Poison of love HP/DM

23.kapitola - Já, ty a svět kolem nás 2/2

Zemřít pro toho, kdo nás miloval 1/2
Zkusím to dotáhnout na těch 25, ale vy byste mohli aspoň někam dotáhnout komentáře, což..? Vím, jsou prázdniny a kdesi cosi. Jen tak mimochodem, nevíte někdo o nějaké pěkné slash povídce, co jsem ještě nečetla a stojí za to..?
Harry se zmateně rozhlížel kolem. Pomalu si uvědomoval, co přesně jej probudilo.
Zcela instinktivně se převalil přes postel pod ní.

Zamžoural do tmy kolem.
Náhle do pokoje padlo světlo z něčí hůlky. Potter si v prvním okamžiku myslel, že to byl Draco, jenže kdo by to byl s ním..? Navíc Draco měl být přeci uvězněn, chycen, aspoň pokud tedy věřil svému snu.

Smrtijedi. Nebylo o tom pochyb. Dlouhé černé pláště sahaly k těžkým botám, na které teď Harry zpod postele upřeně hleděl. Bytem se nesl hluk, jak smrtijedi rozhazovali kolem věci. Nebyla naděje, že by to mohli být lidé z Řádu, ti se takhle nechovali, navíc by odešli v momentě, kdy by zjistili, že je byt prázdný.

"Pottere." Harry sebou lehce trhl. Kouzelník, který stál kousek od postele promluvil. Mladíka v tu chvíli napadlo, že jej vidí, že jej nějak spatřil, že o něm ví. Ale to by si pro něj již došel, zdálo se, že smrtijed střílí od boky. Možná věděli, že tady je, ale nevěděli kde. Harry nepatrně zavřel oči, bylo mu jasné, že na něj dřív, nebo později přijdou. Pod postelí nebylo zrovna místo, kde by jej nehledali a ještě k tomu u něj v bytě, kde na to, aby se ukryl, není tolik místa.

"Pottere, víme, že jsi tady," opět ten nepříjemný hlas. Harrymu byl povědomí, nepochybně byl některého ze smrtijedů, kteří ho někdy v minulosti mučili.
"Není tady," kdosi další vstoupil do místnosti. Mladík pod postelí mohl slyšet posměšné ufrknutí muže, který jej tak neodbytně volal.
"Kde jinde by byl. Bez hůlky."
Harry v duchu zaklel. Jak mohli vědět, že nemá hůlku? Jedině, že by opravdu měli Draca. Ale jak věděli, že nemá jinou? Zamračil se.

"Pottere, nemáme na to celý den."

Kouzelník u postele se náhle sehl a dřív, než Potter stihl nějak zareagovat, vytáhl jej zpod postele.
"Ale, ale. Zachránce světa a shovává se jako malá holka pod postelí," ušklebek. Harry v přítmý zamžoural, smrtijedi měl na obličeji masku, nemohl jej tedy nějak více poznat. Navíc pochyboval, že bymu to k něčemu bylo. Jedině, že by jej chtěl nějak osobněji urazit a to v případě, že neměl u sebe hůlku nebyla zrovna ta nejlepší volba.

"Jdeme," hrubě do mladíka strčil směrem ke dveřím z bytu.
"Nesahej na mě," zamračeně.
"Co uděláš? Pohrozíš mi prstíčkem," se smíchem naznažil smrtijed.
"Mazej a nemel," opět do něj strčil.

Vyšli před dům. Harry se nenápadně rozhlížel. Doufal, že když je našli smrtijedi, že by se zde třeba někde mohli potulovat členové řádu. Nedoufal v pomoc od mudlů, ti by proti smrtijedům neměli šanci, ale i tak, kdyby odlákali pozornost, mohl by třeba získat některou z hůlek.
Ostatní smrtijedi již na něj čekali. Harry rychlým pohledem spočítal asi sedm zahalených kouzelníků. Měl by šanci, v případě, že by měl hůlku...

"Chytni se toho," ten samý smrtijed, který jej vytáhl zpod postele, mu nyní strkal do ruky jakýsi medailon, nepochybně přenášedlo.
Harry si opatrně vzal do ruky přenášedlo. Netušil, kam se přenese. Byly jen dvě možnosti, Lucius Malfoy nebo Voldemort.
Sevřel přenášedlo. Objevil se již známý tahavý pocit.

***

Potter se objevil ve velké ozářené místnosti. Smrtijedi tam již byli.

