Mezi boji LM/RW

12.kapitola - Znamení zla 1/2

 Kapitola je obetovaná, ze beta-read děkuji Darkness...

Lucius vstoupil do pokoje. Ron seděl na posteli a zíral kamsi do neznáma.

„Rone,“ začal Malfoy. Chlapec k němu stočil pohled.

„Hmm.“

Lucius to bral jako souhlas, že ho poslouchá.

„Víš, je tu menší problém. Nehoda, kterou jsi měl, ti poškodila paměť. Je způsob, jak ti pomoci, ale budeš muset přijmout Znamení Zla...“ Malfoy šel rovnou k věci.

„Znamení Zla?“ zmateně se na něj otočil Ron.

„Stát se Smrtijedem,“ vysvětloval Lucius.

„Smrti... cože?!“ nechápavý pohled.

„Sloužit Pánovi Zla, temné straně. Dělat správné věci,“ zkusil to Lucius jinak.

„Já nevím... když si nic nepamatuju, tak jak můžu vědět, že bych to chtěl dělat,“ zamyslel se hoch, očividně mu moc z toho co Malfoy říkal nebylo ani trochu povědomé.”

„Jistě, že chtěl. Neznám nikoho, kdo by nechtěl být Smrtijed,“ Luciuse se rozhodl trošku lhát.

„Opravdu?“ udiveně se na něj podíval Ron.

„Samozřejmě. Sloužit Pánovi Zla je pocta,“ ujistil ho plavovlasý aristokrat.

„Proč by měl chtít zrovna mě?“ nechápal chlapec.

„Protože... protože máš konexe,“ rozhodl se to nějak zaobalit Malfoy.

„Konexe?“

„Znáš někoho, koho Pán zla potřebuje zab-najít,“ nejistě odvětil Lucius.

„A k čemu mu budu dobrý já?“

„Ty... Budeš věrný Smrtijed, budeš Mistrovi prospěšný a až si vzpomeneš, tak Mistrovi povíš, co na toho kluka víš,“ zamračil s Lucius, moc se mu nezamlouvalo někoho tak dlouho přemlouvat, zvlášť, když si ani v nejmenším nepřál, aby Ron byl Smrtijedem.

„Kluka? Koho?“

„Pottera,“ kousavá odpověď.

„Kdo to je?“

„Ach bože... ty to vážně nevíš? Potter je největší šmejd, jakého znám, teda až po Brumbálovi. Ale ten už je pod trnem, takže Potter zaujal jeho místo v prvenství šmejdů,“ zavrčel Malfoy.

„Stejně si nemyslím, že bych mohl být nějak užitečný.“

„Ale budeš, uvidíš,“ Lucius potlačil povzdychnutí.

„Tak dobře.“

„Dobře..?“ teď byl zmaten Lucius.

„Budu Smrtijedem,“ pokrčil rameny chlapec.

„Vážně?“

„Jistě, děláš, jakobys to nechtěl. Tak proč si mě teda k tomu přemlouval?“ zamračil se mladík.

„Půjdu to oznámit,“ Malfoy přešel chlapcovu otázku. Zvedl se a opustil pokoj.

 

 

„Tak jak?“ ve vedlejším pokoji Luciuse zastavil Snape.

„Souhlasí... Mluvil jsi s Mistrem?“ Lucius se pokusil zakrýt lehce zoufalý tón.

„Mistr ho přijme... Ty nejsi snad rád, že bude mezi Smrtijedy? Už mu od služebníků Pána Zla nebude nic hrozit,“ pozorně se na Malfoye zadíval Snape.

„Jistě, že jsem rád, ale... Vždyť je to ještě dítě.“

„A tvůj syn snad dítě není?“

„Ale Draco přece ani Smrtijed není, alespoň ne pořádný,“ pousmál se Lucius.

„Co nejsem?“ Draco vstoupil do místnosti.

„Nic, co by tě muselo zajímat,“ odsekl Lucius.

„Nemluv s ním takhle,“ zamračil se Snape.

„Budu s ním mluvit jak chci, je to můj syn,“ zavrčel Malfoy starší.

„Mohli byste se laskavě uklidnit a říct mi o čem jste se bavili?!“ přehlučel je Draco.

„Pan Weasley se přidá ke Smrtijedm,“ promluvil Severus dřív, než Dracovi stihl jeho otec vynadat za nevhodné chování.

