Kalkulace HP/SS, HP/LM

10.kapitola - Odpuštění je větším důkazem lásky než žárlivost. WILLIAM BLAKE 1/2

Limit 20 komentářů.


Harry seděl v knihovně, sklíčeně hleděl z okna. Vzpomínal na několik posledních dnů, týdnů... Na to, kde se to všechno pokazilo.

 

Uběhla již nějaká ta doba od chvíle, co jej Severus nachytal s Luciusem v posteli. Naštěstí Lucius z toho, že jej Snape napadl nedělal žádné drama, vlastně Harry ani nevěděl, jak to Malfoy vzal. Od té doby jej neviděl. I když... Pokoušel se s plavovlasým mužem navázat kontakt, zeptat se jej, co má nyní dělat. Koho také jiného. To on jej do této situace dostal, tak ať vymyslí, jak z toho ven.

 

Těch pár týdnů, které od incidentu uplynuly, nebyl v práci, vzal si neplacené volno. Lucius s ním už stejně nechtěl pracovat. To se dozvěděl, na druhý den v práci.

Lucius Malfoy odešel od jejich firmě ke konkurenci. Vedoucí Harryho rozhodně nepochválili, dokonce mu i volno schválili, jen ať na nějakou dobu odejde ze scény, aspoň bude o nějaký ten problém méně.

 

Severus se s ním nebavil. Spal s ním v posteli, ale odmítal se jej dotknout. Chodil kolem něj, ale nebyl schopný na něj promluvit, i když Harry se snažil.

Hned další ráno po incidentu se to Severusovi pokusil vysvětlit, leč marně. Starší kouzelník vyšel z místnosti, kdykoliv se Harry na toto téma začal bavit, nebo si jej jednoduše nevšímal, což stejně dělal po většinu doby.

 

Potter začínal být zoufalý. Co měl dělat? Severus jej nevyslechne, nenechá si rozumně vysvětlit. Cop vlastně? Že jej podvedl, ale že to bylo pro něj? Šlo přeci jenom o to mít dítě a to Severus nechtěl, tím pádem to nebylo pro něj...

 

Co zmohl? Mohl to nechat vyšumět, dříve či později se s ním Severus bude muset bavit. Ovšem, poslední dobou se zdálo, že se naskytli určité skutečnosti, v nichž by bylo lepší, kdyby se začal bavit dříve.

 

Před týdnem se to stalo poprvé. Nedával tomu žádný význam, jak by taky mohl, byl příliš vyřízený z toho, že se s ním Severus nebavil. Věděl, že je to jeho chyba, ale už s tím nemohl nic dělat.

Ráno jen tak tak doběhl na záchod. Nejdřív si myslel, že minulý den něco špatného snědl, i když si nebyl moc vědomí toho, že by něco vůbec jedl. Když se to však už několikátý den opakovalo, začal mít mírné podezření. Jenže...

Pokud je těhotný, což doufal, že není. Jaký paradox, všechno dělal jen proto, aby měl dítě, aby měl dítě se Severusem... Jenže se Severusem již nějakou dobu nespal, tak potom... Čí by to dítě bylo?

Radši neuvažovat....

 

Severus si naštěstí ještě ničeho nevšiml, jinak by mu to bylo určitě jasné. Odcházel však dříve, než se Harry vůbec stihl probudit a do postele se vracel až když mladík již usínal. Neměl šanci si ničeho všimnout, obzvlášť, když se den ode dne vyhýbal čím dál tím úzkostlivěji jen pobytu ve stejné místnosti s Harrym.

 

Pohledem přejížděl přes řady knih, uvažoval, co dál. Pokud je opravdu těhotný a to dítě je Luciusovo... Severus mu to nikdy neodpustí.

Byl rád, že jej zatím nevyhodil z domu, ovšem nyní, když čekal, nejspíš Luciusovo, dítě. Kdo ví co bude...

 

Musel mu to říct. Ne. Musel zjistit jak na tom je, pak mu to může říct, nebo vymyslet, co dál. A nakonec. Třeba to dítě bude Severuse, vždyť to nebylo dlouho před tím, než se vyspal s Luciusem, co spal i se Severusem. Tehdy, na koberci v hale. Bylo by vůbec možné aby tak zplodili potomka? Odkdy bral lektvar, který mu dal Malfoy? Marně vzpomínal... Teď však už asi nebude zapotřebí...

