Kalkulace HP/SS, HP/LM

3.kapitola - Chtíč

Ehm... Tak, nějak je tady další kapitola. Je stále ještě informativní, většinou, třeba informativní sex... XD
Komentujte, ať vím jak moc se vám to nelíbí...
Varování: Od 18-ti let
Ještě bych se vás chtěla zeptat, dali jste si nějaký předsevzetí? Já jenom, že mě se to mé povedlo zrovna dneska porušit... Předsevzetí je na nic... XD
Severus seděl ve své pracovně. Snažil se plně soustředit na nový lektvar, který se pokoušel již nějakou dobu vytvořit. Zatím se mu nepodařilo práci dotá´hnout do zdárného konce. Ne snad proto, že by to nemělo řešení... Ale poslední dobou se nemohl soustředit. Jeho myšlenky mu stále odbíhaly jinam a ne a ne se držet na jednom místě a plně vnímat jenom lektvar.
Věděl, že nesoustředěnost je v tomto případě nebezpečná. Vždyť nestabilní, neotestovaný lektvar a nesoustředěnost, roztěkanost a nervozita je přímo vražedná kombinace.
Ale nemohl si pomoci. Musel dodělat práci. Harry mu sice stále předhazoval, že nic nedělá a že má dost peněz na několik dalších životů. Jenže peníze nebylo to, co ho nutilo stále a stále zkoumat a objevovat nové lektvary a kombinace.
Jeho to prostě bavilo. Uklidňovalo jej to, vnitřně jej to těšilo, uspokojovalo. Práce s lektvary jej dokázala plně koncentrovat. Ale teď?! Teď se nedokázal soustředit ani na nejjednodušší lektvar, natož na nový! A to jenom kvůli Harrymu. Kvůli tomu jeho nápadu.
Severus věděl, že chlapce těžko přesvědčí. Ještě nedávno doufal, že by se snad mohl nechat ukecat. Nebo by prostě mohl změnit názor, upustit od toho rozmaru. Ale Harry ne. Stále si trval na svém a začínal být docela otravný, neodbytný...
Vlastně Severus si přál mít dítě, ale... Nechtěl se tak moc vázat. Zatím měl jakous takous volnost a dítě? To by jej nadobro připoutalo k Harrymu. Harryho by to přioutalo k němu a to nemohl dopustit. Stále v něm hlodala myšlenka na to, že je na Harryho příliš starý. Dítě prostě nebyl dobrý nápad, i když uvnitř po něm přece jen toužil...

Rozčileně třískl nožem, kterým se zrovna snažil krájen na stejně velké díly housenku, o stůl. Přistihl se, že už zase myslí na Harryho. Nejen na ten jeho stupidní nápad, ale na něj, jako takového. Na jeho krásně zelené oči, rozčepířené vlasy, postavu... Lehce potřásl hlavou, snaže se odehnat představu nahého Harryho.
Nemohl na něj teď myslet. Ne, když věděl, že se sexu od svého milence ještě nějakou dobu nedočká. Aspoň dokud se na téma 'Dítě' nezapomene... A to může být až za hodně dlouhou dobu. Ale on je přece Snape! Musí se umět ovládat, zvláště pak v tak přízemní věci, jakou je sex..!

Naštvaně zíral na jakýsi mudlovský obraz, který mu sem před nějakým rokem pověsil Harry. Obraz se pochopitelně nehýbal, Potter to komentoval tím, že by Severuse kouzelnický obraz jen odváděl od práce. Obraz byl pravý opak toho, co by si do své pracovny dal Severus. Byla na něm louka, uprostřed ní jezero a do oblouku za ním les, nad tím vším bylo modré nebe a rudé slunce. S trochou fantazie to vypadalo jako Bradavické pozemky a Zapovězený les, ale byla potřeba ta fantazie... Snapeovi se obraz nelíbil, on měl fantazii a tak mu stále jen připomínal Bradavice. Pokoušel se jej sundat, ale Harry ho s největší pravděpodobností připoutal ke stěně nějakým kouzlem, takže se mu to nepodařilo. Takže ho zde musel trpět. Ostatně nepochyboval o tom, že kdyby obraz sundal, dočkal by se nemalého kázání.

