Poison of love HP/DM

3.kapitola - Někdo tam venku, tě bude mít rád 1/2

 

Už měsíc. Dlouhý temný měsíc, byl Draco Malfoy zavřený v domě svého otce. V domě, který dřív pokládal i za svůj domov. Ale teď již ne, dávno přestal o tomhle vězení přemýšlej jako o domově.

 

Seděl u sebe v pokoji na posteli. Jediné, co ho dělilo od tmavé, ledové kobky žaláře v podzemí, bylo to, že jeho matka byla pořád v domě. Jenže již včera Draco slyšel svého otce, jak vykládá svým přátelům, jak se jí zbaví a pak... Pak mu již nikdo nebude bránit ve výchově svého nezdárného syna.

První týden prázdnin, měl Draco oporu ještě u svého bývalého profesora Severuse Snapea. Tomu ovšem Pán zla, názorně předvedl, jak trestá neposlušnost. Takže Snape si už nedovolil zasáhnout do Luciusovi svérázné výchovy, která byla o to krutější, o co horší to měl Malfoy starší v Azkabanu.

 

V té době se mu začal zdát ten sen. Sen o Harry Potterovi. Nejdříve se mu ve snu zjevila ta žena. Představila se jako Veritas-Pravda. Řekla, že mu může pomoci z jeho, doposud promarnělého, života. Ona prý zná jeho tajemství, a taky ví, co s tím. Musí jí jen věřit.

Pak už se neobjevila, za to Harry se v jeho snech zjevoval pořád. Sny byly bezmála kouzelná. Jak Veritas řekla, tyhle sny jsou všechno, co může jednou mít.

Draco začal tyhle sny zbožňovat i nenávidět zároveň. Miloval je, protože doufal, že jednou, snad, by se mohly splnit. Nenáviděl je, protože se vždy musel probudit do tvrdé reality a "péče" svého pedantského otce.

 

Včera poslal Harrymu ten dopis. Doufal, že i jemu se zdál nějaký ten sen. Chtěl mu napsat již dávno, tak moc ho již jeho sny ovlivnily, ale neměl odvahu.

Včera se v něm však něco zlomilo. Včera zmizela jeho matka. A dnes. Dnes mu už nikdo a nic nepomůže od Luciuse Malfoye.

 

Draco seděl na posteli. Počítal poslední minuty doby, která ho dělila, od příchodu jeho otce. Věděl, že to je nevyhnutelné. Věděl, že jeho otci již nic nebrání v tom ho na místě zabít. Ale také věděl, že to jeho otec nechce, ještě ne. Ještě ho musí potrestat za to, že byl špatným synem, špatným Malfoyem.

 

Na schodem se ozval dusot nohou. Lucius Malfoy se pomalu blížil ke dveřím pokoje svého syna.

 

Plavovlasý kouzelník rozrazil dveře.

"Draco, nadešel čas naučit tě chování," s pomstichtivým úšklebkem se ke svému synovi přibližoval.

Mladý čaroděj jej jen vyděšeně sledoval. Lucius k němu došel, bez dalších slov ho chytil za zápěstí a mocensky Draca vláčel za sebou ke dveřím.

"Jsem si jist, že tento pokoj ti nevyhovuje. Podíváme se po jiným, co říkáš?" ironický smích Luciuse se rozléhal po prázdném sídle.

"Na něco jsem se tě ptal!" otočil se s vražedným výrazem na syna, kterého stále vláčel za sebou.

"Ano..." tichá, vyděčená odpověď.

"Ano co?!"

"Ano otče," poprvé toho dne, pohlédl Draco do očí svého otce. To, co v nich spatřil ho vyděsilo víc, než hrubý stisk na¨zápěstí.

Malfoy se zase rozešel, směřoval ke schodišti. Na syna se už neohlédl, pouze dlouhými kroky rázoval do spodní části domu. Draco, vlečen svým otcem, měl co dělat, aby mu stačil.

"Otče, kde... kde je matka?" nemohl si odpustit se zeptat. Sice tušil, že je mrtvá, ale třeba ne. Ta naděje v něm pořád byla.

"Do toho ti nic není!"

Ta jediná otázka rozčílila Luciuse Malfoye, doteď si chtěl se synem jen "pohrát", ale touhle otázkou si Draco svůj osud zpečetil sám.