 

Pomalu se zvedl. Věděl, že Severus je v kuchyni, byl tam vždy, když nebyl zavřený u sebe v laboratoři, což bylo většinu dne. Nyní jak se zdálo měl aspoň v něčem Harry štěstí. Nemusel se pracně dobývat do místnosti, kde byl vítán ještě méně, než ve zbytku domu.

 

Chvíli postával ve dveřích, sledoval muže, který seděl u stolu, popíjel kávu a četl si. Zdálo se to tak dávno, co normálně žili. Harrymu se stávalo, že občas proklínal svojí touhu po dítěti, po rodině... Ale nemohl si pomoc. Doufal, že to Severus pochopí, možná by i pochopil, kdyby na to šel z jiné stránky. Kdyby hned nehledal pomoc jinde a kdyby nebyl ochotný za tu pomoc dát vše. Jak mohl být tak bláhový.

 

Snape cosi zavrčel, neunikla mu Harryho přítomnost. Ani za ty týdny si nezvykl, že jej černovlasý mladík neustále nahání, snaží se s ním bavit, poslední dobou jej i s podezřelým pohledem sleduje. Snape měl několikrát tendenci si s mladíkem promluvit, hodit celou tu záležitost za hlavu. Ale nemohl, měl přeci svoji hrdost!

 

Zelenooký mladík vešel do místnosti. S povzdychem si sedl na židli naproti Snapeovi.

 

„Severusi, chtěl bych si s tebou promluvit.“

Starší kouzelník jej okázale ignoroval, dále měl pohled upřený do novin, avšak oči se nepohybovaly, nečetl, čekal co s chlapce vyleze tentokrát.

 

Harry pevně sevřel ruce, které měl položené na stole a které se mu neskutečně třásly. Snape odložil noviny. S poněkud udiveným pohledem se zadíval na mladíkovy ruce. Potter si povzdychl. Tohle bude těžké.

Složil ruce do klína, i tam se mu neustále třásly.

 

„Já, nevím, jak to říct. Já...“ skousl si spodní ret.

„Jsem těhotný...“ šeptl, sklopil zrak na třesoucí ruce. Bylo to venku, nač to zdržovat, stejně by mu to musel říct. 

„Co?!“ obočí staršího kouzelníka se nahněvaně stáhlo.

„Já, já... Myslím, že jsem těhotný,“ vystrašeně pohlédl na druhého muže.

Snape ztichl. Přerovnával si to v hlavě. Nemělo cenu se s mladíkem dál nebavit, dál něco předstírat. Tohle celé mění situaci.

Je těhotný? To se musí zjistit a pokud ano, čí je dítě, které čeká? Severus si dokázal spočítat jak je to dávno, co spolu oni dva spali, ale jak dlouho je, co Harry naposledy viděl Malfoye. Od doby, co jej s ním nachytal se jej již nesnažil hlídat. Sice se zdálo, že je chlapec celé dny doma, ale kdo ví. Třeba se vytrácel za Malfoyem...

 

„Proč mi to říkáš?“

„Co..? Já...“ zmateně.

„Pokud jsi těhotný, je to jenom tvoje věc a tvůj problém,“ ušklíbl se Snape.

„Ale...“

„Možná bys to měl říkat Malfoyovi, nemyslíš. On by měl vědět, že někdo čeká jeho dítě.“

„To není Luc-Malfoyovo dítě!“

„Moje ovšem také ne.“

„Severusi, tohle přeci.... Chtěl jsem dítě, ty to víš!“ zoufale.

„Já ne.“

„Chci dítě s tebou. Proč teď...“

„Nezajímá mě, co chceš a co ne,“ odsekl, začal se zvedat od stolu. Nevěděl, proč je na chlapce, možná až příliš, krutý. Měl jen bolest v srdci, nemohl překonat to, že jej zradil. Člověk, kterému věřil, zradil jej s někým, kdo mu tak moc ublížil... Nemohl jen tak zapomenout a jít dál. Nemohl racionálně uvažovat. Hlavně teď, pokud ten, kterého miloval, čekal dítě s někým jiným. Pokud Harry čekal dítě s Malfoyem.