Teď mu obraz opět připomenul Bradavice. Všechny ty roky, kdy Harryho nesnášel. Kdy byl nucen trpět jeho přítomnost v hodinách. A pak, když se do něj chlapec náhle zamiloval a on podlehl. Ano, to všechno byl obyčejný, nehybný obraz schopen připomenout. Nenávist, bolest, pokušení, lásku...
Opět potřásl hlavou, musel se toho obrazu nějak zbavit. Nebo aspoň svých myšlenek, které mu ne a ne dát pokoj.

***

Stál v na prázdné ulici. V ledovém, raním mrholení. Naštvaně zíral před sebe, skrz kapky, které se pomalu zvětšovaly. Ano, mohl použít kouzlo a vody, stékající mu po tváři a oblečení, se zbavit. Ale to by nesměli být tady. Na mudlovské ulici, kam mohl kdykoliv kdokoliv přijít a spatřit jej, jak kouzlí... Navíc si nemohl dovolit měnit mudlům paměť, aspoň ne tak často. Francouzské zákony byly ohledně tohoto hodně přísné a on by nerad, aby se zjistilo, že se nalézá právě v této zemi, přece jen měl tady určitý klid a to mu vyhovovalo. Takže se i nyní raději smířil s ledovými kapkami stékajícími mu po obličeji, než aby se vystavil zájmu veřejnosti.

Stál před mudlovkou budovou s matným nápisem Sadique. Čekal na Malfoye, který uvnitř cosi zařizoval. Vlastně nechápal, proč mu má dělat ochranku. Vždyť tím, že stál venku, jej těžko mohl ochránit, kdyby se mu něco stalo tam, uvnitř. Jenže, Malfoy mu přikázal zůstat tady. Tak s tím nemohl nic dělat.
Hlavně nenamítat. Přímo viděl na obličeji plavovlasého aristokrata, jak čeká, až mladík zareaguje na jeho příkaz, počkat venku. Ale Potter mu nehodlal dát příležitost k čemukoliv.

Tak jen stál před domem, jehož adresa mu nic neříkala a čekal, až se Malfoy uráčí přijít.

Co asi dělá Severus?

Zamračil se. Proč na něj musel myslet i teď. Stále ho mrzelo, že jeho partner nereaguje na jeho přání, prosby, dokonce odmítá slyšet argumenty, i když si Harry byl zcela jist, že jsou rozumné...

***

Lucius vešel do mudlovského domu. Pottera nechal stát venku, co na tom, že začínalo pršet. Je to přece kouzelník a navíc jako bodyguard musí něco vydržet. Navíc mu prospěje, když se trochu zchladí a uvědomí si, že nemá důvod se s Luciusem přít. Teda, ne snad, že se o to mladík pokoušel. Zatím jej ostentativně ignoroval, což bylo možná dobře, vzhledem k Luciusově zájmům.

Vešel do tmavě rudého světla, které bylo v místnosti navozeno. Pousmál se, nějak zvráceně tohle místo miloval.

Dům, který na pohled vypadal jako mudlovský činžák, byl útočištěm pro mudly se zvláštními choutky. Lucius sice mudly nemusel, ale tohle místo mělo něco do sebe. Navíc si zde mohl dovolit to, co v kouzelnické společnosti ne. Kouzelníci by se těžko nechali dobrovolně ponižovat, ubližovat si. Ano, i kouzelníci měli své Veřejné domy, ale byli to jen obyčejná místa, kam jste mohli přijít, zasouložit si a odejít, maximálně si vypít pár drinků. Ale tohle místo. Tenhle dům. To byl ráj. Ráj pro lidi jako je Lucius. Lidi, kteří mají vše a stále se jim něčeho nedostává. Stále se nudící a stále hledající nový druh povyražení.

