Poison of love HP/DM

9.kapitola - Tma, stále větší hrůzostrašná tma

-Nevím jak ze tmy ven, proto se jí nechám zcela pohltit. Ač nerad-

Věnováno všem příznivcům této povídky a všem, kteří, stejně jako já, milují slash! =) Vím, že jsem v této kapitole slibovala, že se budu více věnovat vztahu HP/DM, no, nějak to nevyšlo... Ale slibuji, že v další kapitole bude VZTAH! Jsou tu jenom dva dialogy, tak snad moc nevadí..? No a nad tuhle kapitolu dám anketu, tak hlasujte, zda chcete, nebo nechcete v další kapitole sex... =)


Draco se bál tmy. Možná ne odjakživa, ale důležité bylo, co bylo teď. A teď se bál tmy. Bál se v noci otevřít oči a pohlédnout do temnoty, která obklopovala* jeho postel. V době, kdy byl v žáláři svého otce, si už myslel, že zemře. Ne proto, co mu jeho otec udělal, nebo hodlal udělat. Bál se tmy... Tma jej pomalu zabíjela. Samozřejmě to tak nebylo, ne doopravdy. Ale Dracovi to tak připadalo. Sžíravá temnota, která jej pohlcuje. Temnota, která chce jenom jeho. Temnota, která po ničem jiném netouží, jen po něm, po Dracovi. Po mladém zmijozelském princi, který se tak moc bál tmy.

 

Teď Draco ležel v posteli. V cizí posteli, v cizím domě. Samozřejmě, byl to dům Harryho Pottera, ale byl cizí. Tak cizí, jak jen mohl být dům 'Zlatého chlapce'. Nikomu jinému by to tak přijít nemuselo, ale Draco se tu cítil nevítaný. Ze zatuchlým zdí místnosti, ve které ležel, byla cítit vlhost, stáří, nenávist. Draco věděl, co je to za dům. Ten dům byl cítit černou magií a starodávnými kouzly čistokrevných rodů, byl cítit stejně jako sídlo Malfoyů.

 

Do pokoje se pomalu, nepozorovaně, vplížila noc. Tma, která se nezastaví před ničím. Můžete mít rozsvíceno, můžete stát u ohně, stejně si vás najde, tak jako všechny. Dřív, nebo později. Temnotě na tom nezáleží. Ne, když se jednou rozhodne po vás jít. Ne, když máte být její. Temnotě nezáleží na času, je trpělivá, počká...

 

Draco ležel na posteli. S duchu si stále nadával za to, jak nevybíravě vyhodil Pottera. Proč to udělal? Nevěděl... Možná jen nechtěl říct Potterovi všechno... Všechnu tu nechutnou pravdu o svém mrzkém životě. Možná jen nechtěl, aby ho Potter litoval, aby ho někdo litoval. dávno byl naučen, že lístost nic nespraví, že lítost není pro život důležitá. Jak by jemu, Dracovy, mohla pomoci? Nijak...

Další důvod, proč černovlasému chlapci neříct všechno, byl jednoduchý. Draco byl sice Malfoy, ale do pravého Malfoye měl daleko. Byl sice zmijozel, plavovlasý, celkem dobrý kouzelník. Taky občas spadnul do černé magie. Ale v něčem, pro rod podstatné věci, Malfoy nebyl. Nemiloval dívku... Draco miloval. Miloval, ale ne dívky... Miloval černovlasého mladíka, kterého vyhnal z místnosti...

 

Později, v hluboké temné noci...

 

Draco spal na posteli. Občas se lehce ošil. Něco nespokojeně zamumlal. Ale spal dál. Tma už mezitím zcela naplnila místnost. Nikomu jinému by to nepřišlo zvláštní, byla přece noc. V noci bývá tma...

 

Uběhla nějaká doba, kdy chlapec, ležící na posteli, sebou začal házet. Otevřel oči. V první chvíli měl pocit, jako by byl znovu v temné kobce Malfoy Manor. Neuvědomoval si postel, ani povlečení v kterém ležel. Uvědomoval si jen strach, strach, který ho zcela pohltil.

Vykřikl. Byl to jen tichý, přidušený výkřik. Tma, stále stejně hustá, neprostupná tma, byla stále tady. Stále blíž a blíž...