"Jaká to příjemná návštěva."
Harry se otočil za hlasem.
Lucius Malfoy stál kousek před smrtijedama, kteří nyní hlídali dveře v případě, že by se Harrymu nějakých způsobem podařilo dostat se až k nim, aby mu zabránili utéci.

"Příjemná? To rozhodně ne," ušklíbnutí.
"Drzí jako vždy, že, pane Pottere," popošel k němu, lehce si přitom pohrával s hůlkou.
"Myslíte? Proč jsem tady?" už jej to začínalo unavovat.
"Kde jinde byste chtěl být?"
"Myslel jsem, že mě máte před Voldemortovi?" Smrtijedi kolem sebou trhli, stejně tak jako Malfoy.
"Neopovažuj se říkat jeho jméno," syknutí.
"Proč? Bojíte se ho? Nebo děláte něco o čem neví?" napadlo jej.
"Pán zla ví o všem," pohrdavý úšklebek. Jeden ze smrtijedů sebou lehce trhl, jakoby nesouhlasil s tím, co Lucius vykládá, ale pro tuhle chvíli s tím nehodlal nic dělat.
Malfoy si toho všiml, na okamžik se na smrtijeda zaměřil, pak s ušklebkem sledoval mladíka před sebou.

"Pověz mi, co by si chtěl?"
"Co?"
"Něco by sis určitě přál. Nebo je tvé přání jít za Temným pánem? Tomu sám nevěříš," ušklíbl se Malfoy.
Potter zauvažoval. Nechápal, co má tohle všechno znamenat. Už před tím mu bylo divné, že jej Malfoy hned nepředal Voldemortovi. Získal by tím přeci zásluhy od svého Mistra. Tak co se dělo, že jej nechává tady a ještě se jej ptá na takovéhle věci.

"Kde je Draco?"
"Ale jdi, přece se nebudeme bavit o něm," obrátil oči v sloup.
"Proč ne, je to váš syn."
"Draco byl synem své mrtvé matky, kdo ví s kým ho měla," pohodil rukama.
"Kde je Draco?"
"Není tady."
"Kde je?"
"Proč by tě to mělo zajímat, stejně ho už neuvidíš," škodolibě.
"Záleží mi na něm," ani nevěděl, proč to vlastně říká.
"Lžeš sám sobě."
"Ne..."
"Draco pro tebe nic neznamená, sám si to dokázal. Kdyby ti na něm záleželo, postaral by ses o něj přeci," s úsměvem.
"Co..?" netušil, proč to Malfoy říká. Vždyť on se o Draca staral, snažil se...

"Ptal jste se, co bych chtěl. Chci vidět Draca," odhodlaně.
"Ne. Chtěj něco jiného."
"Chci vidět Draca," lehce zoufale. Věděl, že nemá cenu se nějak vztekat, odporovat. Malfoy byl něco jiného než Voldemort. Na Voldemorta si mohl dovolovat, protože věděl, co od něj může čekat, kdežto Malfoy to byla velká neznámá.

"Nemůžeš vidět něco, co není."
"Co..." zvedl zoufalý pohled k Malfoyovi.
"Zabil jste vlastního syna..?"
"Ne," úsměv.
"Ale teď jste řekl, že--"
"Dočkáš se, zemře, možná už je mrtvý, kdo ví, pár dní jsem ho neviděl."
"O čem to mluvíte?" nechápal, vždyť Draca chytli včera.
Smrtijedi u dveří se netrpělivě posunul. Lucius jej zpražil pohledem, pak se s úsměvem otočil zpět k Harrymu.
"Nevíš?"
"Draca jste chytli včera."
"No ano, šel přeci ven, že. Ale opravdu jsme ho chytli včera?"
"Jo, Draco--"
"Je chybou vyrábět teorie dřív, než jsou shromážděna všechna fakta."
"Co?" zmateně.
"Je nepříjemné mluvit s někým, kdo nezná ani kouzelnickou ani mudlovskou historii," povzdechl si.
"O čem to..?"
"To řekl Sherlock Holmes, pane Pottere."
Harry na něj zmateně zíral.

"No nic, můžete si o tom popřemýšlet ve své krásné nové cele," úsměv.
"Odveďte ho," kývl na smrtijedy.

***

V momentě, kdy smrtijedi s Potterem zmizeli za dveřmi, zmizel i úsměv z Luciusovi tváře.

