Poison of love HP/DM

5.kapitola - Někdo tam venku, tě bude mít rád 2/2

Draco se krčil, v naprosté tmě, v rohu chladné místnosti. Netušil, jak je tady dlouho, ani kdy přijde jeho otec. Věděl, že přijde, nenechá si ujít ponížení svého syna. Chlapci byla zima, bolela ho krvácející noha, chvěl se. Ne pouze zimou, ale i strachem, strachem ze tmy, ve které byl nucen být. Ještě před chvíli mu po tvářích tekly slzy, poraženecké slzy zoufalství. Teď už ne, už neměl sílu, bál se. Strašně se bál. Toho, co je a co přijde, spolu s jeho otcem.

Slzy na jeho tvářích pomalu usychaly, když se na chodbě ozvali kroky. Lucius Malfoy se vracel. A to nejspíš v hodně špatné náladě podle toho, jak vycházkovou holí mlátil do zdí kolem.

 

Dveře se se skřípotem otevřely, na prahu stanul hrůzný Lucius Malfoy. S odporem si měřil svého syna znechuceným pohledem. Moc dobře si všiml chvění svého syna, i zbylých cestiček po slzách. Zamračil se ještě víc. S pouhé představy, že tahle troska je jeho syn se mu zvedal žaludek. Přešel k Dracovi.

"Postav se!" poručil.

Vyděšený mladík se pokusil splnit přání svého otce. Na zraněné noze se moc neudržel, takže, kdyby se nedržel vlhké zdi za sebou, skončil by zpět na zemi.

"Otče..." pokusil se promluvit Draco.

"Neříkej mi tak, ty nejsi můj syn. Ty ne," temný výraz v obličeji Luciuse Malfoye jasně vypovídal o tom, jak moc myslí vážně svá slova.

"Ale já..."

"Mlč!" okřikl ho jeho otec.

"Crucio," lehce ledabylí tón, o to krutější kletba. Kouzlo zasáhlo Draca zcela nečekaně. S bolestivým křikem se svezl na zem. Netušil, jak dlouho trvalo, než jeho otec kouzlo zrušil. Přestalo to stejně nečekaně, jako začalo. Draco ležel na zemi, ztěžka oddechoval. V krku měl z vytrvalého křiku naprosto vyschlo. Nevnímal štiplavou bolest v noze, teď už ho bolelo celé tělo.

"Postav se!" opět ten strohý rozkaz.

"Dělej!" přešel k synovi, který nebyl schopen splnit jeho rozkaz. Vytáhl ho na nohy.

"Copak, maminčin mazánek neumí poslouchat? Tak to by ses to měl rychle naučit!" křičel navztekaně do strhaného obličeje Draca.

"Jak myslíš, já tě naučím poslouchat," se zlověstným úsměvem pozvedl hůlku. Na zdi za Dracem vykouzlil těžké okovy. Jediným pohybem do nich spoutal chlapcovi ruce. Rezavé okovy se zařezávaly do bledých zápěstí, po chvíli začaly po bledé kůži chlapce stékat rudé, krvavé, pramínky. Okovy jej držely ve stoje, i přesto, že Dracovy nohy neměly šanci ho udržet.

"Tati..." hlesl chlapec.

"Neopovažuj se mi tak říkat!" rozohnil se Lucius.

Další bolestivá kletba zasáhla zmučené tělo chlapce. Bolestný křik se nesl sklepením, kde nikdo neměl šanci jej slyšet.

 

"Co vyzkoušet něco jiného?" ozval se po chvíli Malfoy a s profesionálním zájmem si prohlížel škody, které napáchaly jeho kletby.

Draco jen pootevřel oči. Po rukách mu z rozedřených zápěstí stékaly proudy temně rudé krve, další krev mu v malém, skoro až černém pramínku vytékala z úst. Na zraněnou nohu už dávno zapomněl, ruce a zbytek těla ho bolela o mnoho víc.

Lucius Malfoy si odněkud přičaroval nebezpečně vypadající bič se špičatým, kovovým koncem. Z výrazem šílence popošel blíž k synovi.

Pozvedl ruku s bičem, švihl. Draco vykřikl bolestí. Ostrý konec biče mu roztrhl košili a s ní i kůži po ní. Přicházely další a další údery biče.

Z chlapcovi košile zbyly jen rozedrané cáry látky. Přes mladíkův hrudník se táhly dlouhé, hluboké rány. Krev stékala na temnou zem ponurého sklepení.

Malfoye už očividně tohle přestávalo bavit. S odporem si prohlédl svého jediného potomka.

Draco vysel v okovech, nebyl schopen jakéhokoliv pohybu, pomalu umíral. Lucius mávl hůlkou, okovy zmizely. Draco se zhroutil na zem, do kaluže krve, jeho krve.

Lucius Malfoy k němu došel.

"Tohle tě možná naučí mít mě v úctě," zašklebil se na do Dracova zkrvaveného obličeje.

"Slyšels?!" dožadoval se odpovědi.

Draco pootevřel oči, přestával vnímat, neuvědomoval si, co jeho otec po něm chce.

"Tak slyšels?!" naštvaný hlas Malfoye se nesl sklepení. Naštvaně kopl do svého syna. Draco se zkroutil dalším přívalem bolesti, vykřikl.

Lucius se ušklíbl. Pozvedl hůlku, chystal se ho zabít.

Draco naposledy pohlédl na svého otce. Pak jeho pohled spočinul na dveřích, ve kterých někdo stál. Draco překvapeně zamrkal, tohle nebylo možný, co ten tady dělá...?

Poslední co slyšel, než jej obestřela temnota.

"Mdloby na tebe," vykřikl ten ve dveřích a vzápětí se hnal k zmučenému těla.

Poslední komentáře
21.11.2007 14:26:01: Tak se mi to líbí.*spokojně si mne ruce* Tak to má být. Lucius je tak sladkej, když někoho mučí. No ...
24.09.2007 06:52:05: Chudák Draco, jak může Lucius vztáhnout ruku na svého synasmileysmileysmiley. Jinak užasně napsané. Nechtě...
10.05.2007 20:35:01: úžasné naprosto úžasné další část z tvých povídek jsem přečetla jedním dechem:-) už se moc těším na ...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.