Smrťáci DM/RW

6.Kapitola - Štěstí

Když zmizel začala opět Hermiona.
„Myslíte, že je dobře, že spolu ti dva chodí?“
„Nevim, ale kdyby si vybral někoho jinýho, tak by mi to ani nevadilo, spíš mě vadí, že si vybral Malfoye,“ odvětil Harry.
„Myslim, že je hlavní, že je bráška šťastnej,“ zasáhla Ginny, „poslední dva roky se dost trápil a teď konečně našel to co potřebuje a jestli mu to dá Malfoy, nebo někdo jiný, snad není tak důležitý, hlavní je co pro sebe znamenají. Já Rona nechám a vy jako jeho přátelé, by jste mu to měli taky začít usnadňovat.“

Tohle Harryho i Hermionu dost zarazilo, ale museli uznat, že má Ginny pravdu, oni mu to nijak neusnadňovali a to jako přátelé měli.
Dosnídali a vydali se na lektvary (opět dvouhodinovka).

Dorazili před učebnu těsně před zvoněním, ale Rona ani Draca nebylo nikde vidět.
Zazvonilo, všichni se nahrnuli do třídy a usedli na svá místa.
Vešel Snape.
S úšklebkem se po nich podíval.
„Jsem velice překvapen, že zde některé z vás vidím, ale budiž začneme s docházkou,“ s tímto začal číst jména studentů, kteří zvládli NKÚ z lektvarů.
Zmijozel: Crabbe, Draco Malfoy, Goyle, Millicent Bulstrodová, Pansy Parkinsonová.
Nebelvír: Dean Thomas , Harry Potter, Hermiona Grangerová, Levandule Brownová, Ronald Weasley a k velkému překvapení všech i Neville.

„Mohl by mi někdo laskavě říci, kde je pan Malfoy a Weasley?“ rozběsnil se Snape, když dočetl jejich jména.
Harry se právě snažil vymyslet nějakou dobrou výmluvu, když se otevřely dveře a dovnitř vešel Draco a hned za nim Ron.
Snape si je změřil nevraživým pohledem, ale neřekl nic, pouze jim pokynul, aby se posadili.

Zbytek hodin si všichni opisovali pomůcky pro tento rok.
Zazvonilo a všichni si oddechli, ale Snape za nimi ještě zavolal
„Do příští hodiny mi všichni odevzdáte esej na téma: mnoholičné lektvary a jejich využití.“

Další hodina bylo jasnovidectví v severní věži.

Hermiona se s nimi rozloučila a zamířila na runy.

Stoupali v tichu, Ron s Dracem se drželi za ruce a znechucenej Harry si připadal, jako pátý kolo u vozu.
Konečně došli k žebříku a Draco s Ronem se museli pustit, aby mohli vylést.

Vystoupali nahoru, rozhlídli se kolem a rovnou zamířili ke stolku, nejvíc v rohu a ve tmě, Harry je podmračeně následoval.
Posadili se a čekali na zbytek třídy, konečně dorazili a Harry si oddechl, už ho začínalo unavovat cukrblikování Draca a Rona.

Konečně skončila pro Harryho úděsná hodina a mohli se vydat na oběd.

Usedl rozčarovaně ke stolu, kde, už seděla Hermiona.
Povzbudivě se na něho usmála
„Snad to nebylo tak zlí? Snaž se je pochopit, jsou zamilovaní, chtějí si to pořádně užít a navíc se jim vůbec nedivím, každý den jim hrozí nebezpečí ze dvou stran.“
„Hermiono, já vím, že je může Voldemort odhalit, nebo je můžou při nějaký akci dostat bystrozorové, ale tohle začíná být na mě moc.“
V tu chvíli k nim přisedl Ron, od rána se jeho nálada o poznání zlepšila.

A tak šli dny, až byl najednou říjen a první víkend v Prasinkách.
Harryho přemluvila Hermiona, aby sní zůstal na hradě a dodělával úkoly.

Právě všichni odešli do Prasinek a Harry znuděně koukal z okna.
„Měl by si alespoň zkusit, jestli nějaký ten úkol nezvládneš sám,“ nabádala ho pilně pracující Hermiona.

Otevřel se průchod do společenské místnosti a vstoupil Ron, ani by si jich býval nevšiml, ale Hermiona na něj zavolala, „hej Rone. Roné! Tak co slyšíš?“
Po chvíli k nim Ron přišel a z jeho pohledu bylo znát, že se něco děje.
„Rone, stalo se něco,“ začala Hermiona obvyklou otázku.

Ron na ní chvíli koukal a poté promluvil
„Ozval se ty-víš-kdo, příští víkend na který jsou naplánované Prasinky svolává Smrťáky na zasvěcování.“
„Ach Rone, to je, já nevim co mám na to říct. To je strašný. Musíš to jít říct Brumbálovy,“ vyhrkla Hermiona.
„Jo já vim, ale ještě ne, chci mu to říct, až to bude vědět Draco a ten je ještě v Prasinkách,“ vysvětlil Ron.

„Myslim, že se už vrátil,“ prohodil Harry stále koukaje z okna.
„No tak na co pořád čekáš, běž mu to říct!“ popoháněla ho Hermiona.
Sotva to dořekla, rozběhl se Ron tryskem z Nebelvírské společenské místnosti.
Hermiona přistoupila k oknu vedle Harryho.
„Už tak je?“
„Ne, počkej, jo už běží,“ všiml si Rona Harry.

Pod okno právě přibíhal Ron. Udýchaně se postavil vedle Draca.
Harry a Hermiona viděli co se děje pod oknem, viděli Rona jak něco říká Dracovy, potom jak Draco popadl Rona za ruku a táhl ho směrem k bráně hradu.

„Hermiono, pojď půjdeme tam taky,“ otočil se na ní Harry.
Došli k dveřím u chrličům, v tom okamžiku k nim doběhli Ron a Draco.

Začali společně uvažovat nad možným hesle, když se dveře otevřely a z nich vyšel Brumbál.
Udiveně si je změřil pohledem a promluvil.
„Děje se něco, mohu vám snad nějak pomoci?“
„Ano pane profesore, jedná se o tamtu věc,“ vyhrkl Ron.
Žádné komentáře
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.