Poison of love HP/DM

11.kapitola - Co dělat, když štěstí odešlo v dál..?

Ták, vůbec, ale vůbec jste mě nepotěšili! Minule byl limit a nebýt toho, že tato povídka vyhrála anketu na druhém místě, tak byste se kapitoly nedočkali dřív, než byste limit splnili, tak si to prosím uvědomte! Limit trvá, takže 20 komentářů, jinak další díl k této povídce nebude...
Dny pomalu plynuly.

Harry dělal co mohl, aby do pokoje, ve kterém se nacházel Draco, nemusel vstoupit. V jídlem vždycky jen poslal Remuse, který se pokaždé vševědně usmál a jídlo mladému aristokratovi zanesl.

Potter si mezitím upravil jiný pokoj. Opět byl nucen požádat Remuse, aby mu z pokoje, kde byl Malfoy, přinesl věci. Tak moc se nechtěl s Dracem vidět. Nechtěl vidět žal v šedých očích. Nechtěl slyšet cokoliv, co by mohl mladý Malfoy říct, nechtěl slyšet obvinění, i když si je zasloužil.

A tak to běželo stále dál. Harry se tvářil, jakože jej nezvaný host vůbec nezajímá, ba co víc, snad že tady ani není. Ovšem moc mu to nešlo. Často jen bloudil domem, občas se zastavil před dveřmi, které vedli k Dracovi.
Nevěděl, co má dělat. Tak moc chtěl mít Draca u sebe a přitom tak moc věděl, že to nejde.

Lupin poslušně nosil do pokoje jídlo a pak jej za skoro nedotčené odnášel zpět.

Ale nic netrvá věcně...

Nastal úplněk. Remus se jako pokaždé zavřel do bezpečného pokoje, odkud nemohl jako vlkodlak utéct a poranit někoho dalšího. A Harry si z hrůzou uvědomil, že bude muset vzít jídlo a jít za Dracem, pokud teda nechce, aby těch několik dní měl mladý Malfoy hladovku. A to by rozhodně jeho stavu neprospělo, zvlášť, když vzal v úvahu, že i takhle toho Draco snědl minimum.

Rozpačitě stál za dveřmi pokoje. Dodával si odvahu, aby vstoupil. V rukách dřímal tác s jídlem a pohárem vody, vše se mu nepatrně třáslo, stejně jako se třásl on sám...

Neohrabaně otevřel dveře a vstoupil.
Přejel místnost pohledem. Nic se tu nezměnilo, jak by taky mohlo, vždyť Draco trávil většinu dne v posteli a nikdo jiný tady čas netrávil, což se dalo poznat i na vrstvě prachu, která ulpívala na věcech a nábytku kolem.
Malfoy ležel v posteli. Prázdným pohledem zíral do stropu, ani nezaznamenal, že někdo vstoupil do pokoje. A i kdyby, nezajímalo jej to. Těžko mohl předpokládat, že by to byl ten o koho tolik stál...

"Máš tady jídlo," tiše poznamenal Harry, položil tác na noční stolek a chytal se k odchodu.

Šedé oči se rozšiřili údivem. Plavovlasý chlapec se pomalu posadil na posteli a otočil se směrem k Harrymu.

"Počkej," prosba.

Potter jen zamítavě zakroutil hlavou a pokračoval v cestě ke dveřím.

"Prosím," Draco se zvedl z postele a na nejistý nohách vykročil k Harrymu. V polovině cesty se sesunul na zem. Tiše zaklel. Černovlasý chlapec se zastavil. S neprostupným výrazem se vrátil k Dracovi.
Chytl jej do náruče a bezeslova donesl zpět do postele.

"Proč tohle děláš?" vzlykl Malfoy, když viděl, že se druhý chlapec má opět k odchodu.
"Proč dělám co," Harry stál zády k posteli, aby snad nemusel vidět slzy zklamání a bolesti v šedých očích aristokrata.
"Proč mi ubližeješ? Proč se mi straníš? Proč..."
"To, co se mezi náma stalo, to se stát nemělo. Bylo to... Nemělo se to stát, rozumíš!" Potter se otočil tváří k Dracovi.
"Ale proč?" další otázka, dalších pár slz zoufalství.
"Protože to není správné. Protože jsme každý jinde. Protože ty jsi Malfoy," černovlasý mladík pokrčil rameny, jakoby to snad mluvilo za všecko.
"Ale..."
"Prostě na to zapomeň. Nemělo se to stát," otočil se a vyšel ze dveří, zanechávajíc za sebou zlomeného chlapce.

Uběhlo několik dalších dní. Harry měl pokaždé obavu z toho, jít do pokoje a nechat tam Dracovi tác s jídlem. Ale obešlo se to bez dalších řečí. Malfoy jej pokaždé ignoroval a ani on sám se nesnažil navázat hovor. Věděl, že to, co řekl, bylo zbytečné. Vlastně ani nevěděl, proč tak reagoval, možná ze strachu, vždyť on sám cítil k Dracovi...
Co vlastně cítil? Sám nevěděl.

