Smrťáci DM/RW

20.kapitola - Navěky věků


- Útěkem duši nespasíš, avšak lásce šanci můžeš dát... -
-Možná časem zaplatí za to, že se srdcem chlapce jsi si hrál...-


Poslední kapitola. Nakonci je moje vyjádření... Tuto kapitolu věnuji cuce! Mezi *** a *** je minulost... Ale to určitě poznáte... Kapitola je krátká a jsou tam věci, které si budete muset sami domyslet, ale i tak. Už jí předělávat nebudu, já jsem s toutou kapitolou spokojena...
Pršelo. Chmurné podnebí se přesně hodilo pro tento okamžik. Blesk občas proťal oblohu.
Lidé byli schovaní ve svých domech, bytech. Ve vytopených místnostech s hřejivým ohněm. V sladkém ojetí svým drahých. Ale ne všichni. V tomhle nečase byl venku jediný člověk.

Mladí muž stál na starém hřbitově nedaleko malé vesničky. Po tvářích mu stíkali kapky deště, mísící se se slzami. Stál tam, nevšímal si bouřky, nezajímala ho. Pro tento okamžik byl jen on a malý náhrobek u kterého stál.
Vzpomínal...

***
Draco ležel na posteli. Uvažoval o událostech posledních dní. Od té doby, co zjistil, že je v domě Ron, byl u jeho dveří každou možnou chvíli. Bohužel pro ně, se jeho otec rozhodl v sídle trávit více času, než bylo obvyklé. Draco by se rád s Ronem viděl. Sevřel ho v náručí, políbil ho... Ujistil se, že je v pořádku. Jistě, Ron přes dveře tvrdil, jak je v pořádku, ale kdo si měl být jist.

Pak tu byla další věc. Jejich plán. Plán, který byl tak nešetrně překažen vpádem Luciuse Malfoye. Okolnosti tomu nechtěly, ale teď je další možnost k jeho uskutečnění. Jistě, některé věci se budou muset pozměnit, přispůsobit vnějším vlivům. Přispůsobit dennímu řádu Luciuse, aby se opět nestalo, že by jim to překazil.

Draco už věděl, jak Rona dostat ze zamčené místnosti. Potřeboval svojí hůlku... Nebo jakoukoliv jinou hůlku.
která by funkovala s jeho magií. Nejlepší by bylo, kdyby sehnal hůlky dvě, aby měl jednu i pro Rona, až se ze sídla dostanou. Ale kde je vzít? Jeho otec měl tu svojí pořád u sebe a Dracovu někde schovával.

Jediná možnost byla získal Luciusovu hůlku. Získat jí tak, aby o tom pokud možno nevěděl. Nebo se to dozvěděl, co možná nejpozději.

Draco měl v hlavě celý plán od získání hůlky po Ronovo osvobození. Dále měl připravený plán jejich útěku z Anglie. Ale to jak se dostanou ze sídla bylo ve hvězdách...

Uběhlo několik dní. Několik dní po tom, co Draco Malfoy nalil uspávací lektvar do otcových láhví s whisky. Od té doby byl neustále ve střehu. Jistě věděl jen to, že jeho otec lektar v pití nepozná, nebyl v lektvarech nikdy tak dobrý. Ale netušil, kdy se jej Lucius napije. Kdy usne a jemu se tak naskytne příležitost chopit se jeho hůlky.
Na svojí příležitost čekal celý týden. Týden neměl možnost navštívit Rona. Slyšet přez dveře jeho hlas. Draco jen doufal, že je stále v pořádku. Občas zahlédl skřítku, jak do té části sídla nese potnos s jídlem, to mu dávalo naději, že Ron tam stále je... Že žije...

Jeho otec ten den vypadal nějak přepadle. Zdálo se, že jeho plány nevycházejí úplně nejlépe. Nebo to snad nebyly jeho plány? Kdo jiný by si přál oddělit od sebe Rona s Dracem..?
Draco nejistě postával před knihovnou, kam se Lucius před pár hodinama zavřel. Tiše vyčkával na svou příležitost. Věděl, že jakmile jeho otec usne, bude mít jen pár hodin na osvobození Rona a na odchoz ze sídla. S hůlkou by to neměl být tak velký problém... Snad...

