Střípky lásky HP/SS

11.kapitola - Osude, proč jsi tak krutý?

Kapitola je věnována Severině... ;o)
Vím, že se většině z vás nebude líbit, co se v této kapitole bude dít, ale opravdu to tak musí být. Snažím se, aby mé postavy nebyly moc OOC, tak snad to jde...
Harry se probudil. Rozmrzele zjistil, že se mu to opravdu nezdálo a Severus zde vážně není. Bude se ho muset zeptat, proč nepočkal. I když opravdu si dělal naděje, že by zrovna Snape mohl počkat..?

Oblékl se a vyrazil na snídani, nepochyboval o tom, že Severus tam již bude. Nemýlil se. Sotva otevřel dveře spatřil Snapea sedět u stolu. Pohled na černovlasého kouzelníka mu rázem spravil náladu.

"Ahoj," s úsměvem k němu přistoupil, zezadu jej objal s zlehka políbil na na rty.
Snape cosi zavrčel.

"Co se děje?" Harry obešel stůl a sednul si naproti Snapeovi.
Dostalo se mu dalšího zavrčení.
"Severusi..?" lehce udiveně.
"Neříkej mi tak."
"Proč ne..? Severusi, co se děje?"
"Nic se neděje, mělo by snad?" ledový tón.
"Proč se chováš tak... Tak odtažitě?"
"Chovám se normálně, Pottere."

Harry na něj nevěřícně hleděl.

"Normálně..." tiše opakoval.
"Samozřejmě, nebo cos čekal? Že se ti, jenom kvůli tomu, co se stalo a což byl samozřejmě omyl, se ti teď vrhnu kolem krku a budu ti dělat domácí kurvičku?"
"Cože?"
"Byl to omyl, Pottere, copak jsi vážně natvrdlý, nebo co?" chladné zavrčení.
"Ale..." Tohle zabolelo.

"Žádné 'ale', Pottere, prostě se s tím smiř."
"Chceš říct, že to pro tebe nic neznamenalo? Že ta noc, to ráno, že to bylo jen... Nic..." zoufale.
"Nemyslím, že tohle je hodné odpovědi." S tím se zvedl ze židle a zamířil ke dveřím.
"Severusi, počkej."
Snape se zastavil.
"Co ještě?"
"Pro mě to znamenalo a hodně... Ty pro mě hodně znamenáš a já... Nemyslím, že jsem ti lhostejný. Nevím, proč tohle děláš, nevím, proč se mi snažíš ublížit, ale doufám, že... Třeba dostaneš rozum."
"Pottere, to, co dělám je rozumné." Odešel z místnosti.

Harry sklesle seděl na židli. Netušil, co se stalo, co to mělo znamenat. Proč Severus tak náhle couvnul. Opravdu ho nemiloval? Nezáleželo mu na něm? Chtěl si jen užív a pak jej odkopnout? Ale proč?
Otázka střídala otázku. A odpovědi nepřicházely.

Povzdechl si.
Ještěže neměl volno, netušil, co by si počal sám se Snapeem, který s ním, jak se zdálo, nechce komunikovat. Věděl, že by tady na něj všechno padalo.
Zvedl se a zamířil na ministerstvo.
Přemohl nutkání rozloučit se se Severusem a vkročil do zelenkavých plamenů.

***

Severus seděl ve svém pokoji. Udělal dobře, věděl to, nebo si to přinejmenším myslel. Musel udělat dobře! Vždyť on a Potter, to prostě nešlo dohromady. Nejen, že zde byl velký věkový rozdíl, vždyť on by mohl být jeho otcem, ale navíc byl každý z nich jiný. Potter se rád bavil, vyhledával společnost, kdežto on... Pravá protiklady a, i když se říkalo, že protiklady se přitahují, tak v tomto případě to prostě není možné. Navíc tu byl ten Potterův alkohol. Severus si to nechtěl přiznat, ale měl o mladíka strach. A to bylo to, proč s ním nemohl být. Nechtěl být jeden z těch partnerů, kteří tomu druhému něco přikazují, nebo zakazují. Ale nechtěl být ani milencem. Věděl, že dřív, nebo později to Potter s alkoholem opět přežene a on u toho nechtěl být, nebo aspoň ne moc blízko. Nechtěl vidět důsledky, které za pár let to bude mít. Věděl, že je to sobecké, ale nemohl si pomoci. Viděl už příliš životů, které se jen tak promarnily, zničily. Nemohl sledovat i jeho, chlapce, kterého nikdy nebude mít, jak se ničí.
Umanul si, že co nejdříve si sežene bydlení jinde, zařídí si vlastní živov, pokud možno, co nejdál od Pottera.

