Smrťáci DM/RW

17.Kapitola - V plánu je mé vítězství 1

Draco seděl na studené zemi cely, odhadoval dobu, po kterou tu s ním nebyl Ron. Pomalu ,už si začínal zoufat, přemýšlel, co by takouvou dobu mohli s jeho zrzáčkem dělat. Znal Smrtijedí praktiky, přece jen jeho otec byl Smrtijed, a přesto, nebo spíš právě proto se o přítele obával. Pořád se musel ujišťovat, že Rona nechtějí zabít, chtějí je jen potrestat, potrestat za útěk. Ale co, když Voldemort zjistil, že jsou na straně řádu? Co, když to ví? Co pak, budou schopni jeho pomocníci s jeho milencem udělat?

Najednou se otevřely dveře, Draco zvedl zrak, v šeru spatřil postavu zahalenou v černém smrtijedském hábitu s kápí.

"Pojď," vyzval ho hlas ve kterém poznal svého otce.

"Kam?" špitl Draco.

"Udělal jsi chybu, ale pořád jsi můj syn, a já tě tu nehodlám nechat napospas těm chyenám," přikročil k sedícímu chlapci Lucius Malfoy.

"Ale co Ron?" úpěnlivě na svého otce pohlédl Draco.

"Bude si muset pomoc sám, kdyby nebylo jeho, nedostal by ses do takových problémů," tvrdě uchopil chlapce za loket a vytáhl na nohy.

"Přece ho tu nemůžu nechat, to nejde Ron by to taky neudělal," roztřásl se blonďáček.

"Nad tím můžeš přemejšlet doma," odsekl Lucius.

"Ale...," nestihl nic namítnout Draco, neboť se sním jeho otec přemýstil.

Draco dopadl na zem v sídle rodiny Malfoyů. Stěžka se postavil a pohlédl na svého otce.

"Co když ostatní Smrtijedi zjistí, že si mě odvedl?" zajímal se.

"Máš štěstí, Voldemort dovolil, že tě smím odvést, myslí, že takhle si svůj trest budeš nést víc," odpověděl mu Malfoy starší a chystal se odejít z místnosti, do které se přemýstili.

"Počkej nemůžeme tam přece jen tak nechat Rona," doběhl Draco otce.

"Jak vidíš, tak můžeme, pán s nim má jiný úmysli a popravdě ty bys mu tam jenom zacláněl," ušklíbl se Lucius.

"Úmysli? Jaký?" zajímal se Draco.

"Do toho ti nic není," odsekl Smrtijed a přemýstil se pryč.

Draco zůstal sám ve svém domě, jen on a výčitky svědomí, že nechal napospas Smrtijedům a jejich pánovi svého Rona. Sedl si do rohu místnosti, hlavou se mu honili vzpomínky na rudovlasého chlapce. Byl zabrán do myšlenek, že si ani neuvědomil, jak mu po bledých tvářích stékají horké slzy. Pohlédl z okna venku poletovalo barevné listí, blížila se zima. Draco začal bláhově doufat na návrat, na brzké setkání se svým usměvavým přítelem. A to měli plán jak se toho všeho zbavit, měli dokonalý plán jak se zbaví zároveň Smrtijedů i řádu, ale teď, teď už možná bude nesplnitelný, vždyť jaká je naděje, že se mu Ron vrátí? Draco, utápějící se v myšlenkách, nevnímal hlasy na chodbě, nevnímal ani slabý zvuk otevírajících se dveří. Jen, když se dveře průvanem zabouchli, zvedl na chvíli zrak a pohlédl na ně.

Lucius Malfoy se přemýstil zpět do kobky v níž byl ještě před chvílí držen jeho syn. Čekal, věďěl moc dobře, že v blízké době sem Smrtijedi přitáhnou Weasleyho. Schoval se do stínu v rohu, nechtěl být viděn, nesměl být viděn. Lhal svému synovi, když mu tvrdil, že Smrtijedi ví o jeho propuštění, nebyla to pravda věděl to jen on a jeho pán. Bylo to tak v plánu, pán zla nikomu nedůvěřovat, pouze Luciusovi Malfoyovi řekl co teď chce udělat a to jen proto, protože mu mohl být velmi nápomocný.

Tak tady teď stál a čekal na chlapce, který ničil život jeho syna, převáděl jeho chlapce na stranu, s kterou jako pravý Malfoy neměl mít nic společnýho.

Otevřeli se dveře, dva Smrtijedi vtáhli do cely mátožného chlapce. Hodili ho na zem a aniž by si jen na malý okamžik všimli, že zde někdo chybí, opustili místnost.

To byla Malfoyova šance, přistoupil k zrzavému bezvládnému chlapci. Sehnul se a lehce ho vzal do náruče. Na chodbě se ozval šramot, nejspíš si, až teď Smrtijedi uvědomili prázdnost místnosti, do níž před chvílí přinesli Rona.

Malfoy se z chalpcem v náručí otočil ke dveřím, dveře se s ránou otevřeli a dovnitř vběhlo několik Smrtijedů, zarazili se. Nechápavě pohlédli na Luciuse Malfoye a pak na chlapce v jeho rukách. Několika Smrtijedům svitlo a začali vytahovat hůlky. Než to, ale stihli Malfoy se jen zlověstně ušklíb a spolu s Ronem se přemýstil.

Přemýstil se k sobě domů, ale ne do stejné místnosti v níž zanechal svého syna, přemýstil se na druhý konec rozlehlého sídla.

Položil chlapcovo tělo na zem, s pohrdáním si ho změřil, nejraději by ho na místě zabil, ale jeho pán měl něco jiného v úmyslu, něco s čím Lucius malfoy sice nesouhlasil, ale musel to tak jako tak splnit.

Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.