Střípky lásky HP/SS

12.kapitola - Osude, znič mě a nezapomeň zahodit srdce, jenž změnilo se v prach

Začala jsem přemýšlet jak dlouhá tahle povídka ještě bude a nějak se nemůžu rozhodnout. Děj mám ještě tak na deset, možná patnáct kapitol a pak bude záležet jestli ještě na něco přijdu... ;o)
Věnováno Víle, věz, že krátit si čas, než Tě spatřím je nadlidský výkon...
Severus chvíli počkal. Nebyl si jist, co má dělat. Zvedl se a zamířil do pokoje Chlapce, který přežil.
Opatrně zaklepal.

"Jdi pryč!"
"Harry, měli bychom si promluvit."
"NE! Odejdi! Chceš se odstěhovat, tak jdi!" Potter mezitím otevřel dveře a naštvaně shlížel na Severuse.
"Harry..." Severus prošel kolem chlapce do jeho pokoje.
"Jdi pryč," hlesl bystrozor, ale navzdory svým slovům zavřel dveře a došel ke Snapeovi, který si sedl na mladíkovu postel.

Mlčky seděli vedle sebe na posteli.

"Zůstanu..."
"Proč? Proč jsi chtěl odejít?" Snad tichý vzlyk zazněl v mladíkově hlase.
"Harry, bylo by to tak lepší, ale..."
"Ale..?"
"Zůstanu."
"Proč?"
"Nenechám tě tady samotného, ne teď."
"Co se teď změnilo, vždyť ještě před pár hodinama by ti to nevadilo." Slzy tiše stíkaly po bystrozorově tváři. Severus je nemohl vidět, i když je vytušil...
"Harry, přece tě tady nenechám, když nevím, co ti hrozí," lehce udiveně, že to nechápe.

Slzami potřísněná tvář se zvedla. Zahleděl se na Snapea.
"Tak takhle to je. Vůbec ti nejde o mě..." další slzy stékaly po tvářích a odkapávaly na mladíkova kolena.
"Harry, já..."
"Jdi pryč," tichá prosba.
"Harry, to ne. Záleží mi na tobě..."
"Přesto si chtěl odejít."
"Kvůli tobě, copak to nechápeš?" Severus začínal být zoufalý, copak to Potter opravdu nechápal? Nechápal, že cokoliv dělá, dělá jen kvůli jemu. Vzal chlapcovu tvář do dlaní, pohlédl mu do očí.
"Věř mi."
"Ne..."
"Harry, my dva. To prostě nejde. Ty by sis měl najít někoho vhodnějšího, mladšího, krásnějšího... Někoho, kdo tě bude bezmězně milovat..."
"Chci tebe," vzlyk.
"To nejde a ty to víš," rozhodně.
"Proč?"
"Harry, já..."
"Odejdi."

Severus spustil ruce do klína. Zoufale se na Harryho naposledy podíval. Zvedl se a vyšel z pokoje. Donutil se již ani jednou neohlédnout, věděl, že pak by neodešel.
Pohled na zoufalého mladíka by jej donutil zůstat zde a chránit jej od všeho, co mělo přijít. Ale on nemohl. Nemohl tady být až ho Harry bude potřebovat. Veděl to a to jej ubíjelo. Musel odejít a nechat Pottera jít jinou cestou. Tou, která mu byla souzena. Rozhodně na ní nebyl on, Severus. Musel Harryho nechat žít...

Sbalil si pár věcí, které tady měl. Prošel kolem Harryho ložnice. Slyšel zoufalé vzlykání, které se odtamtud ozývalo. Ne! Nemohl se teď zastavit a utěšit ho. Musel jít, dokud měl tu odvahu odejít.
Ano, neodešel by, kdyby ho Harry nevyhnal. Vlastně odešel... Sám nevěděl. To, co se dneska stalo o něco změnilo jeho rozhodnutí. Nebyl si jist, jestli Harryho chrání svým odchodem, nebo by měl zůstat..? Co když se ten, kdo napadl Harryho, vrátí. Co když mu ublíží. Ale co, když to nebyl mladý bystrozor, koho neznámý hledal.
Ne, Severus nemophl riskovat Harryho bezpečí.

Vyšel dveřmi do nevlídného počasí. Naposledy si dovolil se otočit. Povzdechl si. Něco jej táhlo zpátky. Šepotavý hlásek se ho snažil přesvědčit, aby neodcházel. Ale on musel....
Rozešel se ulicí. Mohl se přemístit, ale chtěl si ještě utřidit myšlenky...