***

"Dobré ráno, tak jak to jde?" Remus přišel do kuchyně, poprvé od své přeměny a kupodivu přímo kypil energií.
"Dobře," zamumlal černovlasý mladík.
"Ale nepovídej, byl si za ním?"
"Ne, nechal jsem ho umřít hlady. Samozřejmě, že jsem za ním byl," obrátil oči v sloup, když viděl výraz, který se usadil na Lupinově tváři.
"A?"
"A co?"
"Popovídali jste si? Vyříkali jste si to?"
"Nebylo nic, co by jsme si měli vyříkat!" odsekl Potter.
"Jistě a proto 'nic' tu ty chodíš celý dny jak tělo bez duše a mladý Malfoy odmítá jíst?" dorážel Remus.
"Myslím, že tohle NENÍ tvoje starost!" Harry se prudce zvedl od stolu a zamířil pryč z místnosti.

Ve dveřích se skoro srazil se Snapem.

"Co tady chcete?!" zavrčel na staršího kouzelníka.
"Ne že by vám do toho něco bylo, Pottere, ale přišel jsem pro pana Malfoy," škodolibě se usmál Snape, když spatřil na chlapcově tváři zmatek a snad i zděšení.
"Proč?"
"Lucius Malfoy si na Ministerstvu vyžádal dozor nad svým synem. A bylo mu vyhověno. Tudíž nezáleží na tom, jestli je Draco dospělý nebo není, Lucius něj má nárok."
"A vy jste se jen tak nabídl, že mu Draca přivedete?!"
"No tak, Harry, uklidni se, Severus to určitě může nějak vysvětlit," zapojil se do 'hovoru' Lupin.
"Samozřejmě, ještě stále musím dokazovat, že jsem oddán Temné straně, Pottere, takže tahle malá službička pro Malfoye mi pomůže v očích Pána zla," odsekl Snape, obešel Pottera a zamířil do vyššího poschodí.

Harry se chystal jít za ním, zastavila ho však Remusova ruka.

"Nepleť se do toho."
"Ale vždyť..."
"Ne, Harry, věř Severusovi, on určitě nedopustí, aby se Dracovi něco stalo."

***

"Já se k němu nevrátím!"
"Draco, laskavě se uklidni! Tvůj otec si tě přeje mít u sebe a ty se konečně budeš chovat jako správný syn a poslechneš ho, je ti to jasný?" Snape hodil Dracovi hábit, který si měl obléct.
"A pospěš si, Lucius nerad čeká, ale to už bys měl vědět," ušklíbl se a čekal, než se chlapec převleče.

"Proč mu pomáháte?" vzlykl Draco, když jej Snape hrubě chytl za ruku a táhl ke dveřím.
"V rukách Pottera bys jen zvlčel a Pán zla si tě přeje mít na své straně," odsekl Snape.

***

"Nechte ho!" Harry se vytrhl z Lupinova sevření a vrhl se k Snapeovi, který za sebou vláčel vzpouzejícího se Draca.
"Hleďte si svýho, Pottere!" volnou rukou jej odstrčil Snape.

"Lupine, ty víš, co je třeba udělat, postarej se o Pottera, ať za mnou neleze!" s tím Snape vyšel z domovních dveří, Draca stále vláčíc za sebou.

Remus došel k Harrymu, který se mezitím zvedl ze země a rozběhl se za Snape.
"Nech ho jít," chytl černovlasého chlapce a zabránil mu tak následovat odešlou dvojici.
"NE!" Potter se mu vytrhl ze sevření. Doběhl ke dveřím. Rozrazil je. Jediné co spatřil byla prázdná ulice. Už se přemístili jinam.

"Jak si to mohl dopustit! Vždyť ho zabijou!" rozezleně vřískl na Lupina. S dupotem vyběhl do svého pokoje, snažíc se vymyslet nějaké řešení.

***

Přemístili se do Malfoy Manor.

Draco se nápadně zachvěl, když si vzpoměl na poslední události, které předcházeli jeho 'odchodu' z tohoto místa.

Snape na nic nečekal a táhl chlapce dál za sebou.

Prošli kolem několika dveří a zamířili do horních pater. Draco jen tiše zasténal. Ještě stále nebyl úplně fit a schody pro něj představovali překážku. A navíc tohle byli schody, ze kterých ho ne tak docela dávno jeho vlastní otec schodil.

"Nemůžeš si pospíšit," zavrčel Snape, když byl nucen zpomalit tempo, jinak by Draco do schodů táhl.

Draco si oddechl, když konečně zdolali schody. Snape mu však nedal žádný čas. Hned zamířil do nejbližších dveří, chlapce stále pevně držíc za ruku.

Plavovlasý mladík si s hrůzou uvědomil, že stojí před dveřmi do otcovi pracovny, snad ani nechtěl myslet na to, co jej teď čeká.
Poslední komentáře
01.02.2008 15:21:01: Jin: Vždy netrpí Draco, ale v prátu HP/DM musí trpět Draco. Prostě mi přijde tak křehký a tak... No ...
01.02.2008 15:01:26: K tvojej stránke som sa dostala až nedávno(konkrétne včera), ale teda, osoba! Nemala som rada slashe...
11.11.2007 18:23:33: Mykerina11: Pokud se zítra dostanu na net, tak by tu 12.kapitola měla být zítra... smiley${1}
11.11.2007 14:46:19: achjo..já tu čekám na 12 díl a ono furt nic smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.