Mezi boji LM/RW

15.kapitola - Na sněhu osud tvůj...

-Ne každá cesta je ta pravá, ale cesta lásky je prostě daná-
-Vždy, když věříš osudu, zjistíš, že se mýlil-

Ano, ano, je to tady, takže nakonci můžete očekávat mojí dlouho Autorskou poznámku. No prostě zase takové mé vyjádření. Kapitolu věnuji candy, která si jí zároveň, jako jedna z mála, přála...
Sex zde není, ale tak mezi pauzama si to můžete domyslet, přišlo mi to tak trochu nevhodný... Slibovala jsem dlouhou kapitolu. Delší je, ale není dlouhá, což mě docela mrzí, ale holt to tak vyšlo, tak proč to zbytečně natahovat...
Krásné čtení a zanechte po sobě nějaký ten komentář... ;o)
Ron stál v koupelně, s nejistým pohledem si prohlížel čerstvé Znamení zla na svém předloktí.

"Copak, nelíbí se ti?" Lucius Malfoy chytl mladíka kolem pasu a přes jeho rameno si prohlížel Znamení zla.
"Je to nezvyklé," namítl chlapec a přitulil se k Luciusovi.
"Proč? Že ses konečně odtáhl ze stínu Pottera?"
"To není pravda, nikdy jsem nebyl pod Harryho vlivem," zavrčel Ron.
"Já vím," neznělo to přesvědčivě, spíš smířlivě.

"Co budeme dělat?"
"Dělat..." Luciusovi v očích zazářili rozverné jiskřičky.
"To jsem nemyslel," usmál Ron.
"Budeme si krátit čekání, než nás Mistr zavolá," rozhodl Lucius.

Zrzavý mladík se pousmál, otočil se k Malfoyovi. Nechal jej, aby ukořistil jeho rty.

Lucius prohloubil polibek. Chytl Rona za ruku a vedl jej do ložnice...

***

Pán zla rozdal poslední rozkazy pro nadcházející bitvu.

Lucius s Ronem odcházeli. Ještě před bojem se chtěli uklidnit, ujistit se, že ten druhý bude v pořádku. Užít si vzájemné blízkosti. Cítit vůni a teplo toho druhého. Hlavně Lucius chtěl mít jistotu, že Ron všechno zvládne. Přece jen, vždyť to byl jeho první boj. První bitva na straně zla...

***

Sníh zakrýval přírodu. Vše bylo tiché, infantilně krásné... Možná až příliš na to, aby to trvalo dlouho...

Pán zla stál na mírném kopečku uprostřed nedotknuté přírody. Sníh na palouku pod ním byl ještě zcela neporušen. Čerstvý poprašek se v mírném vánku lehce vznášel nad zemí.

Smrtijedi se s hlasitým prásknutím přemístili za svého Mistra. V tichosti vyčkávali. Pro nezaujatého pozorovatele by to snad mohlo vypadat, že se kochají krásnou krajinou, ale tak to nebylo. Oni čekali na své odpůrce. Čekali na členy Fénixova Řádu.

Právě zde, na tomhle pustém paloučku se měla odehrát jedna z rozhodujících bitev. Proč zrovna zde? Nikdo nevěděl. Snad jen Pán zla a Albus Brumbál. Možná něco, co se zde kdysi stalo, co bylo zapomenuto, kdo ví...

***

Semknuté šiky oponentů stáli proti sobě. V očích každého z nich se odrážel strach, odhodlání. Adrenalin proudil v žilách a nikoho nenechal jen tak v klidu vyčkávat na to, co se stane. Na to, co se musí stát....

Z ničeho nic boj začal.
Kouzla létala vzduchem, vířila sníh, zasahovala cíle...

***

"Rone!" Harry Potter běžel ke svému kamarádovi, jak si on stále ještě myslel. Nebral zřetel na to, že podle všeho mladý Weasley bojoval na straně Pána zla, vždyť to nebylo možné, aby zradil zrovna Ron.

Zrzavý chlapec stál kousek od Lucius Malfoye, který jakmile zaregistroval Pottera, se také začal k mladíkovi přibližovat.

