Poison of love HP/DM

14.kapitola - Sami, ale spolu

Kdo si nejvíce přál tuto povídku..? Nevíte? Tak já vám poradím... Tak jo, neporadím, byla to cuca, tak doufám, že cuca bude jednou z těch, které potěším na Štědrý den, kdy bude příští aktualizace...
Myslím, že to nikdo z vás nečekal, ale tak mě to tak napadlo, když sem psala minulou kapitolu a myslím, ne já vím, že je to vhodné. Nejvhodnější místo, které mohla Potter najít a kde by nikdo nenašel, aspoň zatím, je...
Sexuální scéna mě sem bohužel nevyšla, tak snad příště, nemůžeme to přece jenom uspěchat... ;o)
Upozornění: Extrémně nudná kapitola, kde se v celku nic neděje...
Přemístili se do prázdné ulice, na které svítilo jen pár pouličních lamp.

Harry trochu povolil stisk, kterým k sobě tisk plavovlasého chlapce a dovolil mu tak porozhlédnout se po okolí.

"Kde to jsme..?" zaševelil Draco, který se sotva držel na nohách.
"Zobí ulice," trochu smutně se pousmál Potter a vedl Malfoye k jednomu s domků.
"Ale to je přece..."
"Jo, já vím, ale je to jediný místo, kde nás snad nenajdou," povzdychl si Potter.
"Proč ne náměstí?" Dracova chůze se ještě zpomalila, jak jej opouštěly síly.
"Chodí tam Snape a... Nevěřím, že by nás Remus kryl," zamračil se Harry při vzpomínka na příliš důvěřivého vlkodlaka.

Mlčky procházeli ulicí až k domu číslo čtyři. Harry podpíral Draca, který se stále více a více hroutil k zemi. Až jej těsně před dveřmi do domu Dursleyových musel vzít do náruče, protože plavovlasý mladík už neměl síl na to, aby šel dál.

Neohrabaně zabouchal na dveře, přece jenom držet bezvládné tělo stejně starého chlapce a ještě decentně klepat, to dost dobře nešlo.

Zevnitř domu se ozval naštvaný hlas strýce Vernona, který nedával na osobu, která si dovolila je tak pozdě v noci rušit. Bylo slyšet, jak se hrne ke dveřím. Štrahání po zámku a klíčích v něm. Odemykání. Skřípot nenamazaných dveří, jak se otevíraly.

'Chlapec, který přežil' zůstal stát tváří v tvář Dursleyovi. Poprvé za ten večer dostal strach. Co, když je Vernon vyhodí? Co pak? Vždyť tohle je jediný jakž-takž bezpečný místo, kam můžou jít, aniž by je hned našli smrtijedi, nebo Fénixův řád.
Ale co budou dělat, když je vykopne na ulici? Co si počne se zraněným Dracem? Co?

"Co tady chceš?!" temné zavrčení nenáviděného strýce.
"Já-"
"Řekl jsem ti přece jasně, aby ses sem už nevracel!"
"Ale já-"
"ČEMU JSI NA TOM NEROZUMNĚL?!"

"Vernone, co se děje?" teta Petúnie sešla po schodech a nahrnula se ke dveřím zjistit, kdo je jejich noční návštěvník.
"Jdi spát, tohle vyřídím!" zavrčel na ní Dursley.
"Harry?!" zděšené vypísknutí.
"Co se stalo?" pohled tety sjel na bezvládné tělo plavovlasého chlapce.

"Potřebujeme tady chvíli zůstat," Harry promluvil k tetě. Věděl, že i když se chová podle předem nalinkovaného řádu, tak má přece jenom v nějakých ohledech měkké srdce a stále ví, že Harry je její synovec.

"Nepřichází v úvahu! CO SI MYSLÍŠ?! MY NEJSME ŽÁDNÝ ÚKRYT PRO VYVRHELI!" zuřil Vernon.
"Drahý, třeba, kdyby..." začala opatrně Petúnie s pohledem stále upnutým na Draca, který i přes to, jak moc byl zmučený, špinavý a zkrvavený, byl velmi pohledný a byl na něm znát jeho pěstěný vzhled. Petúnii bylo jasné, že ten chlapec pochází z vyšší společnosti a třeba to, že je tady nechají bude mít pro ně nějaký přiznivý vliv. Takto to aspoň chtěla říct Vernonovi, ale uvnitř sebe věděla, že tohle není jediný a ten pravý důvod.

"NE!"
"Vernone," Petúnie zatáhle manžela dovnitř, schovívavě se podívala na Harryho a dala mu najevo, aby chvíli setrval.

