Poison of love HP/DM

16.kapitola - Svědomí

Jej, tak další kapitola tu, musím se přiznat, že sem na tuhle povídku nějak zapomněla, teda ne snad na to, co tam má být, ale na to, že jí píšu a že už dlouho nebyla další kapitola, stále mám totiž v hlavě Severuse a Luciuska a prostě Draco nějak vymizel... ;o)
Dáme si zase oddech od sexu, co vy na to? Jenom na chvilku... Komentujte, nebo budu opravdu ošklivá a zase zavedu limit... ;o)
Stáli před Gringottovou bankou.

"Co tady chceš dělat, myslel jsem, že se někde schováme a ne, že půjdeme nakupovat?" Potter až tady dostihl Draca a teď zamračeně hleděl na sněhobílou budovu před nimi.
"No samozřejmě, ale na to potřebujeme peníze."
"Peníze... No nějak mám, ale můj trezor teď nepochybně hlídá Řád."
"Pottere, myslíš si snad, že nemám žádné peníze?" nevěřícně se na něj otočil.
"No, myslel jsem, že ti je zabavil."
"Můj otec je sice bastard, Pottere, ale peníze mi opravdu nevzal."
"Jak to můžeš vědět?"
"Mám k nim přístup jenom já," prosté konstatovní.

Harry na něj nejistě zíral. Nebyl si jist, zda si Draco uvědomuje, že jeho trezor můžou hlídat stejně tak jako ten jeho.

"Tak jdeme?"
"Myslím, že počkám tady."
"Pottere, snad se nebojíš."
"Zůstanu tady pro jistotu," zavrčení.
"Tak to potom ano," Draco s tichým smíchem vstoupil do banky.

Harry stál nenápadně opodál. Čekal, až se Draco vrátí. Jen doufal, že cestou neměl nějaké problémy.
Stále ještě netušil, kam pak mají zamířeno, ale nepochyboval o tom, že se to brzo dozví.

Plavovlasý kouzelník vyšel z banky. Rozhlédl se kolem a se samolibým výrazem zamířil k Potterovi.

"Jdeme?"
"Ale kam..?"
"No přece do mudlovského Londýna," usmíval se Draco.
"Proč tam? Vždyť tam nic neznáš, tak jak..."
"Pronajmeme si tam byt."
"Cože?" Harry byl čím dál tím překvapenější.
"Moje matka si tam občas pronajímala byt, když potřebovala z toho všeho vypadnout, nebo když chtěla být s někým, kdo se mému otci ani v nejmenším
nepodobal."
"Jsi si jist, že nás tam tvůj otec ani smrtijedi nenajdou?"
"Samozřejmě, otce by ani v nejmenším nenapadlo, že se budeme skrývat zrovna tam."
"Ale musel přece vědět, kam tvoje matka chodí..." namítal Potter.
"Nemusel nic. Je to v části Londýna, kam by nikdy nevkročil. Nejsou to zrovna přepychové byty, Pottere."

***

Již týden žili v mudlovském bytě v poněkud zaplivaném činžovním domě.
Harry netušil, jak je možné, že Draco o něčem takovém věděl. Vlastně ani nevěděl, jak Draco udělal, že jim byt pronajali. Vždyť v mudlovském světě ještě dospělí nebyli. Nevíc pochyboval, že má Draco nějaké zkušenosti s jednáním s mudlama. No jak se zdálo, tak ano. Byt jim bez problémů pronajali.

Někdo zabouchal na dveře.
Chlapci uvnitř strnuli. Mohl někdo vědět, že jsou tady? Mohl je někdo najít? Ale kdo a jak?
Myšlenky se jim honily hlavou.
Lehce vystrašeně na sebe pohlédli. Netušili, kdo je za dveřmi. Třeba se jen zbytečně stresovali a byl to jen nějaký zbloudilý mudla. Ale co když ne, co když to byl někdo, kdo je hledal.
V tu chvíli je ani nenapadlo, že smrtijedi by už dávno vyrazili dveře.

"Otevřete, víme, že jste tam," ozval se zpoza dveří zvučný hlas.

