Mezi boji LM/RW

13.kapitola - Znamení zla 2/2

Věnováno Candy, která si (asi jako jediná) přála, abych přidala k této povídce. Tak doufám, že mi jí náležitě okomentuješ a snad nebudeš jediná..? Jinak, psala jsem to ve tři hodiny v noci, tak na to prosím berte ohled... Končí autorskou poznámkou…




Smrtijedi stáli v semknutém kruhu kolem svého Mistra. Lord Voldemort stál uprostřed. S nepatrným úšklebkem si prohlížel zahalené tváře svých věrných služebníků. Chybělo jich jen několik. Pár smrtijedů bylo na akci, kterou nemohli přerušit ani kvůli 'značkování' nového člena. A dva smrtijedi stáli ve vedlejší místnosti. V místnosti, kde se na rituál Přijetí přichystávali nováčci.

Pán zla na okamžik pozvedl ruce. Ne, neměl hůlku. Na rituál jí nebude potřebovat... Místnost potemněla. Jen dvě louče zůstaly hořet jasným plamenem, avšak ne tak jasným, aby ozářil více, než dveře před kterými stály. Dveře se se s křípotem otevřely. Nejistým krokem z nich vyšla postava zahalená v smrtijedím plášti s kápí, avšak bez obvyklé bílé masky, přesto mu nebylo vidět do tváře. Za touto postavou šly dvě další. Obě měla na sobě tentýž plášť, avšak těmto dvěma lidem již ony masky nechyběly.

Pán zla se pousmál, v jeho podání to byl ovšem jen další zlověstný úšklebek. Smrtijedi, kteří stáli v cestě přicházejícím postavám se rozestoupili. Všichni byli již velmi dobře obeznámeni s průběhem rituálu, vždyť jím všichni museli projít. Avšak nikdo z nich ještě nevěděl, kdo bude novým členem. Toto se dozvídali až těsně před zahájením rituálu.

Ron se nejistě rozhlížel kolem. Od Luciuse věděl, co se bude přibližně odehrávat a co se také očekává od něj. Ale přesto mu zlověstná atmosféra v místnosti naháněla hrůzu. Kdesi uvnitř tušil, že nedělá dobře. Tušil, či snad věděl, že tuto cestu by si normálně nevybral... Tak proč tak tedy teď volí?

Chlapec vstoupil do kruhu. Lucius se Severusem zůstali stát na místě, které se vytvořilo rozestupem smrtijedů. Mladík pomalu došel až k Temnému pánovi. Nepatrně se uklonil, jak mu 'přikázal' Lucius. Pak už je stál a čekal až rituál započne. Pán zla si chlapce se zaujetím prohlížel. Třeba nebude zas tak marné, mít ho na svojí straně...

Louče u dveří pohasly. Místnost se na prchavý okamžik ocitla v naprosté tmě. Pak se však rozhořely louče vně kruhu. Za každým členem jedna.

"Moji věrní, jistě víte, proč jsem vás dnes povolal," Voldemort promluvil k celému shromáždění. Samozřejmě, každý smrtijed věděl, proč tu teď stojí a každý z nich chápal průběh rituálu. Proto také nikomu nepřišla divná slova jejich Mistra. Vše patřilo k tradici...

"Dnes se naše řady rozšíří o nového člena. Jistě bych jej nemyslel představovat... Sundej si kápy." Pán zla pohlédl na Rona. Mladík pozvedl ruku, na okamžik se zarazil, zaváhal. Voldemort si toho všiml, nekomentoval to, věděl jak se chlapec rozhodne. Neměl jinou možnost...

Ron si stáhl kápy z hlavy. V mihotavém světle, jenž vydávaly plameny loučí, zazářily zrzavé vlasy chlapec. Několik smrtijedů tiše zalapalo po dechu. Věděli o koho se jedná. Vždyť jeho otec je na významné pozici na ministerstvu a sám chlapec je 'komplicem' Harryho Pottera... Co ten tady dělá? Těžko může být věrným služebníkem..!

"Ronald Weasley, pokud ho někdo ještě nepoznal." Pán zla se ušklíbl, nemohl si nevšimnou vlny nevole, kterou identita mladíka vyvolala. Samozřejmě, žádný smrtijed si nedovolil otevřeně protestovat proti vůli Pána zla, ale mnoho z nich s tímto tahem nesouhlasilo...

"Má snad někdo námitky k jeho přijetí mezi řady smrtijedů?" Obvyklá otázka, stejná při každém rituálu. Ale teď bylo víc, než kdy jindy mnoho smrtijedů v pokušení se ozvat. Pronést námitku. Jenže v hlase Pána zla bylo cosi zlověstného. Cosi, co nikomu nedovolilo se ozvat. Nikdo na to neměl odvahu.