Černovlasý chlapec stál před dveřmi domu, kam se již nikdy nechtěl vrátit. Doufal, že teta strýce nějak přemluví, přece jenom, nechtěl se doprošovat, hlavně ne Dursleyovým. Ale musel by, pro záchranu Draca ano, to by udělal snad i rád... I když u Durleyových... No snad to nebude potřeba.
Jak ho to vůbec mohlo napadnou, že zrovna tady by mohl najít útočiště. Vždyť po té hádce, které se strhla v době, kdy odcházel, nemohl doufat v milé přivítání. Ale tak to by nemohl ani předtím. Jenže Dursleyovi teď už za něj neměli zodpovědnost a nemuseli ho v domě trpět. Tak proč si myslel, že jej přijmou, aspoň na tu chvíli, zpět..?

Dveře se opět otevřely v momentě, kdy Harry skoro už neunesl tíhu Dracova těla.

"Pojď," Petúnie ustoupila a nechala synovce projít. Po Dursleym nebylo dole ani památky. Harry nepochyboval, že se naštval a odešel zpět do ložnice. Ale to nevadilo. Aspoň byl na chvíli ušetřen vyptávání.

Otočil se na tetu a čekal jestli mu k rozhodnutí, které ani nedoufal, že přijde, něco řekne. Ta však jen ukázala na dveře vedoucí do Harryho starého pokoje a odešla také zpět do ložnice.

Harry zůstal ztrnule stát uprostřed potemnělé předsíně, netušil, co to mělo znamenat.
Ze zamyšlení ho vytrhl až Dracův tichý sten.
Rychle se rozešel do svého starého pokoje.

Po otevření dveří a rozsvícení zjistil, že se zde nic nezměnilo.
Stará postel stále ještě stála na svém místě, rozvrzaný stůl, ze kterého se již nějakou tu dobu odlupoval lak, také ještě byl na svém místě pod oknem. Rychle obhlédl pokoj.

Položil Draca na postel a zoufale se ještě jednou rozhlédl po pokoji. Naprosto netušil, co by měl dělat.
Další zasténaní jej však dohnalo aspoň k nějakému činu.

Jemně stáhl Dracovu košily, odhaluje tak jeho zranění.
Hůlkou odstranil zaschlou krev. Tiše si povzdechl, nyní měl možnost spatřit, co všechno Lucius svému synovi udělal. Začal zacelovat jednotlivé rány.

***

Sluneční paprsky pronikly do pokoje. Červnolasý chlapec seděl na židly, hlavu měl položenou na polštáři, spal. Druhý s mladíků se právě probouzel.

Stále ještě zamlženým pohledem se rozhlédl kolem, neměl zdání kde je, jak se sem dostal... Pokusil se posadit a lépe si místo prohlídnout. S úst mu unikl tichý sten. Upustil od pokusu sednout si, aby snad nevzbudil Harryho.
Černvlasý mladík se ale s trhnutím probudil.Úzkostlivě se zadíval na Draca.

"Ahoj..." nejistě pozdravil plavovlasý mladík, snaže se tak zakrýt důvod Harryho probuzení.
"Ehm.. Ahoj, jak ti je?" Potter si Draca starostlivě prohlížel, hledaje známky zranění, nebo něčeho, co by Draca mohlo bolet.
"Skvěle... Kde-Kde to jsme?" mávl rukou kolem.

Harry se lehce zamračil. Vždyť to Dracovi už včera řikal, jedině snad, že by na to druhý chlapec zapomněl.

"U Dursleyových."
"U Dur- u tvých příbuzných?" nechápal Draco.
"Jo."
"Ale... Oni tě přece nesnášejí..?"
"Dík za informaci," ušklíbl se Potter.
"Uhm..." Draco se zadíval do stropu, stále ještě nechtěl pokoušet své tělo a znovu se zkoušet posadit.

Červnolasý mladík hleděl na mladého Malfoye. Věděl, že na něj neměl tak vyjet, ale už toho měl za poslední dobu dost. Byl přetažený a holt to začal dávat najevo. I když zrovna Draco si nezasloužil takovýhle přístup.

"Promiň," zaševelil po chvíli Potter.
"Já bych se měl omlouvat, neměl jsem se ptát," Draco na okamžik zavřel oči, snaže se tak zamaskovat pocity, které vyplouvaly na povrch.

V pokoji opět nastalo tíživé ticho.