Potter si povzdychl, věděl kdo to je a ani v nejmenším tím nebyl nadšen.
Dřív, než jej stačil Draco zadržet, došel ke dveřím a otevřel je.
Tváří v tvář stanul Lupinovi.

"Co tady sakra chceš?" vyjel na vlkodlaka.
"Hledali jsme vás," Lupin se vecpal do pokoje. Harry vykoukl na chodbu, rozhédl se kolem, zjistil, že nikdo jiný opravdu nepřišel a zavřel dveře.

"Jak jsi nás našel?"
Lupin otázku zcela odignoroval.

Harry se otočil do pokoje. Draco nervózně seděl na pohovce, Lupin přecházel po místnosti.

"Tak, proč jsi přišel?"
"Všichni vás hledají. Řád, Voldemort, smrtijedi, prostě všichni. Měli byste se vrátit," Remus se zastavil a vyčkávavě hleděl na Pottera.
"Ne! Už nevíš proč jsme odešli? Dovolil jsi jim, aby odvedli Draca!" Harry zastnul ruce v pěst, musel se hodně ovládat, aby se na vlkodlaka nevrhl.
"Harry, situace se změnila. Pana Malfoye," kývl směrem k Dracovi. "Už nikdo nebude chtít odvést k jeho otci."
"Jak to?" opatrný dotaz.
"Když jste byli pryč... Stalo se pár věcí, které ministerstvo ujistili, že Lucius Malfoy je opravdu na straně zla."
"To přece věděli i před tím."
"Ano, ale teď se věci pohnuly dál. Draco Malfoy je dospělý svéprávný kouzelník a jako takového jej ministerstvo bere."

"Proč jsi tady?"
"Lepší já, než smrtijedi."
"To ano, ale proč jsi přišel, jenom proto, abys nám řekl, že nad Dracem nemá Malfoy žádnou moc, nebo proč?" nechápal Potter.
"Chci, abys šel semnou."
"Kam?"
"Aby ses se mnou vrátil na Grimmauldovo náměstí."
"Bez Draca nikam nejdu," zavrčení.
"To samozřejmě očekávám."

"Já ale nikam nejdu," poprvé za celou dobu se ozval plavovlasý hoch.
"Ale Draco..."
"Ne! Je tam Snape. Nevrátím se někam, kde je..." vyděšený pohled.
"Severus není smrtijed."
"Jak mu stále můžete věřit?" zoufale.
"Severus je špeh a děláš všechno proto, aby nebyl odhalen," trval si na svém Lupin.
"Remusi, tomu přece nevěříš, nebo ano?" pohlédl na staršího kouzelníka Potter.
"Harry, vraťte se na ústředí Řádu, nic vám tam nehrozí. Věříš mi přece, nebo ne?"
"Tobě ano, ale Snapeovi ne!"

"Harry, je to ještě něco, co bys měl vědět."
"Co?"
"Tvoji příbuzní..."
"Co je s nima?" lehká panika v hlase.
"Poté, co jste od nich odešli je navštívili smrtijedi."
"Co... A jsou-jsou v pořádku?"
"Harry... Tvůj bratranec a strýc jsou mrtví."

Potter se svezl na pohovku vedle Draca.

"A..?" nedokázal se zeptat.
"Tvoje teta to přežila, ale nevíme na jak dlouho. Má rozsáhlá zranění. Umírá, Harry."

Černovlasý chlapec na něj nešťastně hleděl.

"A proč jste mu to přišel říct? Aby se trápil, že tam nebyl?" nenávistně zavrčel Draco.
"To ne. Jeho teta s ním ještě neposledy chce mluvit. Brzo zemře, Harry. Měl bys za ní jít. Je to tvoje poslední žijící příbuzná."

Potter stále hleděl před sebe. Pak téměř nepostřehnutelně přikývl.

"Harry, nemusíš tam jít. Co když je to past. Takhle tě můžou dostat," zoufale se na Harryho otočil Draco, který doteď propaloval pohledem Lupina.
"Je to moje chyba, že se jim to stalo. Je moje povinnost tam jít."
"Ne, Harry. To neříkej. Nic jí nedlužíš!"
"Ale ano..."

