Poison of love HP/DM

17.kapitola - Nepřítel se vlastních řadách

Hmm, mám opakovat, že mně docela mrzí ten počet komentářů? Ale u této povídky zase tolik ne... XD
Jinak s dalšíma kapitolama mně vždycky musíte trochu popostrčit, jinak jsem neschopná psát k něčemu, co už delší dobu nebylo, tak naléhejte, naléhejte, třeba vás bude vyslyšeno.
Nemluvila jsem náhodou u minulé kapitoly o limitech..? ;o)
A dáme si nějaký to Upozornění: od 12-ti let
No a nesmí chybět Varování: násilí, krev (asi)
Draco stál opřený o zeď, haštvaně hleděl před sebe, občas střelil pohledem po Lupinovi. Stále mu nevěřil. Navíc se mu nelíbila představa toho, že je uvnitř Harry sám. Mohla to být past! Nad tím, ale Nebelvír neuvažoval, příliš jej zaměstnávaly myšlenky na tetu. To Draca znepokojovalo. Vždyť Dursleyovi Harryho neměli rádi, tak proč se k nim on nechoval stejně? Proč sem musel jít? Jenom proto, aby se ujistil, že je to opravdu jeho vina?
Draco věděl, že za to Harry nemohl. Určitě to věděl i Potter. Mladý Malfoy v to aspoň doufal. Doufal, že si nenechá svojí tetou namluvit, že to on je zodpovědný za to, co se stalo její rodině.
I když... Třeba si s ním opravdu chtěla jen promluvit, kdo ví...

Draco se opět rychle ohlédl na Lupina. Ten nyní stál opodál, četl si vývěsky na nástěnce, která zde visela. Tvářil se, jakoby se ho tahle situace pranic netýkala.

"Jdu si pro kávu, chceš něco?" otočil se vlkodlak náhle na plavovlasého mladíka.
"Ne," zavrčení.
"Jak myslíš." Lupin přešel přes chodbu k výtahu v jehož útrobách vzápětí zmizel.

Draco si povzdechl. Měl nutkání nakouknout do pokoje, zjistit, co se uvnitř děje. Ale překonal se. Přeci jen, pokud se mýlil a Harryho teta s ním opravdu chtěla jen naposledy mluvit, tak by nebylo vhodné, aby je v takovou chvíli vyrušoval. A pokud ne... Nebelvír to bude muset zvládnout.

***

Harry pomalu procházel pokojem. Upřeně hleděl před sebe, nechtěl vidět ostatní pacienty. Jen koutkem oka záhlédl několik lidí, kteří byli celí v obvazech. Někteří spali, jiný svých bolestným sténáním naplňovali pustý prostor kolem svých postelí.

Potter šel dál. Došel až k poslední posteli. Stála poněkud stranou od ostatních. Harry netušil, zda je to proto, že je ho teta je mudla. Nebo snad proto, aby jí v jejím umírání nerušili ostatní pacienti, nebo snad ona je..? Vlastně se podobnýma myšlenkama ani neměl čas podrobněji zabývat.
Tiše si povzdechl, donutil se podívat na postel, na ženu, jenž tam ležela.

Roztřásl se, když jí spatřil. Jí... To, co z ní zbylo.

Petúnie ležela na bíle sterilní nemocniční posteli. Na ní spočívala lehká deka, která byla ještě nadnášena kouzlem, aby se rozbolavělého těla nedotýkala a nezpůsobovala ještě větší muka. Ruce, které spočívaly podél těla a kromě hlavy a krku, to byla jediná část těla, která byla vidět, měla obmotané gázami a obklady napuštěnými hojivými a bolest omezujícími lektvary a mastmi.
Harry jí pohlédl do obličeje. Celou pravou stranu měla zakrytou obvazem. To, co zbylo z levé poloviny obličeje bylo víc, než děsivé. Potter si ani nechtěl domýšlet, jak vypadá pravá část. Vlastně nechtěl vědět nic.
Nechtěl vědět, čím si jeho příbuzní prošli. Nechtěl znát bolest, kterou jeho teta pociťuje. Nechtěl... Chtěl se vrátit zpět do bytu, k Dracovi a na tohle zapomenout.

Stál, čekal. Netušil, co má dělat. Nechtěl tetu budit, ale nemohl ani odejít, dokud si s ní nepromluví, dokud se neomluví, dokud... Dokud nebude mít něco, co by jeho výčitky zmenšilo.

