Smrťáci DM/RW

9.Kapitola - Sen


Jakmile odešli od Brumbála, zamířili rovnou do společenské místnosti Nebelvíru.

Ginny, které šla první oznámila heslo, které bylo pořád stejné - peace.
Chtěli si ještě chvíli povídat, ale jakmile Ginny po pěti minutách usnula, tak Hermina zavelela „spát!“

A Harry chtě nechtě musel jít, i když přitom dost remcal.
„Hermiono, ale já nejsem unavenej.“
„Jo já taky, ne,“ přidala se Ginny.
„To povídej holubům na střeše, je na vás vidět, že jste se ani jeden moc přes týden nevyspali, tak teď jděte, nebo to povím profesorce McGonagalový.
„No jo vždyť, už jdeme,“ odsekli naštvaně a vydali se každý svou cestou do ložnice.

Ke svému překvapený Harry zjistil, že se mu chce spát, jakmile spatřil postel.
Lehl tedy do postele a v ten moment usnul.

Náhle se ocitl na známém hřbitově, kde již byl ve čtvrtém ročníku při posledním úkolu.
Překvapeně se rozhlédl kolem a zjistil, že zde není sám.
Před ním stáli v kruhu lidé v černých pláštích s kápěmi na hlavách a v bílých maskách na obličejích, ihned mu došlo, že jsou to Smrtijedi.

K jeho překvapení si ho nikdo nevšímal a jeho napadlo, že to vypadá stejně jako, když je v něčích vzpomínkách, kde ho lidé také nevidí ani neslyší.
Rozhodl se zjistit jestli to tak je.

Došel k jednomu Smrtijedovi a vztáhl ruku, aby se ho dotkl, ale jeho ruka prošla Smrtijedovým tělem, jako by tam ani nebyl.
To Harryho utvrdilo v jeho myšlence, že on tam vlastně nemá co dělat je to nejspíš někoho myšlenka, kterou by asi neměl vidět.

Ale jakmile vztáhl ruku zpět stalo se něco co jeho myšlenku z části vyvrátil, Smrtijed se otřásl,jako by mu byla zima.
„Co je?“ zeptal se ho jeho druh stojící vedle.
„Jako by mnou prošel duch,“ a znova se otřásl.
„Jo to je možný, jsme na hřbitově pokud sis toho ještě nevšiml,“ ozval se sarkasticky další hlas.
Smrtijed, kterým Harry prostrčil ruku mu, už chtěl na to něco říct, ale ozval se zvon a všichni zmlkli.

Harry nechápal co se děje.
Najednou se uprostřed kruhu neobjevil nikdo jiný než sám Lord Voldemort.
Smrtijedi se ihned začali svému pánu klanět.
„Jsem rád, že jste přišli všichni,“ začal svým chladným hlasem.
„Dnes vám, kteří o tom ještě neví představím naší novou zbraň. Studenty, kteří ještě chodí do škol, studenty, kteří jsou ti nejvhodnější na mnoho úkolů, které vy byste nezvládli.“

Mezi Smrtijedy to zašumělo a ozvali se hlasy.
„Mistře opravdu myslíte, že je vhodné mezi Smrtijedy přibírat děti?“ zeptal se jeden z nich opatrně.
„Jistě, že si to myslím Bakowe, dají se lépe ovládat, ale i já jim více věřím, než vám, oni by si totiž nedovolili mi lhát, tak jak to děláte vy,“ odpověděl mu chladný hlas.
„Ale myslím, že za svou připomínku něco zasloužíš,“ pousmál se Voldemort.

„Crucio,“ zvolal a vyslal kletbu na Bakowa, který se okamžitě svalil na zem a s výkřiky sebou trhal.
Když, už měl Harry pocit, že se nesnese dál dívat na tohle utrpení, byť bylo Smrtijedí, Voldemort přestal stejně náhle jako začal.
„Ještě někomu se nelíbí moje rozhodnutí přijmout do svých řad studenty?“ zeptal se ironicky.
„Dobrá tady,“ když nikdo nic nenamítal pokračoval

„Snape přivěť je,“ otočil se k Smrtijedovi po své levici, ten se beze slova otočil a odešel pryč.
Harry se rozhodoval zda má jít za ním, ale než stihl něco udělat byl Snape zpět a sním i mnoho postav v červených pláštích též s kapucami na hlavách.

„Smrtijedi, představuji vám naší novou pomocnou sílu: Smrťáky,“ zpustil opět Voldemort.
„Jelikož toho ještě moc neumí tak každý z vás bude mít dva Smrťáky na starosti a musí je vše naučit, hlavně kázeň a poslušnost svého pána, ale také pomůcky na výslechy na ministerstvu.

„Smrťáků je dvakrát víc, než vás a to hlavně proto, že pochybuji, že všichni přežijí vaše výuky a také proto, že při první akci vždy mnoho lidí padne nebo jsou chyceni a to vyjde na stejno,“ skončil a obrátil se k Smrťákům, kteří stály nerozhodně v uzavřeném kruhu Smrtijedů za ním.

„Nyní mí mladí vojáčci budete přiděleni ke svému Smrtijedovi, který pro vás bude jak autoritou a učitelem, tak pomocníkem a ochráncem,“ sladce jim oznámil chladný hlas.

Znovu se obrátil na Smrtijedy a začal přiřazovat.
„Snape ty jsi vezmeš na starosti pana Malfoye a Weasleyho, ty Luciusi si vezmi Goyla a Parkinsonovou a ne, že je ze vzteku, že si nedostal svého syna hned zabiješ,“ zavrčel na něj ještě.
Pokračoval ještě dál přiřazovat Smrťáky a Smrtijedy k sobě, ale to již Harry neslyšel.

Něco ho táhlo zpátky a čímdál více se vzdaloval hřbitovu a Voldemortovy, tím jasněji slyšel hlas, který na něj mluvil, nebo jak si později uvědomil spíše křičel.
„Harry, no tak Harry probuď se už!!“ ječela Hermiona
„HARRY,“ pokračovala když nereagoval.

Po chvilce se přece jen probudil.
„Co je?“ zeptal se a trochu udiveně se rozhlížel kolem sebe, přece jenom to byl divný pocit probudit se, když byl tak dlouho někde jinde.
„Šla sem tě probudit, už je skoro deset hodin a my máme jít k Brumbálovy,“ začala vysvětlovat
„Ale jakmile jsem sem došla tak si něco mluvil ze spaní a potom si začal volat Rona, tak jsem myslela, že bude lepší tě vzbudit.“

Až teď si Harry uvědomil, že jakmile se na hřbitově objevili Smrťáci, tak první kdo ho napadl byl Ron a potom jakmile ho Voldemort přiřadil, tak, už i věděl, že tak opravdu je a nejspíš právě v tomto okamžiku ho začal volat.

„Tak co dobrý?“ zeptala se Hermiona a úzkostlivě ho pozorovala.
„Jo jasně jdeme za tim Brumbále, cestou ti ještě něco povím.“

„Kde máš Ginny,“ zeptal se ještě a oblíkal se při tom.
Hermiona, která před chvílí přešla za závěs, aby ho nerušila a on se mohl v klidu převlíct jen cosi houkla o tom, že čeká ve společenské místnosti.

Harry se oblíkl a vyrazili po schodech dolů za Ginny a za Brumbálem.
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.