Mezi boji LM/RW

6.Kapitola - rodinné setkání

Lucius opatrně položil Rona na postel a mírně znechuceně se rozhlédl po místnosti. Nebyl v letním domě už několik let. Spíš sem jezdívali Narcissa s Dracem, když měl prázdniny, ale poslední roky, už ani oni neprojevovali o mudlovský domek na jihu Anglie přílišný zájem.

Otočil se zpět k chlapci na posteli, věděl, že v tomhle stavu mu nemůže pomoci, bude ho muset nejprve probrat a na to bude potřebovat opravdu silný lektvar.

Rozhodl se, že i přes svojí nechuť bude muset požádat o pomoc Snapea a tím pádem bude muset být konfrontován se svým synem.
Naštěstí měl domek, i přes mudlovský vzhled, připojení na letaxovou síť, bylo zde sice riziko odhalení, ale Malfoy pochyboval, že někdo tuto cestu bude sledovat, obzvláště, když o domu nikdo kromě Malfoyů neví.
Vzpomněl se na svůj rozhovor s Ronem dřív toho dne, řekl mu, že netuší, kde Draco se Snapem je, ale to nebyla pravda. Samozřejmě, že věděl, kde se nachází jeho syn, ale proč by to někomu vyprávěl na potkání.

Lucius došel k jedinému krbu v domě, vhodil dovnitř prášek, oznámil jméno sídla pobytu Snapea a strčil do plamenů hlavu.
Na druhé straně se předním rozprostřel větší sál se zeleným kobercem, docela ho to udivilo, že by Snape začal mít nějaký vkus?

„Severusi?!“ křikl do prázdné místnosti, už už chtěl znovu zavolat, když se odněkud zprava ozval nevrlý hlas.
„Myslel jsem, že si říkal, že s náma nechceš už nikdy mít nic společného?“ Draco popošel blíž ke krbu, aby na něj Lucius viděl.
„Kde je Snape?“
„Do toho ti nic není,“ odsekl Malfoy junior.
„Já se ptal první, co tu chceš?“
„Je to naléhavé, tak kde je?“
„Co je naléhavé?“ objevil se ve dveřích Snape.
„Potřebuju tvojí pomoc, vysvětlím ti to tady, Draco ví jak se sem dostat,“ letmo pohlédl na Draca, pak však upřel pohled na Severuse.
„Prosím,“ sklopil potupeně zrak.
„Copak copak, Malfoyové přece nikdy neprosí, to se muselo stát něco vážnýho, ne? Když už si se snížil na úroveň normálních lidí,“ ušklíbl se Draco.
„Dobře, přijdeme.“

Lucius vytáhl hlavu s krbu a nervózně čekal až se objeví. Netrvalo to ani pár minut a už z krbu vylézal Snape, následován Dracem.

„Nemuseli jste chodit oba.“
„Ale jdi, přece by ses nebál svého jediného syna,“ uchechtl se Malfoy mladší.
Lucius jeho poznámku přešel beze slova a obrátil se k Severusovi.
„Potřeboval bych probouzecí lektvar.“
„Na co? Co si komu udělal?“ obezřetně se zajímal Snape.
„Pojď,“ vyzval ho Lucius a vykročil k místnosti, kde zanechal Rona.

„Sakra, to je Weasley,“ vyhrkl překvapeně Draco, když stanuli na prahu místnosti.
„Luciusi, tohle přece nemůžeš, uvědomuješ si kdo to je?“ otočil se na plavovlasého muže Severus.
„Ronald Weasley, samozřejmě, že vím kdo to je,“ odsekl.
„Ale to je... Kruci, Luciusi, to je Weasley, je to Potterův kamarádíček a navíc je to ještě chlapec.“
„Tty máš, co říkat, je stejně starý jako Draco.“
Snape mírně zrudl, těkaje pohledem mezi Luciusem a jeho synem.
„Tak dobrá, vždyť mi do toho nic není,“ vzdychl nakonec.

„Tak co, dokážeš ho probudit?“ zeptal se Malfoy s náznakem obavy v hlase, když se Snape sehnul k zrzavému chlapci a pozorně si jej prohlédl.
„Co si na něj použil?“
„Niggurathovu kletbu,“ šeptl sotva slyšitelně Malfoy.
„Cože? Děláš si ze mě srandu? Tohle je kletba ze staré magie, jedna z nejtemnějších kleteb. To si na něj nemohl použít obyčejné Imperio?“ rozkřičel se na Luciuse Snape.
„Totiž, já, ehm... Chtěl sem si být jist, a navíc takhle mi to přišlo méně drastické.“
„Míň drastický? Tobě přijde míň drastický, když si ten kluk nebude vůbec nic pamatovat? Chceš si ho předělat k obrazů svýmu a to je drastický víc, než dost. Navíc není vůbec jistý jestli se probere.“
„Mrzí mě to, stačí? Tak pomůžeš mu?“ zeptal se Lucius rozechvělým hlasem.