"Ha...ry" zachrčela náhle Petúnie.

***

Potter vyklopýtal ze dveří.
Proč mu to řekla? Vždyť on to věděl. Věděl, že je vinen, věděl to, tak proč..?

Zoufale se rozhlédl kolem, hledatl Draca.
Chtěl jít pryč. Daleko odsud. Pryč od jediné, dosud ještě žijící, příbuzné, která jej tak moc nenáviděla... Nedivil se jí, ale přec... Doufal, že by mu mohla odpustit.

"Draco..?"
Nikde plavovlasého chlapce neviděl. Kde mohl být..?
"Remusi..?"
Zamířil k výtahům. Pomalu se vzpamatovával ze setkání s tetou. Věděl, že to od něj nebylo moc pěkné, ale doufal, že už se s ní neuvidí...

V momentě, kdy došel k výtahu, se jeho dveře otevřely.

Stačil zaregistrovat postavu s hůlkou v ruce. Uslyšel vyřknutí kouzla, ale už nemohl nic dělat. Příliš zaváhal.
V bezvědomí se zhroutil k zemi.

***

"To je dost, že ses uráčil probudit," zavrčel smrtijed a kopl do břicha chlapce, který se pomalu probouzel z bezvědomí.
"Nech ho, Mistr si nepřeje, aby se mu něco vážnejšího stalo, než sem dorazí," zasáhl druhý smrtijed, když se první z nich chystal mladíka opět nakopnout.
"Trocha zábavy snad neuškodí?"
Smrtijed cosi zavrčel. Mladík, který se ještě pořádně neprobral, navíc se jeho mysl zatím více upínala k bolesti v břiše, než k osobám kolem, jim pomalu přestával rozumět... Propadal se do tmy.

Když se znovu probudil, nikdo tak nebyl.
Donutil mysl, aby se zcela probrala. Otevřel oči a rozhlédl se kolem.

Byl v jakési kobce s kamennými zdmi, nepochybně sklepení. Povzdychl si, nechápal, proč vždycky musí skončit ve sklepení.
Malým zamřížovaným okénkem na straně do místnosti vnikalo pár paprsků světla.

Mladík se zvedl a došel k oknu. Chytl se za mříže a vytáhl se nahoru. Vykoukl ven. Netušil, kde je. Venku nebylo nic vidět. Snad jen les v dálce.
Slyšel hlasy, jenž se venku bavily, avšak nerozumněl slovů. Spustil se na zem. Bylo mu jasné, že sám se odsud nedostane.
Ale kdo by mu mohl pomoci? Kde je druhý mladík a co Lupin..?

Harry si zuoufale sedl na zem.
Bál se o Draca. Co, když je také zavřený v podobní cele. Co když je zavřený v horší...
Ještě měl v živé paměti, co se stalo, když plavovlasého mladíka někdo naposledy věznil. Nepochyboval, že nyní by to bylo horší, daleko horší.
Luciusův vztek na jediného syna jistě neopadl. Harry nepochyboval o tom, že se ještě rozrostl. Zvláště, pokud si Voldemort přál mít mladého Malfoye a jeho otec jej nebyl schopný najít. Jistě si to nepěkně odpykal. Potterovi ho nebylo ani v nejmenším líto. Lucius si všechny své tresty zasloužil, ovšem bylo mu jasné, že o to víc Draco trpí...
Jen ta představa jej nesnesitelně ničila.

Jak vlastně smrtijedi zjistili, kde je? Jak je mohli dostat?
Byl to snad Remus... Ne, tomu nemohl uvěřit. Remus by jej nikdy nezradil. Nebyl by toho schopný. Nebo snad ano?
Harry nevěděl. Netušil, čemu má věřit. Vždyť to byl právě Remus, kdo je dovedl do nemocnice, kde na něj pak smrtiejdi zaútočili, tak přeci... NE! Remus ne, to by neudělal....
Ale co by mu bránilo..?
Imperio! Určitě byl pod kletbou. Musel být, jak si to jinad vysvětlit.
Snape, ano, určitě na něj kletbu uvrhl Snape. Ten prokletý bastard...

Potter naštvaně praštil pěstí do zdi.
Měl Snape zabít, když měl příležitost. Neměl Řádu dovolit, aby mu věřili, vždyť to bylo tak jasné. Snape byl zrádce, vždycky... Jak se všichni mýlili. A teď na to oni doplatí a později jistě další... Remus, Draco, on...
Snape!
Nenáviděl ho, to on za to mohl.

