Kalkulace HP/SS, HP/LM

1.kapitola - Taková normální rodinka...

Kapitola je věnovaná Jantar, která si tuto povídku přála a já jí tímto přání plním, i když původně sem neměla v úmyslu psát nějakou povídku na toto téma, hlavně proto, protože takových typů je už ve světě HPff hodně, ale tak slash HP/DM jsem taky před lety říkala, že nebudu psát a píšu jej... ;o)
Komentujte, ať vím, jak moc se u této povídky snažit... Zatím nevím jistě, jestli bude povídka braná vážně nebo spíš humorně, tak to berte s rezevou, třeba se to vyvrbí časem...XD
Malým domkem na předměstí Paříže se tak, jako každý den, přesně v sedm hodin ráno rozezní nepříjemný zvuk budíku. Jeden z obyvatel tohoto domku jej rozezleně utiší a lehce zamračeně vstává z postele. Druhý z obyvatelů domu se jen přetočí na bok a spí dál. Ten, který musí vstávat, se nad partnerovým chováním uškblíbne.
Ví, že jeho spolunocležník vstávat nemusí, ale ještě, aby to dával, tak okatě najevo, to přece není nutné.

Muž, který vstal, vlastně ještě tak trochu chlapec, zamíří ke dveřím místnosti. Cestou se již stihl obléci, netušil, jak by to dělal, kdyby nebyl kouzelník, to by musel vstávat minimálně o půl hodiny dříve. Ve dveřích zamumlám rozloučení směrem k muži na posteli, odpovědi se nedočká. Černovlasý chlapec si jen tiše povzdechne. Jistě, mohl to předpokládat, ale stejně... Byl zvyklý, že se s ním Severus každé ráno, lehce rozpustile, loučil, že si stěžoval na to, že zde bude zase celý den sám.
Jako by to snad nebyl on, kdo si vybral život v ústraní a bez práce... Ale dnes nic z toho nepřišlo. Harry věděl proč. Vždyť to bylo teprve včera, co se tak pohádali. Poprvé od doby, co byli spolu se pohádali natolik, že spolu zatím nebyli schopní promluvit.

Černovlasého chlapce to mrzelo, hodně ho mrzelo, že právě v tak zásadní věci se nebyli schopni schodnout. Jistě, Harry mohl ustoupit a netrvat na svém přání, ale když to byl jeho sen a on ho nemohl nechat jen tak proklouznout mezi prsty. Kdo ví, co bude za pár let. Co bude, až nebudou moc, co bude, až si to Severus za pár let rozmyslí a zjistí, že už nemají šanci svoje přání splnit. Harry se snažil argumentovat, ale narážel jen na ledovou masku někdejšího profesora lektvarů. Ne, Severus nechtěl slyšet nic o tom, co by si Harry přál. Vlastně ne, on nechtěl slyšet jen o tomto přání. Podle něj to byl jen výplod mladého chlapce, který ještě neví, co chce a který, až si své přání rozmyslí, toho bude hluboce litovat.
Harry již nevěděl, jak Snapea předvědčit...

Žili spolu již tři roky a za ty roky se Harry ani jednou nezmínil o tom, že by někdy v budoucnu chtěl děti. Nepovažoval za nutný takovou samozřejmou věc ještě rozebírat. Ale teď, když podle něj dospěla doba k tomu, aby měli nějakého potomka, následovníka svou rodů, tak narazil na odpor. Severus dítě nechtěl. Ne snad, že by chlapci nevěřil, že se o dítě zvládne postarat. Přece jenom finančně byli zajištění víc, než dobře a Harry se svojí pečovatelskou povahou by byl určitě vhodný rodič. Severus dítě nechtěl už z principu. Celý život si stavěl na masce ledového nesnesitelného profesora, který nenávidí všechny studenty. I když už v něčem musel polevit, tak rozhodně nechtěl nechat Harryho, aby překročil i tuhle poslední hranici. Byl pevně rozhodnut dítě zatvrzele odmítat. Sice by pro Harryho snesl modré z nebe, ale nehodlal si na 'stará kolena' pořídit řvoucí děcko, které se věčně dožaduje pozornosti. Vždyť všechna jejich pracně vystavěná pohoda by zvala za své. Ne! To nemohl dopustit...

