Kalkulace HP/SS, HP/LM

12.kapitola - Strach a nejistota

Protože už to chci mít taky za sebou a protože do konce zase tolik kapitol nezbývá, tak je tady další. Myslím, že by měly být i s touto tak čtyři, pět...

Věnováno: minime


„Harry, prosím, věř mi,“ Severus popostoupil k chlapci.

„Severusi, já to dítě chci.“

„Já vím, ale potřebuješ lékařskou péči a tu ti Malfoy dát nemůže.“

„Můžu mu dát cokoliv, co bude potřebovat,“ samolibě se ušklíbl pán domu.

„Harry, prosím.“

„Zůstaň tady,“ zasáhl Malfoy, když se už už mladík chystal přitakat Snapeovi a odejít s ním.

„O co ti jde, nikdy si o něj nejevil žádný větší zájem, šlo ti přeci jen o to, aby mě pokořil, tak na co si teď zatraceně hraješ,“ obořil se lektvarista na plavovlasého muže.

„No a? Teď se okolnosti změnily,“ pokrčil rameny.

„Harry,“ zoufale.

„Myslím, že pro dítě bude nejlepší...“ začal pomalu, sleduje oba muže.

„...když zůstanu tady.“

„Harry--“

„Promiň, Severusi, ale já myslím, že... Nechci, aby se mému dítěti něco stalo a Lucius... Já nevím, prostě myslím, že to tak bude nejlepší a ty aspoň budeš mít čas si promyslet, co opravdu chceš,“ zarazil Snapea, který se snažil jej ještě nějak přemluvit.

„Skvělé. Snape, mohl bys odejít z mého domu?“ ušklíbl se na něj Malfoy.

„Dobře, Harry, pokud je to, to co chceš, tak dobrá,“ zkroušeně se otočil k odchodu.

 

***

 

Uběhlo několik dní. Severus seděl v prázdném domě. Zamyšleně hleděl před sebe. Stále nemohl uvěřit tomu, že Harryho jen tak nechal, aby zůstal u Malfoye. Měl mu v tom nějak zabránit, vždyť takhle neskutečně hazardoval se svým životem. Měl si ho odvést k sobě a pokud by mu nevymluvil tu hloupost s dítětem, aspoň by se o něj dokázal lépe postarat.

Jistě, Malfoy mu dokáže sehnat ty nejlepší a nejdražší léčitele v zemi, ale co když se něco stane, co když to nestihne včas, co když... Ne. Harry bude v pořádku, musel být. Jenže co potom, co až se to narodí. Co když se Harry rozhodne i nadále zůstat u Malfoye. Co když jej Malfoy donutí? Pokud nechtěl odejít teď, teprve nebude chtít až se mu narodí děcko. Bude se jej snažit co nejlépe zajistit a kde jinde může mít dítě vše, než u Malfoye.

 

Harry možná nebyl nějak na majetek nebo na peníze, ale až zjistí, co všechno může Malfoy jemu a dítěti poskytnout, jistě si nebude dlouho vybírat, než zvolí Malfoy Manor pro svůj život.

Severus mu v tom nemohl nijak bránit. Teď, když se stalo, co se stalo. Měli si o tom o všem pořádně promluvit již předtím. Měl mu ten nesmysl s dítětem pořádně vymluvit s hlavy.

 

Vypadalo to tak nadějně, když už o tom přestal mluvit, když se opět začali milovat. Kdyby jen tušil, co se děje za jeho zády. Že touha po dítěti Harryho dovede až do Malfoyovi ložnice. Měl přistoupit na tu možnost mít dítě. Nemuselo být jejich vlastní. Mohli třeba najít dívku, která by jej nosila... Harry nemusel být v ohrožení.

Neměl být tak sobecký, bláhový...

 

Několik posledních dní bylo k nevydržení. Občas dostal od Harryho dopis o tom, jak se mu vede, co dělá a tak. Žádné informace, kterých by se mohl chytit, které by mu třeba řekly, že je něco v nepořádku, že se Malfoy chová nějak špatně. Pak by tam mohl vtrhnout a chlapce zachránit, ale takhle? Těžko... Nezbývalo než čekat, co bude dál...

