Kalkulace HP/SS, HP/LM

13.kapitola - Zrozeno z lásky

Po tomhle nás čekají ještě tak tři kapitoly...


Severus seděl u Harryho postele. Mladíkův stav se o něco zhoršil poté, co jej pomocí přenášedla dopravil zpět domů.

Nyní se ale zdálo, že je stabilizovaný.

 

Snape dělal co mohl, aby mu nějak pomohl. Několikrát měl chuť vypravit se za Malfoyem a řádně mu vyčíst, že se o Harryho nedokázal vhodně postarat. Jenže, to by tady chlapce musel nechat samotného a to by neudělal. Nyní už ne.

 

Harry se několikrát probral, více-méně blouznil. Několikrát se pokusil Severusovi omluvit, když zjistil kdo vedle něj sedí. Snape jej však nepouštěl ke slovu. Nepotřeboval slyšet mladíkovi omluvy, k ničemu by to nevedlo, vždyť Harry sám nic tak špatného neudělal. Navíc by každý takovýto rozhovor mohl vést k hádce a tu si teď Severus netroufal vyvolat. Harry na tom nebyl tak dobře, aby se ještě mohl rozčilovat.

Navíc Severus mu již nic nevyčítal. Opravdu začal věřit tomu, že mladý Potter za nic nemůže a že on se měl zachovat jinak...

 

Dny plynuly. Severus dělal co mohl, aby se Harryho stav zlepšil, aby mu nějak pomohl...

A opravdu. Mladíkův zdravotní stav se začal značně zlepšovat.

 

Bylo to pár dní, co se vrátil do stavu, kdy jej Severus viděl naposledy. Tedy, kdy se mohl sám najíst, sám si dojít na záchod a sám zvládnout to, co nutně potřeboval, bez toho, aby mu Severus musel neustále asistovat.

 

Pro Snapea to byla příjemná změna. Byl rád, že se Harrymu daří lépe. Navíc se i on mohl vyspat a ne být stále u mladíka, kdyby něco potřeboval, nebo kdyby se mu přihoršilo. Měl tak čas připravovat lektvary, které Harry potřeboval.

 

Několikrát za tu dobu, co byl Harry zpět ve Francii se ozval Lucius, pokusil se s Harrym navázat kontakt. Snape tomu však rychle udělal přítrž. Nechtěl dovolit, aby něco Harryho rozrušilo. Nebyl na tom psychicky tak dobře, aby cokoliv co by mu Malfoy mohl říct, ustál a aby to opět nerozhodilo jeho celkový zdravotní stav.

 

Týden potom, co se Harryho stav zlepšil se Severus rozhodl, že je načase, aby si promluvili. Harry s ním totiž odmítal mluvit, pokud něco nutně nepotřeboval. Severus tak nevěděl na čem je. Zda se Harry zlobí za to, že jej odvedl od Malfoye, nebo proč...

 

„Harry...“ sedl si na kraj mladíkovi postele. Zelené oči se od něj okamžitě odvrátily.

„Myslím, že je načase, abychom si to všechno vyjasnili.“ Potter se nepatrně roztřásl. Severus si toho nemohl nevšimnout.

„Harry, podívej se na mě...“ nabádal jej.

„Chtěl si zůstat u Malfoye?“ poprvé se zeptal na to, co jej tak dlouho trápilo.

„Ne...“ vyplašený pohled.

„Tak co se děje?“ trochu naštvaně. Mladík sebou trhl.

„Harry, uklidni se. Já ti přeci nechci ublížit. Nebo si myslíš, že chci?“ vzpomněl si na to, co říkal Malfoy.

„Ne...“ tiché hlesnutí.

„Tak mi řekni, co se děje?“

 

Potter mlčel. Chtěl toho Severusovi tolik říct. Omluvit se. Pamatoval si ale na dobu, kdy mu nebylo nejlíp a kdy se Severusovi snažil každý den omlouvat. Severus jej prve odmítal. Nechtěl jeho omluvy poslouchat, proč by je tedy měl poslouchat nyní.