Harry rozmrzele mířil do práce. Pravda, nemusel tam chodit, ale bylo to přece jenom o něco málo lepší, než sedět celý den doma a nic nedělat. Navíc nechtěl žít ze Severusovo peněz, nechtěl být na něm až tolik závislý... Po po pádu Voldemorta a odchodu z kouzelnického světa byl nucen si udělat nějaké mudlovské studium, aby měl aspoň nějakou šanci se uživit v mudlovském světě.
První dva roky pracoval s čistě mudlovské bezpečnostní službě, pak, hlavně kvůli tomu, že se dal dohromady se Severus, vzal místo v kouzelnické bezpečností službě. Nebyl z této změny nijak potěšen, ale přece jen i on byl ochoten něco pro Severuse objetovat a v tomhle případě to byla opětovná ztráta soukromí.
Pravda, noviny se teď o ně už nezajímaly. Vždyť to bylo víc jak šest let od doby, co zabil Pána zla, ale stejně nebyl potěšen zájmem a rozruchem, který vyvolal jeho návrat do kouzelnického světa.

Normálně do práce nechodil pěšky, to jen tehdy, když si potřeboval pročistit hlavu a to po včerejší hádce rozhodně potřeboval.
Nepochyboval o tom, že Severus se na celý den zavře do pracovny s nějakými lektvary. Vlastně nechápal, proč se s těmi patoky stále tak párá, vždyť za své výzkumy měl peněz dost po celý zbytek života a ještě k tomu mohl živit několik hladových krků. To byl taky jeden z důvodů, proč Harry nechápal, že Snape tak zarputile odmítá mít dítě.

***

Severus seděl v pracovně, přesně jak Harry předpokládal. Avšak nepřipravoval žádný ze svých lektvarů, na to teď neměl ani pomyšlení. Přemýšlel...
Ve vzpomínkách se stále vracel ke včerejšímu večeru. Vlastně už to začalo ránu, kdy mu Harr před odchodem do práce naznačoval něco v tom smyslu, že si musejí vážně promluvit.
Starší kouzelník se pak celý den děsil představou, že se jej Potter rozhodl opustit. Že si našel někoho mladšího, lepšího... Nakonec si přece jen trochu oddechl, když zjistil, že nic tak vážného to není. Avšak představa, že jej teď chlapec bude přemlouvat k tomu, aby spolu měli dítě, nebyla moc příznivá. Snad jej to tedy brzo přejde... Mohl jen doufat, že jeho argumenty na mladíka nějak zapůsobily a že si tento hloupý, nepromyšlený počin ještě promyslí a snad i rozmyslí. On, Severus, bude dělat všechno proto, aby Harryho od myšlenky na dítě odpudil a pokud to nepůjde... No pochyboval, že by si Potter sám uměl připravit lektvar, který by jej uvedl do gravidního stavu a lektvar sám o sobě se nedal nikde sehnat, dokonce i na černém trhu s tím byl problém. Nikdo si nechtěl vzít na triko případné komplikace.

Ano, Severus lektvar připravit uměl, ale nehodlal to pro chlapce udělat. On nechtěl mít dítě a nechtěl Harryho uvést do nebezpečí, který lektvar představoval. Harry jej sice o lektvar zatím nepožádal, ale to byla jen otázka času, když už teď přišel s tím nesmyslem, aby měli dítě...
Navíc, kdyby Severus zjistil, že chlapec bere Graviditní lektvar, přestal by s ním souložit, než by si Potter svůj úmysl rozmyslel. A to, že by mladík snad mohl spát s někým jiným, to snad ani ne. Vždyť to byl Potter, počestný Nebelvírský chlapec, který by nikdy nezcizoložil.

***

Obyčejná mudlovská budova, kterou hlídal mudlovský vrátný. Avšak v budově sídlila soukromá bezpečností agentura, kouzenická bezpečnostní agentura. Jedna z nejlepších, ale i nejdražších v Evropě.
A právě tam Harry mířil.

