Mezi boji LM/RW

14.kapitola - Miluji Tě, ale to Ty přece víš...

Po dlouhé době další kapitola. Věnováno všem, kteří mají tuhle povídku rádi...
UPOZORNĚNÍ - v této kapitole se vyskytuje sex a tím pádem to není vhodné pro děti a mladistvé do 18 let! To abyste mi to potom nemohli vyčítat. No, to sem měla zase poučující náladu... Samozřejmě, upozornění je na začátku webovek, takže to nebudu snad dávat ke každý kapitole... XD
Jinak, tím, že tu taky už konečně bude sex a tím myslím sex, ne jenom ty rádoby náznaky, co tu byly doteď, se povídka konečně stane plnohodnotným slashem... =) Jo a s tím sexem tady, to není zas tak vážný... XD
Lucius se konečně sklonil k trpícímu mladíkovi. Lehce ho objal kolem pasu a vytáhl jej na roztřesené nohy. Stále drže chlapce, čekal až Mistr dá povolení k odchodu.

"Luciusi, ty s chlapcem tu ještě zůstaň."
Smrtijedi se otočili k odchodu. Avery si ještě změřil plavovlasého čaroděje arogantním pohledem a odešel spolu s dalšími věrnými služebníky Pána zla. Snape nejistě postával opodál.
"Severusi, můžeš jít," zavrčel Voldemort, když viděl, že se nemá k odchodu.
"Ano Mistře." Snape hodil po Malfoyovi varovný pohled a také odešel.

"Luciusi, doufám, že sis to dobře promyslel. Když se mu." Pán zla kývl směrem k nejistě stojícímu Ronovi. "Vrátí paměť, může se z něj stát přítěž. Složil přísahu, když nebude chtít poslouchat mé rozkazy, bude k tomu donucen, to doufám víš." Pán zla se s lehce výsměšným pohledem díval na Malfoye.
"Ano Mistře. Já... Chtěl bych, aby si vzpomněl."
"Dobře. Tak tedy pojďte." Voldemort vyšel ze síně. Lucius chytl rudovlasého mladíka za ruku a vyšel za Mistrem.

Procházeli pustými chodbami, smrtijedi se už mezitím vytratili na svá stanoviště, či do svých domovů. Šli stále dál, až k zapadlým dveřím na konci jedné z mnoha malých chodeb, které se oddělovali od té hlavní.

Vkročili do poměrně malé místnosti, ve které se kromě stěn pokrytých knihami nic nenacházelo. Žádné křeslo, či pohovka. Prostě nic, než police se spoustou temných knih.

Lord Voldemort se zastavil uprostřed místnůstky.

Lucius vedoucí Rona, si až teď všiml, že ve středu podlahy je nakreslen jakýsi temně rudý znak. Téměř neznatelně se zachvěl a přitáhl si chlapce blíž k sobě. Znak na zemi vypadal až příliš jako kdyby byl nakreslen čísi krví.

"Luciusi, postav se támhle." Pán zla mávl neurčitě rukou do rohu místnosti.

Poté, co se Malfoy nejistě vzdálil, popošel Temný pán k Ronovi, který se obezřetně rozhlížel kolem. Zděšení z 'cejchování' už pomalu opadalo. Teď jen netušil, co má čekat, co po něm budou chtít... Zase...

***

Ron stál v temně rudém kruhu, přesně na onom podivném magickém znamení, které se Luciusovi tak moc nezamlouvalo. Hleděl upřeně před sebe, na Pána zla, který tam stál a v ruce držel starou knihu.

Temný pán začal nesrozumitelným jazykem číst text v knize. Druhou ruku přitom držel tak, aby dlaň směřovala na chlapce k kruhu.

Lucius stál opodál a vše obezřetně sledoval. Věděl, že i kdyby se něco dělo, tak by němohl zasáhnout. Ale přece jenom by se cítil lépe, kdyby měl jistotu, že se Ronovi nic nestane.

Rudý ornament, na kterém mladík stále se rozzářil. Čím dál se v textu knihy Pán zla dostával, tím více zářil, až záře vystřelila vysoko ke stropu a rudý světelný komín zcela zahalil chlapce v něm.

