Kalkulace HP/SS, HP/LM

8.kapitola - Nevěrník

Sem děsná, vím o tom. Čím víc se snažim přidávat pravidelně, tím méně mi to jde. Upřímně se musím i dneska hodně přemáhat, abych to napsala. Teda, ne snad, že by se mi nechtělo, ale asi to v poslední době trošku přeháním s pitím a nějak pak není moc na nic jinýho nálada. Ale tak to je jedno.
Každopádně, komentujte, ráda si vaše komentáře přečtu.
Upozornění: 12+
"Harry..?" Kdosi do něj lehce šťouchl.
"Hmmm..." Mladík se pomalu probouzel. Otevřel oči. Lehce roztěkaně se rozhlédl kolem sebe. Byl v ložnici, ale jak se sem dostal? Včera... Co se stalo včera. Sex se Severum. Ano, po tak dlouhé době spolu opět spali a bylo to úžasné. Ovšem, proč to bylo tam zalžené.
Harry několikrát zamrkal. Stále nevnímal toho, kdo na něj mluvil.
Co bylo před tím... Vzpomínal. Lucius. Ano, něco s Luciusem. Ale co? Co, jen co..? Netušil... Snažil se upamatovat. Něco se dělo. Něco... Ne! To přeci ne! To by něudělal. Nemohl. Nebo snad ano? Opravdu to udělal.
V tichým zavrčením zavřel oči. Nehodlal si připustit holou skutečnost.

"Harry..!" Opět promluvil.
Potter otevřel oči a pohlédl na poněkud znepokojeného Severuse.
"Ano..?"
"Co se stalo?"
"Co by se mělo stát?" Netušil na co Severus naráží. Řekl mu snad něco. Udělal něco špatně..? Ne, to určitě ne, tak co potom..?
"Včera."
"Vadi-vadilo ti to?" polekaně.
"Ne, to ne, jen... Byl jsi předtím u Luciuse?"
"Cože? Ne já... Ne."
"Nelži," zavrčení.
"Severusi, co se děje? Nelíbilo se ti to, nebo... Udělal jsem ně-něco špatně?" Posadil se a upřeně sledoval staršího kouzelníka.
"Neudělal si nic. Vím, že si byl u Luciuse."

"Byly z tebe cítit jeho lektvary. Lektvary, které používá, když chce někoho svést," upřesnil Severus.
"Ale to..." zalapal po dechu. Tak proto!
"Severusi, já... Věř mi, prosím. Já sem nic neudělal. Nemohl bych. Já... Nevím, nevím, co se stalo, ale," zoufale.
"Věřím ti." Snape se postavil a zamířil ke dveřím.

"Přestaneš pro něj pracovat." Ještě ve dveřích se otočil.
Černovlasý mladík je poplašeně přikyvoval,slíbil by mu modré z nebe.

***

Plavovlasý aristokrat stál kousek před domem Pottera a Snapea.
Zvědavě si jej prohlížel. Těšil se na okamžik, kdy vejde dál. Těšil se na pohled na rozklepaného kouzelníka, který mu nemůže odolat, ač se o to tolik snaží. A možná... Možná tak trochu doufal, že by je Snape mohl přistihnout při něčem hodně intimním.

Ano, hodlal tam vejít. Potter pro něj nic neznamenal, ale pomsta. To, jak mohl ublížit Severusovi, to bylo něco, co jej pohánělo dopředu. A proč? Proč to vlastně celé dělal? Proč, když mu na zelenookém andělovi pranic nezáleželo, i když sex s ním byl rozhodně nezapomenutelný..?
Pro Severuse. Proto, že on jej nedokázal milovat, tak jak by si Lucius přál. Protože, Severus si raději vybral hříšně krásného zachránce kouzelnického světa, než aby jen pár chvil strávil s nim. Možná věděl, že Lucius by jej po chvíli odhodil jako únavné, nepotřebné zboží. Ale co když ne..? Tím se nezabíral a to Lucius ubíjelo. Miloval jej, ano... Kdysi opravdu milovat tehdy temně krásného mladíka se zahnutým nosem a mastnými vlasy. Miloval chlapce, který kdyby chtěl mohl být mocnější, než Pán zla.
A pak... Severus vždy dosáhl toho, čeho chtěl. Měl výhodné postavení v řadách Smrtijedů. Dokázal oklamat Pána zla i Brumbála. Zvládl k sobě připoutat mladíka, po kterém by skočil lecjaký lepší, krásnější, milejší, bohatší... Kdokoliv!
Dokonce i Lucius by možná zvládl s chlapcem mít něco víc, než jen příležitostný vztah, za jiné situace samozřejmě.