"Jak tady můžeme být dlouho?" zeptal se Draco, i když ho to ve skutečnosti až tak nezajímalo.
"Nevím."
"Nevíš?" Malfoy se s tichým zasyknutím přetočil na bok, aby na druhého chlapce lépe viděl.
"Totiž, včera se k tomu nijak nevyjádřili. Nebyli ale moc nadšení z toho, že tady jsme, tak nevím..."
"Aha... A když nás vyhodí, tak půjdeme kam?"
"No..."
"Nevíš," doplnil ho Draco.
"Myslel jsem, že pak něco vymyslíme, až ti bude líp a tak..."
"Ach jo, tak jo. Znáš nějaký místo, kam by se dalo jít a kde by nás nikdo nenašel?" povzdechl si plavovlasý aristokrat.
"Ne... Teda kromě tohohle a pak možná Bradavice, ale tak tam by o nás věděli..."
"Hmmm..."
"Možná Chroptící chýše..?"
"Zapomeň, nehodlám strávit zbytek prázdniny v takovej barabizně a z čeho bys tam jako chtěl žít?"
"No... Tak nevím. Možná by šel návrat na Grimmauldovo náměstí-"
"Pokud vím, tak si říkal, že tam bude Snape," povzdechl si Draco.
"Nevím, Draco, vážně nevím, kam jinam jít," zoufal si Potter.
"Hmmm..." Draco pomalu usínal. Byl ještě stále unavený a tenhle rozhovor jej neuvěřitelně vysiloval, stejně jako přemýšlení nad tím, co bude, až je Dursleyovi vyhodí.

***

Pozdní odpoledne.

Harry seděl u Dracovi postele. Sledoval spícího chlapce.

Dříve toho dne sešel dolů, zeptat se tety jak dlouho zde mohou zůstat. Strýc Vernon naštěstí odjel do práce a Dudley byl kdesi venku s partou svých kumpánů. Ještě nevěděl o tom, že jeho bratranec je zpět v domě.
Petúnie mu dala nějaké jídlo, což se sám divil, kde se to v ní zvalo, a vyponklovala jej zpět do patra. Takže se nedozvěděl, jak dlouho je zde budou trpět, ale snad, než bude Dracovi lépe.

Sledoval plavovlasého mladíka. Stále nemohl uvěřit tomu, co se za těch pár dnů stalo. Vždyť ještě před prázdninama věřil tomu, že Draco je stejný jako jeho otec a teď... Teď by pro něj obětoval cokoliv...

***

"Tak kde jsou?!" Snape naštvaně přecházel po kuchyni na Grimmauldově náměstí dvanáct. U stolu seděl nejistý Remus Lupin. Nechápal co se děje.

Nějakou dobu poté, co Harry odešel, sem přilít Severus. Nejdřív prohledal celý dům a když se ho Remus ptal, tak mu stroze odvětil, že hledá Potter.
Až později, když v domě nikoho kromě Lupina nenašel, byl nucen mu aspoň něco říct.
Teda, neřekl mu vcelku nic. Pouze, že Harry zachránil Draca a že je musí najít dřív, než je najde Pán zla s Luciusem Malfoyem.

Ale jak mu měl Remus pomoci, když netušil, kde Harry je? Doufal, že jakmile se mu podaří mladého Malfoye dostat ze spárů jeho otce, tak se vrátí sem, do Siriusova, teď už Harryho, domu. Ale nepřišli.

A Snape tu teď šílí a snaží se z něj vytáhnout, kde jsou, přitom on to neví. Řekl by mu to, sice mu Harry jasně řekl, aby nikomu nic neříkal, ale Snape už o tom přece věděl. Mohl by jim pomoci. Tak proč se Harry neozval.

"Nevím..."
"Lupine! Potter ti řekl, kam šli, tak kde jsou?!"
"Možná..."
"Možná, kde?!"
"Nevím, možná v Bradavicích," zkusil to vlkodlak.
"Tam nejsou!"
"Ne..?"
"NE! Už jsem je tam hledal a nejsou tam," zavrčel Snape.
"Tak je nech, vždyť oni se někde objeví."
"Lupine, copak to nechápeš, musíme je najít dřív, než Pán zla!"

Snape byl neskutečně vytočen. Tušil, že ten vlkodlak něco ví a pokud to není místo, kde by mohli být, tak je to něco jinýho. A on to musel zjistit! Nemohl se vrátit a říct Mistrovi, že nic nezjistil! Nemohl stejně jako ti ostatní smrtijedi přijít s prázdnou...



Pozn.: Vím, zase jsem vás očidila o tu scénku, ale vážně to jinak nešlo...
Poslední komentáře
23.12.2007 08:48:08: Jo,to je fakt, byla to pořádná fuška a přitom to bylo tak jasné. Já z toho nemohla usnout. smiley...
21.12.2007 17:37:15: Falkira: Ano, poté co si zkusila všechno okolo... A ne, nevadí, že si na to přišla... smiley Všem m...
21.12.2007 16:38:43: Ach jo. Já furt doufám, že ten Sevie není takový parchant jak vypadá. Jo tu Zobí ulivi jsem nakone t...
19.12.2007 17:43:34: Ani nevíš, jakou mám vždycky radost, když zjistím, že tu přibyla nová kapitola. smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.