Poison of love HP/DM

15.kapitola - Na stopě

A je to tady, umíte si vůbec představit, jak mě tahle kapitola natrápila? Stále a stále jsem jí oddalovala. I teď jsem jí psala na poslední chvíli. Prostě se mi do té scény nechtělo a přitom jí mám už nějaký ten pátek v hlavě a stále ne a ne jí dát do psané formy... Tahle povídka je opravdu jed, ale rozhodně ne lásky, dokonce ani ta whisky to není. Tohle je nějaký utrejch, který neví co se sluší a patří... Tak jo, scénu tady máte a ne, že mě roznesete na kopytech... ;o)
Varování: od 18-ti let
Upozornění: lehce brutální, možná se objeví i krev! ;o)
Přenádherné Vánoce a z Harryho a Draca si příklad neberte. Vás by přitom příbuzní načapat neměli... XD
Draco seděl na posteli. S mírným úsměvem si prohlížel čenovlasého mladíka, který seděl na židli a s hlavou složenou na polštáři spal. Dnes měl mladý Malfoy o poznání lepší náladu, než včera. Přece jen, už je skoro nic nebolelo a dokonce vymyslel i reálné řešení jejich problému...

Černovlasý mladík se na nepohodlně zavrtěl. Otevřel oči. Pár vteřin mu trvalo, než si uvědomil kde a s kým je.

"Draco?" zaostřil na druhého chlapce.
"Ano.."
"Nespíš," konstatování.
"Já vím..." úsměv.

Potter se posadil a tázavě se na Draca zahleděl.

"Jak ti je?"
"Dobře."
"Vážně? Vždyť včera..."
"Včera bylo včera. Je mi dobře," lehce odsekl Malfoy.
"Promiň, nechtěl jsem tě naštvat," rychlá omluva.
"Nenaštval, jen... Měl by sis zvyknout, že když ti někdo řekne, že je mu dobře, tak je mu dobře."
"Fajn."
"Fajn..."

"Jsi krásný, když se zlobíš."
"Ale já se nezlobím, já jen..."

Harry se zvedl z židle, klesl si na postel a něžně políbil mračícího se plavovlasého aristokrata.

"Nezlobím se, ano..?" zaševelil Draco, když se Potter lehce oddálil a s mírným úsměvem na něj hleděl.
"Já vím," další polibek.

"Můj kouzelný princ..."
"Pottere, neříkej mi tak," tiché zavrčení.
Harry sykl, když jej Draco rozverně kousl do ušního lalůčku.

"Chci tě..."
"Co ti brání," sebevědomý úsměv.

***

Harry zaplňoval polibky Dracův obnažený hrudník. Prsty jemně přejížděl před mladíkovi, některé ještě čerstvé, jizvy.

Plavovlasý aristokrat vzrušeně vydechl, když Harryho ruka zablodila do jeho klína. Potter se vrátil s polibky na mladíkovi naběhlé rty.

Harry Draca něžně otočil na břicho, mumlal při tom slova, ze kterých Draco jen sem tam pochytil kousky. "Krásný..." "Kouzelný..." "Rozkošný..."

Prstem zabloudil k Dracově análnímu otvoru. Malfoy zalapal po dechu, když se do něj prst vnořil. Harry přidal další prst. Jemně začal masírovat Dracův otvor zevnitř. Sem tam, jakoby náhodou zavadil o mladíkovu prostatu. Vzrušený Draco se snažil přirážet proti Potterovo prstům.
'Vyvolený' se jen zachichotal a prsty vytáhl. Draco nespokojeně zamručel.

Harry někde ve změti oblečení našel hůlku. Zamumlal příslušné kouzlo. Draco se spoklojeně ušklíbl, když cítil jak se mu po análním otvoru rozprostřela chladivá mazlavá hmota.

Potter nastavil svůj erekcí naběhlý penis na Dracův otvor. Jemně přirazil.

Několik vteřin setrvali. Harry dával Dracovi čas, aby si zvykl na jeho přítomnost v sobě.

V mírném rytmu se začali sehraně pohybovat.

Náhle kdosi rozrazil dveře. Chvíli trvalo, než si mladíci uvědomili, že už v pokoji nejsou sami. Další chvíli trvalo, než si uvědomili, kdo stojí mezi dveřmi a zírá na ně. Draco ze sebe schodil Pottera a urychleně přes oba přetáhl deku...

