Poison of love HP/DM

22.kapitola - Já, ty a svět kolem nás 1/2

Pět? Budu to dávat za vinu prázdninám... Ke kapitole, no asi nic. Pokud jste četli minulou kapitolu, nebojte, nebylo nic mezitím, co bych neměla v úmyslu vám sdělit, tak se hned neděste, že jste něco prošvihli...

Věnováno: Prava.smrt, Janinka, mykerina, darken, nency

Upozornění: 15+


Vlahá noc. Okna do místnosti byla pootevřená, kdosi, snad obyvatel pokoje, sem chtěl vpustit trochu čerstvého vzduchu.

 

Temnotou se nesou tiché vzdechy. Toužebné steny.

Dvě nahé postavy se zmítají na posteli. Vzdychají, sténají, nechávají přes sebe přelévat vlny rozkoše.

 

Oblečení rozházené kolem. Cestička s odhozených svršků se dá vysledovat až do druhé místnosti. Zde na příhodně postaveném stolku stojí dvě prázdné číše. Jen čirý dohad, co v nich před tím bylo...

 

***

 

Harry se pomalu probouzel. Mátožně se posadil na posteli, rukou si podpíral bolavou hlavu. Nejistě se rozhlédl kolem, matně si vzpomínal na předešlý večer. Pohádal se s Dracem, opět, Draco se zavřel do koupelny. Pak po další dlouhé době z koupelny vyšel v o mnoho lepší náladě. Pokoušel se Dracovi omluvit a pak... Hmm... Co bylo pak?

 

Někdo se vedle něj pohnul. Potter se otočil, tiše zaúpěl, každý větší pohyb jej neuvěřitelně bolel. Hlava ho třeštila jako nikdy. Zvláštní, nevybavoval si, že by včera nějak víc pil.

 

Plavé vlasy rozhozené na polštáři. Peřina vyhrnutá až k hlavě. Draco tiše oddechoval, spal.

Harry se nejistě natáhl s úmyslem Draca probudit, musel se dozvědět, co se stalo. Doufal jen, že si druhý mladík něco pamatuje.

 

Shrnul pokrývku a zůstal strnule zírat. Nebylo to prvně, co viděl Draca nahého, ale bylo nečekané. Vrátil pokrývku kde byla.

S povzdechem odhrnul vlastní pokrývku, zjistil, že je na tom stejně jako Malfoy.

Co se stalo?

 

Nebylo normální, aby se opíjel a už vůbec ne, aby se opíjel natolik, že by si druhý den nic nepamatoval. Navíc včera přeci Draca odmítl, jasně mu řekl, že teď není nejlepší čas proto, aby spolu spali. Jak to mohl udělat? Vyspal se s plavovlasým princem? Proč si nic nepamatuje a kdy se stalo to, že se uchýlili k alkoholu?

 

„Draco..?“ šťouchl do něj.

„Draco, probuď se,“ lehce s ním zatřásl.

„Draco!“ docházela mu trpělivost.

 

Mladý Malfoy tiše zanaříkal, bledýma rukama si promnul oči. Stále v leže se zadíval na Harryho.

 

„Co je?“ zamručel.

„Co se stalo?“

„E-e... Co..?“ zívl.

„Draco, co se včera stalo?“

„Nevím o čem to mluvíš.“

Potter naštvaně zavrčel, rychlým gestem opět odhrnul Dracovu pokrývku.

„Tak..?“

„Nó...“ Plavovlasý mladík hleděl na vlastní nahé tělo.

 

„Draco...“ zaúpění.

„Hmm...“ pokrčil rameny, v koutcích úst mu přitom cukalo.

„Draco, to není vtipné.“

„Myslíš..?“ usmál se.

 

Potter se mezitím začal oblékat. Nemyslel si, že by měl žaludek na to, aby sesbíral oblečení, které včera rozházeli všude kolem a byli to určitě oni? No jistěže byli, kdo jiný by jim tady jen tak rozhazoval věci a je dva svlékal.

Vzal si něco čistého ze skříně. Draco zatím stále ležel na posteli, aspoň  přes sebe opět přehodil deku, takže se Harry aspoň mohl tvářit, že se nic nestalo.

 

Potter si sedl zpět na postel.

 

„Tak si to shrneme, co víme?“

Plavovlasý mladík na něj upřel zachmuřený pohled.

„Není to jedno?“

„NE! Chci vědět, co se stalo.“

„Myslím, že to je docela jasné,“ odhrnul deku.

„Mohl bys s tím přestat,“ naštvaně jej zakryl.

„Nemyslím, že se ti to v noci nelíbilo,“ zamumlal.

„Ty si to pamatuješ?“

Draco jen nevzrušeně mlaskl.

„A když jo?“

„Přestaň,“ povzdechl si.

 

„To víno, pili jsme víno, že..?“

„Páni, hotovej Sherlock Holmes.“

„Ty víš, kdo to-- No to je ostatně jedno,“ potřásl hlavou.

