Mezi boji LM/RW

11.Kapitola - To ne já, ale vy jste toho vini 2/2

Lucius už se pomalu začínal nudit. Čekal tu už několik hodin, pomalu začínal uvažovat, že odejde a vlkodlaka si najde někdy jindy.

Dveře zavrzaly. Malfoy se zvedl ze svého křesla. Už ani nedoufal, že přijde,

Remus Lupin vešel do domu. Očividně neočekával žádné nebezpečí, prošel zchátralou předsíní až do provizorního obýváku. Tady se zarazil, hleděl do očí plavovlasého smrtijeda.

„Experiarmus.“

Než se Lupin stihl vzpamatovat, jeho hůlka vězela v ruce nebezpečného kouzelníka.

„Co-co tu chcete?“ Snaha zakrýt strach se moc nepovedla.

„Ty nevíš?“ Ušklíbl se Malfoy a dalším pohybem hůlky Lupina spoutal.

„Tak ty opravdu nevíš. A kdopak to byl v mém domě? No? Ty!“ zavrčel Malfoy a přistoupil k vlkodlakovi.

„Ale... My....“ Snažil se nějak dostat ze zapeklité situace Lupin.Netušil, co má dělat, byl spoutaný a jediný kouzelník široko-daleko, byl ten který ho svázal.

„Co za kouzlo jste použili na Rona?“ Šel rovnou k věci Malfoy.

„Já... Nevím,“ nepřesvědčivě.
„Takže?!“ Zlost z Luciuse přímo vyzařovala.
„Ono ho zasáhlo? My mysleli, že ne,“ Lupin zněl nejistě.
„Jistě že jste ho zasáhli, teď chci vědět, co to bylo za kouzlo?!“
„Turbide,“ řekl prostě Lupin, sklopil hlavu k zemi. Čekal, co přijde.
„COŽE?! Vy jste na dítě použili jedno z nejzrádnějších kouzel?!“ zlostně vyhrkl Malfoy, s jeho hůlky se zajiskřilo.
„Ano, ale...“ Neměl možnost domluvit.
„Crucio,“ rádoby klidným hlasem pronesl Lucius. Křik Remuse Lupina se nesl tichou ulicí. Nikdo se tady nezajímal o to, co se v domě naproti děje, vždyť křik tady byl tak obvyklý.

„Kdo to kouzlo použil?!“ zlostně se zablísklo s očích smrtijeda. Na zhrouceném vlkodlakovi bylo vidět, že nechce odpovědět.
„Kdo?!“ Malfoy ztrácel nervy.
„Crucio!“ S větším důrazem. Další várka bolesti, další várka křiku. Lupin věděl, že udělal chybu, když se nechal zlákat a šel na rádoby záchranou akci Rona Weasleyho. Vždyť už v hlavním sídle řádu Moddy říkal něco v tom smyslu, že tam jde jen kvůli tomu, že to je dům Malfoye....
„Tak kdo?!“ naštvaný Malfoy mířil hůlkou na vlkodlakovo srdce.
„Moddy...“ hlesl Lupin, věděl, že nemá cenu dál odporovat, ne pokud se chce zachránit. Vždyť možná bude moci Alastora ještě varovat.
„Ten šmejd,“ zatemnily se smrtijedovi oči zlobou. Otočil se na podpatku, pomalu odcházel z místnosti, za sebou zanechávaje zmučeného Lupina.
Na prahu se ještě zastavil.

„Aby sis nemyslel, že ho půjdeš varovat,“ zavrčel.
„Avada kedavra.“ Zelená kletba zasáhla vyděšeného vlkodlaka. Ukončila tak jeden marný život.
Smrtijed se s úšklebkem otočil se vyšel z domu. Venku seslal na celou zchátralou barabiznu hořící kouzlo a zmizel dřív, než se mohl kdokoliv objevit a zjišťovat, jestli uvnitř hořícího domu někdo je.

Lucius Malfoy se přemístil ke svému letnímu sídlu, odsud Letaxem přímo ke Snapeovi.
„Otče?“ udiveně pozvedl zrak od knihy Draco.
„Kde je Severus?“ zavrčení.
„U Weasleyho,“ rychlá odpověď, bylo jasné, že jakékoliv odporování by se teď dočkalo krutého trestu.
Lucius přešel k pokoji ve které prve zanechal Rona se Snapem.
„Severusi...“ Vešel do pokoje. Snape seděl na křesle a studoval nějakou knihu. Teď se lehce nevrle podíval, kdo ho ruší.
„Jak jen na tom?“ Lucius se podíval na tiše oddechujícího chlapce na posteli.
„Jak už jsem ti řekl, přežije to. Ovšem lépe by na tom byl, kdybych věděl, jaký kouzlo mu to udělalo,“ prohlásil Snape.

„Turbide.“
„Cože?“
„To kouzlo je Turbide,“ zopakoval Malfoy.
„Kdo ti to řekl?“
„Lupin,“ prostá odpověď.
„Aha... Hmm.. Asi je zbytečný ptát se, jestli ještě něco někomu řekne..?“ ušklíbl se Snape.
„To je,“ zlověstný pohled.
„Dobře, takže Turbide. Musím si dojít pro lektvary. Tohle kouzlo... Kdo ho použil?“
„Moddy,“ vzteklé zavrčení.
„A to ještě žije?“ podivil se Snape.
„Ještě jsem neměl čas ho najít,“ naštvaný tón.
„Fajn, to je ostatně tvoje věc.“
Snape odešel z místnosti pro potřebné lektvary. Vrátil se za okamžik.

