Kalkulace HP/SS, HP/LM

11.kapitola - Odpuštění je větším důkazem lásky než žárlivost. WILLIAM BLAKE 2/2

Další kapitola, myslím, že hlavně díky hlasování. Povídka se ještě ke konci neblíží, i když se tomu tak může zdát. Plánuji kolem 20 kapitol...

Věnováno všem, kteří komentovali předchozí kapitolu...



Severus přecházel po domě. Nemohl se na nic soustředit. Zkoušel se zavřít v laboratoři, pracovat na výzkumu. Dokonce i zašel do institutu. Rozptýlit se. Také to nepomáhalo. Stále myslel na Harryho. Po těch pár dnech, kdy mladík odešel, začal Severus uvažovat nad tím, zda neudělal chybu. Co když je to dítě opravdu jeho?

On dítě nechtěl, samozřejmě. Ale když už tady bylo, a pokud bylo jeho, nebylo snad jeho povinností, aby se o něj postaral. Nemůže v tom Harryho nechat samotného.

 

Pokud nebral v úvahu to, co bude s děckem. Musel v ohlížet na blaho zelenookého mladíka. To že byl těhotný bylo pro něj velmi riskantní a pokud nebude pod neustálým dohledem, mohlo by to skončit tragicky.

Ne, Severus nesměl dovolit, aby se Harrymu něco stalo. Musel jej najít, ochránit...

 

Jenže jak? Ani nevěděl, kde Harry právě teď je. Od doby, kdy jej odešel, kdy jej on vyhodil, o něm neslyšel. Pravda, měl pár možností, kde by mladík mohl být. Ovšem dřív, než by se ptal Luciuse, zda o Harrym něco neví a tím přiznal svojí neschopnost, bude hledat jinde.

 

Stavil se v Harryho práci. Zde mu naštvaný vedoucí oznámil, že se zde Potter již nějakou dobu neobjevuje a on, Severus, mu má vyřídit, že si za něj již našli náhradu.

 

To Snapea trochu vystrašilo. Přeci jen, ať se dělo cokoliv, Harry vždy chodil do práce, na tohle byl až příliš zodpovědný, vzhledem k tomu, že ostatní věci házel za hlavu.

 

Zbývala jen jedna možnost. Pokud totiž Harry nebyl v práci, znamená to, že o něm nebude mít ani nikdo z jeho kolegů zprávy. Jak by taky mohli, až nyní si Severus matně uvědomoval, že Harry kdysi říkal něco o tom, že s lidmi v práci příliš nevychází.

 

Přemístil se před Luciusovo sídlo. Před branou se zarazil. Opět žádné magické zábrany.

Buď to je Malfoy neobyčejně neopatrný, nebo, a to je horší, zde již není.

 

Opatrně prošel bránou. Ostražitě se rozhlížeje procházel zahradou. Nic nenasvědčovalo tomu, že zde někdo je. Ale třeba. Doufal. Třeba zde je Harry... Nepotřeboval Malfoye k tomu, aby si mladíka odvedl zpět domů.

 

Zlehka otevřel vstupní dveře. Už se skoro ani nepodivil nad tím, jak to bylo snadné. Rozhlédl se po ztichlém domě. Žádné známky po tom, že by zde někdo žil...

 

Se strnulým výrazem prošel jednotlivé místnosti. Žádné známky po komkoli, natož po chlapci, který přežil.

 

***

 

Lucius seděl v křesle. Potměšile se usmíval. Bylo tomu již pár dní, co za ním Potter přišel. Vypadal zoufale, na to jak ho Lucius neměl rád, musel uznat, že až sladce...

 

Každopádně Potter od něj žádal laskavost, dost velkou laskavost, aby jí on odmítl. Jenže to neudělal. Z nějakého důvodu si zde Potter nechal. Možná to byla možnost, že Potter nosí jeho dítě. Sice si dalšího potomka neplánoval, ale když už by se to stalo, rozhodně by to nebylo na škodu.

 

Zprvu se docela divil, že Potter žádá právě jeho, aby mu pomohl. Po pár dnech z mladíka vylezlo, že jej Snape vyhodil z domu. Plavovlasý kouzelník se ušklíbl. Aspoň k něčemu bylo jeho stýkání se s Potterem. Ublížil Snapeovi, to je vždy dokonalo pobavilo. Jistě, Snape to už bral hůř, ale co, taky už si mohl zvyknout. Navíc, pokud by mu na Potterovi záleželo tak, jak říkal, určitě by jej těhotného nevyhnal z domu.

 

Lucius o Pottera nestál. Ale to dítě... Potomek. Dědic. Až se to narodí a bude jisté, či to je. Nechá si to. Skřítkové se o to dítě dokáží postarat a on bude moc před veřejností sehrát komedii o tom, jak matka dítěte skonala... A Potter? Toho už nebude potřeba.

Lucius se spokojeně usmál. Měl to do detailu promyšlené.

S něčím však nepočítal.