Lucius zalapal po dechu. Doufal, že Pán zla ví jistě, co dělá. Nerad by o chlapce přišel.

Temný pán dočetl text v knize. Zaklapl staré desky a zadíval se do rudého světla. Ruku stále nařaženou. Pomalu jí začal sklánět. Světlo začalo mizet. Až se ztratilo docela.

Ron klečel na zemi, lehce zděšeně oddechoval, zíral před sebe, zdálo se, že nevnímá.

"Odveď si ho. Ale pamatuj si Luciusi, jestli zradí, budete pikat oba!" S tím Lord Voldemort vyšel z místnosti, zanechávaje je za sebou.

***

Lucius se spolu s Ronem přemístil do Letního sídla. Věděl, že tady nemohou zůstat moc dlouho. Ne, když je dům hlídán Řádem a rozhodně ne s Ronem v tomhle apatickém stavu.

Pomocí Letaxu se přesunuli do Snapeova domu. Malfoy nepochyboval o tom, že zde nyní na Snapea ani na svého syna nenarazí. Přece jenom znal jejich životní styl. Teď byli určitě někde na 'čerstvém vzduchu', jak tomu říkali. Nejednalo se přitom o nic jiného, než o sex v přírodě. Nebo spíše v jakémsi motýlku, odkud byl výhled na přírodu. Prostě, Snape tomu rád říkal 'pobyt na čerstvém vzduchu', možná si myslel, že Lucius neví o co jde...

Ron stál a apaticky zíral před sebe. Lucius by tak rád věděl, co se chlapci honí hlavou. Ale bohužel neovládal Nitrozpyt natolik dobře, aby se to mohl dozvědět.

Chytl mladíka za ruku a vedl jej do jednoho z pokojů pro hosty.
Zde jej posadil na postel. Poněkud ho vyvádělo z míry, že Ron ještě stále nepromluvil, ani jinak nedal nic najevo. Prostě tam jen tak seděl a zíral kamsi před sebe.

Malfoy s povzdychem zašel do koupelny. Smyl ze sebe celodení špínu. V myšlenkách však stále bloudil v budoucnosti.
Co se stane, až si chlapec vzpomene? Zřekne se jej..? A co na to Pán zla..? Přece nemůže dopustit, aby Temný pán ublížil jeho miláčkovi...

S osuškou omotanou kolem boků vyšel z koupelny... Ron stále ještě seděl na posteli, avšak očima sledoval každý Luciusův pohyb.

Malfoy si rudovlasého chlapce změřil ledovým pohledem. Nebyl si jist, zda už se mu vrátila paměť a rozhodně nechtěl vypadat jako zbabělec.

"Hmmm..." Ron tiše zapředl. Z ničeho nic se zvedl s postele a zamířil k plavovlasému kouzelníkovi. Lucius jen strnule stál na místě, netušil, co jde chlapce udělat.

Weasley došel k Malfoyovi. Pomalu zvedl ruku. Prstem jemně setřel kapičku vody, která Luciusovi stékala po hrudníku. Nejistě popošel blíž. Lucius stále konsternovaně stál a hleděl na rudovlasého chlapce.

Ron se zatvářil trošku nejistě. Pak opatrně přitiskl své rty na Luciusovo. Jemně jej políbil. Hned na to se oddálil. S lehkým ruměncem ve tváři sledoval Malfoyovu reakci. Sám vlastně ani pořádně nevěděl, co dělá. Měl v sobě příliš velký zmatek. Choval se pudově. Prostě to tak cítil, i když kdesi uvnitř věděl, že by asi neměl...

Luciusovi zajiskřily oči chtíčem. Začal se k Ronovi přibližovat. Chlapce pozpátku couval k posteli, než do ní narazil a nebyl schopen jít dál. Malfoy došel až k němu. Trošku se pousmál, když to chlapec neustál a dosedl na postel, kde jej s nejistotou, snad obavou, v očích sledoval.

Malfoy se k chlapci sehl. Jemně vzal do rukou jeho červenající se tvář. Opatrně jej políbil. Pomalu polibek prohluboval, přičem na mladíka lehce nalehal. Za chvíli již Ron lehce udýchaně ležel pod Luciusem, který mu hbitými prsty vysvlékal oblečení.