"Severusi, co se děje?" zamračeně přistoupil k muži, který zůstal stát u dveří.
"Kdy hodláš Mistorvi říct, že máš Pottera?" Snape si sundal z obličeje bílou masku.
"Až to bude vhodné."
"Není situace, kdy by nebylo vhodné, aby Pán zla nevěděl o tom, že má svého největšího rivala nadosah ruky."
"Ještě ne," naštvaně.
"Měl jsi dosta času udělat cokoliv jsi chtěl. Nenechám tě zničit důvěru, kterou si pracně budujeme."
"Pán zla se to nedozví."
"Sám jsi před chvílí řekl, že ví vše."
"To jsem řekl jenom pro Pottera, opravdu tomu hodláš věřit i ty?!" rozzuřeně.
"Dělej jak myslíš," odsekl a zamířil pryč z místnosti. Měl jediný cíl, říct Temnému pánovi o 'Chlapci, který přežil'.

***

Černovlasý mladík seděl v temné kobce. Jen matně tušil, že je to již pár dní, které zde strávil. Od doby, co mluvil s Malfoyem se zde nikdo neobjevil, nepřišel nikdo, aby jej vyslýchal, mučil, zabil. Nikdo se o něj nestaral.

Potter neměl ani zdání o tom, co se děje v dalších částech domu. Vlastně jej to ani nezajímalo. Jediné jeho myšlenky patřily Dracovi. Co je s ním. Co mu jeho otec udělal? Opravdu stačilo tak málo, aby Draco zemřel? A žil ještě?
Další a další pochmurné myšlenky, nápady... Pomalu jej to stravovalo. Kdyby se objevil aspoň náznak. Náznak, že je Draco v pořádku, nebo že žije.
Nic. Jen ticho.

Matně zavzpomínal na dny, kdy byl vězněn u Voldemorta. Na těch pár chvil, než jej nakonec vždycky někdo zachránil.
Tam nebylo ticho. V každé cele někdo sténal, plakal, zoufale prosil o pomoc. Byl tam život, i když nehostiný, bolestivý, špatný...
Ale tady. Kde vlastně byl? Na Malfoy Manor? Snad.
Bylo zde jen ticho. Ani krysy se zde neproháněly, ani žádné mouchy, které by oblizovaly zdejší zaduchající zkrvavené zdi. Vlastně ani ta krev na zdech nebyla.
Nebylo zde nic. Jen holé zdi a ticho.
Harry se už nedivil, že tomu Lucius říkal nové vězení. Myslel si, že si z něj jen utahuje, ale opravdu se zdálo, že je to celé vybudované nově, čerstvě.

Zavzpomínal na to, co mu Malfoy říkal. Nějaký citát. Něco o teorii a faktech. Jak to myslel. A proč mu Malfoy citoval Holmese, vždyť to byl přeci mudla. Nebo ne? Už ani tím si nebyl jistý.
Ne, něco se mu tím snažil říct. Ale co? Musel se na to zaměřit. Třeba to byla jediná věc, která mu nějak mohla pomoci. Pak by mohl třeba pomoc Dracovi.

Stále mu na něm záleželo. Bylo jedno, jak se choval ty poslední dny, co spolu byli. Nezáleželo na tom. Hlavní bylo, aby byl v pořádku. Nemusel být ani s ním, jen aby žil a aby byl šťastný. To bylo jediné, na čem Harrymu záleželo.

Holmes. Neříkal Draco nedávno taky něco o Holmesovi? Matně zavzpomínal...



Pozn.: Nepamatuji si, zda jsem Harrymu nechala brýle, ale myslím, že ano. Kažodpádně tam nebudu rozepisovat jak si je nasazuje a tak, protože tohle člověk, který nosí brýle celý život dělá automaticky...
Poslední komentáře
03.01.2011 00:06:47: Ahoj, nedávno mi kamarádkla přeposlal začátek povídky ANADYR a úplně mě to pohltilo. když tu o ní ml...
02.01.2011 20:14:47: Ahoj, nedávno mi kamarádkla přeposlal začátek povídky ANADYR a úplně mě to pohltilo. když tu o ní ml...
07.07.2008 22:09:49: Určitě se to brzy dozvíte... Děkuji za komentáře. smiley${1}
07.07.2008 08:50:33: Tak už už se mi to pomalu vyjasňuje, zajímalo by mě, co s tím Dracem bylo... :)
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.