Kalkulace HP/SS, HP/LM

14.kapitola - Vyhnání z ráje 1/2

Chtěli jste tuhle kapitolu, doufám tedy, že se dočkám minimálně stejného počtu komentářů...

Varování: 12+



Lucius Malfoy přecházel po svém sídle. Zlobil se sám na sebe. Nechal se vyhnat z nemocnice dřív, než se ujistil, či to dítě je. Teď bude o mnoho těžší zjišťovat, zda to náhodou není jeho.
Snape ho k Potterovi nepustí, natož k dítěti.
Musel něco vymyslet. Musel to dítě aspoň vidět.

Z novin věděl, že je to dívka. Noviny si samozřejmě neodpustili nezveřejnit takovou událost jako bylo dítě 'Chlapce, který přežil', i když už nějakou dobu žil ve Francii. Taky se hned dozvěděl, kdo je údajným otcem dítěte. On něm nepadlo v novinách ani slovo. Tak to bylo samozřejmě správné, v případě, že by tomu dítěti bylo souzeno, aby vyrůstalo s Potterem a Snapem. Ne. Musí si pro ni dojít. Je to jeho dcera a musí vyrůstat jako Malfoyová.

***

Severus naštvaně přecházel po mudlovském krámu. Harry ho sem poslal, jako by on uměl nakupovat v mudlovském zařízení. Ale musel.
Zahloubal se do papíru, mudlovského papíru, jak doma zhroženě zjistil. Potter samozřejmě argumentoval tím, že mu nemůže nákup napsat na pergament, když bude mezi mudlama. Jakoby to mudlové poznali.
Tak teď byl tady. Snažil se přečíst Harryho škrabopis a mezi regály najít to, co mě nakoupit.

To ještě šlo. Plenky, sunar i ostatní věci, které jim v nemocnici doporučili, našel celkem snadno. I když na něj několik mudlovských dívek koukalo poněkud divně.
O to horší to bylo s placením.

Samozřejmě že již v mudlovkém krámě byl. Jenže ten byl podstatně menší a většinou s ním byl Harry, který pak platil. Teď byl v něčem, co si říkalo hypermarket.
Musel vystát dlouho frontu znuděných lidí a pak platit.

V duchu opět vynadal Harrymu. Taky sem mohl jít on. Vždyť o Vivien by se zatím mohl starat on, Severus, to by určitě zvládl, tu chvíli.
Ne. Možná bylo lepší, když u ní byl Harry, aspoň se pak nemohlo zdát, že by o přítomnost dítěte nějak stál.

Raději nakoupil co nejvíc možných věcí, aby se sem pokud možnost co nejdelší dobu nemusel vracet. Ostatní věci se snad budou dát nakoupit v malém krámku, kam chodili normálně.

***

Harry byl nadšený. Poslední dobou, od chvíle, co se malá narodila, všechno bylo prostě úžasné. Severus se choval neuvěřitelně mile. Často jej nachytal, jak se na malou uchváceně dívá. Jak jí opatrně bere do náruče. Sice se před ním choval, jako by mu na dítěti až tak nezáleželo, ale opak byl pravdou a Harry to na něm viděl.

Fakt, že se Vivien jmenovala Snapeová tomu jistě také pomohl. Harry viděl dojetí v Severusových očích, když mu to oznamoval. Bylo to tak správné...

Pomalu zapomínal na dobu, kdy se se Severusem nebavili. Kdy k sobě byli tak neuvěřitelně chladní. Teď bylo všechno jinak. To co bylo,všechno kolem Malfoye a Severusovy žárlivosti se zdálo tak vzdálené. Jako noční můra, která už dávno skončila.

***

Malfoy se rozhodl. Musel se jít podívat. Aspoň podívat, i když mu bylo jasné, že v momentě, kdy zjistí, že je dítě jeho, udělá cokoliv, aby jí získal.