V dalším okamžiku se Draco osmělil. Nepatrně pootevřel dveře. Pohledem vyhledal svého otce. Lucius seděl zkroucený na křesle. Před ním na stolku stála poloprázdná láhev ohnivé whisky. Draco zadoufal, že je to ta jeho. Ta s uspávacím lektvarem. Potichu přešel přez místnost ke svému otci. Nejistě do něj šťouchl. Nic... Ani na další pokud se Lucius neprobudil. Mladý Malfoy se nejistě ušklíbl. Že by tak lehce dostal svého otce..? To mu tam rovnou mohl dát jed, aspoň by měl pokoj...

Jediným rychlím pohybem našel Luciusovu hůlku. S úsměvem na rtech vyrazil k Ronovu pokoji. Cestou se několikrát zastavil, zaposlouchal. Jistě, jeho otec spal, ale skřítci měly rozkaz, nepouštět ho k pokoji druhého mladíka. Draco opravdu nechtěl dát skřítkům příležitost ukázat svojí magii. Nebyl si moc jist, zda by na ně stačil. Na hordu skřítků, bezhlavě jdoucími za jeho otcem...

Nenarazil na nikoho. Již stál před Ronovým pokojem. Něco se mu na tom nezdálo, bylo to příliš snadné, ale o tom teď neměl možnost přemýšlet, snad později.

***
Jak těžké bylo i po letech zapomenout. Jak nesnesitelné bylo pomyšlení, že všechno mohlo být jinak. Mladý muž poklekl do mokré trávy vedle náhrobku. Rukou udsunul nános jehličí, který se za tu dobu na kameni uchytil.
Po tváři stále stékali slzy. On už si je však ani neuvědomoval. Naučil se znova žít. Naučil se nevnímat bolest uvnitř sebe. Ale tady. Na tomhle místě to všechno vyplouvalo na povrch.

***
Zrzavý mladík seděl na posteli. Od doby, co za ním chodil Draco se život na Malfoy Manor podstatně zlehčil.
Samozřejmě, slyšel Draca jen přes dveře. Ale aspoň veděl, že je v pořádku. Ta nejistota dní předtím, než sem plavovlasý mladík poprvé přišel, jej ničila.

Ron poslední dny opět žil v nemilosrdné nevědomosti. Netušil, co se děje.
Proč se tu Draco neobjeví? Kde je? Je v pořádku?
To všechno jej udržovalo v neklidu. A pak tu byl jejich plán. Plán, který je měl zbavit všech těkto problémů.

Již ve škole ho společně s Dracem vytvořili. Do nejmenších detailů promysleli a pak jim to zničí Lucius Malfoy.
Ron se trochu divil, že tahle možnost Draca, který myslel na všechno, nenapadla. Ale jak by mohla. Vždyť o tom, že by je mohl věznit Pán zla věděli. Dokonce s tím jejich plán tak nějak počítal. Ale s Malfoyem? To opravdu netušili...

Plán byl prostý. Rozhodli se zmizet. Odjet co možná nejdál z této země. Samozřejmě by to nikdo neměl vědět. Měli připravenou velkou zásobu mnoholičnýho lektvaru. Čtyři různé směsy. Dvě s jejich vlasy a dvě s cizími. Ty cizí by jim měli pomoci zmizet ze států, ale ještě před tím zinscenovat 'vraždu Draca Malfoye a Rona Wealeyho'.
Ano, tohle měli promyšleno skvěle. Dokonce i plán odjezdu. Všechno mělo do sebe pečlivě zapadat. A pak si přijde Lucius Malfoy a všechno zničí.

Ron jen doufal, že Draco přijde na způsob jak je odsud dostat. Věřil mu. Vždyť i původní plán byl vlastně Dracův nápad. Musí mít nějaký náhradní...