 

Kdosi zabouchal na dveře. Malfoy se znechuceně podíval na hodiny. Netušil, kdo si dovolil jej v tuhle dobu rušit.

Zvedl se z křesla a zamířil ke dveřím. Otevřel. Na prahu se zarazil.

 

„Co tady chceš?“

 

***

 

Severus se rozmrzele vrátil domů. Neuměl si představit, kde jinde by měl hledat. V mysli už mu probíhaly obrazy jeho chlapce, jak někde žebrá, jak spí v provizorních přístřeškách...

Ne. K tomu by se Harry nesnížil. Pokud ho Severus za ty roky, co spolu byli, aspoň něco naučil, tak to bylo udržet si vždy nějakou úroveň.

 

Kam mohl tedy jít. Snape se nemohl zbavit dojmu, že v tom má prsty Lucius. Jenže ten byl nyní někde pryč. Vrátil se snad do Anglie? Pokud ano, byl s ním Harry? Přece by jej Malfoy nevzal sebou?

Tomu nemohl uvěřit. Myslel si, že Malfoy s Harrym spal jen proto, aby mu mladíka odloudil, ale víc, že mu na něm nezáleží.

 

Možná, to dítě... Ano, Lucius vždy lpěl na dědici, ať už jeho matkou byl kdokoliv.

Pokud je ale Harry s Malfoyem. Nemůže jej tam nechat. I když... Možná se tam bude mít lépe. Co si to namlouval. Lucius stál jenom o to dítě. Až se narodí, Malfoy se Harryho zbaví.

 

Severus se vydal na cestu do Anglie. Pokud nic, tak se aspoň za své počínání chlapci omluví.

 

***

 

„Snape?“ Plavovlasý muž mu mávl rukou před očima, získávaje tak jeho pozornost.

Snape potřásl hlavou, náhle nevěděl, co by měl říct. Přišel sem pro Harryho, ale... Lucius byl vždycky příliš velký protivník, proč by to teď mělo být jinak. Možná proto, že jde o Harryho. Ten se přeci nenechá zmást sladkými řečičkami plavovlasého aristokrata.

 

„Kde je Harry?“

 „Copak, náhle ti na něm začalo záležet? Nebo jen toužíš mít dědice?“ ušklíbl se Malfoy.

„Chci s ním mluvit.“

„Ale, Severusi, to bys chtěl moc. Potter tady není.“

„Vždy jsi byl špatný lhář, tak kde je?“ protáhl se kolem Malfoye dovnitř, rozhlížeje se po místnosti.

„Fajn, pojď dál,“ s dalším úšklebkem rozhodil ruce.

 

„Harry?!“ Snape již stoupal po schodech vzhůru.

„Naposledy ti říkám, že tady není. Mohl bys odejít z mého domu?“ lehce naštvaně šel za Snapeem. To, že se zde černovlasý mág objevil, poněkud měnilo situaci. Co když si to Potter rozmyslí a odejde s ním. Co potom bude s tím dítětem. I když, kdo ví, třeba je Snapeovo. On by si lektvaristovo dítě rozhodně nenechal...

 

„Počkej!“ chytl Snape za ruku, když se už už chystal odevřít jedny ze dveří.

„Proč jsi sem vůbec přišel?“

„Přišel jsem si pro mého přítele,“ zamračeně.

„Ano, jistě,“ ušklíbnutí.

„Ale proč? Vždyť si ho vyhodil z domu, nebo se mýlím?“

„To bylo... Byla to nepřiměřená reakce,“ uznal.

„Nemyslíš, že on se k tobě nebude chtít vrátit?“

„Proč by nechtěl?“ Popravdě mu tahle myšlenka svírala útroby od té doby, co došel k závěru, že u sebe mladíka potřebuje.

„Zradil si jej. Vystavil si jeho i dítě nebezpečí. Opravdu si myslíš, že by chtěl zpět. Aby byl vystaven tvým náladám? Ale Severusi, nebuď bláhový. Teď pěkně odejdi a já ho ani nebudu rozrušovat tím, žes tady byl...“ popostrkoval jej pryč ode dveří.

 

„Chci ho vidět!“ odstrčil od sebe Luciuse.

„Ale, Seve, jsou lepší věci, které můžeš vidět,“ změnil najednou taktiku. Přitáhl si k sobě zamračeného černovlasého kouzelníka.

„Chtěl bys je vidět, pověz, Severusi...“ zavrkal mu do ucha.

„Chci mluvit s Harrym...“ trochu nejistě.

„Nechceš...“

„Luciusi!“ v hlase zazněla výstraha.

Plavovlasý kouzelník se usmál. Rukou přejel po hrudi druhého muže.

„Byli bysme úžasný pár,“ už ani nevěděl, pokolikáté to říkal. Snape stále mlčky stál.

„Severusi...“ rukou mu přejel po rozkroku.

„Ne!“ odstrčil od sebe Malfoye.

Lucius se usmál, přitáhl si Snapea a než by stačil druhý muž zareagovat, políbil jej.