Lucius napůl doufal, že se někdo ozve. Jistě, na Voldemortově rozhodnutí by to nic nezměnilo, ale třeba... Třeba ano. Ta možnost tu bylo a oni jí propásli.

"Nikdo? Myslel jsem si to..."

"Nyní tedy přejděme k rituálu, který spojí osud pana Weasleyho s tím naším." Pán zla se otočil na mladíka, který dosud jen stál. Roztěkaným pohledem přejížděl po smrtijedech, ze kterých byl schopen vidět jen černé pláště a bílé masky na obličejích, pokud se jim kápě poposunula dostatečně dozadu.

"Je zvykem, že si každý nováček buď vybere dva členy, nebo mu je přidělím. Tito věrní smrtijedi mají za úkol nováčka učit, cvičit a zároveň hlídat. Kdyby se rozhodl dezertovat. Je zde někdo, o kom si myslíš, že by tě ve všem byl schopný pomoci?" Pán zla mluvil klidný tónem, ale jeho rudé oči stále nebezpečně žhnuly.
"Lucius..." šeptl vyděšený hoch.
"Luciusi, předstup," vyzval jej Voldemort s pohledem stále upřeným na zrzavého chlapce.
"Ještě někdo?"
"Já... Nevím," hlesl mladík.
"Dobrá, tak co třeba... Avery." Oslovený smrtijed vystoupil z kruhu. Smrtijedi se opět seskupili, po prázdných místech těch, které Pán zla předvolal, nebylo ani památky.

Malfoy se na druhého smrtijeda nepěkně podíval. Samozřejmě to přes masku nemohl nikdo spatřit. Oba přistoupili ke svému Mistrovi. Každý jej z jedné strany obešel a stanul po boku Rona. Lucius s Averym se jako na povel otočili. Teď stáli stejně jako Ron. Hleděli na Pán zla, který stále ještě sledoval chlapce. Smrtijedi věděli, že na mladíka používá Nitrozpyt. Ale jen dva ze smrtijedů věděli, že nemá šanci nic zjistit. Rozhodně ne v popleteném stavu, ve kterém se teď mladíkova mysl nacházela.

Pokud si smrtijedi stojící v kruhu mysleli, že teď Pán zla objeví, podle nich tak zřejmou léčku, byli na omylu. Voldemort se, se spokojeným výrazem otočil zpět na své věrné. Zamumlal několik zaklínadel. Louče podél kruhu opět pohasly. Tentokrát se skoro zároveň, s pohasínajícími, ostře zeleným plamenem rozsvítilo sedm loučí v kruhu. Osvětlovali jen tolik prostoru, aby byl vidět Pán zla s Ronem a oběma smrtijedy. Zbytek smrtijedů, tvořících pevných kruh, tonulo ve tmě.

"Rozhodl jsi se sám pro vstup do řad mých věrných služebníků?" Pán zla promluvil. Ron se nepatrně ohlédl na Luciuse, tedy spíš na smrtijeda, který tušil, že je Malfoy.
"Ano..." rozklepaným hlasem odpověděl. Louče se nepatrně zatřepotaly, plameny se zmenšily, skoro až uhasínaly. Světlo loučí se změnilo na temně rudou.
"Byl to tvůj nápad?" zeptal se jinak Voldemort v očích se mu nepatrně zablýsklo.
"Ne." Louče se opět rozhořely jasným, zeleným plamenem.
"Přijmeš dobrovolně Znamení zla?"*
"Ano," prostá odpověď. Vždyť ani moc nevěděl, k čemu se tím zavazuje.
"Budeš mi věrně sloužit?"
"Ano." Sice to neznělo moc jistě, ale louče zůstali stálé a to Pána zla uspokojilo.
"Budeš věrně sloužit i kdybys měl bojovat proti přátelům?"
"Tak?" Pán zla se nebezpečně ušklíbl, když chlapec na jeho otázku neodpovídal.
"Ale pane," tichá námitka.
"Budeš věrně sloužit i kdybys měl bojovat proti přátelům?!" Zopakování otázky dávalo jasně najevo, jak moc si Pán zla vyprošuje odmlouvání.
"Ano..." Světlo loučí se opět zakmitalo. Plameny zůstaly hořet jasně, jen změnily barvu. Opět byli temně rudé. Pán zla se nepatrně zamračil. Tohle se mu stalo jen párkrát. Pak jej však napadla příčina. Opět pohlédl do vyděšených očí zrzavého mladíka. V jeho mysli našel co hledal. Chlapcovy vzpomínky mohly být stokrát poškozeny, avšak tahle věc, jak se zdálo, v nich zůstala stále uchována. Nebo se znovu obnovovala..?
"Budeš věrně sloužit i kdybys měl bojovat proti přátelům, mimo Luciuse?" Pán zla potlačil ušklíbnutí, když slyšel tiché zašumění, které proběhlo smrtijedy tvořícími kruh.
"Ano," louče se opět rozhořely jedovatě zeleně.
"Dobrá, to myslím stačí... Prozatím," rozhodl Temný pán.
Ron si skoro oddechl, aspoň něco zvládl.