 

 

Dny, týdny ubíhaly. Nic se nezměnilo. Severus každý den trpělivě čekal na sovu od Harryho. Lehce roztřesenýma rukama rozlepoval pečeť na obálce. Četl a pak vzpomínal. Každý sen se pokoušel pracovat, žít aspoň trochu normálně, ale většinu dne byl myšlenkami u Harryho, u chlapce, který měl prožít celý život s ním.

Proč jej od sebe jen odstrčil? Tak moc se teď nesnášel. Jak to mohl udělat. Měl být Harrymu oporou a ne jej odstrčit sotva se vyskytl nějaký problém...

 

A pak náhle, ze dne na den zprávy od černovlasého mladíka chodit přestaly. Severus počkal den, dva... Nic, žádná zpráva, žádná informace o tom, co se děje.

 

V blízké době se chtěl na Malfoy Manor vypravit, zjistit, co se děje. Bohužel mu z institutu lektvarů dali nějakou práci, kterou bylo nutné rychle udělat. Nezbývalo, než se vrhnout na lektvary. Myšlenky na Harryho musely být aspoň na chvíli odsunuty stranou.

 

Týden potom, co zprávy přestaly chodit, seděl Severus kuchyni. Popíjel kávu, četl noviny. Před pár hodinami konečně dodělal lektvar pro institut a nyní měl v plánu zalézt do knihovny a nějakou dobu odpočívat.

Myšlenkám na Harryho se vyhýbal. Došel k závěru, že mu Lucius zakázal nadále psát

 

Dá tomu pár dní a pak se na Manor pojede podívat. Teď ale... Nemyslel, že by Harrymu uškodilo, kdyby měl pár dní možnost sledovat Luciuse v jeho normální protivný povaze. Aspoň se pak snáze bude rozhodovat k návratu domů...

 

Hlasitá rána jej vyrušila. Ihned chytl hůlku do ruky a ostražitě vyrazil do knihovny, odkud se hluk ozýval. Stejně jak se blížil, sílil zvuk. Nyní již slyšel slova, nadávání, skoro i rozuměl tomu, co dotyčný říká.

Rozeznal své jméno. Ještě o něco se přiblížil. Neměl zdání, kdo by návštěvník mohl být.

 

„Snape!“

„No tak, Severusi, jsi tady?!“

 

Až nyní si černovlasý kouzelník uvědomil, kdo je nevítaným návštěvníkem. Ale proč přišel? Nezbývala jiná možnost jak to zjistit, než vstoupit do knihovny.

 

„Luciusi...“ zamračeně mu pokynul, hůlku stále v ruce.

„Severusi,“ oddychnutí, pomalu postoupil k němu, zrak stočil k Snapeově hůlce.

„Potřebuješ něco?“ ani se nesnažil potlačit ironii v hlase.

„Ano, já...“ Podivná nejistota v šedých očích Severuse vyděsila. Malfoy se nikdy nesnížil k tomu, aby byl v nejistotě, aby jí dával najevo, co se mohlo stát? Jistě, Malfoy byl zbabělec. Vždycky žil v pokoře před tím, kdo byl mocnější, než on, ač před zbytkem světa to nedával nikterak najevo.

 

„Mohl bys semnou odejít do Manor?“

„Proč?“ podezřívavě.

„Stalo se... Já... Nemůžu sehnat nikoho, kdo by mohl nějak pomoc a ty... Myslel jsem, že bys asi. Že bys mohl.“

„Co se děje?“

„Pojď semnou.“

„Ne dokud mi neřekneš, co se děje.“

„Prosím.“

 

Lektvarista se na druhého muže z podivem zadíval. Nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Opravdu prosil? A jeho? Je to vůbec možné? Co se mohlo stát, že prosil, že se Malfoy snížil k tomu, aby prosil, aby dovolil tomu jedinému slůvku přejít přes jeho rty?

 

„Dobrá.“ Zvědavost byla silnější, než vůle nechat Luciuse, aby si se situací, ať je jakákoliv, poradil sám.

„Asi by sis měl vzít nějaký lektvary, nebo věci a tak.“

„Luciusi, pokud mi neřekneš o co jde, těžko si můžu vzít odpovídající věci.“

 

„Je něco s Harrym?“ napadlo jej náhle.