Lucius Sadique objevil ještě v době, kdy žil Pán zla. V té době se v tomto nevěstinci střídaly hordy smrtijedů. Nyní se sem pravidelně vracel pouze Lucius. Věděl, že o Sadique vědí, jen ti, kteří sem někdy přišli a mezi nimi byli všichni mudlové a těch pár smrtijedů, kteří ještě žili, jenže ti byli povětšinou zavření v Azkabanu. Lucius se tedy nebál, že by na jeho malé hobby někdo přišel a on tak ztratil něco ze své váženosti. Ale co kdyby... Proto nechal Pottera čekat venku. Nepotřeboval, aby mu mladík hned první den jeho služby vyčetl, že je perverzní prase. Ne, Potterův výlev si opravdu mohl odpustit.

Prošel místností, kde se na zemi povalovalo pár mudlů, nepochybně byli sfetovaní. Ale to Luciuse nezajímalo, oni ho nezajímali. Tahle místnost byla jen něco, co je třeba přetrpět, než dojde svého ráje.

Otevřel dveře a vešel do další místosti. Do uší jej praštila hlasitá hudba. I zde svitílo rudé světlo, ale byly zde i další. Nacházel se zde menší taneční parket, jakoby si snad zdejší zákaznící přišli zatančit. Opodál bylo jeviště pro skupiny, i přes to, že Lucius zde nikdy neviděl žádnou vystupovat. A pak zde byl plně obsazený bar, který pokrýval tři z šesti stěn. Okolo bylo pár stolků, i ty se zdály být aspoň z části obsazeny, tomu se Lucius ani nedivil, bylo zvykem, že zde bylo skoro stále plno.

Prošel kolem baru. Dnes neměl čas na pití, i když jindy si zde mudlovské pití dával docela rád, bylo to něco jiného, než pití v kouzelnickém světě, nemělo to v sobě magii a jeho účinek byl o to větší, hlavně pro někoho, kdo jej nikdy nezkusil, ale tím už Lucius nebyl, ne po tolika dnech a večerech strávených zde.

Minul záchodky až došel k dalším dveřím. Otevřel je a vešel. Dveře se za ním samovolně zavřely, hudba utichla.
Procházel chodbou, jíž lemovalo mnoho dveří. Občas se zastavil a štvířkou, které se otevírala ve výšce očí, nakukoval dovnitř. Ne, že by nevěděl, co se uvnitř děje, ale byl zvědavý, zda tam někdo je a jak si poradí s tím, co má a co chtěl...
On sám došel do pokoje, který tolik nevyužoval. Byl to pokoj pro vcelku obyčejné potěšení, pro obyčejný sex. Ten on sice nepovažoval na hodný Malfoye, ale teď neměl na výbě. Potřeboval to, potřeboval se uvolnit. Kdyby nebylo Pottera, který čeká venku, strávil by zde i několik hodin a učil dívky i muže, kteří se zde necházeli, tomu, čemu si nemohl dovolit učit kouzelníky.

V duchu si nadával za svojí zbrklost, mohl do Magic Securitas zajít až dnes, nebo zítra a nemusel by teď brát ohledy na Pottera...

Otevřel dveře pokoje a vešel dovnitř. Přivítalo jej modré mdlé světlo, kdyby znal mudlovské patologie, věděl by k čemu to má přirovnat, takhle jen nespokojeně sevřel rty a dozešel ve dál, dveře nechal zabouchnout.

Na posteli uprostřed pokoje ležela spoře oděná dívka. V eroticky smyslné pózé k sobě lákala Luciuse.
Plavovlasý kouzelník věděl, že je to jen nacvičené, že dívka není doopravdy vzrušená, ale to mu nebránilo, aby nebyl vzrušený on. Mladá brunetka jej přitahovala, tak rád by s ní dělal i jiné věci, bohužel nebyl čas.

