V další kapitolce se toho odehraje víc... =)

A ano, i zde dávám limit. 10 komentářů od různých lidí!

 

 


Harry ležel v posteli. Bylo to jen pár chvil, co Pán zla opustil místnost. Na tváři mu pohrával lehký, pošetilý úsměv. Neměl strach ze zloby Voldemorta. Vždyť on se nic nemusel dozvědět, pokud ovšem Lucius dovede držet jazyk za zuby.

 

V době, kdy měl Harry možnost si s Malfoyem povídat, zjistil, že mají mnoho společného. Jistě, to co teď dělal, mohlo vypadat, jakože Luciuse jen využívá ke svému prospěchu. Ale Harry věřil, že to starší kouzelník pochopí. Vždyť je i v jeho zájmu, aby byl Pán zla spokojený... snad i šťastný...

 

Harry si pomalu, ale jistě vzpomínal. Pán zla si mohl myslet, že se jen přizpůsobuje. Ale on si opravu vzpomínal na to, co bylo před tím... před čím vlastně? Před kouzlem? Před tím, než byl donucen zapomenout... Ale proč? Tyhle otázky mu ještě pořád zůstávaly nezodpovězeny. Vzpomínal si na dobu, kdy byl s Voldemortem. Vzpomínal na to, jak se Pánovi zla podařilo si jej získat. I když pořád matně, vzpomínal na jeho něžnosti, na jím projevovanou lásku... Harry si uvědomoval, že kdyby kouzlo bylo jen o něco silnější, nikdy by neměl možnost si znovu na to všechno vzpomenout. O co všechno by byl ochuzen? A hlavně, kdyby si nevzpomenul, třeba by měl tendenci se Voldemortovi vzpírat. Pán zla by mohl ztratit trpělivost jednoduše 'Chlapce, který přežil' odhodit. V té době by to Harrymu nevadilo, ale teď si uvědomoval to štěstí, které nedovolilo tomu, kdo kouzlo provedl, aby bylo silnější. Uvědomoval si, že ještě teď může dostat zpět to, co ztrátou paměti skoro ztratil...

 

Jistě, využíval Luciuse. Ale od toho smrtijedi jsou, aby je někdo chytřejší, lepší, využíval. Harry si opravdu nemyslel, že by Luciusovi tento druh využívání vadil. Pokud se Malfoy nepodřekne, všechno bude klapat. Všechno dopadne tak, aby on, Harry, opět získal Voldemorta. Když byl tak surově donucen na něj zapomenout. Ale láska, touha, se nedá ošálit. A Harry věděl po čem touží a věděl, jak to získá. Nebo se získání svého objektu touhy aspoň co nejvíce přiblíží...

 

 

Voldemort šel za Luciusem Malfoyem. V přítomnosti Harryho se zklidnil, ale jakmile zavřel dveře, hned se v něm opět probudila nevybitá zlost. Potřeboval najít Malfoye. Nechtěl ho zabít, nebo mu ublížit, jen mu vysvětlit, kde je jeho místo.A pak... pak si půjde vybít svůj vztek na některém mudlovy...

 

"Luciusi," Pán zla vstoupil do místnosti, ve které se plavovlasý aristokrat nacházel. Neklepal, neměl proč, on byl tady doma. Smrtijedi byli zvyklí na to, že jejich Mistr mohl kdykoliv vejít a dávali si pozor, aby v nevhodnou chvíli nedělali nevhodné věci. Avšak Lucius se tentokrát zdál opravdu vystrašen. Jinak, než když ho Pán zla načapal jak si užívá se svojí ženuškou na jeho kanapi. Nyní byl Malfoy vyděšen způsobem, který se Voldemortovi zdál víc, než podezřelý.

 

"Pane," smrtijed se pokorně uklonil. Silou vůle se snažil uklidnit svůj dech. Věděl, že se Pán zla zlobí. Jen doufal, že si svou zlost nevybil na chlapci od kterého přicházel. Jistě, Lucius nechtěl ani, aby sis svou zlost vybil na něm. Věděl, jak to udělat. Měl jedinečnou šanci dokázat svému Mistrovi, že není tak špatný a pořád je pro něj cenným zdrojem informací. Právě pro tuhle příležitost měl v plánu oznámit svůj 'objev'. Ani tak to nebyla jeho zásluha. Vždyť již před dlouho dobou Pán zla dal tento úkol a nedávno mu jej ještě zopakoval. Lucius nezapomněl. Věděl, co musí udělat. Najít zrádce. Najít ho a předhodit jej Mistrovi, aby tak utišil jeho zlobu nad jeho prodléváním v pokoji Pottera. Ale on netušil kdo tím zrádce je...

