Poison of love HP/DM

18.kapitola - Milovaný, sám a sám

Další kapitola nebud dříve, než u této bude minimálně 20 komentářů od různých lidí. Kapitola je přidáná pod výhružkou od cuci... ;o)
Doufám, že si kapitoly budete vážit, píšu jí i přes to, že se mi dneska nepíše moc snadno... Zjistila jsem, že by se nemělo sahat na cizí psy, i když to jsou jenom odrostlý štěňata... ;o)
Upozornění: od 15-ti let
Smrtijedi odešli. Nechali zde černovlasého mladíka, snad aby zpytoval svědomí..? Možná... Spíš však, aby na něj plně dopadla tíha vědomí, že jej zradil jeho nejbližší.

Jak mohl. Ne. Draco by to neudělal. Nemohl by mu tak dlouhou dobu lhát, nebo snad ano? Vždyť to byl Malfoy, nebolo pro něj těžké se přetvařovat. Proradný Zmijozel. Naletěl mu! Ne! Nemohl, nemohl uvěřit tomu, že to byl Draco. Jeho Draco... Třeba byl pod kletbou Imperio... Jenže, kdo jiný by je zradil. Kdo jiný by smrtijedům řekl kde budou. Ovšem... Draco to přeci nemohl vědět. Ani netušil, že je Remus najde a vezme do nemocnice. Neměl zdání, že Dursleyovi jsou mrtví, že teta Petúnie přežila a že s ním bude chtít mluvit. Pokud by zradil Draco, musel by u Munga jednat rychle... Ovšem, pokud ne Draco, tak kdo potom. Remuse..? To přeci... Kde vlastně byl? Byl snad vězněný v některé z dalších cel? Kdo ví...

Seděl v cele, hleděl na dveře, ale neviděl je. Před očima měl události posledních hodin.
Byl tak bláhoví, že naletěl. Měl vědět, že Zmijozel zůstane Zmijozelem. Že Malfoy bude navždy Malfoyem. Ale on nechtěl, nechtěl vidět pravdu. Potřeboval někoho, kdo by ho miloval, kdo by mu říkal, že ho miluje a Draco... Draco byl ideální.

Povzdechl si. Byl tak naivní.
Teď za to zaplatí a Remus s ním... Jen mizivá naděje, že se vlkodlakovi podařilo utéci, moc tomu nevěřil, smrtijedi přeci jen většinu práce odváděli dobře.

Zavřel oči. Nechtěl na to myslet, nechtěl myslet na Draca, který jej zradil. Příliš jej to zraňovalo.
Mysl se mu upnula k další nedaleké vzpomínce.

Petúnie...

Jak jen si o něm mohla myslet všechno to, co mu předhodila. A opravdu si to myslela, nebo jí jen zranění, bolest zatemnily mozek? Ne... Znal jí příliš dobře, než aby věřil tomu, že tohle, přesně to, co řekla k němu necítila.
Nenáviděla ho. Teď dřív, než kdy jindy.
Věděl, že jej bude proklínat každým dnem, každou hodinu až do té doby, dokud nezemře.
Nemusela mu to říkat. Věděl, že je zodpovědný za smrt Dudleyho a strýce Vernona. Ale co měl dělat, co? Byl už na míle daleko. Ani jej nenapadlo, že na ně zaútočí, ale měl to předpokládat, sakra, to tedy měl! Nic z toho by se nemuselo stát.
Mohli být v bezpečí, všichni. Mohl dál být s Dracem, možná by to bylo lepší, být v nevědomosti a věřit, že jej mladý Malfoy miluje, než aby nyní čelil realitě.
Remus mohl být v bezpečí ústředí Řádu. A hlavně, Dursleyovi mohli žít.
Poslední příbuzná mu umírala a on nemohl nic udělat.

Zmožen vším, co na něj nyní padalo usínal...

***

Stál u bílé postele. Na ženu, která na ní ležela, se skoro ani nepodíval. Nemohl.

