Kalkulace HP/SS, HP/LM

16.kapitola - Otcovství

He, vím, že ten konec, prostě určitá věc tam, je přeci jen trošku, uhm... No není to myšleno až tak vážně, jen jsem si nemohla pomoc. ;o)
Taky mi tahle kapitola přijde taková dost naivní, ale přepisovat jí už nebudu.
Uběhlo několik další měsíců.
Severus se pomalu zabydloval. Zvykal si na péči o dítě. Už to nebyl takový problém, žvatlání začínal jakž-takž rozumět a jindy vydedukoval, co dítě zrovna potřebuje.
Vivien rostal. Přešel rok od jejího narození a pak skoro další.

Snape se pomalu utěšoval tím, že na ně svět zapomněl, a to by bylo víc než dobře. Lucius se nikde poblíž neobjevoval, nikdo ze sousedů je nepoznával. Ano, občas se někdo zarazil, když viděl Severuse s dívenkou, která se mu vůbec nepodobala. Pár žen se dokonce ptalo na dívenky matku. Severus mlžil, nebo kouzlil, když zrovna nebyl poblíž nikdo, kdo by jej mohl nahlásit. Musel však opatrně, stále zde bylo riziko, že jej najdou.

Jak Vivien rostal, Severus v ní stále víc viděl Harryho. Už to nebyly jen zářivě zelené oči. Podobala se mu i jinak. Jak začala trošku mluvit, začala mít i stejná gesta jako její 'zploditel'.
Co se Severusovi však vůbec nelíbilo byl fakt, komu bylo děvčátko ještě podobné.

Neuvěřitelně světle blonďaté vlásky nehovořily o ničem jiném, než o tom, kdo byl Vivienin otec.

Snapeovi nevadilo, teď už mu to nevadilo, že nebyl holčičky pravý otec. Důležité bylo, že byl její otec. Harry to tak chtěl. Navíc on sám si nedovedl představit, že by se teď dívenky jen tak vzdal.
Vždyť s ní byl skro dva roky, nemohl by jí jen tak nechat jít jinam.

Hlavně Malfoy. Představa, že by se on sám měl starat o malé dítě byla něuvěřitelná. Snape věděl jak by malá vyrůstala. Uměl si to dokonale představit. Starala by se o ní horda skřítků. A co by z ní vyrostlo? Panovačná aristokratka. Člověk s minimem citu.
To nemohl dopusit. Navíc, nemohl by jí dát člověku, který zabil Harryho...

S tím se Severus ještě pořádně nevypořádal. Ano, se smrtí ano, dokázal se vypořádat s hodně věcma, i v minulosti se musel naučit jít dál, když umírali jeho blízcí.
Teď to ale bylo jiné. Čekal jen na vhodnou příležitost. Na chvíli, kdy se bude moci pomstít.

***

Lucius zuřil.
Už to byly skoro dva roky od chvíle, když se jeho dědic narodil. Ještě pár týdnů. Pár týdnů a vše bude ztraceno. Jestli jí nenajde, jestli se ministerstvo neshodne na tom, že má být v jeho péči, tak bude vše marné. Všechny náklady, které vynaložil na to, aby dívku našel.

Za oknem se objevila sova.
Konečně. Konečně mu přišel dopis od hlídky, která hledala kolem Londýna. Určitě něco našli, jinak by se tak rychle neohlásili.
Netrpělivě dopis otevřel. Ano!

Nějaký mudlové mluvili o divném muži a dívce. Třeba to bude jen falešná stopa, jako již tolikrát, ale musel to zkusit. Čas se pomalu krátil.

Neváhal ani minutu, oblékl se, vzal hůlku a přemístil se na uvedenou adresu.

Obyčejný mudlovský dům, stejný jako všechny kolem. Lucius se lehce zamračil. Pokud ani tady nebude... Byla to jedna z posledních možností.
Zaklepal na dveře, hůlku připravenou v ruce. Stále zde byla možnost, že to budou jen další mudlové a on si nechtěl na ministerstvu zrovna teď dělat nějaké problémy ohledně nedovoleného kouzlení.
Dveře se otevřely.

***

Snape strnul mezi dveřmi. Jak to bylo možný? Nikdo přeci nevěděl, kde bydlí. Nikdo o nich nic nevěděl.
Než se stačil vzpamatovat mířila na něj hůlka.