***

"VYPADNĚTE Z MÉHO DOMU! HNED!" Vernon zuřil. Jak si mohli dovolit... V jeho domě... To nepřicházelo v úvahu! Takhle ho pošpinit! Znectít! Znemravnit! Jak mohli! Jakoby nestačilo, že jej špiní svojí přítomností zde, oni si ještě dovolí něco takového tady provozovat! Nevídané!

Draco se lehce nejistě zadíval na Harryho, na rtech mu i přes to všechno pokrával mírný úsměv.
Potter zíral na svého strýce. Ve tváři byl stejně rudý jako on, avšak s tím rozdílem, že on byl rudý z hanby, nikoliv ze vzteku, jako Vernon.

"Vysvětlím ti to..."
"VYPADNĚTE!"
"Ale my..."
"VEN!"
"Fajn!" odsekl Potter.
"Mohli bychom se aspoň obléci. Nebo máme odejít takhle?" ušklíbl se černovlasý mladík, poukazuje na to, že je jak on, tak Draco v rouše Adamově.

Odpovědí mu bylo jen vzteklé prásknutí dveří.

Draco se rozesmál.
Potter na něj jen nechápavě hleděl. Netušil, čemu se směje, ale teď k tomu nebyla zrovna nejlepší příležitost...

"Radši se obleč, on je schopný nás vyhodit takhle," pozvdechl si.
"Tak to neber tak tragicky, no tak tě viděl no, to je toho," smál se dál Draco.
"Draco, obleč se prosím, ano? Vůbec nevím kam půjdeme, ale bude lepší, když někam odsud," další povzdech.
"Ale já vím..." prohodil mei oblíkáním plavovlasý mladík.
"Cože?"
"Vím kam půjdme."
"A to mi to řikáš až teď?"
"No... Nebyl čas..."
"Nebyl čas..." s neuvěřením opakoval Potter.

"A kam?"
"Uvidíš," pousmál se.

Potter rychle sbalil prá věcí, které by mohli potřebovat a s Dracem v závěsu se vydal pryč z domu.

***

Smrtijedi se přemístili do Zobí ulice.

Lucius Malfoy stále v čele hordy přisluhovačů Pána zla. Byli právě před domem číslo čtyři. Před domem kam je poslal Severus Snape.
Ano, Lucius věděl, co je to za dům. Byl to dům Potterovo mudlovských příbuzných. Aristokrat netušil, proč se Potter s Dracem ukryli zrovna tady. Netušil, jak se mohla jeho výchova tak moc zvrtnout, že se teď Draco paktoval s mudlama. To přece nebylo možný. Víc, než kdy předtím, tak právě tímto, Draco pošpinil čest rodiny! Taková ostuta... Holt v každém rodě se najde nějaká ta černá ovce, která zbloudí na scestí a odvrátí se od Pána zla...

Lucius mávl rukou, dal pokyn smrtijedům k útoku. Sám s hůlkou připravenou k boji vyšel k domu. Mistr s nima nešel. Proč by si měl špinit ruce, když mu oběti stejně přivedou.

Smrtijedi vtrhli do domu. Předem rozděleni na malé skupiny se jali prohledávat jednotlivé pokoje.

Malfoy se svojí skupinou zvolna došel do obývacího pokoje, kde zrovna ničím nerušeni sledovali televizi Dursleyovi.

Šklebící se smrtijedi zůstali stát za Luciusem, který vešel do místosti. Postavil se za záda nic netušících mudlů. Vycházkovou holí několikrát zaklepal na stolek opodál.
Zprvu si nikdo z Dursleyových neuvědomil, že je zde zvuk, který sem normálně nepatří.

Petúnie se náhle otočila. Skoprněla. Vernon s Dudleym si toho všimli, i oni se nejistě otočili.
Dřív, než se kdokoliv jiný zmohl na slovo, dala se do hysterického jekotu. Vernon zíral na černě zahalené postavi. Bílé smrtijedí masky mu naháněly husí kůži a hůlky, které mířily jemu a jeho rodině na sdrce mu odvahy rozhodně nedodaly.

"Kde je Potter?" zavrčel Malfoy.
"Žádný Potter tady není!" Vernon našel poslední zbytky odvahy.
"Lháři! Crucio!" Durleyovo tělo se prohlo pod prudkou bolest, jenž mu pulzovala v těle.