"Rone..." Potter se zastavil kousek od Rona. Lucius se neohlížel na další boj a urychleně došel ke svému chlapci.
"Rone... Co se to děje?!" Harry nechápal. Malfoy teď rudovlasého mladíka objal kolem pasu a s vítěznýma jiskřičkama vítězství hleděl na Pottera.
"Nic se neděje, mělo by se snad něco dít, Pottere?" ušklíbl se Lucius.
"S váma jsem se nebavil. Rone, no tak, Rone, co se stalo? Hledali jsme tě. Jděte od něj!" černovlasý mladík zamířil hůlkou na Luciuse. Ron mu stále neodpovídal, jen na něj němě hleděl, v hlavě si srovnával myšlenky. Tohle byla poslední šance vrátit se na stranu dobra, ale chtěl to? Chtěl odejít od Luciuse? A vzali by jej vůbec zpět? Vždyť měl Znamení zla!

"Expelliarmus!" vyhrkl Potter, míře na Malfoye.

Kouzlo zasáhlo cíl. Lucius odletěl od Rona, hůlka mu vyletěla z ruky a skončila v dlani 'Chlapce, který přežil'.

"Rone, pojď! Nic ti nemůže udělat, teď už ne!"

Zrzavý chlapec stál na místě. Dva páry očí jej úpěnlivě sledovaly. Jak se rozhodne?

"Rone..." zaševelil Lucius zvedaje se ze země.
"NE! Nechte ho na pokoji, to jste už neudělal dost?! Zaplatíte za to, co ste mu udělal!" hysterčil Potter.
"Rone," znělo to spíš jako prosba, tichá zoufalá prosba.

Weasley se otočil na Luciuse. Jejich oči se setkaly v jediném jasném pohledu, v tomhle jediném pohledu bylo vyřčeno vše, vše bylo pochopeno, vše odpuštěno...

"Rone..? Co to děláš?!"
"Rone! Stůj! Vždyť to on ti ublížil! Unesl tě a ty... To nemůžeš!" Potter vytřeštěně zíral na svého kamaráda, na chlapce, o kterém si myslel, že v něm bude mít stálou oporu. Zíral na něj a nedokázal pochopit jak je možné, že zrovna on se jen tak otočí a pak jde... Jde a objímá se s Malfoyem! S tím Malfoyem, který mu přece musel tolik ublížit!

"Ne... On mi pomohl otevřít oči. Nasměroval mě na správnou stranu." Ron zvedl pohled od země a zadíval se na Pottera. Lucius Malfoy jednou rukou objímal pas svého rudovlasého chlapce, ve druhé ruce měl náhradní hůlku, ostražitě se rozhlížel, přece jen nechtěl, aby je někdo napadl ze zálohy.
I když teď to vypadalo, že jsou všichni zabraní do vlastního boje, ale Pottera vždy někdo hlídal a Lucius pochyboval, že by tomu zrovna dnes mělo být jinak.

"Rone..? Co to povíš?! On je smrtijed! Chápeš to?! Slyšíš vůbec, co říkáš?! Tohle nejsi ty," vzteklé zavrčení.
"Použil jste na něj kletbu!" osočil Luciuse.
"Ne, Pottere, to nebylo třeba," chladně se usmál Malfoy.
"Lžete!" opět pozvedl zvedl hůlku.
"Myslíte..?"
Harry se zadíval do očí svého kamaráda. To, co v nich viděl jej skoro položilo, on byl opravdu rozhodnutý, ale to... To přece nebylo možné! Musel ho očarovat! Musel, jinak to není možný!

"NE!"
"Harry..." Ron se pokusil o smířlivý tón.
"Nebudu se koukat na to, jak se ničíš, jak tě on ničí!"
"Harry, ale to..."

"Expelliarmus," Potterovo kouzlo již podruhé zasáhlo svůj cíl. Zrzavý chlapec odlétl opodál.
"Tohle si neměl, Pottere," zavrčel Lucius, který se pokusil jít pomoci Ronovi, ale další kouzlo, které vyslal černovlasý chlapec, mu v tom zabránilo.