„Pomůžou mu?“ nejistě se ptal Malfoy, když sledoval jak Snape vpravuje do chlapce jeden lektvar za druhým.
„Ano,“ strohá odpověď.
„Co je zase?! Já přece nemůžu za to, co se mu stalo!“ ozval se vztekle Lucius.
„A kdo jiný? Tys ho unesl! To ty jsi mu zabránil vést život, který měl,“ zavrčel Snape.
„Tohle je život, který má vést,“ prohlásil Malfoy.
„Jsi si tím jist? Opravdu si myslíš, že jenom kvůli tobě se změní? Co až si vzpomene? Co bude dělat potom? Zabiješ ho?!“ Naštvaně se na něj otočil černovlasý kouzelník.
„Ne... Já... Nevím,“ zamračil se Malfoy.
Snape nad ním jen zakroutil hlavou.
„Počkej u něj, než se probudí." S tím odešel z místnosti, kde zanechal rudovlasého mladíka se smrtijedem.

Lusius se s povzdechem svezl do křesla. Zaujatě sledoval spícího hocha. Nevěřil tomu, co Snape říkal. On přece nemohl za to, že chlapci každý ubližoval. Nebo snad mohl?

Ron na posteli tiše zanaříkal. Pomalu se probouzel. Náhle prudce otevřel oči a vyděšeně si sedl na postel. Rozhlédl se kolem sebe, když spatřil Luciuse, jen na něj zíral.
„Kdo jste?“ ozval se rudovlasý hoch.
„Cože? Rone... Ty si to nepamatuješ?“ lehce se vyděsil Malfoy.
„Ne, kdo jste?“ úpěnlivý pohled.
„Lucius Malfoy,“ povzdechl si. A je tu zase. Moddy to schytá!
„A kde jsem se tu vzal?“ rozhlížel se mladík kolem.
„Měl si... Nehodu,“ nejistá odpověď.
„Aha... A vy jste léčitel?“ udiveně se na něj zadíval, moc mu jako léčitel nepřipadal.
„Ne... Počkej, ty víš, že jsi kouzelník?“
„No jistě, proč bych to neměl vědět?“ nechápavý pohled chlapce.
„No... Před tím jsi to nevěděl...“ odmlčel se Malfoy.
„Víš co, počkej tu, já pro někoho dojdu a snad to vyřešíme.“ S tím se Lucius zvedl a doslova utekl z místnosti.

„SEVERUSI!“ Vběhl do obýváku, tady narazil na svého syna a pochopitelně na Snapea.
„Luciusi, co se zase děje,“ nevraživý pohled.
„Ron... On... Netuší, kdo jsem,“ zadýchaně vysvětloval Malfoy.
„Neví..?“ Snape se zvedl a vyšel ze Luciusem směřuje zpět do Ronova pokoje.

Otevřel dveře.

„Pane Weasley... Rone,“ oslovil chlapce a čekal, než získá jeho pozornost.
„Ano,“ rudovlasý mladík se na něj otočil. Lucius Malfoy si zatím sedl zpět do křesla a sledoval hovor mezi Snapeem a Ronem.
„Vy... Pamatujete si něco? Myslím třeba školu, nebo tak?“zkusil to Snape.
„Školu? Ehm... No...“ vyjukaný pohled mluvil za vše.
„Dobře...“ povzdech.

„Luciusi, mohu s tebou mluvit? Venku!“ zdůraznil, když se plavovlasý kouzelník neměl k odchodu.

Severus zavřel dveře, nechtěl, aby je kdokoliv slyšel.
„Co se děje?“ nechápal Malfoy.
„Zdá se, že to Moddyho kouzlo mu poškodilo paměť ještě hůř, než ta tvoje kletba. Myslím, že jestli nechceš, aby ten chlapec zapomínal všechno po každém sebemenším kouzlu, tak je tu řešení, jenom jedno,“ zkoumavě se zadíval na Malfoye, jestli pochopil o co jde.
„Jaký řešení?“ takže netušil.
„Pán zla,“ prostá odpověď.
„Jak to myslíš?“
„Pán zla má moc mu pomoci, ale musel by přijmout Znamení zla,“ zamračil se Snape.
„To neudělá, ne dobrovolně,“ prohlásil Malfoy, kterému se tahle cesta opravdu nelíbila.
„Třeba ano, teď si nic nepamatuje, mohl bys mu říct, že Pán zla je dobrá volba. Merline, Luciusi, něco už si vymyslíš. Prostě si s ním promluv a přemluv ho k tomu. Já zajdu za Mistrem.“
„Myslel jsem, že se před ním skrýváš,“ zamručel Lucius.
„To, co si myslí smrtijedi nemusí být vždy pravda.“ procedil Snape.
„Promluvím s ním...“ S tím se Malfoy otočil a vydal se k rudovlasému chlapci, sice mu pořád v hlavě vrtalo, proč mu nikdo neřekl o tom, že Voldemort ví o Snapeovi, ale nehodlal se v tom šťourat.
Poslední komentáře
17.05.2007 12:36:27: Nádherný!!!! FAkt dokonalý, zase sem se sem jednou po delší době dostala a nestačím zírat. Tolik nov...
16.05.2007 21:15:20: naprosto úžasné:-) máš u mě nálepku bleskový autor, protože kdykoli sem přijdu je co číst:-) výborný...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.