Harry byl zcela přesvědčen o tom, že jej Severus zavrhl. Že se o něj stará jen z jakési podivné povinnosti, kterou cítil. Jak jinak by si to měl vysvětlit. Ale proč jej potom nenechal u Luciuse? To nedávalo smysl.

Ptát se na to Severuse? To nemohl. Nevěděl jak. Bál se dalšího odmítnutí.

 

„Pokud se chceš vrátit na Malfoy Manor, nebudu ti bránit,“ Snape se s povzdychem postavil.

„Chci zůstat tady, s tebou...“ šeptl, pohled skloněný do peřin. Čekal co přijde.

Snape se pousmál, sedl si zpět na postel.

„Tak proč se tak chováš? Proč mě odmítáš?“ jemně vzal Harryho za bradu a zvedl jeho tvář, aby mu viděl do očí.

 

„Nechceš mě...“

„Co to plácáš?“

„Nechal si mě u Luciuse.“

„Harry, to ty sis přál tam zůstat. Já pouze respektoval tvé přání.“

„Ale nechtěl, chtěl jsem, abys... To je jedno,“ zasmušile.

 

Severus si jej nevěřícně prohlížel. Opravdu si prve mladík přál, aby jej odvedl. Vždyť to tak nevypadalo. V duchu zaklel. Nikdy neuměl číst v lidech, netušil, co znamenají jejich náznaky, neuměl na ně odpovídat.

Když dělal špeha naučil se v lidech vyčíst strach, zradu, ale neuměl, prostě nedokázal, vyčíst něco jako byla láska... Proč by po něm Harry měl chtít, aby jej odvedl od Malfoye..?

 

„Omlouvám se ti. Nevěděl jsem, že...“

„Ne. Severusi, to já se ti mám omlouvat,“ zarazil jej.

„Proč?“

„Udělal jsem chybu a vím o tom. Jen... Myslel jsem, že dělám dobře.“

„Chtěl jsi dítě, je celkem logické, že sis za tím šel,“ zamračeně.

„Ne, není! Mrzí mě to, teď už to nejde vrátit, ale kdyby šlo...“

„Zachoval by ses stejně.“

„Možná,“ zoufale.

 „To nevadí.“

„Nevadí?“

„Ne. Záleží mi na tobě a třeba to dítě je moje.“

„Je tvoje!“

„Samozřejmě...“ pomalu se zvedal.

 

„Severusi...“

„Ano..?“ už stál u dveří.

„Miluji tě...“ usmál se.

„Já vím.“

 

***

 

Dny utíkaly.

 

Harry si pomalu zvykal na to, že mu Severus jak se zdálo nemá nic za zlé. Sice to byla zvláštní představa, on sám by neuvěřitelně zuřil, kdyby byl na Severusově místě. Ale jak se stálo, tak Zmijozel to bral z jiného pohledu...

 

Severus se Harrymu věnoval. Snažil se nějak mu vynahradit to, jak odmítavě se k němu chovat, když se dozvěděl o tom, že jej Harry podvádí i to, že jej vyhodil z domu, když zjistil, že je Harry těhotný.

 

Občas zauvažoval nad tím, zda dělá dobře, když se s celou tou věcí začal smiřovat. Možná měl udělat to, co mu Lucius předvídal. Možná měl počkat až bude Harry úplně bezmocný a pak jej toho dítěte zbavit. Teď už však na něco takového bylo pozdě. Dítě bylo příliš veliké a ač se říkalo cokoliv, tak Severus nebyl vrah. Navíc zde byla možnost, že to dítě je jeho a zabít vlastní dítě, to by přeci jen nemohl.

 

Pak se najednou všechno zlepšilo.

Harry se začal chovat úžasně, i když na Severuse někdy až moc mile a infantilně. Přestal mluvit o Luciusovi i o dítěti, které čekal.

Severus na jeho novou hru přistoupil, byla to jedna z možností, jak nějak více urovnat jejich vztah.

 

Bavili se, jako v době, kdy do jejich života nezasáhl Lucius ani touha po dítěti. Mazlili se. Povídali si. Spíše Harry mluvil. Severus si za ta léta zvykl mladého Nebelvíra poslouchat a nepronášet přitom kousavé komentáře.