"Ha...ry" zachrčení.
Černovlasý mladík zvedl hlavu, zadíval se do polozavřených očí tety Petúnie.
"Teto, já..."
"Jsou... Mr-mrtvý," zmoženě.
"Já vím, nemohl jsem nic udělat. Mrzí mě to."
"Zabil si... je."
"Ne, já, nevěděl jsem, že na vás chtějí zaútočit, já... Mrzí mě to," zoufale.

Ticho... Mladík zoufale hleděl na ženu na posteli, která namáhavě dýchala.

"Proč?"
"Nevím, já. Teto, mě to opravdu moc mrzí. Já... Promiň."
"Neměla-neměla jsem tě k sobě brát," ztěžka ze sebe vypravila.
Harry stál se skloněnou hlavou. Nemohl se na ní dál dívat. Nemohl vidět tu zlobu v jejím umírajícím ubličeji. Chtěl se otočit a odejít. Ano, to chtěl.

"Zničil si nás."
"Ne, já..."
"Zabil si nás."

Nevěděl co ho donutilo k tomu, aby zvedl zrak a zadíval se do bledého obličeje. Tiše vykřikl.
Oči jeho tety byly otevřené dokořán. Zlostně na něj hleděly. Promodralé rty se pohybovaly, ale slova z nich nevycházela.

Zabil... Zabil... Zabil...

Znělo to všude kolem něj.
Vyděšeně se otáčel za hlasem.

Petúnie se na posteli napřímila. Její ruka jej pevně chytla pod krkem.

Zabil jsi nás...

"Ne..." Docházel mu vzduch, jak jej ruka svírala.
Oči Petúnie se změnily v rudé hadí štěrbiny.

Harry Potter vyděšené vykřikl.

***

Harry roztřeseně dýchal. Byl to jenom sen... Jenom sen... Ale tak živý, tak reálný, tak pravdivý...
Ne! Nestalo se to. I když...
Nevěděl. Nebyl si jist, co se přesně v nemocnici stalo a co byla jen jeho fantazie. Ovšem na tom nezáleželo. Byl si jist, že za smrt Dursleyových může on.

Nesměl na to dál myslet. Ne teď, když potřebuje mít hlavu čistou. Musel se odsud dostat. Musel najít Remuse a pomoci mu. Musel najít Draca a zjistit proč se tak chová. Musel se ujistit.

Zvedl se. Došel ke dveřím. Bylo mu jasné, že bude zamčeno, ale co když za nimi něco uslyší. Třeba nějakého hlídače. Mohl by se aspoň pokusit nalákat jej dovnitř a snad i přemoci. Potřeboval by hůlku.

***

"Vstávej!" Kdosi do něj kopl.
Pomalu otevřel oči, ani nevěděl, kdy opět usnul.
"No tak," zavrčel smrtijed a vytáhl jej na nohy.

"Půjdeme na malou procházku," uchechtl se. Chytl Harryho za loket a hrubě jej vyhodil ze dveří.
Tam již stále několik dalších osob. Všichni se na mladíka posměšně šklebili, míře naň hůlkami.
"Jdi," strohý rozkaz.

Potter se postavil a zamířil chodbou pryč od cely. Netušil, kam jde. Vlastně ani pořádně nevěděl, kde právě nyní je.
Třeba cestou něco zjistí.
Tušil kam jej smrtijedi vedou. Nebyl vězněn prvě. Jen doufal, že ještě nepřišel Voldemort. Věděl, že po setkání s ním by neměl šanci odsud uniknout a ještě ke všemu sebou vzít někoho dalšího.

Kráčel dál. Slyšel za sebou dupání těžkých smrtijedích bot. Nestaral se o to, ani o jejich posměšné poznámky. Pozorně se rozhlížel kolem. Hledal známky po Dracovi, po Remusovi. Po něčem, co by mu mohlo napovědět, co se děje, jak se ke všemu má stavět. Jak přežít..

Došli do místosti, která nejvíc ze všeho připomínala taneční sál.
Dřevěné naleštěné parkety tlumily kroky smrtijedů, kteří se rozestavěli opodál.

Z toho jak stáli se dalo lehce určit, že dnes Pán zla nepřijde. Harrymu se potom zjištění o něco ulevilo.