Zvedl se a zamířil ke dveřím pokoje. Věděl, že Potter již odešel do práce, tím pádem mu nebude podezřelé, že on bude pryč. Chtěl si najít nějaký levný byt, který by mohl splatit až mu spřístupní konto... Doufal, že o jeho záměru se mladík dozví až později, nepotřeboval hysterickou scénu...

Odešel z domu, doufaje, že se vrátí dřív, než Potter.

***

Harry seděl v kanceláři. Duchem byl úplně mimo. Stále musel myslet na Severuse. Doufal, že si to ještě promyslí, vždyť co by jim chybělo, co? Mohou být šťastní, tak proč to Severus musí tak moc řešit? Proč nemůže žít z toho, co den dá?
Už zase tu byly ty otázky...

Otevřely se dveře, někdo vešel dál.
Potter zvedl zrak od pracovní desky, do které zatím zahloubaně zíral. Ve dveřích stál Floran.

"Nevypadáš dobře, děje se něco?" nováček Harryho přejel zkoumavým pohledem.
"Nic."
"Nepovídej, je to na tobě vidět," trval si dál na svém Floran.
"Do toho ti nic není," zamračil se Potter.
"Fajn, tak jo, nemusíš se hned rozčilovat," usmál se.
"Jen doufám, že si nezapomněl, kam dneska musíme jít?" pokračoval.
"Samozřejmě, že ne."
"Tak můžeme vyrazit, nemyslíš," podivný lesk v očích.
"Hmm..."

Harry se zvedl a vyrazil k věšáku pro plášť. Dnes měli navštívit mudlovskou pitevnu. Potter ani nevěděl, proč mezi bystrozorský výcvik patří návštěva mudlosvkých piteven a jiných zařízení, ale tak nemohl s tím nic udělat. Musel tam Florana vzít, i když on sám tam trávil čas jen velmi nerad. Vlastně, byl tam jen třikrát. Jednou, když jej jiný starší bystrozor zaučoval a pak dvakrát při řešení případu, tohle měla být jeho čtvrtá návštěva a rozhodně se nedalo říct, že by se těšil.

Naproti tomu Floran vypadal, že se nemůže dočkat, až budou na místě.
Harry se ušklíbl, byl zvědav, zda už nováček nějakou mrtvolu viděl, nebo to bude jeho premiéra...

Přemístili se za budovu mudlovské nemocnice, obešli jí a hlavním vchodem vešli dovnitř. Pár lidí z personálu si je změřilo nepěkným, pohoršeným, pohledem. Přece jenom stále na sobě měli černé hábity, které ostře kontrastovaly s bílým, sterilním zářízením nemocnice.
Prošli nemocnicí, míjeli pokoje s pacienty až došli do prázdné chodby. Zahnuli za roh a stanuli proti velkým, dvoukřídlým černým dveřím.
Vešli dovnitř. Míjeli stoly, na kterých ležela zakrytá mrtvá těla i spousta dvířek po stranách, kde na ledových marách leželi další lidé...

Došli do další místnosti. Do hlavní pitevny.
Stály zde tři ocelové stoly, podobné těm, které jsou na operačních sálech, jen s tím rozdílem, že zde se kolem nenacházely žádné přístroje, nebyl oproč, již nebylo komu kontrolovat životní funkce.

Odněkud z roku vyšel muž v bílém plášti, přešel ke dvojici bystrozorů.
Harry mu vyšel vstříc. Podal mu papír z ministerstva. Měli s touto nemocnicí na podobné exkurze a další, jakosi smlouvu.
Patolog projel papír očima, bylo mu vlastně jedno, co se tam píše, měl rád společnost a ještě raději publikum, které muhl něčím ohromit, nebo snad vyděsit?

"Dobrá, dobrá, máme tu jednu pěknou Cirhózu jater, krásný exemplář," rozplýval se patolog a vedl je k jednomu ze tří stolů, jedinému, na kterém leželo čísi mrtvé tělo.

Patolog si, skoro až s šíleným, výrazem natáhl pár chirurgických rukavic. Ze stolku vedle sebe zvedl skalpel. Jednu ruku položil na břicho muže ve středních letech, druhou rukou, tou, ve které držel skalpel, se pomalu začal nořit do tělo, řezaje přesně po předem nakreslené linii.

Harry s neprostupným výrazem přihlížel, myšlenkama již byl opět u Severuse.
Takže si ani nevšiml, že Floran po jeho levici postoupil o několik kroků dopředu, aby lépe viděl.

Patolog pokračoval v práci. Skalpel vyměnil za pilku a začal otevírat hrudní koš.

Harry při nepříjemném zvuku zvedl hlavu a zahleděl se na patologa.
Vlastně spíš na Florana, který zesinal v obličeji a nejistě začal ustupovat.
Potter se ušklíbl.