Vlastně, kdyby to tak měl celé zhodnotit, tak soužití s Harrym jej v mnohém změnilo.

 

Nakonec to byl Snape, kdo opět zavedl řeč na dítě. Teď však na to ji oba byli připravení. Strávili spolu mnoho dní, týdnů, aby se to mezi nimi dostatečně urovnalo.

Severus sice ještě občas pomyslel na to, že jej Harry přeci jen zradil, ale byl mu to schopný již dávno odpustit a časem snad i zapomenout.

 

Jak čas ubíhal. Harryho stále více chytaly nadšené nálady z čekání na dítě. Postupně, i když se to snažil nedávat najevo, tak tím byl nakažen i Severus.

Až si říkal, že nebude záležet na tom, čí to dítě vlastně je. Bude jejich. Jeho a Harryho, co bude víc záležet na tom, kdo jej zplodil...

 

***

 

„Severusi...“

 

Černovlasý muž se vzpřímil v křesle, ve kterém do teď podřimoval. Zdálo se mu to, nebo jej Harry volal?

 

„Seve...“

„Harry, děje se něco?“ urychleně k němu došel.

„Myslím...“ ztěžka oddechoval.

„Co..?“ Snape nejistě hleděl na zpoceného mladíka na posteli.

„Rodím...“

„Co...“ hlesnutí. Rychle se snažil v hlavě přepočítat datum, nebylo to nějak brzy..? V první chvíli nevěděl, co má dělat.

„Seve...“ zoufale.

„Zavolám léčitele.“ Vyběhl z místnosti.

 

Bylo mu jasné, že Harry nemůže rodit tady, musel do vhodného zařízení. Kdyby byli v Londýně, vzal by mladíka do nemocnice k sv.Mungovi, ale takhle? Bylo mu jasné, že i Francie má nějaké podobné zařízení, nejspíš i v Paříži by se něco našlo.. Ale kde? Netušil, nikdy jej nemusel použít a teď... Bylo už pozdě něco shánět. Budou muset do Anglie.

Netušil nakolik je bezpečné, aby se Harry v tomhle stavu přemisťoval. Možná by to Letaxem bylo bezpečnější. Ne. Přenášedlo bude muset stačit, zdálo se to jako nejrozumnější volba.

 

„Seve!“

 

Nebyl čas se s Harrym radit. Mladík by mu v tenhle moment stejně všechno odkýval.

 

Snape rychle poslal zprávu Malfoyovi. Sice ho neměl zrovna v lásce, ale byl jeho jediná spojka s Anglií a jediný, kdo nyní mohl kontaktovat vhodnou pomoc.

Pak běžel zpět do Harryho pokoje, aby jej přichystal.

 

„Proč?“

Snape mu právě vysvětlil, že budou muset do Anglie.

„Bude to tak nejlepší.“

„Ale proč..?“ přivřel oči, snažil se soustředit jen na to, co mu Severus říkal.

„Harry, prosím,“ rychle přecházel po místnosti, sháněl věci, které by mladík mohl potřebovat...

 

„Hmm...“ zavřel oči. Snažil se nevnímat dítě, kterému se již začalo chtít na svět. Po několikáté od doby, co se tohle všechno semlelo si v duchu nadával. Měl se dobře rozmyslet, než se pro něco takového rozhodl...

 

***

 

Severus seděl na lavičce. Bylo to již pár hodin, co sem Harryho dovezl. Od té doby byl nucený čekat tady.

Občas netrpělivě přešel po chodbě, zastavil nějakého léčitele, aby se jej zeptal na situaci. Více-méně byl však odkázaný na vlastní fantazii. Nikdo mu skoro nic neřekl.

Tak čekal. Netrpělivě, úzkostlivě čekal na jakoukoliv zprávu o tom, jak na tom je jeho partner a pak taky dítě. Ale toho zase tolik nezajímalo, hlavně, aby byl Harry v pořádku.

 

Nebyl důvod k tomu, aby panikařil. Od doby, co byl Harry u něj, se o něj staral, dodával mu vše, co potřeboval jak on, tak dítě. Nebyl tedy důvod k tomu, aby se něco stalo, něco nepodařilo. Uklidňoval se. Nemohl tady začít šílet, i když k tomu neměl daleko.