„Pojď.“

„Luciusi, odpověz mi, stalo se něco Harrymu?“ přepadl jej strach.

Plavovlasý kouzelník nepatrně kývl na souhlas.

 

Snapeovi se setmělo před očima. Rukou zašátral kolem, chytl se rámu dveří.

„Severusi, potřebuji, abys mi pomohl,“ přistoupil k němu Malfoy v obavě, že by jej nyní mohl odmítnout. Netušil, jak se Snape staví k celé situaci s dítětem a s tím, že se Potter rozhodl zůstat u něj. Co když byl naštvaný a co když jeho zloba byla natolik velká, že by odmítl pomoci v čemkoliv, co by se Pottera týkalo.

 

„Co se stalo?“ poodstoupil od Luciuse, nesnesl jej mít tak blízko u sebe.

„Co si mu udělal?!“ opět pozvedl hůlku.

„Nic.“

„Jdeme,“ zamířil ke krbu následován plavovlasým kouzelníkem.

 

***

 

Jak to bylo dávno co žil poklidným životem? Možná, kdyby se mu do cesty nepřipletl Lucius, možná by všechno bylo jinak. Ale ne, na to se příliš znal. Chtěl mít dítě, potřeboval to a využil by jakékoliv jiné příležitosti, která by se naskytla, to jen že Lucius byl tak příhodně nedaleko... Vlastně jej využil. Využil jak jeho, tak Severuse, který mu důvěřoval.

Jak to jen mohl udělat?

Bylo mu ze sebe na zvracení. Jak jen mohl ublížit někomu, jako byl Severus. Vždyť on by pro něj udělal vše. Cokoliv na co by si jen vzpomněl, to mohl mít. Každý jeho rozmar, každé přání, všechno. A jak se mu odvděčil? Podvedl jej a jen proto, že nedokázal žít s představou, že po něm nic nezůstane. Ale takhle... Co zůstane? Bude tady dítě. Jeho dítě. Jeho a kdovíkoho.

Stokrát mohl Severusovi říkat, že je to jeho dítě. Ale nevěřil tomu, sám tomu nevěřil a Lucius podle všeho také ne, proč jinak by si jej tady nechával, kdyby čekal dítě někoho jiného? Nebylo by to logické...

 

Harry nebyl naivní, aby si myslel, že je Luciusem milován. Ano, choval se k němu pěkně po čas, který tady strávil během těhotenství, ale dál. Byli jen příležitostními milenci a to se změní až bude dítě na světě.

 

Další věc, kterou nepromyslel. Ano, měl kam jít, tedy aspoň v případě, že je dítě Luciuse, ten jistě malého Malfoye nepošle někam pod most. Ale co když je opravdu Severuse? Vezme je lektvarista zpět?

 

A co porod? Nikdy se o to moc nestaral. Ale představa porodu jej děsila. Nezajímal se o to, jak se jeho tělo uvnitř změnilo, co všechno lektvar zařídil. Jenže, jak se blížil porod, den, kdy dítě mělo přijít na svět, začínal se toho děsit. Nemohl si nevšimnout, že je muž a dítě teda nemá jak přijít na svět, lektvar mu v tomhle nijak nevypomohl. Několikrát se na to ptal Luciuse, tomu ovšem tento rozhovor nebyl příliš příjemný, tak Harryho odkázal na nějakou literaturu a více se o to nestaral. Mladý Potter si tak načetl knihy o mudlovských i kouzelnických technikách. Jediné, co měli společné v případě, že se dítě nemohlo dostat na svět přirozenou cestou byla cesta o mnoho krvavější.

Císařský řez.

 

Harry začínal pochybovat o správnosti svého rozhodnutí. Ano, kdyby byl mudla, bylo by to o mnoho jednodušší, ale jako kouzelník. Copak mezi léčiteli existoval někdo, kdo byl kvalifikován, aby provedl císařský řez? Pochyboval o tom...

 

Navíc se nyní přidaly ty potíže. V poslední době nebylo moc zdokumentovaných případů, kdy čekal dítě kouzelník, aspoň ne tedy těch případů, kdy bylo dítě zdárně donošeno.

Nemohl tedy čerpat z ničí zkušenosti.