Lucius procházel domem, ve kterém Harry se Snapeem žili. Dům byl ztichlý, ale jemu bylo jasné, že zde někdo je. Musí.
Vyčíhl si chvíli, kdy Severus odešel, nejspíš předat další ze svých výzkumů. Teď, když Potter nepracoval, musel je zajistit sám. Sice to byla lehká přetvářka vzhledem k tomu, že Snape sám měl dost peněz, aby pracovat ani jeden z nich nemusel, ale Malfoyovi bylo jasné, že to dělá hlavně proto, aby utekl ze stereotypu.
Vždyť život s Potterem nemusí být zas tak snadný, zvláště teď, když mají děcko, které Snape ani nechtěl.

"Pottere?!" Malfoy otevíral jednotlivé dveře, mohl jít rovnou do ložnice, kde Nebelvír s největší pravděpodobností byl, ale musel se ujistit, že jej nikdo nebude moci napadnou ze zálohy.

Harry stál v pokoji. Kousek od něj v postýlce lehce pokňourávala malá Vivien.
Potter netušil, co má dělat. Severus nebyl doma a on si teď nějak nevěděl sám rady. Mohl Luciuse vyhnat. Ano, mohl jej poslat pryč. Ale tušil, že mu něco dlužil.
Musel jej ujistit, že dítě není jeho, že... Cokoliv, aby je nechal na pokoji, aby mohli dál žít v klidu.
Severus si konečně zvykl na to, že jsou tři. Na to, že mají malou krásnou holčičku. A zase se objeví Malfoy, aby... Aby co? Aby jim pokazil jejich štěstí..? Možná, každopádně teď tady Malfoy byl a on, Harry, to musel nějak řešit.

"Luciusi," vyšel ze dveří. Plavovlasý muž se zarazil v polovině pohybu. Před sebou měl otevřené dveře do Severusovi laboratoře.
"Harry..." pokusil se na tváři vykouzlit úsměv, poněkud to kontrastovalo s tím, že v ruce držel hůlku.
Chvíli na sebe jen tiše hleděli.
V pokoji za Harrym se rozplakalo dítě. Potter se lehce ošil, nechtěl sem malou nosit, dokud tady byl Lucius, ale nemohl jí tam nechat plakat.

***

Seděli v obývacím pokoji. Lucius uchváceně sledoval dítě v Potterově náručí. Holčička tiše spinkala. Malfoy se marně snažil najít nějaké znaky, které by jasně určily, čí dítě je. Avšak to podivně zbarvené chmýří mohlo později být stejně tak světlé jako černé.
Nezbývalo, než Potterovi navrhnout test otcovství.

Harry po druhém muži nejistě pokukoval. Tušil o co mu jde. Ale dítě bylo Severuse. Ať už to byla pravda nebo ne, bylo Severuse. To Severus s ním bude žít a starat se o Vivien. Tak proč se tady Lucius ukázal, vždyť mu to muselo být jasné od chvíle, co se Severus objevil v Malfoy Manor.

"Harry!"ozval se hlas ode dveří. Potter změřil Malfoye nepěkným pohledem.
"Severusi, jsme v obýváku," zavolal zpět.
Černovlasý muž vstoupil do dveří.
"Harry... Malfoyi?!" zamračeně se zarazil mezi dveřmi.
"Severusi," možná až přehnaně mile.
"Co tady chceš?" přešel k Harrymu a malé.
"Co pak ono to není zřejmé?"
"Malfoy," varovný tón.
"Přišel jsem se podívat na své dítě."
"Není tvoje!" vyhrkl Potter.
"Jak si tím můžete být jistí?" překřížil ruce na hrudi.
"Jsme si tím jistí! Severusi..." zoufale se otočil na partnera.
"I kdyby byla tvoje, tak to nic neznamená," přeměřil si plavovlasého muže zamračeným pohledem.
"Myslíš? Měl bych právo mít jí u sebe."
"Neměl!"
"Harry, uklidni se," tiché zavrčení.
"Vypadni odsud, Luciusi."
"Když ne?"
"Tak tě vyhodím," zamračeně poklepal prsty na hůlku, kterou měl za opaskem.