"Snape," ušklíbl se Lucius.
"Malfoy," znechuceně.
"Kde je?" popošel blíž ke dveřím.
"Nevím o čem to mluvíš," v duchu se modlil, aby si zrovna teď malá nenašla chvíli na to, aby na sebe upozorňovala.
"Ale jdi," postrčil jej do domu. Zavřel za sebou dveře, nepotřeboval, aby mu u toho asistovali mudlové. Rozhlížel se kolem.
"Tak kde je?"
"Vypadni, Malfoyi."

Plavovlasý kouzelník zamířil k pokoji. Odevřel dveře. Hůlkou přitom stále mířil na Snapea.

"Ne," Severus si stoupů tak, aby nemohl pokračovat do místnosti.
"Chci jen svojí dceru, tak mi přestaň stát v cestě."
"Není tvoje."
"Chováš se jak Potter," protočil oči.

Severus se snažil navenek působit chladně, odměřeně, ale uvnitř vřel. Měl jedinečnou šanci vrátit Malfoyovi to, co udělal Harrymu. Místo toho tady jen stál a nechal ho, aby mu vzal dceru.

"Uhni, Snape," zavrčel.
"Ne." Nemohl mu dovolit, aby mu vzal to poslední co mu zbylo. Poslední známku toho, že Harry byl, že byl s ním, že byli šťastní.
Nenápadně se snažil dosáhnout na hůlku.

"Na to ani nemysli," pohrozil mu Malfoy vlastní hůlkou.
"Teď uhni, nebo to to dítě schytá za tebe a to bys přeci nerad," ušklíbnutí.
Severus zacouval dál od dveří. Stárl snad, že sebou nechal tak snadno manipulovat?

Lucius otevřel dveře.

Naskytl se mu pohled na plavovlasou dívenku, sedící na koberci u postýlky. V momentě, kdy dveře zaskřípěly, zvedla holčička hlavu a zadívala se na příchozího, očekávala otce.
Rozzářené zelené oči, sladký úsměv. Náhle se dítě zarazilo. Zmateně hledělo na muže ve dveřích.

Malfoy vstoupil do místnosti. Zavřel dveře, zajistil je kouzlem. Nemohl se starat o dítě a zároveň si hlídat záda proti Snapeovi.

"Pojď sem. Neboj se mě," sladce.
Dítě se pousmálo. Nebálo se, nemělo proč, nikdy mu nikdo neublížil.

"Jsi krásná, jsi hodna jména Malfoy," rozplýval se. Představoval si cokoliv, ale to dítě rozmetalo všechny jeho představy. Bylo krásné. Zářivě zelené oči, plavé vlásky, porcelánová kůže, rudé rty. Dokonalá.
"Vivien," usmál se.

"Pťa..." dítě se zachichotalo, snažic se dostat na Luciusovu hůlku. Bylo zvyklé, že mu s ní otec ukazoval kouzla, zábavné věci, kterýma jej klidnil.
"Co..?" Lucius zmateně zíral z dítěte na hůlku.
Vivien se k němu přikolíbala, chytla se Malfoyovy nohavice.
"Fťááák. ukaz, Fťák," natahujíce se po hůlce.
Lucius od sebe dítě poodstrčil.

Dívenka spadla na zem. Smaragdové oči se zalily slzami.
"Fťák..." vzlykla.

"Malfoyi, nech jí na pokoji!" černovlasému kouzelníkovi se podařilo odemnkout dveře. Nyní stál mezi nimi, hůlkou mířil na Malfoye.
"Co uděláš, zabiješ mě? Před dítětem?" posměšně.
"Vivien, pojď sem, broučku."
"Ne." Lucius chytl dítě, které se už už chystalo zvednout a jít za otcem.
"Nech jí," zlověstně.
"Je moje, i ministerstvo to uzná, máš smůlu, Snape."

"Ci fťák!"
"Měl bys jí vyčarovat ptáka, jinak ti nedá pokoj," oznámil Snape. Něco jej napadlo, znal dceru dost dobře, aby dokázal odhadnout její reakce.
"Nejsem tady proto, abych--"
"Fťááák!" rozvzlykalo se dítě.
"Fajn." Zrak stále nespouštěl ze Snapea, nechtěl, aby jej mohl nějak převést. Jenže křik dítěte jej začínal unavovat.