***

Zrzavý mladík ležel na břiše na posteli. Nad ním se skláněl Malfoy.

Lucius chlapce jemně políbil na rudé, naběhlé rty. Spokojeně se usmál, když Ron tiše, nespokojeně zavrčel. Jistě, i on byl vzrušený, ale bavilo jej chlapce takhle trápit.
Vždyť to třeba bylo naposledy, co k tomu má příležitost. Až si Ron vzpomene, tak už ho nebude chtít... A znásilňovat někoho bylo pod jeho úroveň. Většinou...

Ron roztáhl nohy. Byl natolik vybuzen, že už nemohl dál čekat. Malfoy se spokojeně usmál.

Plavovlasý aristokrat vytáhl odkudsi ze šuplíku tubu s lubrikačním gelem. Sice mohl použít kouzlo, ale z nějakého důvodu měl rád tento způsob. Navíc, když Severus tak vhodně všude po domě poschovával své potřeba na jeho syna. Tak proč by to on, Lucius, nemohl také využít.

Nanesl si trochu chladivého gelu na prsty. Tubu kamsi odhodil.
Prsty pomazané lubrikačním gelem opatrně vsunul do chlapcova análního otvoru. Ron cosi zamručel. Pozvedl zadeček, snaže se mu vyjít vstříc.

Lucius s úsměvem druhou rukou chytl chlapce a donutil jej ležen na posteli. Prsty kroužil uvnitř jeho těla. Vytáhl je. Chlapec nespokojeně zavrčel.

Lucius potřel zbytkem gelu svůj vzrušený penis.
Oběma rukama chytl mladíka za zadek. Pomalu do něj vstupoval.
Už byl příliš vzrušený na to, aby se teď staral o to, jestli Ronovi ublíží. V tomhle momentě si šel tvrdě za svým. Vstoupil do chlapce. Někde v dálce, za zastěnou chtíče, slyšel jak mladík zalapal po dechu. Možná tiché vzlyknutí.

Lucius na to nedbal. Přirazil, aby do chlapce celý pronikl. Pak se na okamžik zastavil. Vychutnával si jedinečné spojení, možná i dával Ronovi čas zvyknout si.

Pomalu se v mladíkovi začal pohybovat. Nejdřív jen pomalu, opatrně, ale jak jej stále víc ovládala živočišná touha, zrychloval.

Naposledy prudce přirazil. Vlna uspokojení prošla jeho tělem. V funěním dopadl na záda vedle lehce sténajícího mladíka.

***

Ron ležel na levém boku. Kolem pasu měl obtočenou Luciusovu ruku. Přemýšlel. Ani si neuvědomil, že na něj plavovlasý kouzelník mluví, než jej Lucius jemně otočil obličejem k sobě.

Lucius teď nejistě hleděl na rudovlasého mladíka, jehož prázdný pohled jej začínal děsit. Jen doufal, že něco neudělal špatně. Že mladíka nějak nezranil...

"Lucius Malfoy..." tiše zaševelil chlapce mužovo jméno.
"Ano, ale co to..." Malfoy nechápal.
"Pamatuji si to..."
"Cože?" Lucius byl stále zmaten.
"Vím kdo jsi, vím o Harrym," Ron náhle zmlkl, přece jen něco mu začalo docházet až teď.
"Takže sis vzpomněl... Dobře," Lucius mladíka pozoroval, byl zvědav jak se teď zachová. Čekal křik, nenávist, prosby. O to víc ho překvapilo, když se k němu chlapec přitulil.
"Nevadí mi to..."
Poslední komentáře
20.11.2007 18:44:23: No já zaspat. No tak ujel by mi autobus, ale mám to dobry, že mě učitelky omluví. Pokud to teda není...
20.11.2007 18:40:46: Pajuška: no to já nemůžu, už dneska na aktívech si na mě učitelka stěžovala jak zaspávám a tak, se m...
20.11.2007 18:37:19: Když jsi nemocná. Ale zahraj si na herečku jako já a hned bueš doma! Třeba tento i příští týden. Ako...
20.11.2007 18:31:46: Pajuška: No já si nemoc chystám na příští týden... smiley Vstávám? Jako normálně, nebo když jsem nemoc...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.