Stáli teď naprosti sobě. Plavovlasý aristokrat, jenž v černém hábitu, který tolik kontrastoval s bílým sněhem, vypadal jako andělská bytost, mýtické stvoření a 'chlapec, který přežil', který se více, než o to jak zabít Pána zla, zajímal o to, jak zneškodnit partnera svého kamaráda.

"Inpedimenta!"
"Crucio!"
"Protego!"

Lucius se zdatně vyhul letícímu kouzlu.

"Everte Stati!"
"Sectumsempra!"
"Furnunculus!"

Harry se zděšeně chytil za levou tvář, nemohl se vidět, proto ani nevěděl, jak moc je znetvořena, ale cítil hnijící zápach, který se z rány linul, stejně jako bolest, jenž prostupovala celý jeho obličej.
Lucius ležel na zemi. Zděžka oddechoval, jak je zasáhla dvě silná kouzla.
Po hrudi stékala rudá krev, vpíjela se do hábitu. Krev z obličeje dopadala na zem, kde na bílém sněhu vytvářela nežné rudé kvítky.

"NE!" Ronovi se podařilo prolomit Potterova kouzla. Rozeběhl se k Luciusovi.

Harry zbytřil. Viděl Rona jak běží k Lucisovi, věděl, že když nebude jednat, bude již pozdě.

"Avada kedavra," dvě tichá slova plynula z úst 'chlapce, který přežil'.

"Ne..." Zrzavý chlapec běžel, po tvářích mu tekly slzy. Věděl, že to nestihne. Věděl, co se stane... Ale ne, nemohl to dopustit. Musel se aspoň pokusit tomu zabránit.

Kletba zasáhla cíl.

Tělo aristokrata leželo na studené zemi. Pár sněhových vloček se pomalu sneslo na tichou andělskou tvář. Opodál se stále ještě bojovalo, ale pro něj už boj skončil. Prohrál... Nebo snad ne..?

Rudovlasý chlapec doběhl k mrtvému tělu. Zhroutil se do sněhu. Po tvářích mu tekly slzy bolesti, smutku, zoufalství... S tichou prosbou na rtech bral do dlaní zkravenou tvář plavovlasého kouzelníka.

Potter sledoval scénu před sebou. Stále si myslel, že Malfoy Rona nějak ovládal. I teď, když byl mrtvý. Musel! Jinak, to přece nebylo možné...
Nerozhodně stál. Ruku s hůlkou spuštěnou podél těla. Netušil, co dělat. Viděl zoufalství, viděl slzy, které jeho kamarád proléval. Ale nechápal proč. Proč plakal pro Malfoye? Proč mu zoufale šeptal slůvka, jenž ho měla přivést zpět do světa živých..?

Náhle se Ron zvedl od mrtvého těla svého partnera. Poslední pohled věnoval zkrvavenému andělu. Pomalu se otočil čelem k Potterovi. V ruce křečovitě svíral hůlku, která ještě před chvílí ležela vedle Luciuse.

Zvedl oči k Harrymu.
Černovlasý chlapec strnul. V očích rudovlasého mladíka byla čirá nenávist, touha zabíjet, ubližovat, ničit, zároveň tam však byl ten nejhlubší žal, který kdy Potter viděl. Pozvedl hůlku.

"Rone..."
"Zabil jsi ho," ledové konstatování, po tváří stékaly poslední slzy.
"Rone, já -"
"Zabil jsi jediného člověka, kterému na mě záleželo. Jediného, na kterém záleželo mě," zavrčel.
"Máš přece rodinu!" namítl Potter.
"On byl moje rodina."
"Rone, vrať se k nám, domů. Na tohle můžeme zapomenout..."
"Ne, na tohle se zapomenout nedá."
"Rone," Potter už začínal být zoufalý, viděl, že Rona nepřesvědčí, ale proč? Proč se nechtěl vrátit domů..?