Další výkřik, tentokrát hlasitý, naplněný celou tou hrůzou, která teď kolovala v jeho těle. Vyděšený křik naplnil pokoj, dům...

 

 

Harry seděl v kuchyni. Bylo již dlouho po půlnoci, ale černovlasému chlapci to nevadilo. Nepotřeboval spát, ne teď, ne když se snažil přesvědčit nedůvěřivého vlkodlaka.

Remus Lupin seděl naproti němu. Nevěřil tomu, co se mu chlapec snažil namluvit.

 

Už několik hodin seděli v kuchyni a celou tu dobu se ho Harry snažil přesvědčit, aby nevěřil Severusovi Snapeovi. Přitom existovali jasné důkazy o tom, že Snape je na jejich straně, na straně Řádu. Remus chlapci naslouchal. Věděl, o tom, jak moc Snapea nesnáší. Lupin měl už i nějaké podezření, proč Harry přivedl mladého Malfoye. Ale proč házel vinu, za cokoliv co se plavovlasému chlapci stalo, na Snapea? To Lupin nechápal. Stále si myslel, že Harry přehání. Stále tom uvěřil...

 

"Remusi, poslouchej mě chvíli. Snape není na naší straně!" už poněkolikáté za ten večer vyhrkl Potter.

"Harry, já vím, že si to myslíš, ale až uvidíš důkazy, budeš muset změnit názor," vlkodlak si tiše povzdechl, po kolikáté už tuhle větu z úst mladíka kouzelníka slyšel?

"NE! Tys ho neslyšel, nebyl si tam, když vyhrožoval Dracovi."

"Dracovi? Odkdy si vy dva říkáte jmény?" podivil se Lupin, z části se mu tak potvrdilo jeho podezření.

"Co? Na tom přece nezáleží! Musíme zastavit Snapea!"

"Ne, Harry, nemusíme. Je jedno, co Severus řekl panu Malfoyovi, důležité jsou důkazy. A ty jasně mluví v Severusův prospěch," snažil se to, již poněkolikáté, uzavřít Lupin.

"NE, ne, ne! Není na naší straně, prostě není. Proč by jinak Malfoyovi vyhrožoval. Proč by mu říkal, že by měl zjistit, kde je jeho místo?" Harry začínal být zoufalí.

"Co třeba proto, protože mladý Malfoy je na straně Voldemorta? Severus se před ním nesmí prozradit."

"Ale to..."

"Harry, vím, že Severusovi nevěříš, ale to co mi tady celý večer říkáš, jsou nepodložené domněnky. Nemůžeš ho za něco, co řekl Malfoyovi, nechat zavřít," Lupin nejistě hleděl na náhle ztichlého chlapce.

Harry si v hlavě dával dohromady fakta. Jistě, mohla být pravda to, co říkal Remus. Draco mohl být na straně Voldemorta a Snape si tímhle jeho výstupem jenom jistil, že se Voldemortovi nedonese, že pracuje pro Řád. Ale Harry tomu nevěřil, prostě nemohl. Vždyť Draca zachránil před jistou smrtí. Před smrtí z rukou jeho otce... Proč by ho tam Spes posílala, kdyby Draco byl na straně zla? Měl stále více otázek, ale odpovědi, které byl schopen vymyslet byly nedostačující...

 

Domem se náhle roznesl zděšený výkřik. Výkřik strachu a snad i bolesti.

Lupin s Potterem pozvedli hlavy. Křik se ozýval z horních pater domu. Z pater ve kterých byl v tento moment jen jediný člověk. Jediná bytost, která mohla křičet. Ale proč?

 

Harry ihned zamířil ke dveřím. Před pouhým momentem mu došlo, od koho křik pochází. Draco! Jediné slovo, které mu zcela naplnilo mysl. Věděl, že v domě se k plavovlasému chlapci nemohl nikdo dostat, ale musel tu být důvod toho zděšeného výkřiku...

 

Lupin zamračeně zamířil za chlapce odcházejícím z kuchyně.

 

Harry zatím dorazil ke dveřím vedoucím do jeho pokoje, do pokoje, ve kterém právě spal Draco Malfoy. Tedy, kde měl spát Draco Malfoy.

Otevřel dveře. Nepotřeboval si ani rozsvěcet, aby rychle obhlídl situaci. V místnosti byl jenom Draco sedící na posteli, stále hystericky ječící. Harry nechápal, co se děje, ale byl schopný si situaci domyslet. Rozsvítil. Křik jako mávnutím kouzelného proutku utichl.