"Jsi připraven přijmout Znamení zla, znamení loajality?"
Chlapec přikývl. Snad byl příliš vyděšen pohledem, kterým ho Pán zla obdarovat, než aby se ještě zmohl na odpověď.

Pán zla přistoupil těsně k mladíkovi. Ron jen vyděšeně stál, po každé straně měl jednoho smrtijeda, před ním stál Pán zla, neměl kam uniknout, ani kdyby chtěl...

Voldemort bez jakýchkoliv dalších řečí chytl chlapce za levou ruku. Jediným tahem mu vyhrnul dostatečně vysoko rukáv. Bledé, lehce pihovaté, zápěstí, vlastně celá mladíkova ruka, byla bez jakéhokoliv vnějšího poranění. Pán zla se nepatrně ušklíbl, moc dobře si pamatoval všechna Znamení zla, která za roky své existence vypálil.

Svou vlastní levou rukou držel tu Ronovu nataženou. Chlapec se lehce třásl, netušil co přesně má očekávat. Pán zla přiložil pravou ruku nad mladíkovo zápěstí.
"Morsmordre," to jediné slovo lehce splynulo z bledých rtů Pána zla. Ruka, kterou měl přiloženou na Ronově zápěstí se lehce rozzářila. Temná moc jí prošla a začala se vpíjet do chlapcovi kůže. Ron tiše sykl bolestí. Temná, čistá, nenávistná moc se vpíjela do chlapcovy ruky. Pod prsty Pána zla začala protékat mladíkova krev. Ronovi do očí vstoupily slzy bolesti. Čím víc se Znamení vpíjelo do kůže, tím větší bolest pociťoval. Voldemort odtáhl ruce. Chlapce klesl na kolena. Po tvářích se mu řinuly slzy. Pravou rukou si svíral krvavou, bolavou, levou ruku. Tiše zasténal, když čerstvě vypálené Znamení začalo temně žhnout. Magie, kterou do něj přenesl Pán zla, jej vypalovala stále hlouběji. Nemohl nic dělat, jen klečel na kolenou, tiše sténal a zoufale sledoval stále krvácející ruku. Lucius s Averym stáli stále na stejných místech jako před tím. Oba znali bolest, kterou mladík právě pociťoval a oba věděli, že teď mu nemůžou pomoci. Ovšem i kdyby mohli, tak by o to stál pouze jeden z nich. Pán zla zaujatě sledoval temný strop místnosti. Čekal na signál, že se Znamení zla 'uchytilo'.

Bolest pulsovala celou rukou. Nezdálo se, že by se chystala jen tak přestat. Krev oproti tomu přestávala téci. Teď spíš jen vybublávala na povrch a v tenkých pramíncích stékala na podlahu, která již tak byla pokropena chlapcovou krví.

Zelené louče náhle pohasly. V místnosti jakoby náhle explodovalo několikrát znásobněné kouzlo smrtící kletby. Doposud temný strop se pokryl zeleným mlhavým oparem. Zdi zazářily zeleným světlem. Dokonce i podlaha jakoby se proměnila v ostře zelený koberec. Stejně jako se objevila, zelená barva zmizela.

Magie se přestala prolévat chlapcovým tělem. Znamení zla bylo vypáleno. Ruka stále ještě slabě pulsovala, ale bolest již byla přirovnatelná k zlomenině, což byl, oproti předchozí bolesti, pokrok.



Pozn.: Možná jste si všimli, že u věty, kterou se Pán zla ptá Rona na to jestli přijme Znamení dobrovolně, je hvězdička. Nechtěla jsem to napsat přímo do povídky, když se jí to netýká. Ale toliko k tomu, že Pán zla své věrné donutil Znamení zla přijmout... =) Jinak, vím, že jsem to trošku utnula, ale kdybych psala dál, tak to musím utnou v daleko horším případě, tak mi to promiňte...
Poslední komentáře
01.08.2007 22:28:07: Temna Hypnoty: Vím, že to nebude velká útěcha, ale do konce prázdnin se dočkáš... =)
01.08.2007 22:24:40: Ahojky, na tuhle kapitolovku jsem narazila nedávno a docela mě zaujala. Líbí se mi jak je napsaná a ...
23.07.2007 08:42:33: víbordelné skvělé a úžasné:_)
17.07.2007 15:54:50: Tahle povídka je moc hezká a ta kapitola se povedla!
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.