Lucius se nepěkným úšklebkem opustil pokoj. Ještě předtím se však se zajiskřením zadíval na Harryho.
Severus si stoupl před Nebelvíra s dcerou.
"Jdi..."
"Nevidíme se naposledy."

"Jsi v pořádku?" otočil se Severus ustaraně na Harryho, který nejistě hleděl na dveře, kterými Malfoy odešel.
"Jo, já jen, že... Nečekal jsem ho," povzdychnutí.
"Už se nevrátí," chlácholivě.
"Co kdy ano?" zoufale.
"Nevěř tomu, Malfoy měl vždycky spoustu řečí, ale málo co dokončil. Vezmu malou nahoru," bral holčičku s Potterovy náruče.
"Hmm..." stále zamyšleně sledoval dveře.

Později v noci, když oba leželi v posteli a Vivien sladce spala v kolébce, Harry přemýšlel.
Udělal dobře, když zůstal se Severusem? Vždyť podle všeho Lucius o malou stál víc...

Severus se k němu přitulil, objal ho kolem pasu, něco ze spánku zamumlal. Nebelvír se pousmál.
Ne. Udělal dobře, když zůstal se Severusem. Na malou si zvykne, až teď se k ní choval úžasně. Navíc ho miloval. Málokdy bylo k vidění, aby někdo jako Severus dával svojí lásku tak najevo. A pak... Byli spolu už dlouho na to, aby ho jen tak vyměnil.
Teď, když ho tolik neovlivňovaly hormony, viděl věci tak, jak měl už předtím. Vyhnul by se tak spoustě problémů...

***

Uběhl týden. Severus opět kamsi odešel. Harry se vlastně ani nezajímal o to, kam chodí. Věděl, že je to něco kvůli výzkumu, tak proč by se měl více zajímat.
Severus mu sice nabídl, že by mohl jít s ním, ale mladému kouzelníkovi bylo jasné, že je to spíš taková nabídka, aby si náhodou nemohl stěžovat, vážně však myšlena nebyla. Potterovi bylo jasné, že si Severus musí taky popovídat s kolegy lektvaristy, kteří rozumějí tomu, co dělají a se kterýma se může bavit o věcech, o kterých pro něj bylo lepší doma pomlčet, už z důvodu, že by jeho partner těžko docenil jeho výzkumy...

Harry raději byl doma. Tulil se k dcerce, žvatlal na ní, hrál si s ní. Byl jí unesen. Předtím by nikdy neuvěřil tomu, že právě on bude mít tak rozkošné děťátko. Byl nadšený z toho, že si Severus už pomalu zvykal. Když jej viděl, jak si s malou hraje, jak chová, krmí... Bylo to sladké.

Seděl v knihovně. Snažil se číst knihu o famfrpálu, přitom dávat pozor na malou, která spala v postýlce u okna a hlídat kdy přijde Severus. Ten by ho jistě nepochválil, kdyby zjistil, že dělá něco tak neužitečného jako čtení knihy o famfrpálu. Zvlášť, když mohl třeba uklízet, starat se o malou nebo číst něco poučnějšího.
Potter se na okamžik zahleděl na hromadu knih kousek od něj. Všechny byly o dětech a o tom, jak se o ně starat, jak se je vychovávat a podobně. Severus je obstaral pár dní potom, co přijel od Munga.

Byl šťastný. V tenhle moment se cítil dokonale šťastným. Měl všechno, co potřeboval. Úžasného muže, který by pro něj udělal cokoliv by si přál. Krásnou dcerku, kterou si pracně vybojoval. Spokojený život... Nic mu nechybělo.
Usmál se. Vivien se probudila. Něco si broukala. Harry se nemohl dočkat chvíle až začne mluvit, jistě bude to nějakou dobu trvat, ale pak. Bude to krásné.