Došel k posteli. S přivřenýma očima sledoval dívku, která se mezitím zvedla, obešla postel a přikráčela k němu. Ladným pohybem jej lehce strčila až přepadl na záda na měkkou madraci.
Dívka obkročmo vlezla na něj a začala jej zbavovat oblečení. Lucius se sám pro sebe ušklíbl, byl rád, že se dívka nezdržuje zbytečnostma a jde rovnou na věc. Třeba tak vyšetří trošku času i pro jiné hrátky...

***

Harry stál mezi dveřmi, které vedly do budovy, ve které již dlouhou dobu setrvával Malfoy. Aspoň jemu se to zdálo téměř nekonečné. Netušil, co aristokrat uvnitř dělá, ani zda by měl jako ochranka zasáhnout. Prostě jen nešinně stál v dešti.

Zachmuřeně pohlédl na hodinky. Malfoy byl uvnitř již přes hodinu. To přece nebylo možné. Proč jej tady nechal, když hodlal takhle dlouho být někde pryč. A proč jej vlastně nevzal sebou? Že by měl nějaké nekalé úmysly?

Rozhodl se.

Vyšel do domu. Prošel tmavou chodbou až stanul v rudě osvětlené místnoti. Znechuceně zíral na několik mladých dvojic, které se zde ve víru drog vzájemně objímaly a uspokojovaly. Někteří z lidí na zemi naprosto nevěděli o okolním světě a ti zbylí jen leželi.
Harry se rychle rozhlédl kolem, naprosto nechápal, co zrovna TADY by měl Malfoy dělat. Ten Malfoy, které byl až příliš 'dobrý', než aby si ušpinil své alabastrové ručky. Co mohl dělat zde, v tomhle doupěti?

Opatrně pokračoval dál, jak si všiml, tak z této místnosti vedly dveře dál. Přešel k nim.

Rozhlédl se po místnoti, zaznamenal bar i parket, dokonce i pódium, nikde však neviděl Malfoyovu plavovlasou kštici. Rozešel se směr záchodky. Přece jen, kde jinde by mohl být? V tu chvíli ho ani nenapadlo, jak moc by mu přišli trapné, kdyby Malfoye zastihl zrovna při vykonávání potřeby.

Otevřel dveře. Stanul tváří v třáv mudlovi, které ze záchoda vycházel.
Mudla jej sjel hodnotícím pohledem.

"Hledáš něco?"
"Ne, já... Totiž..." musel vypadat hodně zmateně.
"Ztratil ses? Tady nemáš co dělat, pokud ses ztratil," zavrčel chlápek.
"Někoho hledám!"
"Vážně..?" nedůvěřivý pohled.
"Jo... Blonďatýho chlápka v drahým obleku," zběžně popsal Luciuse.
"Toho... Tak ten tu je, ale nemyslím, že bys ho našel tady, zkus to na trojce, tam chodí normálně."
"Vy ho znáte?" podivil se Potter.
"No samozřejmě, je to stálý host, navíc zas tolik zazobanců sem nechodí, abych si tohohle nepamatoval," odsekl mudla, prošel kolem Harryho a zamířil k baru. "Hej, počkejte. Na jaký trojce ho mám hledat?"

Mudla jen ukázal na dveře naproti těm, kterýma přišel a dál se o mladíka nestaral.

Harry s povzdychem zamířil tam, kam mu bylo řečeno. Jen doufal, že Malfoye brzo najde, už ho to začínalo nudit. Navíc mu za chvíli měla končit pracovní doba a bez toho, aby ho Malfoy propustil, nemohl jít domů. Severus se bude zlobit, když přijde déle a navíc mu o tom nedá dopředu vědět. A naštvaný Severus, teda ještě víc naštvaný, než byl ráno, to není právě to, co by chtěl.

Ocitl se v dlouhé chodbě, kterou lemovaly z obou stran identické dveře. Lehce zděšeně zíral před sebe, jak má najít Malfoye a ještě ke všemu rychle?
Naštěstí, jak záhy zjistil, měly všechny dveře na sobě malé okénko, kterým se dalo hledět dovnitř.