***

Stáli před nemocnicí. Harry měl co dělat, aby se nesmál. Floran předchvílí vyběhl z patologie a teď zvracel do křoví před nemocnicí. Neměl tak silný žaludek, jak se ze začátku dělal.
Pottera to těšilo, přeci jen poté, co Floran zavinil, že si nemohl vzít volno, by jej potěšilo všechno, co nějak nováčka nějak potupovalo.

Jeho nálada ovšem poklesla v momentě, kdy se vraceli na ministerstvo a Floran mu navrhl zajít do nějakého baru.
Samozřejmě odmítl. Ale výraz, kterým ho začínající bystrozor počastoval, se mu vůbec nelíbil. Zdálo se, že Floran něco tuší. Ale co? Snad o Severusovi?

S Floranem se zdvořile rozloučil na ministerstvu, neurčitě přislíbil, že někdy v budoucnu, třeba někam zajdou. Možná.
Odletaxoval se domů.

Vypadl z krbu. Oklepal ze sebe několik zrnek sazí.
Vkročil so místnosti.
Náhle se zarazil. Rozhlédl se po knihovně.
Něco tady nehrálo.

Zásuvky byly rozsypány po zemi, několik knih bylo vyhozeno z police. Obrazy visely nakřivo, jakoby za nimi někdo něco hledal.

Harry se s napřaženou hůlkou rozhlížel po místnosti. Pomalu postupoval dál.

Vše se odehrálo ráz na ráz. Stín, kterého si doteď nevšiml se odloupl odezdi a zaútočil.
Díky bystrozorskému výcviku se vyhnul letící kletbě a zaútočil nazpět.
S neznámým útočníkem po sobě pálili jedno kouzlo za druhým. Nevšiml si dalšího, který se plížil za ním.

Kletba jej nečekaně zasáhla, sesunul se k zemi.

***

"Harry," někdo jím, s úmyslem probrat ho, jemně zatřásl.

Černovlasý bystrozor otevřel oči. Nechápavě hleděl na kouzelníka nad sebou. Pomalu se začal upamatovávat na to, co se stalo.
Vystřelil do sedu a rozhlédl se kolem.

"Klid, nikdo tady není, jsi v pořádku?" zachytil ho Severus, než se mohl zvednout a začít prohledávat dům.
"Co se stalo..?"
"To bych se měl ptát spíš já, nemyslíš?" zamračil se Snape.
"Někdo tady byl. Něco hledal," Potter se zvedl a pohledel zkoumal pokoj, zda něco nezmizelo.

"Kde jsi vlastně byl?" Harry se otočil na Snape.
"Venku," neurčitě.
"Venku? Proč?"
"Nemusím ti snad říkat všechno, co dělám, nemyslíš."
"Severusi, proč jsi byl venku?"
"Něco jsem hledal..."
"Hledal?" Potter se zdál neodbytný.
"Hledal jsem si byt, stačí," zavrčení.

Potter na staršího kouzelníka jen udiveně hleděl.

"Hledal byt? Ty... Chceš se odstěhovat?"
"Chtěl jsem."
"Tak jdi. Seber se a odejdi!"
"Ne..."
"Ne? Proč ne. Odejdi sakra! Nikdo tě nenutí, abys tady zůstával!"
"Chci tady zůstat."
"Proč bys měl!"
"Chci tady zůstat kvůli tobě," klidným tónem.

Mladík neschopen dalších slov zíral na Snapea. S hlavě si srovnával jeho slova.

"Jistě," ušklíbl se a zamířil po schodech nahoru do pokoje. Za dnešní den na něj bylo těch emocí nějak moc.
V knihovně za sebou zanechal lehce zamračeného Snapea. Teď mu to bylo jedno...



Pozn.: Pokud někdo z vás nechápe, proč je tam to s tou patologií, tak ze dvou důvodů, z čehož ten druhý mi došel až, když jsem to napsala. Tak ten první, nemám zrovna dvakrát ráda Florana a tohle byla příležitost jak ho maličko diskreditovat ve vašich očích... A na druhý počkám, kdo z vás přijde... ;o) Pitva tam původně měla být celá, ale poté, co jsem včera zhlédla nějaký materiál na toto téma a začala jsem o tom psát jsem zjistila, že bych musela dát omězení tak od padesáti... XD
Poslední komentáře
27.03.2008 17:54:48: cuca: Candy se neptej, má zákaz něco prozrazovat a´t už z jakékoliv povídky. I když nemyslí, že tohe...
27.03.2008 17:30:54: Och... Tak ja som naposledy citala velmi davno! :( Takze si asi nepamatam! Sakra... Musim sa opytat ...
27.03.2008 16:39:35: cuca: nechápeš? Ale to je dobře... Kdo a proč na Harryho zaútočil je v povídce dost jasně napsáno, i...
27.03.2008 15:57:42: Mania Toto co? Ja dost z tej kapitoly nechapem... Teda... nie z nej, ale ju (kapitolu)... No zase to...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.