 

„Není. Není to jeho dítě. Prosím, vyslechni mě,“ plačtivě.

„Možná bys měl odejít.“

„Co..?“ vystrašený pohled.

„Čekáš Malfoyovo dítě, myslíš, že chci abys s ním byl tady?“

„Ale co když... Vždyť není jisté, že jsem těhotný!“ chytl se spásné myšlenky.

„Dobrá,“ ušklíbnutí.

„Dám ti lektvar, do minuty budeš vědět jak na tom jsi a pak...“ nedořekl, pouze se otočil a vyšel z místnosti.

 

Za pár okamžiků byl zpět. V ruce držel malou ampulku s indigovým lektvarem. Beze slov jej podal Harrymu.

Zelenooký mladík se na něj podezřívavě zadíval. Proč měl tenhle lektvar připravený, vždyť nemohl vědět, zda jej bude potřebovat..?

Další věcí, kterou mu snape podal byla špičatá jehla.

Se zdviženým obočím mladíka sledoval.

 

Potter se s povzdechem bodl do prstu, nechal do lektvaru skapat několik kapek.

„Pokud jsi těhotný, tak zčervená,“ ozval se Snape a sledoval modrofialovou tekutinu.

 

Černovlasý mladík napjatě sledoval lektvar. Na jednu stranu chtěl být těhotný. Chtěl mít dítě, svého potomka. Někoho, kdo ponese jeho jméno, jeho geny... Pokračovatele rodu. Potřeboval mít jistotu, že tu po sobě něco zanechá.

Na druhou stranu nechtěl zklamat Severuse. Pokud bude těhotný, Severus si bude myslet, že dítě musí zákonitě být Luciusovo, ale to není pravda. Musel jej přesvědčit.

Nebyl si jist co udělá, ani v jednom případě. Ze Snapeova chování bylo jasné, že pokud nebude těhotný nyní, tak další pokus o dítě už mít nebude. Pokud by se nedopustil opět toho, co nyní.

Snape vypadal, že pokud bude ochotný se s ním smířit, tak se raději sám vykastruje, než aby Harryho nechal otěhotnět.

 

Hodiny pomalu odtikávaly.... Dva páry očí sledovali malou lahvičku, která stála na stolku.

 

Barva lektvaru se pozvolna měnila. Nejdříve v čistě modrou, pak pomalu vybledala, průsvitněla. Hladina lektvaru lehce bublala. Najednou lektvar ostře zčervenal.

 

Snape se vyčkávavě zahleděl na mladíka před sebou, který nyní zíral na lektvar. Harry popadl lahvičku, zazátkoval jí a strčil do kapsy.

 

Nejistým pohledem se zadíval na Severuse. Pohled v černých očích mluvil jasně.

Harry se rozklepaně zvedl.

 

„Mrzí mě to...“

„Jsi.“

„Severusi...“

„Odejdi.“

„Je to tvoje dítě, věř mi prosím.“

Snape zavřel oči, nechtěl dál poslouchat, co mu mladík říkal. Bylo mu jasné, že dříve, či později by podlehl.

 

Další zvuk, který se rozlehl tichým domem byly třískot dveří. Kdosi opustil dům.

 

Severus otevřel oči. Bylo mu jasné, že Harry je pryč. To bylo dobře. Nechtěl jej úplně vyškrtnout ze svého života, jen potřeboval být chvíli sám. Pak, možná, až se trochu uklidní, až promyslí, co dál, možná si Harryho najde...

 

 

Pozn.: Kratší, vím to, ale musela jsem to takhle utnout...

Poslední komentáře
24.06.2008 14:40:26: Tak po delší dově jsem se tady objevila a jak to vypadá ,tak ty jsi nedělala nic jiného než ,že jsi ...
23.06.2008 10:37:54: Ja chci dalsi .....prosim
22.06.2008 17:19:26: Hezká kapitolka... No,normálně nekomentuju, ale novou kapitolku chci co nejdřív. To snad mluví za vš...
21.06.2008 17:54:51: Tato kapča byla moc smutná,ale hezká moc moc moc moc moc moc moc moc se mi líbila....doufam že brzy ...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.