"Kde je Potter?" Lucius se, s navenek klidnou tváří, obrátil na Petúnii, hůlkou stále míře na jejího manžela.
"Ne-nevím..."
"KDE JE POTTER?!"
"J-já nevím."
"Jak myslíš. Avada kedavra!" zelený paprsek zasáhl tělo jejího manžela. Vernonovy překvapením rozšiřené oči pohasly.
"NE!" vřískot.

Dudley stál opodál. Vystrašeně zíral na děsivě vypadající kouzelníky. Neodvažoval se ani pohnout, nechtěl na sebe zbytečně upoutávat pozornost. Sledoval svojí matku jak melodramaticky objímá mrtvé tělo svého muže a necítil nic. Žádnou bolest nad zrtátou, prostě nic.
Pak náhle jeho mysl naplnil strach. Čirá hrůza! To v okamžiku, kdy na něj zamířila hůlka Luciuse Malfoye.

"Ptám se tě naposledy, kde je Potter?"

Paní Durlseyová zděšeně zalapala po dechu. Stále klečela u Vernonova těla. Očima těkala mezi Luciusovou hůlkou a svým synem.

"Nevím, odešli dnes ráno. Odešli a nevím kam šli. Oni prostě odešli. My-Vernon si nepřál aby tady zůstávali, ne potom, co se stalo, nepřál si to a oni odešli," drmolila Petúnie.
"Kam šli?!"
"Nevím, já nevím. Ten druhý chlapec říkal něco o nějakým nezodpovědným prašivým vlkodlakovi, ale já nevím. Nevím kam šli..." rozvzlykala se.
"Lžeš," konstatování.

"Sectusempra," Lucius vyšle kouzlo.
"Ne! Prosím ne! Dost! Přestaňte!" Petúnie vříská a snaží se dostat k synovi, který leží na zemi v kaluži krve, své vlastní krve. Bublavě chropní, z úst mu vytéká další a další krev.
"Kde jsou?!"
"Nevím. Prosím, ušetřete ho, je to ještě dítě!"

"Avada kedavra!"

"Ne... Ne... Ne... Dudley... Ne... Dudlánku..." zoufalé prosby se mísí s neutuchajícími vzlyky.
"Měla si být rozumnější," ušklíbl se Lucius.

"Řekni Potterovi, že si ho najdu a zabiju. Ale předtím se bude dívat na to, jak Dracovi vyrvu z těla srdce a donutím jej, aby ho pozřel. Potter se bude dívat jak vlkodlaci požírají Dracova střeva, bude slyšet jeho řev!" zhnuseně si odplivl před mudlu.

Smrtijedi odcházejí. Na odchodu ještě zapalují dům.

Plameny plápolají, pomalu pohlcují vše, co jim stojí v cestě. Petúnie Dursleyová si jich nevšímá. Sedí v obývacím pokoji. Sedí u syna svého jediného syna a zoufale pláče. Kousek dál od ní leží mrtvé tělo jejího manžela.
Vzlyky nešťastné ženy přehlušuje praskot šířícího se ohně. Postupuje dál. Netrvá dlouho a olizují i ženu v pokoji. Zprvu si jich nevšímá. Až později se domem doznese křik plný bolesti a zoufalství...



Pozn.: Tak jsem tak přemýšlela, pamatujete si ještě kolik jsem říkala, že bude mít Poison kapitol? Já myslím, že dvacet, ne? Tak to už nám jich zbývá jenom pět... Krásná to představa... ;o)
Jinak, protože je mi jasné, že někteří všetečkové se budou ptát, tak Petúnie přežije a to jak a proč se dozvíte příště. Už se mi to nechtělo psát do této kapitoly, hlavně proto, protože si o tom musím pár věcí zjistit...
Poslední komentáře
01.02.2008 15:56:48: Jin: No možná to bude víc jak pět, zatím se mi děj trošku zamotává, tak uvidím... Ale zatím pššš... ...
01.02.2008 15:49:08: Ok, prečítané mám všetky kapče PoL, ktoré tu zatiaľ sú. To, ako Vernon načapal Harryho a Draca...ted...
14.01.2008 00:25:20: Tohle je kouzelný... Ty se mnou děláš strašný věci, víš !!!!! Já chci pokřáčko.. moc chci... strašně...
30.12.2007 01:14:33: Moooc pekné!!!smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.