Smrťáci DM/RW

18.Kapitola - V plánu je mé vítězství 2

Zanechal Rona samotnýho v ztemnělé místnosti, musel se držet Voldemortova plánu a to přísně pokud nechtěl, aby se něco pokazilo.

Sešel ztichlým domem do své pracovny, kde před necelou půl hodinou zanechal Draca.

Potichu odemkl dveře a nakoukl dovnitř. Draco seděl v rohu místnosti s hlavou sklopenou, tak, že mu vlasy přepadali to smutné tváře.

Opatrně se k němu přiblížil, při bližším pohledu zjistil, že jeho syn usnul.

Zkusil s ním zatřást v domnění, že ho probudí.

Když se nic nestalo, mohl se jen v duchu vztekat nad nevděčným postavením ve službách pána zla, ale nebylo mu to nic platný.

Nadzvedl spícího Draca do náruče a stále se mračící jej odnesl do jeho pokoje, který byl jak jinak na úplně jiném konci sídla, než kde nechal jeho přítele.

Položil Draca na rozestlanou postel a odešel z jeho pokoje, nezapomenul za sebou zamknout dvěře, věděl, že bez hůlky nemá šanci otevřít a hůlku měl spolu s Ronovo u sebe ještě pořád Voldemort.

Lucius se vrátil do přízemí sídla a zamířil do kuchyně.

Zde našel dva skřítky v plné práci.

„Ty, odneseš nějaké jídlo do pokoje pro hosty,“ přikázal jednomu z nich.

„A ty odneseš jídlo mému synovi do pokoje,“ poručil druhému.

„Kdyby kdokoliv z nich cokoliv chtěl, tak to splníte, ale nesmí odejít z pokojů,“ pokračoval Lucius Malfoy.

Skřítci na sebe jen rychle pohlédli a spěchali splnit příkazy svého pána.

Ron se pomalu probíral v neznámé místnosti, ležel na posteli se zelenými pokrývkami. Pomalu se zvedal a s údivem zjišťoval, že i jinak připomíná místnost ložnici Zmijozelu, až na ten rozdíl, že dům v kterém se nacházel rozhodně nebyli Bradavice.

Náhle se otevřeli dveře a dovnitř vklouzl domácí skřítek. Na stůl u okna položil tác s jídlem přicupital k Ronovi.

„Bude si pán ještě něco přát?“ uklonilo se mu drobné stvoření.

„Kde to jsem?“ zeptal se nedůvěřivě Ron.

„Na panství Malfoy Manor, pane,“ klonil se dál skřítek

„Malfoy Manor? A co tu dělám?“ nechápal Weasley.

Skřítek jen bezradně pokrčil rameny a zopakoval svojí první otázku.

„Bude si pán ještě něco přát?“

Asi… asi ne.“

„Kdybyste něco potřeboval, pane, tak stačí zazvonit,“ podával mu skřítek zdobený zvoneček.

„Jo, jasně,“ zamumlal Ron.

Skřítek odcupital a zabouchl za sebou dveře.

Ron trochu roztřeseně vstal a došel ke dveřím, vzal za kliku a ke svému zklamání zjistil, že nejde otevřít.

Otočil se a přešel přes místnost ke stolu s jídlem. Sedl si na, na první pohled drahou, židli a pustil se do jídla.

O několik pokojů dál se právě probouzel Draco Malfoy, nejprve se udiveně rozhlížel po místnosti, než mu došlo že je ve svém pokoji.

„Pane přejete si něco?“ ozval se mu u nohou pisklavý hlásek.

Shlédl a spatřil jednoho z jejich domácích skřítků.

„Zavolej mi otce,“ přikázal mu.

„Ano pane,“ vypískl skřítek a zmizel.

Za okamžik vešel do pokoje Lucius Malfoy.

„Chtěl si něco?“ zeptal se poněkud panovačně.

„Už si zjistil co je s Ronem,“ vyhrkl Draco.

„Ve Voldemortově sídle není, takže zbývají jen dvě možnosti, buď ho přesunuli,nebo je mrtvej,“ konstatoval suše Malfoy senior.

„Ale… ale to není možný,“ sesypal se Draco zpět na postel.

„Zdá se že je,“ pronesl arogantně Lucius a odešel z místnosti zanechávajíc za sebou zkleslého syna.

„Ale pane..,“ ozval se skřítek nadále stojící u Luciusových nohou.

„Jestli se jeden nebo druhej navzájem o sobě doví, tak si mě nepřej,“ varoval vyděšeného skřítka Malfoy.

Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.