 

Plavovlasý chlapce seděl dál na posteli, vyděšeně lapal po dechu. Zornice strachem rozšířené. Zmateně se rozhlížeje po pokoji. Netrvalo dlouho a chlapcův pohled spočinul na Harrym, jenž stále stál mezi dveřmi. Další zalapání po dechu. Černovlasý mladík přešel přes prostor, který jej dělil od chlapce na posteli. Netušil, co Draca tak vyděsilo, ale byl odhodlán to zjistit. Vždyť šedo-stříbrné oči nebyli tolik naplněné strachem ani, když jejich 'majitel' pomalu umíral v Luciusově vězení. Tak proč teď?

Zastavil se kousek od postele.

 

"Draco," tiše oslovil chlapce lapajícího po dechu.

"No tak Draco, to je dobrý. Co... co se stalo?" Harry se pomalu začal přibližovat k posteli.

"Draco... No tak, pověz mi, co se děje? Draco, to je v pořádku... Nic se přece nestalo..." přiblížil se až k pelesti postele. Opatrně si sedl na kraj staré postele. Nechtěl chlapce sedícího opodál vyděsit. Aspoň ne víc, než už byl.

"Draco," opět jej oslovil.Někde slyšel, že pomáhá, když na vyděšené lidi stále někdo mluví a nejlíp, když používá jejich jméno. Na vyděšené a psychopaty*...  Netušil, kde na to přišel, snad v nějakém mudlovském pořadu v televizi.

"Draco... Jsi v pořádku?" obezřetně si plavovlasého mladíka prohlížel. Nemohl si nevšimnout, že se mu pomalu uklidňoval dech, stále na něj sice nedůvěřivě zíral. Ale tak to bylo u Malfoye celkem normální.

"Draco..."

"Co..?" plavovlasý kouzelník se pokusil o sarkastický tón, avšak neúspěšně, sen a vidina lstivé temnoty byly stále příliš živé.

"Co se stalo? Proč si křičel?" Harry se rozhodl zeptat rovnou, už se nezdálo, že by zmijozelský princ mohl reagovat nějak nepříznivě. Tedy pokud se za nepříznivé nepovažuje výbuch hněvu.

"Nic! Prostě nic Pottere, co je ti sakra do toho?!"

"Pokud ses rozhodl vzbudit všechny obyvatele mého domu tak ano, je mi do toho hodně. Tak co se stalo?" Harry se lépe usadil na posteli. Ne že by si snad myslel, že by se ho Malfoy mohl pokusit shodit s, jeho, postele, ale co kdyby...

"Já... Už se to nestane," Draco náhle změnil útočný tón na pokorný. Sklesle sklopil hlavu a opět, jako již tolikrát za dobu, co byl v tomto pokoji, 'studoval' vzorek pokrývky.

"Draco, já neřekl, že to vadí, jen... rád bych věděl, co se stalo?" Potter byl neodbytný.

 

"Špatný sny?" zkusil to, kdy Malfoy neodpovídal.

Draco lehce poplašeně zvedl hlavu, nedůvěřivě se zadíval do smaragdových očí černovlasého Nebelvíra. Bylo to tak lákavé potvrdit jeho domněnku, ale vždyť to nebyla tak docela pravda... A záleží na tom?

Skoro už přikývl na souhlas, když se zarazil a zakroutil hlavou. Potter ho znepokojeně sledoval. Netušil, co se plavovlasému princi honí hlavou. Proč změnil názor?

"Tak co se stalo?" vyzvídání, nejlepší způsob jak se dobra pravdy, nebo aspoň skoro pravdy.

"Já... Budeš se smát," Draco opět sklonil hlavu. Snad chtěl zakrýt slzy, které se mu vehnaly do očí. Snad nechtěl, aby černovlasý mladík viděl, jak velký strach mu nahání to, s čím se mu hodlal svěřit.

"Draco... Nebudu, slibuji," Harry jemně nadzvyhl hlavu druhého chlapce. Upřeně se zadíval do šedavých očí. S ostnem zoufalství si povšiml slz a děsu v těch očí. Netušil, co ho k tomu vede, proč si přál mladému smrtijedovi pomoci?