"Crucio!"
Černovlasý mladík se sesunul na zem, chvíli kletbě odolával, ale jak v Ronovi narůstala zlost, odhodlání, pomsta, tak narůstala i síla kletby.
Potterův křik se nesl sněhobílou planinou, kde stále ještě bojovali zástupci z řad obou oponentních stran.

Ron sklonil hůlku, pomalu došel k Potterovi, který na zemi lapal po dechu.

"Proč..?" šeptl Harry.
"Každý má nějaký osud."
"Ale tohle není tvůj osud..."

Zrzavý mladík si beze-slov vyhrnul rukáv na levém předloktí. S neproniknutelným výrazem strčil ruku před Potterův obličej, tak, aby se i on mohl pokochat černým Znamením zla.

"Ale to-" Harry zíral na předloktí, nemohl tomu uvěřit, nechtěl...
"Až se příště potkáme, zabiju tě," zavrčel Weasley. Zvedl se ze země, přešel přes palouk k tělu Luciuse Malfoye a spolu s ním se přemístil pryč.

Pán zla se spokojeně usmál. Od doby, co Potter zabil Luciuse, sledoval, co se bude dít dál. Byl víc, než potěšen, že se zrzavý chlapec rozhodl pro stranu zla, pro stranu jeho, Temného pána. Pro stranu Luciuse Malfoye...



Pozn.: Tahle povídka byla mým třetím dílem (spolu se Zradou), které jsem uvěřejnila na netu. Myslím, že se mi povedla daleko lépe, než dvě předešlé. Miluji pár RW/LM a je opravdu hrozné, že má v čechách tak malé zastoupení a jelikož cizí jazyk moc neumím, tak si budu muset počkat, až někdo něco přeloží. Doufám, že se vám tato povídka líbila a že vás potěšila. Abych řekla pravdu, občas mě hodně zklamaly vaše neexistující komentáře. Zvláště, když vezmu v úvahu, že podle anket, vás tuto povídku četlo minimálně 200! Takže je teda opravdu s podivem, že nejvíc vás zvládlo napsat komentář k jedné kapitole... 14... Ale už se pomalu smiřuji s tím, že asi nikdy komentovat nebudete... Takže s povídkou se loučím a na nějakou dobu bohužel i s párem Rona a Luciuse. Ale hned jakmile dopíšu povídky, které mám rozepsané, tak začnu s tímto párem psát další slash! Na to je příliš miluji, než abych je jen tak hodila do šuplíku... =) Možná k nim ještě přidám Draca a Severuse, ten pár také miluji, proto jsem si je neodpustila ani v této povídce...
Snad se vám konec líbil. Sice bylo v původním plánu konců více, což byl také i nápad Sevie (Veroniky), ale nakonec jsem napsala jen jeden. Tak snad vhodný... Berte to tak, jak to je, věci nekončí dobře, životy nekončí dobře, tak proč by zrovna oni dva měli skončit dobře? Vždyť dříve či později by se stejně jeden musel smířit s tím, že dožije sám, myslím, že tohle pro ně byla přece jen ještě jedna z těch lepších variant... ;o) Vím, že všechno, co bylo v této povídce vyřčeno nebylo dořešeno, ale to už by byl jiný příběh, proto to opravdu musím nechat tak. Třeba někdy, pokud byste pak chtěli, bych mohla napsat pokračování, kde by byl Draco a Severus a navazovalo by to na konec této povídky, tam by se pak věci dořešily, teď ale ne...
Poslední komentáře
23.07.2008 14:05:52: luna: Učitě ho napíšu, všechna pokračování, která jsem naslibovala, ale až dokončím nyní rozepsané p...
23.07.2008 13:37:40: fakt uzaasna povidka...chystas sa napisat to spominane pokracko so severusom a dracom?dufam ze hej t...
07.03.2008 14:51:42: Týýýjo to je krásný. Vážně úžasný, je to první povídka, kterou jsem od Tebe četla a rozhodně si přeč...
21.01.2008 12:21:45: No říkala sem si, že bych si mohla přečíst od tebe i něco jiného než Střípky a zkusila jsem tohle......
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.