 

"Luciusi, Luciuse, opravdu sis myslel, že ti prominu tvojí opovážlivost?" Pán zla se přibližoval k plavovlasému kouzelníkovi, jenž byl stále ještě pokorně skloněn.

"Mistře, já netušil... Nepřemýšlel jsem... Nechtěl jsem..."

"Tak nechtěl, ale Luciusi, to tě nijak neospravedlňuje."

"Pane, já... Vím, kdo je zrádce," vyhrkl bez přemýšlení.

"Opravdu?" tohle Voldemorta zaujalo.

"Tak mluv!" přikázal smrtijedovi.

"Je to... Snape... Ano Pane, Severus Snape je tím zrádcem!" vyhrkl Lucius první jméno, které mu přišlo na mysl.

"Tak Severus říkáš... To je zajímavé. Máš nějaké důkazy?"

"To ne Pane, ale... Je jediný, kdo se stýká s Brumbálem a ... Neprokázal loajalitu..." Lucius zoufale hledal možnosti, jak dokázat Snapeovu zradu.

"Jistě, Severus neprokázal loajalitu. Nepochybuji o tom, že splní to, co po něm budu žádat," Pána zla zcela pohltila myšlenka na Snapea jako na zrádce. Naprosto zapomněl na důvod, proč za Malfoyem přišel původně.

"Ano pane, ale když ne..."

"Když ne, budu vědět kdo je zrádce a náležitě jej za to potrestám!" Pán zla se otočil a vyšel z místnosti. Lucius jej po chvilce setrvání následoval.

 

 

Harry stále ještě ležel v posteli. Nechal si v mysli promítat události posledních dní. Zvláštní, pamatoval si všechno až do začátku prázdnin a pak najednou PUF a byl tady a všichni se chovali jakoby to bylo normální. Zvláštní... Pochopil, co mu Malfoy vysvětloval, ale stále tu byly mezery, které mu vysvětlit nezvládl. Třeba to s tím Brumbálem. Věděl o tom, že je Harry u Voldemorta? Nepochybně ano. Věděl však o tom, že se s Pánem zla miluje? Spíše ne. Ale pokud to věděl, nemohl to být spíš důvod k tomu, aby Harrymu změnil paměť? Vždyť vysvětlení Malfoye nedávalo smysl. Proč by mu Brumbál měl změnit paměť, pokud by si myslel, že jej Voldemort drží a mučí? To nebylo logický, neměl ho chtít spíš zachránit..? Pokud to tedy byl Brumbál, kdo mu změnil paměť...

 

Zvedl se z postele, nemělo cenu tady jen tak dál ležet a nic nedělat. Musel zjistit, co se vlastně stalo, kdo může za to,  že si nepamatuje na 'vztah' s Voldemortem. Kdo může za to, že ztratil vzpomínky o které by třeba stál. Jak mu mohl někdo změnit paměť a proč?

Našel oblečení. Sice to nebyly věci, které běžně nosil, ale pokud si Pán zla přeje, aby je měl na sobě, tak dobrá...

 

Stín zoufalství mu přelétl přes obličej, když vykročil ke dveřím. Vyšel na chodbu. Nejistě se rozhlédl kolem. Trochu ho udivilo, že tu nikdo nebyl. Lucius mu přece vysvětloval, proč jej hlídá a teď? Teď tu nikdo není! Zrovna když se chtěl zeptat kudy se dostane k Voldemortovi. Harry nepochyboval o tom, že ho každý smrtijed zná. Ovšem, Pán zla si přece nemohl dovolit, aby některý z jeho služebníků zabil 'jeho miláčka'. To všechno mu Malfoy taky pověděl s tím, že pokud se tu bude potulovat sám, bude mít problém jen s Temným pánem a možná s některou temnou silou, kterých je v hradu víc, než dost. Smrtijedi se mu prý budou, co možná nejlépe vyhýbat, zvláště po tom, co se stalo s Averym. Na to se Harry neptal. Nepotřeboval důkaz, jak moc je jeho milenec zlý. On to věděl... Možná to byl důvod, který mladého chlapce přitahoval k hadímu čaroději. Možná byl ten důvod i jinde. To Harry netušil. Nemohl tušit nic, protože si nějaký troufalec zahrál s jeho vzpomínkami. Věděl jen, že se o Pána zla nenechá připravit. Netušil, co změnilo jeho názor. Vždyť to byl vrah jeho rodičů. Ale něco jeho názor změnilo a to bylo hlavní...

