Poison of love HP/DM

25.kapitola - Pro tebe žít, pro tebe zemřít, Draco...

Krátké, berte to spíš jako takový Epilog. Uhm, uznávám, že je to trošku, uhm... No snad mě za to nezabijete... ;o)

 

Pro tebe žil jsem,

pro tebe snil.

Pro tebe zemřu rád,

jen abys žil...


"Harry, Harry, Harry," povzdechnutí.
"Gfrhm..."
"Řekni, jak se dostal do této prekérní situace. Malfoyova postel, hmm.. To není zrovna místo, kde by si Brumbál přál tě vidět," posměšně.
"Pfff..." Harry tiše zuřil, nejen, že se nemohl hýbat, bránit, ale ani mluvit, mohl jen ležet a nechat Voldemorta, aby jej urážel.
"Myslel jsem, že jsi bojovník. Že budu mít možnost porazit tě v boji a ty se mi přitom sám tak hloupě vydáš," opravdu to znělo, že to Pána zla mrzí.
"Možná kdybych tě rozvázal, tak by ses dokázal chovat jak chlap, co říkáš, a postavil by ses smrti čelem a ne jako laciná děvka," zálibně si přejel jazykem před zuby. Potter byl opravdu k nakousnutí jak tady bezmocně ležel.

Temný pán mávl hůlkou. Potter se náhle ocitl bez roubíku i pout. Prudce se přetočil z postele na zem, zašátral rukou kolem, chytl deku a omotal si jí kolem boků.
Sice to bylo zbytečné gesto, Voldemort jej již celého viděl, ale aspoň se necítil tak zranitelný. Postavil se, jak řekl Voldemort, chtěl stát smrti čelem.

"Pěkné," ohodnotil jej s úsměvem Pán zla.
"Řekni, co ti Lucius nasliboval, že s ním šel do postele."
"Nešel!"
"Jak vidím, tak ano, Harry. Navíc Lucius není ten typ, který musí někoho znásilňovat, takže myslím, že si s tím souhlasil a Lucius si tě pouty jen ujistil," s rudých očích škodolibě jiskřilo.
"Ne."
"Harry, oba víme že je zbytečné lhát, stejně mi to za chvíli řekne Lucius sám."
"Draco..."
"Co?" zamračeně.
"Slíbil, že uvidím Draca," netušil, proč mu to říká, možná že to bylo jedno, stejně ho zabije.
"Mladý Malfoy, jistě, krásný mladík. Škoda ho," naoko posmutněle.
Harry zděšeně zvedl zrak.

"Copak on ti to Lucius neřekl? Jeho syn je mrtvý, již pár dní. Proto nemohl pokračovat v té šarádě."
"O čem to--"
"Jistě, on ti to ještě nikdo pořádně nevysvětlil. Škoda, že to musím dělat já. Lucius s tebou trávil posledních několik týdnů, samozřejmě jako jeho syn Draco. Teď už ale nemohl, Draco zemřel a mnoholičný lektvar nebylo možné dál připravovat," ušklíbl se. Opravdu nevěděl zda je pravda to, co tady říkal, ale znělo to velmi pravděpodobně, aspoň jak znal Luciuse. Až na toho Draca, pochopitelně. Tušil, co stálo za tím, že se Lucius rozhodl držet si Pottera blíž u sebe. No co, teď už na tom nezáleželo, skoncuje s tím a pak půjde a panovačného smrtijeda si podá.

"To není pravda!"
"Jistěže je, copak sis ničeho nevšiml."
"Já... Draco..." zoufale se rozhlížel kolem, hledal něco, co by jej ujistilo o tom, že Pán zla lže. Lhal stále, tak proč by teď říkal pravdu, neměl důvod. Ale taky neměl důvod lhát. Ne. Draco žije a on mu lže jen proto, aby jej pokořil, aby udělal něco, o co se Lucius snažil, ale uspěl jen z části.

"Harry, je načase s tím skoncovat. Už žádné triády. Prostě to ukončíme," Pán zla se postavil, hůlku v ruce.
"Zabiješ mě neozbrojeného?" znejistěl. Doufal, že aspoň v tomhle se Voldemort nezměnil, že jej nechá, aby se bránil, to by pak měl nějakou šanci, ale takhle.
"Mám na výběr?" ušklíbnutí.
"Nezabíjet mě..?"
"Harry, myslel jsem, že z pohádek jsi už vyrostl, tohle nemá šťastný konec, ne pro tebe."

Zelenooký mladík hleděl na hůlku, jenž na něj mířila. Nemohl tomu uvěřit, opravdu to bude tak snadné, tak potupné. Opravdu jej může jen tak zabít, to přeci nejde.
Vždyť on měl zachránit svět. Měl zachránit Draca... Zklamal. Jak mohl...

Draco... Kde je mu konec.
Harry byl zoufalý, jestli je pravda, že je Draco mrtvý, nemělo cenu, aby on zůstával naživu, mohl jít za Dracem. Ale co ostatní, co všichni ti, kteří na něj spoléhali. Možná už ani nevěří, že je naživu, vždyť to bylo tak dávno, co se naposledy ozval, co dal o sobě vědět. A co Remus. Ani nevěděl, kde je mu konec. Vždyť on ani nezjistil, zda jej Remus zradil, i když ve světle dalších událostí to už nebylo tak důležité. Draco...

Temný pán pozvedl hůlku. Nerozpakoval se zabít, bylo mu to jedno. Ale teď, právě v tenhle okamžik pociťoval závan vítězství, možná nadšení, konečně zabije toho, koho tak dlouho nemohl zabít. Konečně přemůže jedinou naději strany dobra. Konečně...
Neměl naději. Neměl hůlku, neměl nic.