Malfoy ještě zrychlil. Draco, ztěží stačís otci, škobrtl. Náhle zjistil, že jej už nikdo nedrží. Následoval pád z poloviny schodiště.

 

Draco se ztěžka zvedal. Přes nohavici kalhot mu začínala prosakovat krev z rozraženého kolena. Malfoy mezitím sešel zbylé schody. S úšklebkem chytl svého syna pod loktem a hrubě ho postavil.

"Ale, ale... maminčin mazánek neumí chodit?" zlomyslný záblesk v očích jasně svědčil o tom, že Dracův pád rozhodně nebyla nehoda.

Lucius táhl Draca k nenápadným dveřím v rohu síně. Až teď si chlapec uvědomil, co všechno ho nejspíš bude čekat.

Byli metr od nich, když se dveře sami otevřely, jako by snad vítaly svého pána. Bledý Draco se zarazil, rozhodně nechtěl jít dolů, do katakomb pod sídlem. Avšak měřit se se sílou dospělého, cvičeného smrtijeda, nemohl.

Malfoy syna dotáhl ke dveřím. Schody za nimi byly natolik úzké, že zde mohl projít pouze jeden člověk.

"Jdi!" strohý rozkaz pohřbil jakoukoliv Dracovu sbírající se odvahu. S posledním zděšeným pohledem na svého otce se otočil. Levou rukou se chytl tlejícího zábradlí, opatrně našlapoval. Nejenže nechtěl dopadnout jako na minulých schodech a poranit si i druhou nohu, ale přes matné světlo loučí na zdech, tu nebylo skoro vidět.

Draco slyšel, jak za níím jde jeho otec. Věděl, že vrátit se nemá jak, mohl pouze sestupovat do sklepení. A tam, tam těžko něco zmohl. Ve sklepech pod sídlem byl pouze dvakrát. Jednou se sem zatoulal, když mu bylo asi pět, celý den tu bloudil, než ho jeho otec našel, což se samozřejmě neobešlo bez výchovný lekce. Podruhý tu byl před rokem, když jeho otec chytl nějakýho důležitýho bystrozora a před Pánem zla z něj dostával informace. Tehdy tu být musel, Pán zla si to přál, prý aby věděl, co bude dělat v jeho službách, jako by si snad myslel, jak ho tím ohromý. V obouch případech tu však pořád byla Dracova matka, kteřá ho uchránila před Luciusovou zlobou. Teď už ne...

 

Draco postupoval tunelem, schodičtě nechali dávno za sebou. Jeho otec šel pořád za ním, chlapec při letmém otočení zjistil, že má vytaženou hůlku, kterou na něj míří. S povzdychem postupoval dál do neprostupné tmy. Draco nesnášel tmu. Ne že by se jí bál jako, když se tmy bojí děti, které se spíš bojí příšer v ní. Draco se bál tmy jako takové. Teď, když postupoval sklepením, ve kterém se louče na zdech rosvítili vždy, když byli u nich a zhasli, jakmile je minuli, si Draco připadal lapený. Věděl, že ho jeho otec bude mučit kouzly, možná se zmůže i na mudlovské praktiky, ale nejhorší, co mu mohl udělal, je zavřít ho do tmy, černé zlověstné tmy.A to Lucius nepochybně udělá, věděl o každé Dracově slabině.

 

V tichosti šli poměrně dlouhou dobu, když se za Dracem ozvalo tiché zaskyknutí. Lehce udiveně se otočil. Jeho otec se zamračeně držel za předloktí. Pán zla svolával své věrné.

"Zůstaneš tady!" Lucius obešel Draca, rozrazil jedny z mnoha dveří, které v této částí katakomb byly. Surově chytl Draca a doslova ho vhodil do kobky. Zabouchl dveře, Draco se v tu chvíli ocitl v naprosté tmě. Malfoy mezitím s klením odcházel ze sklepení.

Poslední komentáře
24.09.2007 06:37:31: Brr, takv tam bych nechtěla být. Chudák Draco, snad se z toho dostanesmiley${1}
04.05.2007 19:15:15: Je to rozhodně velmi zajímavé. Moc se těším, jak se to bude dále vyvíjet. Dnes jsem objevila tvé str...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.