 

Procházel ztichlou temnou síní. Matně si vybavoval, že právě zde se konaly schůze smrtijedů. Obvykle tu bylo rozžehnuto kolem dokola spousty loučí. Teď zde však panovala naprostá tma. Chlapce netušil, kam se tak rychle mohli všichni podít. Vždyť to byla stěží hodinka od doby, co od něj odešel Pán zla. Kam mohl tam rychle odejít? Není možné, aby zmizel! I kdyby šel na nějakou akci o které se mu nechtěl zmiňovat, tak by tu přece někdo zůstal. Pán zla by určitě svůj hrad nenechal bez dozoru.

 

Ze dveří na levé straně síně se ozývali čísi hlasy. Harry je slyšel dost zastřeně, jakoby někdo nesprávně použil tišící kouzlo. Ze zvědavosti se tam vydal. Možná, že by to neměl dělat, ale nedalo mu to. Věděl, že by si za normálních okolností dveří ani omylem nevšiml, na to byli příliš skryté, ale když někdo neumí čarovat... Navíc, za normálních okolností by stále ještě dřepěl u Dursleyových.

 

 

Pán zla stál v poměrně malé kruhové místnosti. V místnosti kde se obvykle uskutečňovali výslechy předních představitelů ministerstva. Právě v této místnosti se Lord Voldemort rozhodl vyslechnout i svého smrtijeda. Smrtijeda, který byl podle něj věrný, ale bohužel... Zklamal. Nedokázal splnit slib loajality. Ono vlastně ani nešlo tak o ten slib, ale o čin, který slib provázel. Hlupák Snape nebyl schopný zabít mudlovskou holku. Pán zla si vybavoval všechna ta mučení na kterých se Severus podílel. Avšak nemohl si vzpomenout na to, že by někdy viděl jak Snape někoho zabil. Nemohl si vzpomenout, protože se nic takového nikdy nestalo. Jistě, každý Snape považoval za děsivého smrtijeda s temnou minulostí a nikdo by si nikdy nepřipustil, že tento temný muž nikdy nikoho nezabil. Dokonce ani Pán zla si tohle odmítal připustit, až do teď.

 

Teď tu tedy stál. Po boku Luciuse Malfoy, který jej na Snapeovu zradu upozornil. Pán zla věděl, že Lucius Snapeovo jméno jen střelil od boku, ale proč nezkusit jeho domněnku..? Podle všeho byla správná! Záleželo už jen na tom, co všechno mohl Snape vyzradit a co vyzradil...

 

"Severusi, Severusi, opravdu sis myslel, že se na tvojí zradu nepřijde? Opravdu si byl tak pošetilý a doufal's, že tě Brumbál zachrání? Ale jdi. Nezachránil ani 'svého zlatého chlapce', jak by mu potom mohlo záležet na tobě?" Pán zla se ušklíbl. Se znechuceným výrazem pozoroval Snapea visícího v okovech u zdi. V místnosti byli pouze oni tři. Ostatní smrtijedi měli práci, nikdo jiný neměl dnes dovoleno setrvat na Temném hradě. Pán zla tím hodlal zabránit tomu, aby se Fénixův řád připravil na nastávající situaci, pokud měl on, Voldemort, ještě nějakého zrádce, který by Brumbálovi řekl o smrti Snape. O smrti, která přijde, tak jak je to dáno, tak jak to musí být...

 

"Víš Severusi, než tě zabiji, zajímalo by mě pár věcí... Co za kouzlo použil Brumbál na Harryho a co všechno ten potrhlý starý blázen ví o Harrym a jeho pobytu tady?" promluvil Pán zla vyrovnaným tónem. Dokázal se ovládat, něco mu říkalo, že dnes ještě bude mít příležitost zuřit. Možná, až se dozví vše, co Snape ví.

 

 

 

Poslední komentáře
20.08.2007 18:23:48: Máš opravdu moc hezké stránky a jedinečné povídky!! Moc se těším na pokráčko-doufám, že bude brzy......
15.08.2007 00:49:05: je to hezky zpracované a zajímevé doporučuji pokračovat a taky..... Jen tak dááál tahle povídka je...
01.08.2007 20:58:38: Moc pěkná povídka. Doufám, že brzo přidáš další kapitolu
01.08.2007 14:22:36: No tak lidi, zadejte prosím někdo ten 10. koment k povídce ego fero tui ritus. Prosííím, já chci věd...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.