Harry stále u okna. Po tvářích mu tiše stékaly slzy zoufalství.
Odešel...
Ale proč? Proč nemohl zůstat s zkusit to. Proč se musel sbalit a odejít? Uvidí ho ještě..? A přál si ještě vidět muže, který rozbil jeho srdce na kousíčky..? Nevěděl.
Chtěl ho mít u sebe. Ale šlo to, když Severus se tak urputně bránil.
Další a další slzy dopadaly na chlapcovu košili.
Sledoval Severusova pomalu se vzdalující záda. Nakonec z něj viděl už jen malou vzdálenou skrvnku, která za okamžik zmizela.

Povzdechl si. Co měl teď dělat? Co si počne, bez toho, kdo byl jeho osudem? Co...
Zoufale si sedl zpět na postel. Slzy nechal volně kanout.

***

Floran se přemístil před Harryho dům.
Rozhodl se. Zjistí, proč se Potter chová tak divně. Pokusí se přijít na to, co se s mladým bystrozorem děje.
Ne že by mu na něm nějak vzlášť záleželo, ale přece jen... Mít pro sebe Chlapce, který přežil, to byla víc, než lákavá představa.
Vzal za kliku. K jeho překvapení bylo odemčeno. Že by bystrozor nezamykal? To bylo zvláštní. Zvláště pak u Pottera, který podle kolegů byl skoro stejně podezřívavý jako kdysi Pošuk Moody.

Vešel do tichého domu. Něco nebylo v pořádku. V domě byla tma a to mušivé ticho... Byl jen chvíli bystrozoren, ale i to stačilo, aby se nyní cítil víc než znepokojen. Vešel do pokoje. Všude hůlkou si posvítil. Věci byly rozházené kolem, jakoby tady někdo něco hledal. Ale co a kdo?
Procházel dál...
Nikdo nikoho nenašel. Nebo si to aspoň myslel.

Po schodech vešel do patra, hůlkou si stále svítil kolem.
Většina dveří byla otevřena až na jediné.
Otevřel je a lehce udiveně zůstal stát na prahu.

Uvnitř místostni seděl na posteli Harry Potter. Ale to jak vypadal, to se těžko dalo přirovnat ke krásnému mladíkovi, který byl tak plný života.

Černovlasý bystrozor seděl na posteli. Kolena přitažená k bradě. Po tvářích mu stále teklo pár osamocených slz. Upřeně hleděl před sebe, ale bylo jasné, že tam nevidí to, co tam bylo. Byl ztracen v myšlenkách... Ani si nevšiml, že někdo vstoupil do pokoje. Nezvedl hlavu, když na něj Floran promluvil, ani když popošel blíž.

"Harry," Floran s mladíkem lehce zatřásl. Zelené oči se na něj lehce udiveně stočily.
"Co se stalo?"
Potter na něj je hleděl.
"Harry, co se stalo?!"
"N-nic..." hlesl.
"Opravdu, tak jak mi potom vysvětlíš ten nepořádek dole, nebo mi snad chceš tvrdit, že to tady takhle vypadá normálně? Co se ti stalo?" všiml si mladíkova výrazu a slz, které předtím přehlédl.
"Nic..."
"Harry, nelži mi tady, co se stalo?"
"Co chceš?" Potter se vzpamatoval z otupění a teď rozhořčeně hleděl na Florana.
"Přišel jsem-"
"Odejdi z mého domu!"
"Ale Harry... Co se stalo?"
"Nic! Vypadni odsud, rozumněls?! Nemáš tady co pohledávat!"

"Myslel jsem, že my dva..."
"Myslels špatně," odsekl Potter a zvedal se z postele, aby Florana mohl vyhodit.
"Pověz mi, co se stalo?" nenechal se odbýt nováček.
"Nic ti do toho není."
"Harry, vidím, že tě něco trápí, pověz mi to."
"Ne! Zmiz odsud!"
"Ne dokud mi to neřekneš," trval na svém Floran.

"Nic ti do toho není."
"Jak to můžeš vědět?"
"Jdi pryč!" už zase někoho odháněl.
"Harry, řekni mi, co se stalo, prosím."
"Vypadni z mého domu," zavrčel Potter.