"Avada kedavra." Slova byla vyslovena. Zelený paprsek smrtící kletby se líně blížil ke svému cíli.

Světlem a temnotou dál plout a plout

křehkou jistotou a věděním

milovat a nezapomenout


Pán zla se spokojeně usmál, když viděl jak mrtvé tělo Harryho Pottera dopadlo k zemi. Úsměv mu však rychle zmizel z obličeje. Něco bylo špatně. Co se dělo?
Takhle to nemělo být. Takhle to věštba neurčovala...

Zděšeně se chytl za prsa, přesně v místech kde bývávalo srdce.
Lapal po dechu. Vystrašeně hleděl před sebe. Snad poprvé ve svém životě měl strach. Netušil, co se děje. Vždyť přeci. Kletba Pottera zabila, tak proč...
Umíral. Cítil to. Nemohl tomu nijak zabránit. Ale proč?
Před očima se mu zjevil bledý obličej. Věděl, kdo to je. Znal ho. Ale proč, copak jej mysl mate?
Draco... Opravdu Pottera miloval? Ale to by pak láska měla Nebelvíra zachránit a ne zabíjet ještě jeho. Co se dělo..?

***

Plavovlasý muž přešel celým sídlem. Uběhla již nějaká doba od okamžiku, kdy padl Pán zla a s ním i Zlatý chlapec. Jistě, nikomu to nějak nevadilo, vždyť zachránil svět. Byl vynášený do nebes, jako největší z hrdinů. Ale víc? Víc si na něj nikdo nevzpomněl. Bylo příliš práce se zahlazováním stop po válce, s chytáním smrtijedů, s obnovou světa.

Lucius měl štěstí. Peníze jej opět vyvedly z bran Azkabanu. Možná k tomu přispěl i fakt, že pod vlivem Veritasera mnoho smrtijedů vypovědělo v jeho prospěch.
Vždyť koneckonců držel Pottera daleko od Pána zla, tím mu přeci, byť třeba nevědomky, pomáhal. Malfoy jim to nevyvracoval, proč taky, teď už nebylo důležité, co si budou myslet smrtijedi, Pán zla ani ti další. Důležité bylo, že vyvázl, opět.

Potěšeně procházel pokoji Malfoy Manor. Už se pomalu blížil ke svému cíli a pak. Pak to celé skončí.
Jistě, neměl čas vykonat svou pomstu na Potterovi, ne, když přišel Pán zla. Ale to nevadilo, stále tu jistá možnost byla. Sice to nebude tak sladké, ale nikdo ho za to nebude odsuzovat. Nebyl nikdo, kdo by na to pamatoval.

Ministerstvo mělo dost práce samo se sebou, než aby se ještě staralo o to, co se děje na Malfoy Manor, to Lucius věděl. Neměl proč se bát. Teď, po měsících vysvětlování, vyšetřování a prokazování své neviny, zde konečně byla kýžená odměna.
Malfoy byl vývojem situace víc než nadšený. Pán zla padl, pravda, ale poslední dobou služba u něj začínala být přeci jen náročná. Severus byl spolu s dalšími smrtijedy poslán do Azkabanu a nehrozilo tedy žádné nebezpečí. Potterovi přátelé padli a nebyl nikdo, kdo by se chtěl mstít a kdo by měl možnost mstít se právě na něm, jediném volném smrtijedovi.

Pomalu došel k zamčenému pokoji. Skřítci během doby, co tady nebyl dělali co mohli. Starali se, pečovali, strážili a nikoho nepustili ani na polovinu cesty ke těmto dveřím.

Lucius vytáhl velký stříbrný klíč. Na pár místech byl lehce ošoupaný, špinavý a poničený, to jak se bystrozoři pokoušeli dostat do trezoru, naštěstí marně. Sice by je možná nenapadlo pátrat po tom, kam klíč patřil, ale mohli jej nenávratně ztratit a to by byla škoda, neboť jedině tímto klíčem se dalo za dveře dostat.

Plavovlasý kouzelník s vítězným úsměvem zasunul klíč do dveří. Zlehka pootočil.
Zámek klapl a dveře se mírně otevřely.

"Pojď," zaševelil. Nikdo na druhé straně dveří jej nemohl slyšet, přesto se dveře otevřely o něco více.
Ven vyšel bledý plavovlasý mladík, stříbřité oči nejistě těkaly kolem.



Autorská poznámka: Původně měla tahle povídka být až nechutně sladká, z toho taky plynul název. No nevím jak se mi to povedlo. Každopádně je tam pár nevyjasněných věcí, hlavně asi kolem Draca. Ty nemám v plánu teď nějak vysvětlovat, ale chtěla bych napsat povídku, kde bych v nějaký třeba pěti kapitolách shrnula co bylo s Dracem. Byl by to slash, pochopitelně. No snad se k tomu dostanu, ale teď hned to psát nebudu, tak za pár měsíců... Tohle je teda konec. Vím, že s těma špatnýma koncema začínám být už nudná, ale jinak to nejde, prostě na happy-end moc nejsem, což je zvláštní, protože je ráda čtu. Ale Draco přeci žil, tak to není zas tak špatné... ;o)
Zanechte komentáře, ať vím, jak se vám povídka líbila a snad vás ta láska moc neotrávila...

Poslední komentáře
16.06.2015 16:04:11: hm..otupělost nějaký :-( rychla pujcka ihned
10.12.2008 14:55:21: jj smiley${1}super uz se tesim
10.12.2008 10:34:50: Amushka: áno, vím, že tam jsou chyby, ale jsem děsně líná to po sobě znova číst, navíc na webgardenu...
09.12.2008 20:42:11: pěknej blog i povídka, ale ty hrubý chyby....no ale s tím Dracem jesi by to šlo dřív..... jinak v po...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.