Smrťáci DM/RW

12.Kapitola - Neděle, zkouška Smrťáků

„Pottere co se stalo?“ vyhrkla profesorka McGonagalová.
„Nic, nic paní profesorko,“ snažil se jí uklidnit Harry, protože se celá třásla.
„No tak Harry co se děje? Zase si měl sen o Voldemortovy?“ pronesl Brumbál do ticha, které vzniklo.

„Půjdeš se mnou ano Harry,“ nebyla to otázka, Brumbál mu ukázal směrem ze dveří.
Ginny a Hermiona se k nim chtěli přidat, ale profesorka McGonagalová je zarazila.
„Nemyslím si, že musíte být u všeho.“
„Jen je nech Minervo, mají to taky právo vědět,“ ozval se ze předu Brumbál.

Profesorka se sice netvářila, že se jí to nějak moc líbí, ale nemohla nic dělat.
Otočila se a rozkřikla se na ostatní studenty, kteří nebyli v postelích.
„Co vy tady? Jděte do postelí, nebo vám mám snad strhnout body?!“
Všichni mručeli, ale museli jí poslechnout, zvlášť když byla v týhle náladě.

Mezi tim Harry s Brumbálem dorazili do ředitelny a v závěsu za nimi i Ginny a Hermiona.
„Posaďte se,“ vyzval je Brumbál.
„Tak Harry spusť,“ řekl mu poté co se usadil a sám si sedl naproti Harrymu a dívkám za svůj psací stůl.

„Byl jsem zase na tom hřbitově, kde se scházejí,“ začal Harry.
„Byl tam Voldemort a Smrtijedi a potom přišli Smrťáci a začala ta jejich zkouška.“
„Zkouška jaká zkouška?“ přerušila ho vyděšeně Ginny.
„Před každýho Smrťáka si stoupl jeden Smrtijed a použil na něj kletbu Crucio,“ vysvětlil Harry a nervózně sledoval Ginnin blednoucí obličej.

„Dobře Harry a zjistil si co se chystá na zítra?“ převzal slovo opět Brumbál.
„No mluvili o ňákej zkoušce Crucia na mudlech a Voldemort jim řikal, že tomu, kterýmu se to kouzlo nepovede tak ho použijou na něm.“
Harry se podíval na Ginninu reakci a rozhodl se, že musí Brumbála požádat o to aby sem Ginny nepouštěl, přece jenom si nemyslel, že to je pro ní dobrý tohle všechno slyšet.
Ale Brumbálovy to asi nevadilo, alespoň se tak tvářil.

„Takže jestli jsem to správně pochopil, tak mají zítra vyrazit vyzkoušet svoje schopnosti na mudlech a když jim to nepůjde tak je budou mučit?“ zeptal se Brumbál, i když bylo jasný, že to pochopil.
„Ano, aspoň takhle to řikal Voldemort,“ odpověděl Harry, který nechápal kam tím Brumbál směřuje.

Chvíli bylo ticho, Harry nepřítomně koukal do plamenů v krbu.
Náhle ho něco zaujalo, byl to letmý záblesk, ale byl si jist, že zahlídl ňákýho člověka.
Po chvíli zjistil, že se nemýlil, z krbu totiž doslova vypadl Snape.
„Severusi?“ podivil se Brumbál.
„Co tu zase děláš?“ na Brumbálovy bylo vidět, že se mu profesorova přítomnost vůbec nelíbí.
„Totiž… já…,“ nevěděl Snape co říct.

Po chvíli co se rozkoukával si všiml Harryho a vyhrkl
„Potter? Co ten tu zase dělá.“
„Harry mi právě vyprávěl co se mu opět zdálo, ale ty jsi tu neměl být Severusi tak co se stalo?“
Snape si změřil Harryho i dívky opovržlivým pohledem a začal mluvit k Brumbálovy
„Poslal mě sem, prý mě už nebude potřebovat,“ řekl Snape a bylo vidět, že se mu to vůbec nelíbí.

„Takže Voldemort tě sem poslal i přesto, že ti dal na starost Draca a Rona a ti tam zůstali,“ zamyslel se Brumbál.
„Co to znamená?“ vyhrkla Hermiona,která až do teď mlčela.
„To znamená, že s nimi může udělat cokoliv,“ předběhl Brumbála Snape.
„Profesore Brumbále, co to znamená, když si je tam nechal bez něj,“ ukázal na Snapa a nevšímal si jeho pohledů.
„To nevím Harry, ale jak už sem řekl, tak vůbec nevím, proč si vybral právě Rona, u Draca je to více méně jasný, je to syn jeho věrného Smrtijeda, ale proč Rona, to nevím a myslím, že tahle situace dává jasně najevo, že to nebude nic dobrýho.“

Nyní se otočil zpět na Snapa.
„Ještě se ti nepodařilo zjistit, proč chtěl právě pana Weasleyho?“ zeptal se ho, i když mu odpověď byla, už předem jasná.
A opravdu Snape jenom záporně zavrtěl hlavou.