 

„Odkud to víno bylo?“

„Jak to myslíš, odkud? Přece tady odsud,“ zmateně.

„Ale před tím! Kdes ho koupil?“

„Nekoupil.“

„Draco!“

„Je z Prasinek,“ převrátil oči v sloup.

„No vidíš.“

„Myslíš, že ti někdo dal něco do vína?“

 

„Myslíš, že jsem ti JÁ dal něco do vína?!“ zamračil se, když viděl rozmýšlení v Potterově tváři.

„Radši už si nemyslím nic,“ povzdechl si. Nechápal, že Draca tam málo zajímá, co se v noci dělo. I když podle toho jak se tvářil, až se zdálo, že si to všechno pamatoval, ale to přeci nebylo možné. Jedině snad, že by.. Ne, Draco by mu do pití nic nedal, to by neudělal. K čemu by mu to také bylo. Nevěděl, co si má myslet. Dracovo chování a teď tohle. Když byli ještě v jeskyni, nezdálo se, že by plavovlasý mladík nějak stál o jeho blízkost a teď se může vzteknout, když jej Harry odmítne?

 

Zbytek dne se snažil Dracovi vyhýbat. Jistě, třeba za to nemohl, ale ať už se stalo cokoliv, byla to Dracova chyba, že to nemohli  vyřešit. Vždyť kdyby se aspoň trochu zajímal. Kdyby se staral o to, co přesně harryho trápí. Jenže Pottera bylo jasné jediné, Draco bylo úplně jedno, co se stalo. Najednou, opět, byl to zase ten Draco ze školy. Draco Malfoy, který se stará jen sám o sebe a na ostatní se neohlíží. Proč se to dělo?

Harrymu na něm záleželo, opravdu záleželo. Jen matně vzpomínal na dobu, kdy byl Draco tak úžasný. Tak rozkošně sladký a tak nemalfoyovský. Jenže tenhle Draco to všechno pěkné náhle zazdil. Choval se až neuvěřitelně sobecky.

 

Jak den ubíhal, Potter docházel k názoru, že to byl Draco, kdo jej, co opil? Otrávil?  Každopádně v tom měl prsty.

 

Draco si Harryho nevšímal. Ráno, hned jak vstal z postele zalezl na několik hodin do koupelny. Až skoro chtěl Harry zapomenout na to, že s Dracem nechce mluvit, a jít na něj zaklepat, zda se mu něco nestalo.

Nakonec vylezl. V kuchyni se pokusil najít něco k jídlu. Zpražil nepěkným pohledem černovlasého mladíka, který právě dojídal poslední pečivo a s prásknutím dveří odešel.

 

To Harrym trochu otřáslo. Vždyť on tady byl ten, kdo by měl být uražený, navíc kdyby se Draco zeptal, místo toho, aby hned naštvaně odcházel, mohl mu udělat něco jiného k jídlu.

 

Byl na Draca příliš naštvaný, než aby se, stejně jako to dělávat vždy, když byl Draco pryč moc dlouhou dobu a neměl sebou hůlku, o něj začal obávat.

Ovšem v momentě, kdy si všiml, že slunce zapadá a Draco tu není, začal se přeci jen obávat.

Vždyť Dracovi venku hrozilo daleko víc, než jen možnost, že by jej našli smrtijedi.

 

V šeru, které v místnosti panovalo se procházela postava mladého kouzelníka. Netrpělivě čekal na svého druha. Netušil, co mohlo Draca tak zdržet. Možná to přehnal, neměl tolik lpět na tom, co se v noci stalo, vždyť to koneckonců nebylo důležité.

 

Jistě, vyspali se spolu, o tom Harry nepochyboval, ale copak na tom záleželo. Vyspali se spolu tolikrát předtím, tak co tohle změní? Nevěděl o tom, nepamatoval si to. To byla věc, která mu vadila, ne ten sex.

Tak proč se k Dracovi tak choval? Proč mu to dával na vinu?

 

Přišla tma. Plavovlasý mladík se stále nevrátil. Potter se už opravdu bál. Nevěděl, kde by Draca měl hledat. Kde by mohl být ten jediný, na kterém mu záleželo? Kde začít? Kam jít?

 

Napadlo jej spoustu možností. Od toho, že jej napadli ziskuchtivý mudlové až po ty nejhorší, počínaje Dracovým otcem po Voldemorta. Kde byla pravda? Kdo ublížil jeho příteli?

A ublížil mu někdo? Třeba se jen rozhodl, že s ním již nechce mít nic společného. Co by potom zmohl? Nemohl by jej přeci přemlouvat, aby s ním zůstal. Ano, pro mladého Malfoye by to bylo nejbezpečnější. Ovšem, kdyby si sehnal hůlku, mohl by...

 

Hůlka.

O překot se rozeběhl k šatníku. Někde v té kupě oblečení, které sem dal poté, co je sebral po místnostech po noci, někde mezi tím oblečením byla měla být jeho hůlka.