Oproti práci, kterou by vykonával v Anglii a kde by za ní byl honorovaný více, než nadprůměrně, hlavně kvůli svému jménu a činnosti, kterou v minulosti vykonal, tak ve Francii se musel smířit s průmerným platem. Navíc se první rok musel potýkat s nepříjemným jednáním svých spolupracovníků, kteří mu stále předhazovali, že teď je na stejný úrovni jako oni a že tady nikdo nebude brát zřetel na to, že kdesi v Anglii zabil nějakýho Temnýho pána. Samozřejmě, že tohle Severuse nezajímalo. On prostě nestál o partnera, který by pracoval u mudlů.
Harry se podřídil, ano v tomhle byl schopný se podřídit. Sice přišel o vcelku lukrativní místo, ale zato našel skvělého partnera a milence. Kvůli němu to ten rok snesl a pak už to přece jen bylo lepší, když spolupracovníci zjistili, že není jen 'Chlapcem, který přežil, aby se mohl prohlížet v novinách'.

Došel do jedné z mnoha kanceláří. V každé kanceláři byli vždy tři až čtyři sekuriťáci, podle toho, pro jakou práci se spíš hodili a jak jí zvládali.
S Harrym byli v kanceláři ještě další dva kouzelníci, ani jeden z nich tu však ještě nebyl.
Potter už si zvykl, že jeho spolupracovníci chodí den co den pozdě. Nijak to nekomentoval, neměl potřebu na někoho donášet, věděl, že by ze své opakované příchody byli z firmy vyhození.

Minul dva stoly se jmenovkami kouzelníků, kteří tam obvykle sedívají.

Alexander Trubbi
Michael Hirman

Konečně došel ke stolu s vlastní jmenovkou.
Sedl si na židli a s myšlenkami, které bloudili kdesi u Severuse, zíral na zavřené dveře přímo naproti sobě.

***

V kanceláři vedoucího Magic Securitas.

"Jistě, pane, váš majetek dokážeme zajistit prvotřídně."
"Ano, slyšeli jsme o tom, že jste se rozhodl natrvalo usadit v naší zemi, jsme tím velice potěšeni. Doufáme, že se naše spolupráce vydaří a budeme v ní moci pokračovat," jindy tak přísný a strohý ředitel teď dělal, co jen mohl, aby si příznivě naklonil právě tohoto zákazníka. Ano, to kanceláře mu chodilo mnoho žádostí o hlídaní majetku nebo ochranku. Ale právě tento zákazník byl pro ně tolik důležitý. Vždyť on byl jeden z nejbohatších a to už něco znamenalo. Co na tom, že to byl angličan, vždyť to v konečném důsledku nehrálo žádnou roli, rozhodně ne větší, než peníze, které muž měl...

Klient sedící naproti ředitely Magic Securitas jen něco zamručel. Normálně by zde ani nebyl, nechal by své právníky a jiné poskoky, aby mu vše potřebné zařídili. Ale slyšel, že právě tato agentura je nejlepší a on proto, aby měl to nejlepší byl ochoten udělat cokoliv.

Rozhovor se pomalu stočil od majetku, který měla firma hlídat až k zákazníkově postavení a jeho ochraně. Přece jenom, pro normální smrtelníky stačili
bystrozorové, ale on si mohl dovolit něco lepšího, něco jistějšího, něco, co by měl jenom pro sebe. Někoho, kdo by neměl na starost nic jiného, než jeho bezpečí.

"Máme perfektní zaměstnance, kteří prošli stejným výcvikem jako bystrozoři, většina z nich je dokonce lepší!" chvástal se majitel Magic Securitas.Klient byl natolik decentní, že se nezeptal, proč tedy nejsou bystrozory a v očích ředitele tímto gestem jenom stoupl. Nikdy neměl rád, když se lidé příliš vyptávali. To samé dělal on. Dodal ochranku a příliš se nestaral o to, co nebo koho mají hlídat. Důležité byli pouze výnosy, které z toho plynuly...

"Potřebuji někoho spolehlivého."
"Vím o někom perfektním. Je to také angličan..."