Mávl hůlkou. Ve vzduchu se objevil malý žlutý ptáček.
"To fťák?" dítě zmateně hledělo na kanárka, který kroužil kousek nad ní.
"Neny..." vzlyk.

Snape se sám, pro sebe spokojeně usmál.

Dítě se rozplakalo.
"Fťák!" křikla Vivien.

Kanárek náhle vybuchl, ve vzduchu zbylo jen několik žlutých pírek, která se nyní pomalu klouzavě snášela k zemi.
Holčička se uchichtla.

"Expeliarmus!" Snape neváhal, odzbrojil Malfoye. Plavovlasý kouzelník odlétl na druhou stranu pokoje. Ztěžka se začal zvedat.
"Myslel si, že tě nechám, abys jí odvedl, hlupáku," vztekle se k Malfoyvi blížil.
"Imobius! Teď si tě vychutnám. Zaplatíš za to, co si udělal Harrymu."
Lucius jen zíral na muže před sebou. Nemohl uvěřit tomu, že se mu věci tak rychle vymkly z rukou. Ještě před chvílí mohl v klidu odejít i s dcerkou. A teď? Teď jej Snape zabije, ale nejdřív bude trpět. Znal Snapea, věděl čeho je schopný, nedělal si naděje, že on bude něčeho ušetřen. Možná před dítětem, že by se mohl krotit.
Proč jen nevzal dítě a neodešel hned? Proč jen čekal, proč chtěl, aby Snape poznal, že definitivně prohrál. V duchu si nadával.

"Cruc--"
"To bych být vámi nedělala," ozval se za Snapeem ženský hlas.
Černovlasý kouzelník se otočil. Že by se Malfoy pojistil?
"Kdo jste?"
"Jsem pracovnice ministerstva kouzel," s úsměvem.
Snape se zarazil. Přišla mu vzít dceru?
"Již delší dobu jsme pana Malfoye sledovali. Věděli jsme, že se uchází o otcovství dítě pana Pottera," vysvětlovala svou přítomnost.
"Ale--"
"Ovšem také jsme našli závěť pana Pottera."
"Závěť?"
"Ano, většinou je to mudlovská záležitost..."
"Ale Harry neměl..."
"Samozřejmě, že měl. V závěti také uvedl opatrovníka pro své dítě v případě podobném jako je tento," vysvětlovala žena.
"Aha," uvažoval, kdy mohl Harry napsat závěť a koho v ní stanovil jako opatrovníka pro Vivien?

"Stanovil vás," usmála se žena, nemohla jej déle napínat, ne když viděl jeho jasné zoufalství.
"Mě..?"
"Ano."
"Proč ale Malfoy," gestikuloval k muži u stěny.
"Nevěděl o tom. I my jsme na to přišli celkem nedávno, od té doby jsme vás hledali, ovšem jak se zdá, pan Malfoy vás našel dřív."
"Zabil Harry," zavrčení. Netušil, proč jí to říká, stejně mu nebude věřit. Malfoy měl konexe, stále ještě jeho jméno hodně znamenalo.
"My víme."
"Co..?"
"Ministerstvo není tak neschopné, jak se může zdát," usmála se. Kývla na kouzelníky, kteří byli za ní a kterých si Severus až do teď nevšiml.
"Pan Malfoy stráví čas v Azkabanském vězení."

Snape stál v pokoji. Všichni již odešli. Nemohl tomu uvěřit. Stalo se to příliš rychle. Příliš...
Kdyby mu to Harry řekl, nemuseli se skrývat. Ale možná to tak bylo lepší...

"Eťě Fťák?" zažvatlalo dítě sedící na zemi, v pěstičkách držela pár žlutých pírek.
Severus si s úsměvem sedl na zem vedle dcerky.
Poslední komentáře
16.07.2008 20:47:15: Trili: jak prťavé písmo? V Opeře i firefoxu to běží normálně a dokonce i na jinak rozlišených obrazo...
16.07.2008 00:33:27: Kapitola je to suprová, jen tak dál. Mám k tomu jen jednu výtku - písmo je strašně prťavé a když se ...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.