Zrzavý chlapec náhle zbystřil, někdo stál před dveřmi pokoje. Popošel k nim. Dveře se zcela nečekaně otevřeli. Dva chlapci na sebe, lehce vyděšeně, pohlédli.

***
Mladý muž stále klečel na mokré zemi. Oblohu již neprotínal žádný blesk. Občas v dálce, téměř neslyšně, zahřmělo. Bylo po bouřce. Ještě slabě pršelo. Ale děšť již nebyl schopen zamaskovat slzy na mužově tváři.

***
Ruku v ruce procházeli tichým sídlem. Občas se vylekaně otočili za jakýmsi zvukem. Snad si jej jen vsugerovali. Nikde nikdo nebyl.

Byli už skoro u hlavních dvěří, když se za nimi ozvaly čísi těžké kroky.
"Snad jste si nemysleli, že vás nechám odejít."
Chlapci se vyděšeně otočili. Moc dobře věděli, kdo za nima stojí. Tváří v tvář na sebe hleděli s Luciusem Malfoye, který někde vzal hůlku, kterou na ně nyní mířil.
"Tati... Prosím..." Draco pevněji stiskl Ronovu dlaň.

***
Mladý muž se zvedl. Již neplakal. Vzpomínky mu stále naplňovali mysl. Ale již nad nimi nesmutnil. Musel jít do světa a opět žít... Žít, jak bláhová to myšlenka... Přežívat...

Posledním prázdným pohledem pohladil malý náhrobek. Odcházel. Prošel rezavou železnou bránou hřbitova.
Poslední vzpomínku daroval rudovlasému chlaci, přemístil se pryč... Snažit se žít, žít do doby, než bude moci být navěky věků s ním...



Pozn.: Tahle povídka je moje prvotina, samozřejmě spolu se Světy. Ale stejně, jsem tuto povídku začala psát dříve... Dá se říct, že tuhle povídku píši s, někdy dost dlouhými, přestávkami, již skoro pět let. Taky se není čemu divit, ze začátku jsem nepřidávala moc často a pak povídka víc jak dva roky ležela ladem (možná i víc, kdyby se to nasčítalo). Každopádně povídka teď končí. Konečně. Kapitol mohlo být více, ale hlavně proto, protože jsem povídku tak dlouho neměla v ruce a už jsem k ní ten cit nějak ztratila, tak je jich jen tolik, kolik jich je. Doufám, že Vás mé prvotní dílo moc nezklamalo. Pokud to mohu posoutit já, tak jsem se od té doby trošku zlepšila. Povídka začila ještě zelený fan, netuším, kdo z Vás ho pamatuje, ale já jo, i když už to budou nějaký čtyři roky, co je z něj fialový a pak co se stal archívem... XD Nebudu to zbytečně protahovat. Jsem ráda, že jsem tuhle povídku napsala a doufám, že se za ní v budoucnu nebudu stydět, protože to by člověk neměl, stydět se za díla, která jej vnesla do nového světa a mě tahle povíka otevřela nové obzory... Jé, začínám být melancholická, možná proto, že tento konec se chystám napsat už půl roku a teprve teď jsem se k tomu dokopala... Pár DM/RW mám ráda a pokud už na něj nenapíšu kapitolovou povídku, tak jednorázovku určitě... =)
Poslední komentáře
10.01.2008 16:51:28: shalmakia: Děkuji, byla to moje první povídka, tak je jasný, že bude taká, no naivní a lehce divná.....
10.01.2008 16:00:31: Mne sa tato poviedka pacila,aj ked mozno nebola taka dobra ako cual padre,cual infante,ale mala daco...
06.01.2008 20:30:54: já vím :( .... no nejsem taková citlivka jaká teď asi vypadám...ale já jim prostě vždycky přeju dobr...
06.01.2008 20:20:19: Monika: Ale když je konec, 'žili šťastně až do smrti', tak to je taky přece špatný, vždyť jeden stej...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.