 

Prohraboval šatstvo. Hledal, doufal...

Zmoženě svěsil hlavu do dlaní. Nemohl tomu uvěřit. Jeho hůlka zmizela a jediným, kdo ji mohl vzít byl Draco.

Ale proč by to dělal? Jaký by k tomu měl důvod. Vždyť musel vědět, že bez hůlky je bezmocný...

Byl to snad jeho záměr? Jenže proč? Proč by něco takového dělal?

 

Ne, musel doufat, že se Draco vrátí, že mu to vysvětlí.

Rozum mu sice radil, aby se sbalil a vzal nohy na ramena, dříve než se to tady bude hemžit smrtijedy, ale přece... Nemůže jen tak hodit důvěru za hlavu. Věřil Dracovi a počká tady na něj.

Jistě proto bude nějaké rozumné vysvětlení.

 

Později té noci ležel v posteli. Druhá strana zela ledovou prázdnotou.

Černovlasý mladík spal. Občas se neklidně zavrtěl, avšak spal tvrdě...

 

Ocitl se na louce. Velký strom uprostřed louky. Pod ním dívka v bílých šatech. Harry popošel blíž. Nerozhlížel se kolem, měl oči jen pro plavovlasou dívku, tolik mu připomínala Draca.

 

Dívka se k němu otočila. V očích měla slzy. Harry byl ještě příliš daleko, aby slyšel, co říká. Jeho zrak nyní upoutal strom za dívkou. Pamatoval si jej. Byl mohutný a když zde byl naposledy, tak překrásný. Kdežto nyní. Usychal.

Dívka se opět otočila ke stromu. Rukou s průhlednou kůží jej pohladila po sesychající kůře.

 

Nyní byl Harry blíž. Slyšel ševelení větru, který se proháněl v seschlých větvích.

 

„Spes...“ matně si vzpomněl na jméno, pod kterým se mu děvče představovalo. Zdálo se tomu tak dávno...

„Umírá,“ opět pohladila strom.

„Hmm...“ neurčitě se na strom podíval. Jistě to byla velká škoda, že tak krásný, velký strom zemře, ale co on s tím mohl udělat?

„Je to strom naděje. Každá velká událost, která něčím změní svět, má jeden. Víš, co ses tane, když některý z nich zemře?“ otočila se k Harrymu.

„Ne... Nemyslím, že by mě to zajímalo,“ zamračeně. Měl příliš vlastních problémů, než aby se ještě staral o tohle.

„Zemře mnoho lidí, Harry. Spousta lidských životů bude ztraceno a jen proto, žes jej nedokázal zachránit.“

„Nemůžu zachránit strom,“ namítl.

„Tady nejde o strom, Harry. Ten strom je jen důkazem toho, jak pro jednu z mnoha důležitých událostí, umírá naděje. Pokud ten strom uschne, zemře a spolu s ním i šance, že by dobro mohlo zvítězit.“

„V čem?“

„Nevíš?“

„Myslíš Voldemorta?“

„Mnoho stromů je s ním spojeno a mnoho jich již zemřelo. Tohle je poslední z nich, poslední naděje a ty jí zabíjíš.“

„Co to říkáš? Nezabíjím strom.“

„Ne, ale Draca ano...“

„Co..?“

„Nechal si ho a oni jej zabijí. Pokud zemře, zemře naděje v tobě a pokud to se stane, zemře i strom naděje--“

„Počkej! Nemůžu za to, jestli Draca chytili. Snažil jsem se. Ještě ho můžu najít, je to chvíle...“

„Chvíle? Draco umírá déle, než si ty myslíš...“ smutný úsměv.

„Co?“

„Mohlo by mi to být jedno, kdo zemře, kdo se narodí. Mám v sadě spousty nových mladých stromů. Měl by ses začít snažit sám. Já ani Veritas ti už nepomůžeme...“

 

Nestihl vykřiknout poslední otázku, poslední věc, která ho tížila. Louka mizela, stejně jako dívka se stromem, o který tak láskyplně pečovala.

Probouzel se.

 

S trhnutím se probudil. Matně si uvědomil, že jej ze spánku vytrhl zvuk. Hlasitá rána rozbila dveře...

 

Pozn.: Ehm, tak všechno se asi nedozvíte, musí vám stačit, co víte... Jste na tom jako Potter, to je ještě dobré, ne..? ;o)


 

 

Poslední komentáře
06.07.2008 16:09:16: Tak to mě přesně taky napadlo smiley${1} (nj nemohla jsem si tuhle zbytečnou poznámku odpustit, no)
05.07.2008 20:33:55: Dneska jsem si přečetla celou tuhle povídku. Je skvělá (akorát je v ní pár drobných chybiček a překl...
04.07.2008 13:19:55: Severina: No to už by mohlo být i erotické... smiley${1}
03.07.2008 12:59:07: Hmm tak možná ne přímo odkopla, ale dala bych mu pěkných pár na zadeksmiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.