Přistoupil k prvním.
Otevřel skulinku a nahlédl dovnitř.
znechuceně se odvrátil. Teprve teď mu došlo, co je tohle za podnik. Už o nich pochopitelně slyšel, ale ještě neměl tu čest v některém být. No, Malfoye to muselo nadmíru těšit, být práce tady, kde mu splní jakékoliv přání a nejen sexuální. Mohl si zde dositosti vybít své morbidní choutky a nemusel se ohlížet na nic okolo.

Procházel chodbou. Občas nahlédl do dveří. Zjistil, že v některých pokojích se provozuje jen obyčejný sex, občas nějaký pikantní, ale většinou jen sex. Ovšem některé místnosti. To bylo přece jen i na jeho žaludek trochu moc. Sado-maso a jiné praktiky, tohle měl zatím možnost shlédnout jenom v časopisech, naživo rozhodně nebylo o co stát a to byl jen nezávislý pozorovatel.

Nakoukl do dveří s zkoprněl. Sice věděl, že dřív, nebo později na něj musí narazit, ale doufal, že to nebude v nějaké z podobných pozic.

Nahlížel do pokoje. Viděl jen záda dívky, která se v pravidelném ritmu pohybovala, přes postel přepadávaly vlasy muže, na kterém dívka seděla a uspokojovala ho. Plavé vlasy mohly patřit jen jednomu člověku, Luciusovi Malfoyovi.

Zíral na pohybující se dívku. Ne, ona jej nevzrušovala, ale vzdechy, které vydával kouzelník a které byly i přes dveře slyšet, jej přiváděly k šílenství. Teď se mu připomělo těch několik dnů, kdy se Severusem nic neměl.

Ani si nepovšiml, kdy dívka přestala, kdy dosáhli orgasmu, byl zcela vykolejený.

"Pottere," ozval se hlas zevnitř místnosti. Mladík sebou trhl.
"Vím, že tam jste, vím o vás od začátku," samolibě pokračoval Malfoy, který právě seděl na postely. Dívka se oblékala.
"Pojďte dovnitř."

Potter dál stál přede dveřmi, nevěda, co má dělat.

"Pottere, přece se mě nebudete bát," Malfoy kývl na dívku, která zamířila ke dveřím. Otevřela je.
Harry zůstal stát. Hleděl na dívku, všiml si jejího pohledu, ale nezajímal ho, jediné, co jej zajímalo bylo vzrůstající neuspokojené vzrušení a lačný pohled, kterým jej Malfoy obdařil.

"Tak pojď," zaševelil Lucius.

Harry vešel do místnosti. Neslyšel dívku, která odešla a zavřela za sebou dveře, nevnímal to, cítil jen svojí touhu, vnímal jen Malfoyův chtíč.

"Pojď..."

Rožešel se k posteli, na které Lucius seděl. Plavovlasý aristokrat se zvedl, jeho penis, který opět začínal nabývat na objemu se mu pohupoval mezi nohama. Došel k Potterovi, která stále vypadal přiliš nejistě.

"Jen pojď, když už jsi tady, tak toho využijeme..."

Lucius si k sobě chlapce majetnicky přitáhl a hrubě jej políbil na vlkhé rty, rukou zajel do mladíkových, nyní těsných, kalhot. Spokojeně se usmál. A to si myslel, že s Potterem nic nebude...

Pozn.: Sadique znamená sadista
Poslední komentáře
13.01.2008 19:38:08: *zírá s otevřenou pusou* Já nemůžu mluvit, psát, nic. Lucius s Potteren a během tak krátké doby? To...
12.01.2008 16:44:58: já se vážně nestačím diviti co lidi v naší zemi ještě nenapadnesmiley ale jinak zajímavé.........těším...
11.01.2008 23:15:27: :) Krásná kapitola. Možná spíš taková... hmmm "vsuvka", ale dost důležitá. Chudák Sevie... Kdo by s...
11.01.2008 20:06:58: No ehm..wow..tohle bylo dost dobrý.. A prej, že ejn informativní.. Abych pravdu řekla, já bych Har...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.