Potter se zvedl a zamířil ke dveřím.

"Tak jdeme?"
"Nic si sebou nebereš?" podivil se Lupin a rozhlédl se kolem.
"Nic nemáme," zavrčel Draco a také se zvedl.

***

Procházeli mudloským Londýnem. Nemohli se přemístit. Mudlové byli všude a oni na sebe nechtěli zbytečně upoutávat pozornost.

Draco celou cestu šel pár kroků za Potterem a Lupinem, kteří spolu sem tam prohodili pár vět. Celou dobu a nenávistně mračil na vlkodlakova záda.

Netušil, proč je musel vyrušit a upřímně pochyboval, že to bylo jenom kvůli Harryho tetě. Proklínal smrtijedy za jejich mizerně odvedenou práci. Proč jí jen nemohli zabít spolu s její rodinou? Proč jenom dopustili, aby zrovna ona přežila. Pochyboval, že by Harry šel, kdyby přežil jeho strýc, nebo bratranec. Ano, možná by šel, kdyby přežil Dudley, mohl by mít pocit, že i jemu něco dluží. Ale Vernonovi, to těžko.
Tak proč jen smrtijedi museli nechat žít zrovna jí?

Zamračeně šel za dvojicí kouzelníků. Občas se rozhédl kolem, zda je někdo nesleduje. Stále se mu na Lupinově příchodu něco nezdálo.
Jak je mohl najít? Proč jim na nechtěl odpovídat na žádnou z jejich otázek? Zametli za sebou stopy, toho si byl Draco jist, tak jak je jenom zrovna Lupin mohl najít?
Netušil...

Ani nevěděl jak, ale došli k budově v jejímž nitru se skrývala kouzelnická nemocnice.

"Ona leží u Munga?" podivil se plavovlasý mladík.
"Ano, nemohli jsme jí nechat odvést do mudlovské nemocnice. Neměli bychom k ní přístup a nemohli bychom se dozvědět, co přesně se v jejím domě stalo."
Draco se na Lupina nedůvěřivě podíval, o tom co právě řekl upřímně pochyboval. Ale co, teď se tím nebude zabývat. Zvlášť, když to vypadalo, že Harry mu věří. I když ten by momentálně asi věřil každému.

Prošli rádoby skleněnou výlohou. Vlkodlak se nezastavil a hned zamířil k výtahům, které byly opodál. Potter s malým zaváháním vyrazil za ním. Draco cosi naštvaněš zamumlal, byl však nucený jít za dvojicí.

V tichosti dojeli do patra. Draco se ani nestačil rozkoukat, aby zjistil na jakém poschodí se nacházejí a Lupin již vyrazil chodbou napravo dál.

Po pár minutách stáli před dveřmi do pokoje. Draco pohlédl na Harryho po levé straně. Nepatrně se klepal.

"Necháme tě s ní osamotě," promluvil Lupin a pohlédl s Harryho na Malfoye, dávaje mu tak najevo, že i kdyby protestoval, tak jeho dovnitř nepustí.
"Hmmm," Harry zvedl ruku ke klice, pak jí však nechal poklesnout.
Remus nespokojeně zamlaskal. Otevřel dveře do pokoje a Pottera postrčil dál. Dveře za ním opět zavřel.



Pozn.: Ano, je to možná kratší, ale je to jenom proto, protože rozhovor s Petúnií si chci nechat na další kapitolu, aby to řádně vyznělo... ;o)
Poslední komentáře
27.03.2008 13:28:40: KONECNE som sa dostala k tomu, aby som si precitala nejaku poviedku! Je zaujimave, ze prave v robote...
10.03.2008 12:47:46: super...tak jsem konečně přelouskala všechny kapitoly...je to vážně krásná povídka smiley jinka tahle ...
25.02.2008 20:01:11: jsem zvědavá jak to dopadne, podle mě by to mohla být past aby mu vzali draca... no uvidí se co napí...
22.02.2008 11:13:02: Tak po dlouhé době jsem si udělala čas a vrhla se na všechny tvé kapitoly co jsem ještě nečetla....t...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.