"Bojím se tmy..." tiché přiznání. Bledé ruce lehce od sebe odstrčili černovlasého mladíka, který si teprve teď srovnával v hlavě, co právě slyšel. Nějak tomu nemohl uvěřit.

 

 Tak tohle byl ten důvod. Tma? Jenom tma?!

 

"Draco, ale to..." nějak nenacházel slov. Kdysi, ještě ve škole, by se Zmijozelovi vysmál a nechal ho se svým strachem, ale teď. Teď nějak nemohl.

"Jdi... Prosím," Malfoy jej opět odháněl.

 

Neměl jsem mu to říkat, bude se mi posmívat. Třeba ne, třeba to pochopí. Nepochopí! Nikdo nemůže pochopit jaký to je bát se tmy. Bude si myslet, že jsem divnej. Vždyť tmy se bojí jen malý děti. Pochopí tě. Vždyť i on se něčeho musí bát. Ne, 'zlatý' chlapce se ničeho nebojí. Musí. Pochopí! Ne...

 

Tiché vzlyknutí uniklo z pevně sevřených rtů.

 

"Draco," Potter se konečně vzpamatoval. Poposedl blíž k plavovlasému mladíkovi, který se od něj po svém přiznání odtáhl.

"Draco..?"

"Tak Draco, to přece není nic, za co by ses měl stydět," Harryho napadla jediná věc, proč se chlapec chová takhle.

"Jistě..." strohá odpověď. Další tichý vzlyk utekl s bledých rtů.

"Draco..." Harry se zoufale díval na mladíka, který se od něj stále odtahoval.

 

V jakémsi popudu natáhl ruku, letmo se Draca dotkl. Teď to bylo směrodatné. Když prve zvedal mladíkovi hlavu, aby mu mohl pohlédnout do očí, bylo to spíš impulzivní. Ale teď si uvědomoval co dělá... Napadla jej jediná možnost, jak tiše plačícího chlapce uklidnit.

 

V ochranitelským gestu si k sobě slabšího hocha přitáhl. Zdálo se, že Draco chce protestovat, ale přes slzy, jenž mu stále zmáčely tváře, sotva mohl mluvit. Harry se opřel o pelest postele. Draca si k sobě přivinul. Nedbal na štkavé protesty. Prostě jej k sobě přitiskl. Neohrabaně se snažil o konejšivá slůvka, i když se zdálo, že ta plavovlasého chlapce ještě víc rozlítostňují...

 

Hnědovlasý, lehce prošedivělý, kouzelník tiše zavřel dveře. Celou tu dobu tam stál a hleděl na dva mladé čaroděje. Celou dobu doufal, že se ve své domněnce spletl. Ale teď, z toho jak se Harry choval, bylo zřejmé, že měl pravdu. A podle reakce mladého Malfoye, nebyla nastávající situace ani jemu proti srsti. Remus Lupin si tiše povzdychl. Musel si o tom s někým promluvit. Pro Harryho Pottera, 'chlapce, který měl zachránit svět', tohle rozhodně nebylo vhodné... Nejlíp bude, když si promluví se Severusem...

 

 

 

Pozn.: Chtěla jsem napsat "obeskupovala", ale bylo mi řečeno, že byste tomu asi nerozuměli... Nevím, jsem zvyklá používat "Plzeňský slang", tak už asi nepoznám jestli to je normální slovo... =)  Jak já miluji tmu, jsem pravý opak Draca, aspoň v této povídce... Omlouvám se za pár podivných vět, ale jinak to nešlo...(jako třeba mávnutí proutku) =)

dál, opravdu si nemyslím, že je Draco psychopat, ale... Za ten konec mě nezabijte, aspoň se budete těšit na další díl... =)

 

Poslední komentáře
21.11.2007 15:06:53: Malfoy! Draco Malfoy se bojí tmy. Lidi já umírám smíchy. To jsem se ani já nebála, když jsem byla ma...
24.09.2007 07:43:29: Myslím, že Lupin toho ještě hodně pokazí a můj drahý Severus bude dobře informovánsmiley${1}
16.08.2007 16:51:41: Ježiši...Já se strašně stydím napsala jsem zvýší s měkým :( už mi to vůbec nemyslí
16.08.2007 16:50:11: Tak tohle sice není jediná povídka, kterou jsem od tebe četla (protože Na nápoji lásky jsem narazila...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.