Severus svým věčným odmítáním znásilnil Luciusovi duši, a on mu to nyní hodlal vrátit i s úrokama. Nemohl si nepovšimnout, jak na mladém bojovníkovi lpí. Jistě, měli nyní krizi, kterak se mu Potter svěřil. Ale každá krize je jednou překonána a Potterův sen po dítěti bude jednou ukojen. Lucius si jej však hodlal vzít dřív, mnohem dřív. Možná i tak, aby se na to nedalo zapomenout. Hodlal dosáhnout toho, aby jeho dílo, jeho pomstu viděl Severus každým dnem do konce života.

I přes to, co si stále opakoval. Možná přeci jen něco k černovlasému mladíkovi cítil. Když zcela přehlídl, že to je on, kdo ukořistil srdce milovaného Severuse. Ano, Harry nebyl zcela ztracený případ. A možná... Možná mu nebude muset ani moc ublížit, aby dosáhl toho, čeho chce.

Čekal skrytý ve stínu. Přesně znal jejich denní rozvrh. Severus z domu prakticky nevycházel, jen sem tam, když šel něco zařídit, nebo komusi básnit o svém novém objevu, o novém lektvaru, o nové přísadě, o čemkoliv. Odcházel pravidelně jednou týdně. Jeden jediný den, jen na pár hodin. To byla Malfoyova šance. Musel jen vejít a získat část srdce Chlapce, který přežil.

Snape zcela bez tušení, že kdosi, jenž může ohrozit jeho poklidný život a vztah s mladým nebelvírem, stojí kousek o něj, vyšel z domu a zamířil parkem pryč.
Nepřemístil se, to Luciusovi dávalo šanci, že ani zpět se nebude přemisťovat. Přeci jen, dostal se z domu jen na jeden den, tak toho určitě chtěl náležitě využít.

Usmál se a zamířil k domu.

***

Harry ležel v posteli. Oči měl zavřené. Naslouchal vzdalujícím se krokům. Věděl, že Severus odchází. Ano, jistě, jak mohl zapomenout, dnes je to týden, zase týden a on opět mířil na svou tajnou schůzku, ze které se vždy vracel tak dobře naladěn.
Mladík se zamračil. Zcela náhle jej napadla zžíravá myšlenka. Když může on, co by Severusovi bránilo v tom, aby si taky někde bokem neužíval?

Byl zcela ponořen do svým myšlenek a pocitů, že ani neslyšel tiché klapnutí vchodových dveří. Nevnímal lehké kroky, jenž vystupovaly po schodech nahoru.

Skoro vykřikl, když se postel mírně prohnula. Kdosi mu však položil dlaň na ústa, bráně tak výkřiku, který si už už dral cestu přes stažené hrdlo.
Prudce otevřel oči.

Nad ním se skláněla majestátní postava Luciuse Malfoye. Na tváři mu hrál škodolibý úsměv.
"Nekřič," šeptl chlapci do ucha a jemně odtáhl dlaň.
"Co tady chceš!" zavrčení.
"Přišel jsem tě navštívit, to nemůžu," nevinně se usmál a sedl si na kraj postele.
"Severus-"
"Je pryč, minimálně několik hodin se nevrátí."
"Ale... Jdi pryč. To co se včera stalo byl omy." Otočil se k němu zády.
"A to před tím a před tím a před tím, to byly taky omyly?" zlomyslně.
"Luciusi, já... Chci být se Severusem." Zničeně si sedl a pohlédl na muže po své levici.
"A brání ti někdo. Opravdu netoužím po tom, stílet s tebou svůj život, dům, nebo cokoliv jiného."
"Tak proč potom... Co tady chceš?" nevěřícně.
"Přišel jsem tě navštívit, ale to už jsem říkal."
"Odejdi..."

"Něco mi dlužíš." Škádlivě přejel přes mladíkovi rty.
"NE! Nedlužím ti nic."
"Ale ano, to včerejší afrodiziakum stojí docela dost peněz... Navíc jsem myslel, že bys mohl potřebova pomoc, za protislužbu samozřejmě."
"O čem to mluvíš?" nechápal.
"Něco za něco. Ty mi teď něco dát a pak ti já povím, můj plán."
"Co je to za plán?"
"Chtěl si dítě, nebo snad ne..?"
"Ale se Severusem," zavrčení.
"No samozřejmě."
"Jenže ten nikdy nebude dobrovolně brát žádný lektvar," povzdechnutí.
"Ano nemusí. Je vidět, jak málo toho o lektvarech víš a to žiješ s mistrem na tyhle smradlavý patoky," ušlíbl se Lucius.

