Mezi boji LM/RW

1.Kapitola - Bar


Byl začátek léta, když se Ron rozhodl vyjít si jen tak ven. Celý týden byl zavřený, spolu s Harrym a Hermionou, na Grimmauldově náměstí, tak ho to pomalu přestávalo bavit.

Vyšel si původně jen na chvilku, aby to nikdo nezjistil, přece jen bylo v této době dost nebezpečné někam vycházet a ještě k tomu sám.

Procházel se po mudlovských ulicích Londýna, se zaujetím se rozhlížel kolem a pátral po místě kam by mohl zajít, nebo přinejmenším po obyčejné lavičce, kde by si mohl aspoň na okamžik odpočinout, protože přes prvotní předsevzetí se jeho malinký výlet protáhl již na dvouhodinovou chůzi a to jednoho řádně vyčerpá.

K Ronově velkému potěšení byl na konci ulice nepříliš zřetelný, přesto v daleké tmě nepřehlédnutelný, blikající název tuctového baru, kterých jsou v každém městě stovky.

Rozhlédl se kolem, přece jen nebyl žádný mudla a v mudlovském podniku byl všehovšudy dvakrát. Po chvilce váhání, ale přece jen vkročil dovnitř. Hned jak se za ním zavřely tmavé zevnitř polstrované dveře, uvědomil si že něco nejspíš není v pořádku. U baru ani kolem stolků neseděly žádné smíšené dvojice. Na malém podiu se k sobě tulilo několik chlapeckých a dívčích dvojic, ale ani jedna dvojice chlapce a dívky.

Ron se na okamžik zarazil, o těchhle klubech už něco slyšel od Hermiony. Nikdy se o to nijak zvlášť nezajímal, v podstatě věděl jen to, že někteří chlapci jsou na chlapce a obdobně to platí i u nějakých dívek. Taky mu Hermiona vyprávěla o tom, jak netolerantně tuto odchylku berou mudlové, proto se tito lidé scházejí převážně ve svých klubech.

Nikdy by ho, ale nenapadlo, že nějaký gay bar uvidí na vlastní oči. Přece jen, i když jsou kouzelníci v tomto ohledu tolerantnější, tak se o homosexualitě na veřejnosti mluví asi tak, jako o Voldemortovi.

Už už se chystal otočit se a odejít, když si ho všimla partička tří starších chlápků. Právě, když bral za kliku, uchopil Rona za ruku jeden z nich a aniž by čekal na reakci táhl jej k jejich stolku. Sotva ho iniciátor dovlekl ke stolu, chytl Rona druhý a už za jeho nervózního odporování vtáhl na svůj klín.

„Ahojky, zajíčku, tebe ještě neznám, jsi tu prvně?“ zapředl Ronovi do ucha černovlasý muž na němž seděl.
„J-já totiž jsem sem ani nechtěl j-jít,“ odporoval tiše Ron a snažil se vyprostit z mužovo sevření.
„Ale di ty, kam bys chodil, s náma ti bude dobře,“ utěšoval jej chlápek, jenž ho odtáhl ode dveří.
„A jakpak se jmenuješ, zajíčku?“ vyptával se další.

Mezitím se odněkud objevila servírka a předstrčila před Rona zelenkavou tekutinu.

„Copak, copak, neznáš absinth?“ podivil se jeden z chlápků, všímaje si Ronova nedůvěřivého pohledu na skleničku před sebou.

Snad nejsi abstinent, to bys nás urazil,“ zahihňal se černovlasý chlápek.

„A vůbec, ještě jsi nám neřekl jak se jmenuješ?“ vyptával se další, vzpomímaje si na předcházející otázku.
„R-Ron,“ vykoktal Weasley.
„Fajn, vidíš, že to jde, zajíčku. Já jsem Brad,“ začal představovat osazenstvo stolu chlápek, jenž ho přitáhl.
„Tohle je Edward,“ představil muže, na němž Ron ještě pořád seděl.
„A tohle individum je Karl,“ ukázal na muže v rohu
„Tak Ronánku, copak tak sám po nocích?“ vyptával se dál Brad.
„No, já… Šel jsem se projít a nějak jsem skončil tady,“ řekl celkem popravdě Ron a opět se pokusil slézt s Edwardova klína.

Nějakou dobu ještě vedli muži u stolu nic neříkající rozhovor, když náhle Karl vstal a zuřivě na někoho mával ke dveřím. Když se Ron otočil, nyní už seděl na vlastní židli, vyděšeně zbledl.

Nekráčel k nim nikdo jiný, než sám Lucius Malfoy. Žoviálně se pozdravil s trojicí u stolu. Pak jeho pohled spočinul na Ronovi. Nejdřív se zdál být mírně zaražený, pak se ale mírně usmál.

„Kohopak to tu dneska máme?“ zeptal se, směřuje svou otázku do vzduchu.
„To je Ron, je tu novej,“ ujal se rychle odpovědi Brad.
„Vážně, nový?“ podivil se na oko Lucius.
„A má ho již někdo zamluveného?“ pokračoval se stále stejným, nic neříkajícím úsměvem.
„No totiž, já myslel se, že bych třeba jako… “ začal Edward, byl ale utišen jediným Bradovým pohledem.
„Nikdo,“ odpověděl za všechny Karl a s povzdychem se podíval na nechápajícího Rona.
„Dobrá, tak teď už má,“ zlověstně se usmál Malfoy.
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.