Dveře, kterými vešli a které se za nimi zaklaply se nyní opět otevřely. Dovnitř vešel plavovlasý kouzelník. S arogantním výrazem se rozhlédl po přítomných. Zamířil k Potterovi.

"Ale, ale... Kdopak to zavítal mezi nás," ušklíbl se.
Harry na něj mlčky hleděl. Nesnášel toho muže. Z hloubi duše jej nenáviděl. Snad ještě více, než Voldemorta. Vždyť tenhle člověk ubližoval Dracovi, jeho Dracovi... V tenhle moment si ani moc neuvědomoval, že Draco je potencionální nepřítel.

"Neumíš mluvit? To bychom tě to měli naučit. Crucio."

Kletba nyní byla jako vysvobozením. Konečně mohl vykřičet všechnu bolest, kterou cítil. Mohl vykřičet zlost, jež ho zaplavovala.

"Draco tě pozdravuje, bohužel se dnes nemohl stavit," nadhodil Lucius.
Černovlasý mladík, zvedaje se ze země jen cosi zavrčel.
"Říkal jsi snad něco?" nevinně se zeptal.
"Hajzle."
"Ale, ale, takhle by hodný malý Nebelvír neměl mluvit," usmál se Malfoy.

"Myslím, že tě tady zanechám s pár kamarády, nechť si trošku pohrají. Jdeme," zavelel a spolu s většinou smrtijedů odešel ze sálu.

"Crucio." Kletba přišla nečekaně. Po chvíli však ustala a tak měl Harry možnost podívat se kdo tady zůstal. Jediní dva smrtijedi. Nevypadali starší než on.
Harry se v duchu usmál, s těmi nebude problém...

***

Dveře neslyšně klaply. Černovlasý mladík vyšel z tanečního sálu, zanechávaje za sebou dva omráčené mladíky.

Harry stál u zdi. Pozorně naslouchal rozhovoru, který se vedl o kousel dál.
"Draco je zavřený v cele na konci chodby. Potter nemá šanci se tam dostat," arogantní hlas Luciuse Malfoye.
"Mám i nadále před Potterem vystupovat jako Draco?"
Hlasy se pomalu vzdalovaly. Harry zkoprněle stál. Nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Tak Draco jej nezradil. Vůbec to nebyl Draco, ten kterého viděl. Byl to Snape!
Ten bastard! Za tohle zaplatí... Ale teď musel najít Draca a dostat je odsud.
O osud Remuse se už moc nezajímal. Pokud nezradil Draco, jakože to vypadá, že ne. Tak musel jedině Lupin. A pokud ani on ne... Nemohl zachránit tolik lidí.
Neměl už na to dostatek sil.

***

"Můžeš mi už vysvětlit, proč bylo tak důležité, aby Potter věděl, že místo Draca jsem to já?" zlostně zavrčel Snape.
"Je to součást plánu," ledabylá odpověď plavovlasého kouzelníka.
"Pán zla o tom plánu ví?"
"Ne, ale nepochybuji o tom, že by s ním souhlasil," Lucius poněkud znejistěl.
"Souhlasil s tím, že chceš Pottera pustit?" nevěřícně.
"Samozřejmě."



Pozn.: +smích+ Doufám, že jste všichni pochopili Harryho sen... O kousíček kratší, než musí to tak být. Dráčka si necháme na příště... ;o) Lucius si jej řádně nevychutnal, já vím, ale vše je v plánu, nebojte, nebojte. Někdy se dočkáte... Jen doufám, že si třeba u 25 kapitoly budete pamatovat, co se dělo v této, neboť to bude důležité...
Poslední komentáře
29.04.2008 20:02:36: kokoska: Děkuji... Tak snad už moc dlouho čekat nebudeš... Bellatrix: Styď se, styď... smiley. No jo,...
25.04.2008 21:14:31: Tak dnes jsem se dostala poprvé na tvé stránky a celou povídku přečetla jedním dechem. Nemám slov, p...
23.04.2008 20:02:25: hezké,pls dál smiley${1}
16.04.2008 18:43:45: Achich ouvej..jak já se stydím, že nekomentuju! Mám teď málo času a tak to zanedbávám...(a hrozně mě...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.