Zvedl se. Došel k postýlce své sladké dcerky.
"Vivien, broučku," upravil jí dečku.

"Pottere." Harry nadskočil. Jak to, že si nevšiml, že někdo vstoupil do místnosti. Otočil se, rukou se nenápadně snažil najít hůlku.
"Co tady chceš?" zavrčel na Malfoye, z počátečního šoku se už vzpamatoval.
"Přišel jsem si pro svojí dceru," úšklebek.
"Co to plácáš? Není tvoje!"
"Dej mi jí dobrovolně. Ostatně můžeš jít s ní," popošel blíž.
"Ne," stoupl si tak, aby Lucius nemohl k postýlce s holčičkou.
"Crucio!" Malfoyovi došla trpělivost.
"Protego," Harry se snažil krýt sebe i dcerku.
"Pottere, lžeš sobě i Snapeovi. Dej mi jí."
"NE!"
"Sectumsempra!"
"Protego."
"Sectumsempra."
Obě kletby prolétly Harryho štítem.
"Ne..." tiché hlesnutí.

Lucius překročil krvácející tělo, nestaral se o to, co s ním bude, neměl důvod, přišel sem jenom pro ní.
Nahlédl do postýlky, konečně měl možnosti si dítě prohlédnout pořádně zblízka.

Vivien měla otevřené oči, sledovala chrastítka zavěšená nad postelí, dění kolem si nevšímala.
Když se hlava plavovlasého muže přiblížila, oči dívenky se zaměřily na ní.
Lucius zalapal po dechu. Měl to očekávat. Z dětské tvářičky na něj hleděli dvě ostře smaragdově zelené oči.

Nevěděl, proč si jí nakonec nezval. Možná za to mohl ten pohled, ty oči.
Ne. Musel jí mít pro sebe a získá jí, ještě má čas, udělá to legálně.
Sám pro sebe se ušklíbl. Vivien bude jeho, malá Malfoyová.

***

Pokojem se nesl srdceryvný dětský pláč.
Vedle postýlky ležela zhroucená postava, lapala po dechu, kterého se jí nedostávalo.

Severus vešel do dveří. Ihned jej do uší uhodil Vivienin pláč. Rozeběhl se do knihovny. Měl špatné tušení.

"Harry..." doběhl k ležícímu mladíkovi.
"Harry..!" lehce s ním zatřásl, zděšeně sledoval krev, která byla všude kolem.
"Vi-vi..." vydechnutí.
"Je v pořádku, Harry, otevři oči, Harry," zoufale.
"Posta-postarej se o ní," ztěžka.
"Harry, my se o ní postaráme, sakra." Zvedl se, doběhl do laboratoře pro potřebné lektvary.

Když doběhl zpátky dítě již neplakalo, jen tiše kňourajíc leželo v postýlce.

"Harry," klekl si k němu. Krev líně vytékající z ran pomalu zasychala.
"Harry, slyšíš mě? Vypij to, Harry," snažil se dodat mu potřebné lektvary.
"Po-postarej se o-o Vivien... Ne... Nenech jí Malf--"
"Harry..."



Pozn.: Tak teď už opravdu jenom tři...

Poslední komentáře
09.07.2008 07:44:14: ale berete to z té lepší stránky! Harry možná umře grrr sle zase Luciuse zavřou za vraždu a Sevík bu...
09.07.2008 00:48:31: Akiko: Teda, to abych se začala bát, co... smiley${1}
09.07.2008 00:08:22: Jestli ho zabiješ, tak tě zabiju!!! Jinak samozřejmě krása smiley${1}
08.07.2008 22:26:37: Severina: No uvidíte, uvidíte, teda já to vím a oni to tady vědí a možná už zítra to budete vědět ta...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.