Mezi boji LM/RW

3.Kapitola - Záchrana se neblíží...

Lucius nechal Rona stát na místě, kam se přenesli, kousek od velké postele s nebesy.

„Počkej na mě, skočím se jen osprchovat,“ usmál se Lucius a zmizel v bílých dveřích kousek od okna.
„A nesnaž se utéci, stejně nemáš kam,“ ozvalo se ještě z koupelny, než za Malfoyem zapadly dveře.

Chlapec se rozhlédl po místnosti, kromě postele a nočního stolku tu nic nebylo, jinak tato místnost vypadala celkem nepoužívaně, jako by tu jen občas někdo přespal po propité noci. Sem tam se povalovaly kusy oblečení, které z větší části nevypadaly jako Malfoyův šatník. Ron se znechuceně odsunul od zdi, u které stál nejblíž. Původně si myslel, že skvrny na ní jsou třeba rez, ale až zblízka zjistil, že tomu tak opravdu nebude.

Z koupelny uslyšel zvuk proudu tekoucí vody. Potichu zamířil ke dveřím, jež podle všeho směřovaly ven z této místnosti. Chytil za kliku, k jeho naprostému překvapení bylo odemčeno.
Ještě jednou se otočil, aby se ujistil, že Malfoy je pořád ještě zalezlý v koupelně a zamířil do tmavé chodby.

Po několika krocích došel k rozlehlému schodišti směřujícímu jak dolů, tak nahoru do dalších pater. Zrzek se po několika vteřina zamyšlení rozhodl sejít do spodního patra, ze kterého se podle něj přenesli do 'ložnice'.
Sešel schody a ocitl se v rozsvícené místnosti s krbem. Nejprve ho napadlo zkusit najít Letax, ale uvědomil si, že smrtijedův dům určitě nebude napojen na Letaxovou síť. Prošel místností do dalšího salonku, odsud už vedla jen jedna cesta, a to masivními dveřmi ven, za vytouženou svobodou.
Už už sahal po stříbrné klice, když se za ním ozval hrubý hlas pána domu: „Opravdu si myslíš, že bych tě nechal jen tak odejít?“

Ron se prudce otočil. Za ním stál, jen v omotaném ručníku kolem pasu a s napřaženou hůlkou, potměšile se usmívající Lucius Malfoy.
„Nemůžete mě tu přece držet!“ vyhrkl mírně hystericky Ron.
„Opravdu? Ale já tě nedržím, aspoň zatím sem nedržel…“ pokročil blíže k Weasleymu světlovlasý muž.
„Nechte mě odejít,“ fňukl Ron.
„Ale já tě nechám, jenže ne teď,“ pokračoval Malfoy.
„Prosím…“
To už Lucius došel až k němu, lehce ho uchopil za zápěstí a i přes nesrozumitelné námitky vlekl za sebou zpět do nepohodlné ložnice.
Jakmile otevřel dveře, hrubě Rona vtáhl dovnitř a pro chlapce zcela neznámým kouzlem zamkl.
„To abys znovu nechtěl zmizet,“ pousmál se Lucius.
Weasley, kterého teď už smrtijed nedržel, se urychleně sklidil na druhý konec místnosti, k velké posteli.
Avšak Malfoy byl v mžiku u něj.

„Ale, ale, snad by ses mě nebál! Už jsem ti říkal, že není čeho,“ důrazně do chlapce strčil, až přepadl na postel.
„To jen pro jistotu,“ něžně Ronovi broukl do ucha a přivázal mu ruce k sloupkům postele držící nebesa.
Ještě naposledy zkontroloval, zda vyčarovaná pouta drží, a opět zmizel ve dveřích koupelny, zanechávaje za sebou zmítajícího se vystrašeného chlapce.

Na Grimmauldově náměstí:
U kuchyňského stolu společně seděli Remus Lupin a Hermiona spolu s Ginny a paní Weasleyovou, které se přijely podívat, jak se tady trojici adolescentů daří.

„A kdepak je Harry s Ronem?“ ptala se právě paní Weasleyová Hermiony.
„Za chvíli přijdou, když jsem byla u nich v pokoji, tak Harry právě vstával a říkal, že jsou tu za okamžik,“ odpověděla Hermiona a nervózně se podívala na hodinky doufaje, že mladíci znovu neusnuli.
„A jak jinak se tady máte? Doufám, že dobře, když nechcete být v Doupěti,“ zamračila se paní Weasleyová.
„Ale Molly, vždyť víš, že v Doupěti být nemohou,“ ozval se Remus.
„Já vím, ale stejně bych je měla radši pod pohledem,“ pokračovala dál paní Weasleyová.
„Harry, no to to trvalo, kde máš Rona?“ ozvala se náhle Ginny, všimnouce si chlapce, který právě přišel.
„Jak, kde mám Rona? On není tady?“ podivil se černovlasý mladík.
„To je jedno, však on se zase najde, poslední dny byl nějakej divnej,“ povzdechla si Hermiona.
„Divnej?“ nechápala paní Weasleyová.
„Jo, jako by něco chystal… Ale to určitě ne, spíš se jen nudil, a tak…“ rychle se snažila napravit situaci Hermiona.
„Proč jste nám něco neřekli?“ chtěl vědět Lupin, kterýmu se dívčina poslední věta také nezdála.
„No proč… Protože jsme nemysleli, že to je něco důležitého, prostě jen, že to Rona tady už nebaví,“ ospravedlňovala se Hermiona.
„Hej, co kdybychom počkali na Rona a zeptali se JEHO, co se děje?“ napadlo Ginny.
„Dobře, stejně nejspíš bude někde zalezlej v domě,“ souhlasil Remus a víc se zatím o celou věc nestarali.
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.