„Draco, vrať se k nám a přines mi ty dva lektvary z úplně horní police,“ otočil se Snape na Draca, který celou dobu postával opodál a jen zíral na bezvládného mladíka na posteli.

Po Severusově žádosti se otočil a vyrazil do sídla, ze kterého sem před chvílí přišli.

„Luciusi, proč sis vybral zrovna tohohle chlapce? Mohl sis přece vzít kteréhokoliv jiného, tak proč to musí být nejlepší přítel Harryho Pottera? Víš, co ti ten chlapec udělá až tě najde? Potter se ti pomstí za každý zkřivený vlas na hlavě tohohle zrzka,“ snažil se promluvit Malfoyovi do duše Snape.
„Nestarej se, prostě sem se tak rozhodl, chci ho a budu ho mít jenom pro sebe a žádný brejlatý Potter mi ho nevezme,“ pronesl mrazivě Malfoy.
„Pouštíš se na příliš tenkej led, víš moc dobře, že nejde jenom o Pottera, ale co Pán zla? Myslíš si, že ten ti ho nechá? Myslíš si, že on nebude chtít novou hračku, když se mu tak příhodně naskytla příležitost v podobě kamaráda samotného Pottera?“
„Řekl jsem, aby ses přestal starat!“
„Chceš ho držet po zbytek života tady?“ dorážel dál Snape.
„Jistěže ne, jen po dobu nezbytně nutnou.“

Do dveřích vešel Draco, v každé ruce držel ampuli, jednu s čirou tekutinou a druhou s lektvarem rudým jako krev. Beze slova podal obě ampule Snapeovi a poodstoupil.
Snape nalil postupně oba lektvary do Ronových úst a pokynul Luciusovi, aby přišel blíž.
Zrzkovým tělem náhle projela prudká křeč, pak zůstal opět ležet bez hnutí, jen chvilkami slabě vzlykl.

„Tak?“ zeptal se Lucius.
„Já už víc dělat nemůžu, tak do hodiny by se měl probrat, pak už to bude na tobě,“ vzdychl Severus a otočil se k odchodu.
„Kdyby něco, tak víš kde nás najdeš, myslím, že by bylo lepší, kdyby se nevídal jen s tebou, sice nejsme zrovna ta nejlepší společnost, ale lepší než nic,“ otočil se ještě mezi dveřmi a pak spolu s poněkud otřeseným Dracem opustil místnost, přešel ke krbu a odletaxoval se domů.

Lucius si sedl na kraj chlapcovy postele, rozmýšlel si, co bude přesně dělat, jak postupovat.
Soustředivě pozoroval Rona a čekal na první známku probouzení.
Ještě to nebyla ani hodina, když se chlapec neklidně převalil a otevřel oči. Několikrát udiveně zamrkal, pak si všiml Luciuse a instinktivně se od něj odtáhl, sedl si a s vystrašeně jej sledoval.

„Kdo, kdo jste?“ zeptal se přiškrceným hlasem mladík.
„Lucius,“ usmál se na Rona.
„Fajn, a kdo ehm... Kdo jsem já?“ roztřeseně.
„Ron,“ odvětil klidným Malfoy.
„Já... Jak to, že si nic nepamatuju? Jak to, že nevím kdo jsem?“
„Měl si menší nehodu, časem se to spraví, uvidíš.“
„A my se známe?“
„Jistě, totiž, asi ti to přijde neobvyklé, ale žijeme spolu,“ nepatrně se pousmál Lucius.
„Jak žijeme? To jako otec a syn?“ nechápal Ron.
„No to přímo ne, spíš jako milenci...“
„Cože?“ vyděšeně se na staršího muže podíval.
„Chápu, že je to pro tebe šok, ale uvidíš, časem si vzpomeneš, nebo si aspoň zvykneš.“
„Nejsem si jistý jestli... Totiž já, nepřijde mi, že... Že by se mi líbili muži,“ vykoktal zaraženě Ron.
„Uvidíš, to přijde, chce to čas.“
„Nechám tě teď odpočívat, potřebuješ to. Promluvíme si ráno. Zítra to všechno uvidíš v zcela jiném světle,“ usmál se Malfoy na mladíka a vykročil ke dveřím.

Když zavíral dveře Ronova pokoje, potutelně se pro sebe usmíval, věděl že to nějakou dobu potrvá, ale tenhle boj vyhraje, i kdyby se tu měl za čas objevit Potter, jeho kamarád ho nepozná, bude vědět jen to, co on, Lucius, bude chtít.



* Niggurath - ďábelská bytost, uctívají ji převážně novodobí satanisté.
Poslední komentáře
07.11.2007 17:14:11: Téééééda... Co k tomu dál říct? Že to bylo nádherný?smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.