"Stačí, když to bude brát jenom jeden, respektivě ty. Pak už ti v tom nebude nic bránit..."
"Ale to... Co za to chceš?"
"Sex, co jiného samozřejmě."
"Ale-"
"Mohl bys říct větu, bez toho ustavičného 'ale'," mrzutě.
"Když budu brát ten lektvar a spát i s tebou, nemůže se stát, že to dítě-"
"Ne, jistě, že ne," mávl nad tím rukou.
"Jakto?"
"Musíš se jen po každé dávce vyspat jako první se Snapeem, to je celé." Protočil oči v sloup, nad chlapcovou nechápavostí.
"Hmm... A -"
"Ne, dítěti sex nijak neublíží." Vytušil další Potterovu otázku. Tenhle rozhovor už jej pomalu začínal unavovat. Navíc měl podivný pocit, že jej s mladíkem již někdy vedl. Byl snad příliš opilý? A co Potter, když si nic nepamatuje...

***

Severus se pomalu vracel domů. Jeho nálada byla oproti dřívejším setkání na bodu mrazu. Jistě, kolegové jej většinou dokázali dozveselil. Lektvary a lidé, kteří o tom něco vědí, to byl jeho svět. Svět kam patřil. Ovšem i svět, kam se nyní vracel byl jeho. Aspoň tedy jeden člověk, který v tom světě byl.
Kdyby nebylo Harryho, vykašlal by se na normální život. Zavřel by se spolu s ostatními nadšenci do laboratoří a žil by v přilehlých ubykací. Věděl však, že tenhle styl života by Harrymu nevyhovoval.
Tolik mu podřizoval a on to tak nechtěl vidět. Navíc teď ten Luciuse... Co si jen myslel? Vážně věřil tomu, že si ničeho nevšimne. Jistě, včera s ním spal. Věděl to, ale bylo mu to jedno. Protektokrát ano. Dokázal přivírat oči, zvlášť, když věděl, že Harry byl omámený nějakou látkou, kterou Lucius běžně používal, když s ním někdo nechtěl jít dobrovolně.

Došel k domu. Věděl, že Harry je doma. Obvykle, když takhle odcházel, tak zůstával celý den v posteli a válel se, dokud Severus opět nepřišel.
Kouzelník jen doufal, že Harry aspoň ukončil svou práci pro Malfoye. Pevně v to věřil.

Vešel dovnitř. Nijak ho nepřekvapily odemčené dveře. Vždyť pokud Harry opravdu vstal, tak určitě pro něco šel a nezamkl, nač by to taky dělal.

Schodil ze sebe kabát, pověsil jej na věšák vedle dveří.
Zamířil do kuchyně.

Zatímco se v ledničce přehraboval, hledaje něco poživatelného. Uvažoval nad včerejší nocí.
Harry byl úžasný. Jistě, stále byl pod vlivem Luciusových lektvarů, ale i tak, byl rozkošný... Možná za to mohla i na jeho vkus až příliš dlouhá sexuální abscence, ovšem nemohl jinak, než si včerejší sex pochvalovat. Aspoň jej zbavil napětí a třeba s Harrym bude lepší řeč.
Poslední dobou už aspoň nemluvil o tom dítěti. I když nyní jak se zdálo mu na srdci leželo něco jinýho. Snape zatím nepřišl na to co. Co se s jeho mladým přítelem jen děje. Často ho viděl, jak byl duchem nepřítomen. Jakoby nad něčím přemýšlel. Občas se také zdálo, jako by mu chtěl něco říct, ale jen tak tak se zasekl a nechal to být. Severus jen marně mohl hádat, co se děje. Rozhodl se však Harryho nechat, až za ním přijde sám. Zbytečně by tlačil a zase by se to akorát vyvinulo v hádku.

Vyndal nějaké jídlo, k pozdější přípravě.
Rozhodl se jít za Harrym. Zkusit se nějak více sblížit, usmířit.
Zamiřil po schodech nahoru. Zastavil se před dveřmi do pokoje.

"Harry..?" Nakoukl dovnitř.



Pozn.: Tak, omlouvám se za to jak strašný to je. Je to extrémně rychle napsaný. No a proč? Jelikož moje závislost dosáhla vyrcholu a já si musím jít přečíst další kapitolu, ale slíbila jsem, že tady bude kapitola, tak jí tady máte. Snad není moc odfláklá...
Stížnosti na Pajušku, to ona mě u toho donutila poslouchat to, co jsem poslouchala a z toho to vzniklo, původně to mělo mít trošku jiný průběh, ale nebojte, z děje nescházíme... ;o)
Poslední komentáře
10.08.2008 14:19:17: Hej, co jsem tě donutila poslouchat? Co zas já? Já nic, já čtenář.
18.04.2008 13:03:44: Ano, ano. Konec vskutku hodný slashařky. smiley Já se fakt jen děsím pokračování... No, je to na tobě....
17.04.2008 21:56:08: Proč nám to děláš?! Takhle to ukončit... Mno nic. Bylo to nádherný. Vážně už mi nenapadá, jak to or...
17.04.2008 21:32:34: Pravda, zamotané, rozuzlovat se ale ještě nemůže, to by bylo po povídce, že? Kdopak ví, co nás ještě...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.