„Smrtijed? On?“ Draco se marně snažil udržet vážnou tvář.

„Na tom není nic směšnýho!“ zavrčel Lucius.

„Prosím tě, co by s ním Pán Zla dělal? Je to Weasley, ten těžko může být dobrý Smrtijed, navíc pochybuji, že by se dobrovolně přidal na stranu zla,“ ušklíbl se Draco.

„Pan Weasley souhlasil s tím, že se přidá ke Smrtijedům. A Pán Zla vypadal touto vyhlídkou potěšeně,“ zasáhl Severus dřív, než se Malfoyovi začali hádat.

„Mistr byl potěšen?“ udiveně se na bývalého profesora otočil Lucius.

„Samozřejmě. Zapomínáš, že Weasley byl, nebo je, nejlepší přítel Pottera,“ zavrčel Snape, už měl dost toho, každému něco vysvětlovat.

„Ale vždyť si nic nepamatuje,“ namítl Draco.

„Pán Zla zná více metod než my, jak navrátit paměť,“ ušklíbl se Snape.

„Jenže, když se Weasleymu vrátí paměť, tak těžko bude chtít být Smrtijed,“ dedukoval Draco.

„To bude záviset na Luciusovi.“

„Na mě?“ podivil se jmenovaný.

„Samozřejmě, bude to záviset na tom, jak moc sis ho k sobě připoutal, protože tím, že si vzpomene, tak na to, co měl s tebou nezapomene. Bude záležet jen na tom, jestli si zvládneš získat zpět jeho důvěru,“ odvětil Snape.

 

„Kdy ho máme přivést,“ Lucius raději změnil téma.

„Dnes.“

„Dnes?“

„Pokud možno hned,“ zavrčel Snape.

„Proč Pán Zla tak spěchá?“ nechápal Draco.

„To ti může být jedno,“ odsekl Snape.

„Fajn!“ Draco se nasupeně otočil a odkráčel do svého pokoje.

„Myslím, že sis to u něj pěkně podělal,“ pousmál se Lucius.

„Za prvé ti do toho nic není a za druhé, odkdy Malfoy říká slova jako ´podělal´?“ zamračil se Snape. Malfoy hodil po Snapeovi jen nevrlý pohled.

„Vidíš. Jdem pro Weasleyho. Pán Zla nerad čeká,“ s tím se Severus vydal k pokoji zrzavého chlapce.

 

 

Netrvalo dlouho a před krbem stála podivná trojice, která se chystala odletaxovat do Temého sídla Pána Zla.

Černovlasý naštvaný kouzelník. Plavovlasý, lehce nejistě se tvářící aristokrat a rudovlasý chlapec, kterého očivnidně situace kolem něj nijak nevzrušovala.

 

„Luciusi, jdi první,“ zavrčel Snape a podal plavovlasému kouzelníkovi nádobu se zeleným práškem.

„Proč já?“

„Je v tom snad nějaký problém? Má jít první snad pan Weasley? Myslím, že by ho Smrtijedi náležitě uvítali,“ odsekl Snape. Lucius sjel bývalého profesora nabroušeným pohledem, pak si nabral hrst letaxu a vhodil jej do krbu. Vstoupil do ohně, zamumlal adresu sídla a se zasvištěním zmizel v plamenech.

„Cestovat letaxem doufám umíš,“ zavrčel Snape k rudovlasému chlapci.

„Jistě,“ klidně odvětil hoch.

„Tak jdi, stačí říct ´Temné sídlo Pána zla´,“ Severus popostrčil k chlapci nádobu s práškem.

Ron si nabral letax, lehce nejistě se podíval na Snapea, přece jen, začínal být trochu nervózní, sice jeho mysl ještě netušila, kdo, nebo co je Pán Zla, ale uvnitř začínal tušit, že to nebude nic dobrého...

 

„Temné sídlo Pána Zla,“ vkročil do ohně. Zelené plameny ho pohltily. Kolem se začaly míhat krby. Trvalo to poměrně dlouhou dobu, než se něco změnilo. Okolní krby zmizely. Náhle ho popadly něčí ruce a vytáhly ho z krbu.

 

„No konečně, to ti Snape ještě dával kázání?“ lehce naštvaný Malfoy s chlapce opračoval pár zbloudilých sazí.