"Pan Potter má právdu, měl jste odejít dokud byl čas," ozval se odedveří čísi hlas.
Floran se poplašeně otočil s hůlkou připravenou k boji. Harry jen udiveně hleděl na muže ve dveřích, neměl po ruce hůlku, nemohl nic dělat.
"Doufám, že neruším nějaký intimní okamžik, i když pochybuji, že by právě Potter byl nevěrný," uchechtl se muž a postoupil do místnosti, hůlkou míře na Florana.
"Co tady chcete?!" Harry se zvedl a nyní stál Floranovi po boku, i když neozbrojen.

***

Snape vyšel ze svého bytu. Bylo to nepěkná zaplivaná díra, jejíž nájem mohl splatit až později, což bylo jedině dobře, jelikož ještě stále něměl přístup ke svému trezoru.
Procházel se mudlovskýma ulicema. Bylo pár hodin poté, co odešel od Harryho, ale už teď mu brýlatý mladík chyběl.

Rozhodl se jít kolem Harryho domu. Nakouknout nenápadně dobnitř. Zjistit, co dělá... Ano, bylo to pár hodin, jenže přišlo mu to jako strašná doba. Jako měsíce, kdy od mladíka odešel. Potřeboval se ujistit, že je v pořádku...

Kráčel ulicí. Nevlídné počasí mu zajišťovalo dostatek soukromí od pohledů všetečných mudlů. Kráčel dál, plášť nechal volně vlát za sebou.

Zabočil za roh a strnul. Dech mu uvízl v hrdle jak vyděšeně hleděl na zelené znamení na obloze. Rozeběhl se ulicí, doufal, že se mýlí, že to není to, co si myslel a hlavně, že se nevznáší nad domem jeho chlapce...

Doběhl před Harryho dům. Strach v něm narůstal. Nemýlil se. Had a lebka, Znamení zla. Vznášelo se nad domem jako tichá výčitka toho, že odešel.
Vtrhl dovnitř. Věděl, tušil, co najde. Bál se, tak moc se bál o svého přítele. O chlapce, kterého neměl opouštět...

Proběhl spodní místnosti a zamířil nahoru. S hrůzou otevřel dveře Harryho pokoje.

Na podlaze leželo tělo. Severus k němu pomalu došel. I přes svá mnohá předsevzetím mu nyní po tvářích kanuly slzy. Proč jen odešel? Mohl tomu zabránit. Mohla tady být a pomoci... Mohl... Co vlastně.

Došel k tělu. Klesl na kolena. Jemně, opatrně, aby mu neublížil, otočil mladíka ležícího na zemi.
Pohlédl mu do tváře.
Několikrát nevěřícně zamrkal.
Udiveně vydechl.

Tohle nebyl Harry. Mírně se usmál, když si to uvědomil.
Rozhlédl se kolem. Žádné další tělo zde nebylo. Ve vzduchu byla jasně patrná aura černé magie, ale Harry... Nikde tady nebyl.

Co se stalo? Kam zmizel?
Severus netušil. Ale podvědomě věděl, že by měl odsud odejít. Přece jen byl nedávno propuštěn z Azkabanu a to, že se nacházel v domě Harryho Pottera s mrtvým bystrozorem a nezvěstným Chlapcem, který přežil, nebylo zrovna to, co by jej od bran vezení drželo daleko.

Vytratil se z domu. Floranovo tělo nechávaje tam, kde bylo. Bylo mu jasné, že dřív, nebo později jej bystrozorové najdou a budou se na Harryho ptát. Ale pokud jej najde první... Kde vlastně byl? Co se mohlo stát? Byl to snad on, kdo bystrozora zabil? Nebo někdo třetí.
V mysli mu vyvstala vzpomínka na neznáméno útočníka, který se Harrymu vloupal do domu. Nyní nepochyboval, že to byl on, kdo Florana zabil a Pottera unesl.
Ale kam a proč?
To byly otázky na které nedokázal odpovědět.

Pozn.: No, původně tam měl být Floran déle, ale nemyslete, že když je mrtvý, tak dějem ještě nezamíchá... ;o)
Poslední komentáře
28.03.2008 12:18:18: Sakra, sakra, sakraaaa... Ja si stale napamatam, kto by to mohol byt! Kto ho uniesol a vtedy napado...
27.02.2008 00:49:30: :))Ale náhodou by to bylo něco neobyčejně originálního, ůprotože takový Severus tu ještě snad nebyl ...
26.02.2008 00:11:48: Blanch: Myslím, že schizofreného Severuse by moc čtenářů asi neuvítalo... Hlavně by to asi neuvítal ...
25.02.2008 22:56:14: Ale nikde není řečeno, že ho nemá. Prostě jen nemusel chtít cítit bolest. Každopádně Smrtijedem mus...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.