 

***

 

Severus vylezl z krbu, nezdržoval se tím, že by čekal na Luciuse, ihned zamířil do patra, kde měl Harry pokoj.

Ještě, než stihl vstoupit do místnosti Malfoy jej dohnal.

 

„Počkej, měli bychom jít potichu,“ zadržel jej. Vysloužil si tím další udivený pohled. Snape opravdu nechápal, kde se právě v Malfoyovi bere to, že se náhle chová tak lidsky. Možná představa, že by měl dalšího potomka...

 

Potichu vešli do místnosti. Černovlasý mladík ležel na posteli. Pokrývku měl vytaženou skoro pod bradu. Severus si však i při rychlém pohledu mohl povšimnout zvětšujícího se bříška.

Vrhl rychlý pohled na Luciuse a zamířil k Harrymu.

 

Spal. Naštěstí. Nebude se s ním muset zbytečně dohadovat.

Severus pohledem přejel přes Harryho bledou tvář, okoralé rty, zpocené čelo. Vypadal nemocně.

 

„Co mu je..?“ tiše se obrátil na Luciuse.

„Nevím. Je to pár dní, co si začal stěžovat, že mu není dobře. Myslel jsem, že je to, jako u ženy. Raní nevolnosti a tak, ale něco je špatně. Není schopný jíst, poslední den už ani nepije. Snažil jsem se sehnat některého z rodinných léčitelů, ale--“

„Selhal jsi, jak jinak,“ ušklíbl se Snape.

„Nevím co s ním je,“ pokrčil v zoufalém gestu rameny.

Černovlasý kouzelník přistoupil k mladíkovi na posteli.

 

„Harry, Harry, slyšíš mě?“ Lehce s ním zatřásl.

Nedočkal se žádné odpovědi.

 

„Beru ho k sobě,“ otočil se na Malfoye.

„Cože? Co nemůžeš!“

„Ale ano, mohu. Ty ses o něj nedokázal postarat. Chceš snad aby zemřel. Dítě zemře taky,“ dodal, když viděl Luciusovu nerozhodnost.

„Nechtěl jít s tebou.“

„U mě mu bude lépe!“

„Dokážu se o něj postarat,“ namítl.

„To je vidět,“ mávl rukou k Harrymu.

„Nevěřím, že to dítě nezabiješ.“

„Nejsem vrah!“

„Chci to dítě, Snape.“

„Není tvoje.“

„Ale je, copak si vážně myslíš, že by mohlo být tvé?“ ušklíbl se Malfoy.

„Měli bychom pozdější rozhodnutí nechat na Harrym.“

„Ale on nechtěl jít k tobě.“

„A co si myslel, že mě sem přivedeš a až uvidím v jakém je stavu, že jej tady nechám.“

„Že mu dáš nějaký lektvar,“ naivně.

„Blče,“ kousavě.

 

Severus bez dalších řečí přistoupil k Harrymu. Rychlým kouzlem zjistil mladíkův přesný zdravotní stav.

 

„Jak dlouho?“ Lucius postával ze jeho zády.

„Jak dlouho co?“ zavrčel, zatím co Harryho přesouval na kouzelnická nosítka. Nepochyboval o tom, že u něj se mu bude dařit lépe. Jemu i dítěti...

„Jak dlouho bude trvat, než se to narodí?“

„To sis ovšem mohl už také vypočítat. Teď buď tak laskav a ustup mi z cesty.“

 

Pozn.: Tak co myslíte..?;o)

 

 

 

Poslední komentáře
03.07.2008 20:33:24: Prosím, prosím,... škemrám, aby byla další aktualizace zase ke Kalkulaci :c) je úplně supr
03.07.2008 13:01:58: Kdo říká, že mu ubližuješsmiley Harrymu přece pořád něco je, ikdyž ho nemučíš nebo, nebo něco podobnýh...
03.07.2008 12:17:55: Mani, ironie to rozhodně nebyla. Já se na Kalkulaci tak nesmírně těšila. Moc děkuju za věnování, hne...
03.07.2008 11:53:43: Severina: Zase? Vždyť v týhle povídce mu zas tolik neubližuju... smiley Děkuji za komentář... Narnik:...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.