„Snape?“

„Ach jo... Ten černovlasej blb-kouzelník, co s náma stál před krbem,“ zavrčel Lucius.

„Jo aha, ani ne,“ pochopil Ron.

„Už se vážně těším, až si budeš věci kolem pamatovat,“ povzechl si Lucius.

 

„Jdeme,“ to zrovna z krbu vyletěl Snape a hned se vydal k nejbližším dveřím. Malfoy se na chlapce povzbudivě pousmál. Vydali se za Snapem.

Procházeli tmavými chodbami hradu. Na několika místech narazili na hlídkující Smrtijedy. Ti je zprvu chtěli zastavit, ale když zjistili, že jde o Snapea s Malfoyem, nechali je jít.

Došli k masivním dubových dveřím. Byli kousek od nich, když se dveře sami od sebe začaly otevírat. Snape následován Ronem jimi prošel. Lucius se na okamžik zastavil. Tiše si povzdechl. Následoval Snapea s chlapcem. Hned jakmile prošel, dveře se zase zavřely.

 

„Jsem velice potěšen, že jste zde,“ jediné světlo směřovalo na trůn uprostřed místnosti, osoba na něm sedící právě promluvila.

„Doufám, Luciusi, že nás brzo poctí návštěvou i tvůj syn,“ ledový smích Pána Zla.

„Jistě Mistře,“ Malfoy se uklonil. Snape ho následoval. Jediný, kdo teď stál, byl zrzavý chlapec a Pán Zla, který se zvedl s trůnu.

„Je milé vidět novou krev, jak se dobrovolně přidává k řadám mých věrných služebníků,“ přibližoval se Pán Zla k chlapci. Ron jej jen lehce vyjeveně sledoval. Co mohl říct, tak nikdy neviděl nikoho, tak odpudivého vzhledu. Krátce pohlédl na klečícího Malfoye. Ten na něj nenápadně kývl.

„Ano...“

„Ano co?“ zlověstně se usmál Lord Voldemort.

„Ano... Mistře,“ nejistý tón.

„Budeš se muset ještě hodně učit, abys mohl být dobrým Smrtijedem, ale myslím, že pro začátek budeš prospěšný dost, až si vzpomeneš,“ další ledový smích.

„Mistře,“ Lucius se zvedl a přešel k Voldemortovi.

„Mistře, myslím, že by Znamení Zla měl přijmout až potom, co si vzpomene,“ začal Malfoy.

„Luciusi, Luciusi, kolikrát jsem ti už říkal, že věci se řídí podle mě a ne podle toho, co bys chtěl ty,“ zablýsklo se v rudých očí.

„Crucio,“ kletba zasáhla plavovlasého aristokrata. Pobledlý Ron sledoval kouzelníka svíjejícího se v bolestech na zemi. Chtěl vykročit, snad mu pomoci. Ale něčí ruka ho zastavila. Udiveně se otočil. Za ním stál Severus Snape, který jen zakroutil hlavou, na znamení, ať nezasahuje.

Kletba po chvíli pominula. Lucius se ztěžka zvedl ze země.

„Rozumněl jsi, Luciusi,“ neznělo to jako otázka, přesto Smrtijed odpověděl.

„Ano Mistře.“

 

„Teď tedy k tobě chlapče. Dnes přijmeš Znamení Zla a pak se podíváme po tom, co by ti mohlo vrátit paměť,“ rádoby milým tónem promluvil Voldemort.

„Severusi, Luciusi, jďete ho připravit na zasvěcovací rituál,“ pokynul Pán Zla Smrtijedům. Ti se okamžitě otočili a spolu se zrzavým mladíkem vyšli s temné místnosti.

 

Pán Zla začal svolávat ostatní Smrtijedy.

Poslední komentáře
07.06.2007 20:54:31: wow nádhera nic jeného by se k tétokapitolce asi ani nehodilo:-)
06.06.2007 10:03:12: Moc podařená kapitola ,i když já osobně nemusím RW.Jak si vybíráš k čemu budeš přidávat?Nechápu jak ...
04.06.2007 00:19:09: candy: no stíhám. Od 4:30 chodím do školy (teda ona začíná až v 7:30) domů se vracím tak v 15:30, ap...
04.06.2007 00:01:02: ja ta asi milujem....pre boha ziveho. kedy to prosim ta stihas pisat? robis okrem toho aj nieco ine?...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.