 

Lucius sem chtěl jít s ním. Snape to sice odmítal, ale Harry se k tomu nijak zamítavě nevyjádřil a tak se toho Malfoy chytl jako souhlasu. Naštěstí jej z porodnického oddělení vyhnala sestřička. Mohl zde zůstat jen Severus jak člen Harryho rodiny.

To se Malfoyovi sice nezamlouvalo, ale musel se spokojit s tím, že chlapce i dítě uvidí až na pokoji, tedy nějakou dobu po porodu...

 

Tak tady byl Severus sám. Sám se svým strachem...

 

***

 

„Severus Snape?“ léčitel vyšel z místnosti.

„Ano...“ Snape se zvedl a urychleně k němu zamířil.

Dřív, než mohl cokoliv říct, jakkoliv se začít strachovat, byl zastaven.

„Uklidněte se, jsou v pořádku,“ usmál se léčitel.

„Dobře,“ Severus si pokusil zachovat nějakou tvář.

 

„Uhm... Kdy myslíte, že bych...“

„Můžete za nimi jít. Už by měli být na pokoji,“ opět se usmál léčitel.

 

***

 

„Harry...“ nejistě vstoupil do dveří pokoje v němž měl být jeho partner.

„Seve...“ z postel se na něj trochu unaveně usmíval černovlasý mladík.

 

Snape se pomalu přiblížil k posteli. Na jednu stranu mu oddechlo, když viděl, že je Harry v pořádku. Ale na druhou... Musel uvažovat o tom, co bude. Teď tedy mají dítě. Ta myšlenka se mu stále zdála podivná. Tak vzdálená a přitom to již bylo tady.

Došel k posteli.

 

Vedle Harry spočíval malý uzlíček.

 

„Nechceš se podívat...“ pousmál se Harry, když viděl Severusovu nejistotu.

„Já...“

„No tak, Severusi.“ Potter zval dítě na ruce a popondal jej blíž k Snapeovi.

„Pochovej si ji...“

„Ji?“

„Naši dceru...“

 

Snape opatrně vzal do náruče malého tvorečka, kterého mu Harry podával. Hleděl na malé spící dítě, snažil se nevnímat, Harryho významného úsměvy, soustředil se na dítě.

 

Oni mají dítě... Ještě stále nebyl s to, aby si to plně uvědomil. Teď byl jen rád, že to dopadlo dobře, že Harry přežil to, co už se mnoho let nepodařilo.

 

Holčička... Snape se nepatrně usmál. Spící dítě vypadalo tak rozkošně.

 

„Jaké jí dáš jméno?“ podával holčičku zpět k Harrymu.

„snad jaké jí my dáme jméno.“

„Ale...“

„Severusi, je to naše dítě,“ usměv.

„Dobře, tak to jméno..?“

 

„Víš, už jsem o něm tak trochu přemýšlel.“

„Kdy..?“

„U Luciuse,“ nejistě.

„Aha... A napadlo tě co..?“

„Vivien.“

„Napadlo to tebe, nebo Malfoye?“

„Mě.“

„Dobře, byl bych nerad, kdyby naše dítě neslo jméno, které vymyslel Malfoy.“

„Severusi...“ něžný tón.

„Tak tedy Vivien...“

 

 

Pozn.: Kapitola je delší, ale původně měla být ještě o něco delší, nakonec jsem se rozhodla to trošku pozměnit a další věci budou až v další kapitole. Aspoň tenhle konec není nijak strašný... ;o)

Poslední komentáře
05.07.2008 22:07:54: Jantar: Jsem zelené? No skvělé... smiley Přesně tak jsem si to představovala ještě, než jsem nějak víc...
05.07.2008 21:08:05: Jsi zelená ,jsi zelená ,to je prostě paráda.S jakou chutí jsem se dala do tehle kapitolky ani netuší...
05.07.2008 20:46:14: Úžasný, ale hlavně ať je Sevova. Si to taky chudák zaslouží :c)
05.07.2008 16:36:57: Bellatrix Black Lastrange: Děkuji, jsem ráda, že se líbilo... smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.