„Myslím, že dneska s tim už nic dělat nemůžem,“ prohlásil Brumbál po chvíli a obrátil se k Harrymu a dívkám.
„Dojděte si prosím na snídani je, už dost pozdě a nejsem si jist jestli vám něco zbylo,“ usmál se na ně svým obvyklým způsobem.

Harry a dívky se tedy zvedli a odcházeli od Brumbála a Snapa, kteří teď začali něco šeptem řešit.

„Tak co si o tom myslíte?“ zeptal se jich Harry hned pod schody.
„Já nevim Harry je to dost divný,“ prohlásila Hermiona a otřásla si při vzpomínce na Harryho živé vyprávění snu.
„Chudák Ron…,“ vyšlo z Ginny a vzápětí se rozbrečela.
„Ginny no tak Ron bude v pohodě uvidíš,“ snažila se jí uklidnit Hermiona a chytila jí kolem ramen.

„Co když se mu, ale něco stane?“ nenechal si to vymluvit Ginny.
„Ginny to se nestane, no tak přestaň brečet Ron zítra přijde… určitě,“ dodal, když viděl, že se netváří moc přesvědčivě.

Došli k Velké síni a Ginny si utřela mokrou tvář a oči do kapesníku a odhodlaně vstoupila dovnitř, kde, už zbylo jenom pár opozdilců.
Sedli si ke stol a dali se do snídaně.

„Co budeme dělat po snídani?“ zeptala se jich Hermiona, která se jim snažila zlepšit náladu jak to jen šlo.
„Možná by jsem mohl zkusit Famfrpál,“ prohlásil Harry a koukal na Ginny, který se při tomto vyslovení viditelně zlepšila nálada.
„Tak jo, to by bylo super,“ zajásala nadšeně.
„Hermiono půjdeš s námi,“ zeptala se ještě Hermiony.
„Ne, jděte sami, mě to vážně neláká.“
„Ale co budeš dělat ty, celý dopoledne?“ podivila se Ginny.
„Půjdu do knihovny, musím si ještě něco zjistit,“ zněla stručná odpověď a Hermiona zmizela v knihovně.

„Tak jo, jdeme na to hřiště?“,zeptal se Harry, který byl, už na tohle Hermiony chování celkem zvyklej.
Celý dopoledne prolétali Ginny s Harrym na košťatech na Famfrpálovým hřišti a dobře se bavili.

Harry se snažil vyhýbat jakýmukoliv tématu, kde by vystupoval Ron, nebo Draco, aby Ginny zase nepřipomněl, co se děje s jejím bratrem.

Odbyla jedna hodina a Harry s Ginny se vraceli do hradu na oběd.
Na obědě potkali Hermionu.
Po obědě jim ,až příliš rychle utekl zbytek dne.

Snažili se udělat nějaký domácí úkoly, Harry s Ginny hráli šachy a Hermiona si četla.
Pomalu si ani nevšimli, že se Nebelvírská společenská místnost pomalu vyprazdňuje.

Náhle odbyla půlnoc a Hermiona vyskočila od knihy.
„Proboha to, už je tolik hodin, uvědomujete si jak budeme nevyspalí?“ zeptala se jich.
Harrymu se sice ještě nechtělo spát, ale na Ginny bylo vidět únava, tak nad ní rychle vyhrál a šel spát, zatímco z druhýho schodiště Hermiona spílala Ginny a dávala jí kázání, o tom, jak je spánek prospěšná věc.

Harry se musel usmát, když si představil, jak se asi tváří Ginny, věděl, až příliš dobře jak nemá ráda tyhle komentáře jejího chování.
Ulehl do postele a ke svému nemalému překvapení zjistil, že, když nyní leží, tak se mu chce i celkem spát.
Zabořil hlavu do polštáře a nechal si zdát sny.


Zdálo se mu opět o Voldemortovy a Smrťácích, ale nyní tam nebyl, viděl to jako by to byl film v televizi, který on sleduje.
Harry si prohlédl skupinku Smrťáků a zkoumal, který je Ron. Nebylo ho tak těžký poznat, vedl se opět za ruku s Malfoyem a ten byl přece jenom o kousek menší než Ron.

Ron s Dracem šli poslední a za nimi už jenom Smrtijedi.
Jak stihl Harry spočítat, tak Smrťáků bylo nyní pět a Smrtijedů deset a samozřejmě Voldemort, ten šel první.
Zastavili se před jedním ponurým domem, o němž Harry pochyboval, že je obydlen.

Před domem Voldemort promluvil
„Mudly jsme přenesly do tohohle domu, je chráněn proti tomu, aby byl ven slyšet hluk a křik, takže nemusíte mýt obavy, že vás uslyší někdo nepovolaný,“ řekl dvojsmyslně s úšklebkem.

Poté všichni vešli dovnitř a i Harryho obraz se přesunul.
Byli v místnosti, kde bylo ke stěně přivázáno deset mudlů, pět mužů a pět žen.