Další představy mučeného Draca mu zaplavily mysl.
Ne. Nesměl si dovolit nad tím přemýšlet. Nemohl mu pomoci. Ne, dokud nějak nepomůže sobě. Ale jak..?

***
Dveře se otevřely.
Černovlasý mladík se zvedl ze země, aby mohl čelit tomu, co přijde.

Dovnitř vešlo několik smrtijedů. Bez Pána zla.
To Harryho poněkud udivilo. Myslel si, že jej Voldemort nenechá čekat a dá mu okusit něco ze své pohostinnosti. Očividně se mýlil.

"Crucio!" znenadání na něj smrtijed seslal kletbu.

Netušil, jak dlouho to trvalo.
Další várka kleteb přicházela stejně rychle, jako ta předchozí končila. Smrtijedi se očividně nudili, tak si to přišli vybít na něm.

Kouzla opět skončila. Harry ležel na břiše na zemi, ztěžka oddychoval. Čekal na další mučení, to se však nedostavilo.
Opatrně se zvedl na lokty. Z úst mu tekla krev, v chuchvalcích dopadala na kamenou zem pod ním. Tlumeně zasténal.

Někdo jej surově chytl a donutil jej postavit se.
Potter zakolísal. Nebyl schopný stát na roztřesených nohách.

"Nezajímá tě snad, kdo tě zradil," zavrčel mu smrtijed do ucha, zatímco jej držel ve stoje.
Harry pohlédl ke dveřím.

Skupina smrtijedů se rozestoupila. Dovnitř vešla postava zahalená v černém smrtijedím plášti s bílou maskou na obličeji.
Postava si posměšně odfrkla. Aristokratským gestem si sundala masku a zároveň schodila z hlavy kápi.

Harry zalapal po dechu. To ne! To nebylo možné...

Hleděl do obličeje Draca Malfoye.
Do neposkvrněného, posměšně se tvářícího obličeje chlapce, kterého milovat a který tvrdil, že miluje jeho. Tak proč..?
Vedle plavovlasého chlapce stanul starší kouzelník, tak moc mu podobný... Lucius Malfoy. Ruku na synově rameni, se stejným posměsným úšklebkem.

"Draco..." vydechl.

***

"Jak dlouho, že to působí?" zajímal se plavovlasý kouzelník, zatímco si prohlížel kouřící sklenici, ve které byl právě dodělaný lektvar.
"Hodinu," strohá odpověď.
"Skvělé, tolik času ani nebudeme potřebovat."
"Použiješ ho ty?" spíš, než ze zájmu se zeptal, aby řeč nestála.
"Ne..."
"Ne?" podivil se černovlasý muž s hákovitým nosem.
"Použiješ ho ty."
"Já? Nehodlám si hrát na tvýho syna," zavrčení.
"Jde jen o hodinu."
"Ne! Je to tvůj syn, tvůj plán, tak se podle toho zařiď sám."
"Musím tam být za sebe, jinak by ho to mohlo napadnou, takže role Draca bude na tobě, Severusi."



Pozn.: Vím, že jsem slibovala rozhovor Harry/Petúnie a veřte, že o něj nepřijdete, jen bude v trochu jiném čase... Takže v některé z dalších kapitol se určitě dozvíte o čem si povídali...
Jinak, takhle povídka měla mít tak 20 kapitol, ale napadlo mě pár další zápletek, takže bude delší, snad Vás to potěší...
A ještě by Vás mělo potěšit, že tam je tak kousek na konci, protože jsem měla v plánu to useknout hned co Harry vyřkl Dracovo jméno... ;o)
Poslední komentáře
27.03.2008 16:40:38: cuca: Dýchej, pitomé děcko... smiley Já Lupinovi taky nevěřím... Ale tak kdo ví, kdo ví... No Draco, t...
27.03.2008 14:38:34: Mania? Ja uz som ti niekedy povedala, ze ta nenavidim? Nie??? TAK TI TO HOVORIM TERAZ a budem ti to...
15.03.2008 18:03:20: cO???? to ho jako zradil Draco? ne tomu nevěřím..ne ne ne ne n ene nene ne tečka:D:D:D:D:D jinka jak...
14.03.2008 03:03:38: tak tohle bylo krutý mánie.... ostatně jako vždy:) teda takové čachty machty chudáčči.... jinak skvě...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.