***

Harry rozmrzele přejížděl pohledem po zdech kanceláře. Na dnes neměl vcelku nic na práci.
Včera jim šéf oznámil, že budou mít nějakou novou práci a zatím s ničím nepřišel. Michael s Alexandrem ještě nepřišli a on se tudíž neměl ani s kým bavit. Teda, ne že by na to zrovna dnes měl náladu, ale nějak se rozptýlit potřeboval. Zvlášť, když si představil svůj příchod domů. Nepochyboval, že na něj Severus bude ještě naštvaný, ale vždyť to nebyla jeho vina! Jak mohl vědět, že je Snape takový a že nikdy nepočítal s tím, že on, Harry, bude chtít mít dítě?!

Dveře se otevřely.

"Pottere."
"Pane," Harry si již zvykl na to, že vedoucí Magic Securitas svým podřízeným tyká příjmením a bez jakékoliv zmánky úcty. Věděl, že je to proto, aby mu 'ostří hoši' nepřerostli přes hlavu a aby si udržel jakž takž respekt, ale ze začátku mu to dělalo určité problémy.
"Mám pro vás práci."
"Pane, ale Michael s Alexem tu ještě nejsou," lehce namítl Harry, přece jenom bylo zvykem, že skupina dostávala práci zadanou společně.
"Já vím. Hirman a Trubbi mají jinou práci. Pro tebe mám něco speciálního. Náš nový klient si přeje dlouhodobou ochranku. Budeš jí dělat ty."
"Ale já..." mladík na vedoucího jen zíral. Vždyť dělat fyzickou ochranku bylo speciální místo pro kouzelníky, kteří zde pracovali minimálně pět let a on tady byl jen tři roky.
"Budeš to ty, už jsem tak rozhodl! Navíc je to angličan, tak jako ty."
"Ano, pane," v těchto situacích si Potter připadal jako nějaký následovník Voldemorta. Stejně podřízený, stejně 'oddaný'...

Všechny dokumenty dostaneš za hodinu, do té doby se připrav, začínáš dneska," s tím se majitel Magic Securitas otočil a vyšel ze dveří.

***

Harry celou hodinu věnoval přemýšlení nad tím, kdo bude jeho nový klient. Věděl, co obnášéí práce ochranky, ale zase to bylo něco jiného a stát se mohlo cokoliv. Co mohl očekávat? Vždyť se klient od klienta lišil a tím pádem se lišilo i množství práce a povinností.

Přesně za hodinu přistála na jeho stolu dokumentace k novému klientovi. V papírech byly jen kopie smlouvy a nějaké podmínky a příkazy, které Harry musí dodržovat. Potter akta přelétl očima, nestihl ani zaregistrovat o koho jde, když někdo zaklepal na dveře kanceláře.

Mladík se lehce zamračil. Věděl že za dveřmi je ředitel, ale netušil, proč klepá. Jedině snad, že by sebou již měl toho klienta a chtěl se před ním předvést jako mírumilovný člověk... To Potter nechápal...

Dveře se otevřely a dovnitř vešel majitel Magic Securitas. Hned za ním vešel druhý muž.

Černovlasý chlapec na něm spočinul pohledem. Hned chtěl zrak opět stočit na vedoucího, když si uvědomil o koho se jedná.

Lucius Malfoy

Harry zíral na plavovlasého kouzelníka neschopen slova. To snad ne! On bude dělat ochranku Malfoyovi?!



Pozn.: Neptejte se na věci z Harryho a Severusovi minulosti, to vše se dozvíte v průběhu povídky...
Poslední komentáře
11.04.2008 21:17:15: Super=)smiley${1}
15.12.2007 14:47:02: Dneska jenom valím oči...kapitolka ke Kalkulaci! Asi mám velký bliky,ale já tady vážně dlouho nebyla...
13.12.2007 18:11:22: Eržika: Moc bych na to nespoléhala, jelikož je to povídka SS/HP/LMsmiley${1}
13.12.2007 18:02:31: Že Harry zůstane věrný Severovi? Prosím, prosím, prosím, prosím...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.