„Takže tohle jsou vaše dnešní terče, doufám, že si pohrajete a nebudete mít slitování, jinak to odnesete vy,“ pronesl klidně Voldemort.
„První půjde Redwait po něm Dunking a Transilková a nakonec to nejlepší Malfoy a Weasley,“ řekl Voldemort opět klidně, i když se Smrťáci chvěli strach.

K Harryho překvapení tu byli z Bradavic pouze Ron a Draco ostatní neznal.
Redwait vykročil a Smrtijedi mu odvázali prvního mudlu.
Redwait se na něj s pohrdáním podíval a pronesl
„Crucio.“
Kouzlo se mu moc nepovedlo, možná to byl tím, že se mu chvěla ruka, nebo možná tím, že mu na krk dýchal Lucius Malfoy.
„Tak tohle se ti moc nepovedlo Ricku, co myslíš,“ usmál se ledově Voldemort a pokynul Malfoyovi staršímu.
Ten se ihned chopil hůlky a pronesl kletbu.
„Crucio.“
Kletba zasáhla Redwaita a ten se nyní svíjel v bolestech na zemi a úděsně křičel.

„Tak další,“ řekl Voldemort, když Malfoy přestal vysílat kletbu a Redwait se pomalu sbíral ze země.

Další na řadě Dunking se nervosně podíval na svého kamaráda a potom na mudlu, kterého měl mučit.
„Crucio,“ pronesl, ale ke své smůle se kouzlo minulo účinkem.
„Ale, ale zdá se, že jsme si vybrali pěkný lempli,“ prohlásil Voldemort a kývnul na Smrtijeda, který stál vedle něj.
Ten hbitě přiskočil a začal mučit Dunkihga kletbou.

„Tak další a doufám, že se to už povede,“ řekl nebezpečně Voldemort a bylo vidět jak moc mu vadí, že se to hned na poprvé nepovedlo všem, které si na dnešek vybral.
Transilková přistoupila k mudle, kterou měla mučit a upřela na ní své liliové oči.
Něžně se usmála a v očích jí zajiskřilo.
„Crucio,“ zaznělo poněkud lenivě z jejích úst.
Tentokrát se kouzlo neminulo účinkem a mudlovská žena ze začala svíjet v křečích a křičet z plna hrdla.

„Perfektní,“ pochválil jí Voldemort a ukázal jí na dveře.
„Můžeš pro dnešek jít.“
Dívka se otočila a odešla.

Pak přišel na řadu Malfoy.
Přešel před mudlu z jeho výrazu se nedalo nic přečíst.
„Crucio,“ pronesl neochvějným hlasem.
Bylo vidět, že, už má přece jenom nějaké zkušenosti s tímhle kouzlem, protože mudle před ním se ihned zhroutil na zem, škubal sebou a jistě by byl i křičel, ale měl roubík.

„Dobře,“ řekl Voldemort, ale neposlal ho pryč jako dívku před nim.
Nyní, už zbyl jenom poslední Smrťák a to byl Ron.
Rozklepaně přišel k mudlovy a podíval mu do očí.
Bylo vidět, že nad něčem přemýšlí, než se rozhoupal a konečně pronesl
„Crucio,“ znělo to trochu vyděšeně.

Harry zadržel dech, ani nevěděl jestli chce, aby se kouzlo jeho kamarádovy povedlo.
Přece jenom jestli se mu povede, tak to bude znamenat, že, už bude víc Smrťákem, než je nyní.
Ale na druhou stranu, když se mu kouzlo nepovede, tak ho bude některý Smrtijed mučit a Harry nepochyboval o tom, že když to bude Malfoy starší, tak ho klidně zabije a bude mu to jedno.

Jakmile dozněla Ronovy kletba, mudla klesl k zemi a předvedl ukázkový záchvat bolesti po zakázaný kletbě.
„Tak to si zvládl Rone,“ ozval se potěšeně Voldemort.
„Ostatně o tobě to bylo hned jasný, že takovýhle primitivnosti zvládneš nemyslíš?“ pokračoval Voldemort dál.

„Odveďte ty dvě telata já tu mám ještě práci,“ otočil se na Smrtijedy.
Jakmile Smrtijedi odvedli dva Smrťáky, kterým se dnes nevedlo, otočil se Voldemort na Luciuse Malfoye, který tu jediný zůstal.

„Luciusi, myslím, že je načase začít individuální výcvik našich nejlepších Smrťáků,“ podíval se na Malfoye, který se netvářil moc nadšeně.
„Doufám,,že ti, ale nevadí, že je tu i tvůj syn? Ale přece víš, že by to nešlo ani bez jednoho z nich,“ prohlásil posměšně Luciusovo směrem.

„Tak kdy začneme?!“ otočil se Lucius zkoumavě na Draca a Rona.
„Myslím, že pro dnešek je toho, až dost. Podrobnosti se dozvíte zítra před odjezdem a Snapovy ani slovo,“ varoval je ještě Voldemort.

Sen se pomalu rozpíjel a Harry se budil bylo ráno, nový den.
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.