 

„Severusi..?“ ve dveřích stál černovlasý mladík, nevěřícně hleděl na muže před sebou.

„Harry!“ opět od sebe odstrčil Malfoye.

„Co... Co tady děláš?“ těkal pohledem mezi muži před sebou.

„Harry, není to jak to vypadá.“

„A jak to vypadá?“ zamračeně.

„Harry, přece bys nechtěl Severusovi upřít trochu té něžnosti,“ zavrkal Lucius, přejížděje Snapeovi rukou po tváři.

„Nesahej na mě,“ zavrčel Snape, odstrkávaje Malfoyovu ruku.

„Možná bych měl zase jít...“ nejistě couval od dvojice před sebou.

„Harry, ne. Přišel jsem si s tebou promluvit.“

„Ou... Tohle určitě vypadalo jako mluvení semnou.“

„Ne, to mě Malfoy zadržel,“ vrhl na jmenovaného nepěkný pohled.

 „Proč by to dělal?“

„Co já vím? Třeba proto, že t je nadržené prase, kterému nic není dost a který potřebuje získat každého, aby byl spokojený?!“

„Ale, Severusi, tak pěkně jsme si přeci povídali,“ usmíval se Lucius.

„Zmlkni!“

 

„Harry, přišel jsem... Chtěl jsem...“

Mladík na něj vyčkávavě hleděl.

„Chtěl bych, aby ses vrátil.“

„Ne,“ zasáhl Lucius.

„Zmlkni, Luciusi.“

„Harry, přece by ses k němu nevracel. Víš jak to dopadlo minule. Severus je náladový, opět se rozmyslí a zjistí, že je mu dítě na obtíž a vyhodí tě.“

„Já...“

„Harry, prosím.“

„Proč?“

„Harry, udělal jsem chybu, vím to. Mrzí mě to...“ přiblížil se k mladíkovi.

„Severusi...“ pousmál se.

„Ne. Pottere, přeci nechceš svoje dítě vystavit cholerikovi,“ opět se vmísil Lucius. Myslel hlavně na možnost, že je dítě jeho. Co kdyby Snape Pottera přesvědčil, aby si to nechal vzít. Nemohl dovolit, aby jeho případného dědice takhle zneškodnili. I když byl Malfoy a podle všech necitlivý, byl  vedený k tomu, že potomstvo se má zachovávat. Nedovolí, aby jeho dědice zabili.

 

„Luciusi, já. Děkuji, že ses o mě staral. Ale myslím, že jsem tě již obtěžoval dost dlouho a teď, když...“

„Ne.“

„Co?“

„Nezapomeň na to, že to dítě může být moje.“

„Je Severuse.“

„To je tvoje verze. Pokud je možnost, že je moje, tak ty zůstaneš tady.“

„Co? Ne. Ne!“

„Luciusi...“ Snape jej zamračeně sledoval. Dost dobře netušil o co plavovlasému muži jde, ale zdálo se, že opravdu touží potom, aby měl chlapce i s dítětem o sebe. Jenže co by pak bylo s Harrym, až by se dítě narodilo.

 

„Harry jde semnou, je to jasné?!“ popošel k Potterovi a chytl jej za ruku.

Mladík hleděl do země.

„Harry, opravdu si myslíš, že se Snape o tebe dokáže postarat lépe?“

„Dokážu! Vždyť u tebe nemá potřebnou lékařskou péči.“

„Jistě a ty mu můžeš dodat všechny potřebné lektvary a kdo ví, co bys mu do nich přimíchal.“

„Z čeho se mě to tady snažíš obvinit?“

„Harry, ty víš, jak Snape to dítě nechtěl. Co mu brání v tom, aby ti mezi lektvary nepodal nějaký, který přeruší těhotenství?“

„Co..?“ hodil na Snapea vystrašený pohled.

„Harry, to bych přeci neudělal.“ Vražedně se zadíval na Malfoye.

„Je to na tobě, Harry, jak se rozhodneš. Měl bys ale především myslet na to dítě,“ pousmál se Lucius.

„Já vím, já...“ střídavě hleděl z jednoho na druhého.

Lucius měl pravdu, nemohl dítě vystavit riziku, že by se Severus rozhodl zbavit se jej. Ale Severuse miloval, věřil tomu, že by neudělal nic, čím by mu ublížil. Jenže dítě nechtěl, to byl fakt, který se nedal zpochybnit...

Musel se rozhodnout...

 

 

Poslední komentáře
27.06.2008 11:29:19: kiki: No, tak nemyslím, že Severus nebo Lucius jsou zrovna typy, které by někoho opečovávaly... Jan...
24.06.2008 22:15:26: smiley${1}smiley${1}smiley${1}
24.06.2008 18:08:25: což takhle kdyby jim práskl dveřmi před očima? :D je to těžké rozhodování, hlavně když jsou vztahy t...
24.06.2008 14:54:00: tak jsem si dočetla i tuhle kapitolu a jsem napjatá jako kšandy,doufám ,že se Harry rozhodne správně...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.