Střípky lásky HP/SS

15.kapitola - Bezpečná náruč Osudu

No áno, pozdě, ale přece, to je přeci hlavní... ;o) Snad si kapitolu užijete a odrazí se to ve vašich komentářích.
Co se stalo? Kde je? Byl to jenom sen? Nebo opravdu někdo přišel a odvedl jej z toho místa. Ale kdo, kdo by to mohl udělat. Kdo mohl tušit, kde se nachází?

Jediné, co si pamatoval byl ten výkřik. Kdosi volal jeho jméno... Jméno. Už opět si na něj vzpomínal. To bylo dobré znamení, nebo snad ne?
Pokusil se otevřít oči, zjistit, kde je. Nemohl. Ztěžklá víčka se odmítala pohnout. Pokusil se pohnout rukou. Přes rty se mu prodral tichý sten. Šlo to, ruku kousek poposunul. Nešťastně si povzdechl, když jej i tohle malé gesto zcela vyčerpalo.

Cítil někoho u sebe. Kdosi tam stál. Sledoval jej. Ale proč? Kdo? Netušil. Potřeboval to vědět. Uvnitř doufal, že je to on, ten v kterého tak doufá. Jenže bylo by to vůbec možné..? Nebyl to jen jeho věznitel, který si tak užívá jeho mučení? Ten, který jej tak týral, byť se jej skoro ani nedotkl. NE! Musel to být Severus. Ty něžné ruce, které jej jakoby mimoděk pohladily po čele, ty přece nemohly patřit tyranovi.

Harry se opět propadal do temného spánku. Na okamžik jej to vystrašilo. Ta tma... Trhl sebou. Cítil jak je tišen, jak jej kdosi opatrně svírá a cosi mu šeptá. Uklidnil se. Jistě, mělo mu to dojít dřív, bezesný lektvar, samozřejmě, tak dobře jej znal a přesto si na něj nyní nevzpomněl. Tma jej zcela ochromila. Byl vděčný, že je tady ten někdo s ním, že jej objímá a že tu nyní je jen pro něj. Už nevěřil, že je to smrtijed, který jej unesl. Ne, byl si skoro jist, že tím dotyčným je Severus. Ale to již usínal...

***

Severus chodil po bytě jako tygr v kleci.
Musel zůstat tady, Harryho dům nebyl bezpečný. Ne, nemusel se bát, že by se vrátil smrtijed, aspoň pro zatím ne. Ovšem ministerstvo po Harrym stále pátralo jako o potenciálním vrahovi, tak nač jim práci usnadňovat.
Navíc by mladíkovi těžko pomohlo, kdyby se přišlo na to, že se zdržuje v přítomnosti propuštěného vězně.

Ano, našel jej. Našel svého chlapce. Tak snadné bylo začít o Harrym uvažovat jako o svém, ani se nad tím nepozastavil. Nikdy si k sobě nikoho nepustil blízko, ale ten černovlasý nebelvír jej zcela okouzlil. Byl jím uchvácen.

Našel Harryho přesně tam, kde myslel. V tomhle se únosce šeredně přepočítal. Nebo snad chtěl, aby jej někdo našel? Tahle myšlenka Severuse trápila. Nevěděl, co má smrtijed v plánu a jak na to reagovat. Musel jen čekat. Vlastně nyní už ne. Nyní měl Harryho a ať byl plán proti němu jakýkoliv, nyní na to budou dva.
Aspoň tedy, až se mladík zotaví.

Snapea nachvíli zcela ochromil stav, ve kterém se Harry nacházel v momentě, kdy jej nalezl. Jistě, nemyslel si, že na tom bude nějak dobře, ale to co našel, to jej odrovnalo.
Z těla mladíka tak, jak si jej pamatoval nezbylo skoro nic. Ano, stále měl havraní vlasy, i když umáčené potem a vlhkostí sklepení. Jistě měl i smaragdové oči, avšak Severus se děsil okamžiku, kdy je mladík otevře a toho, co v nich uvidí... Tělo... Harryho tělo. Nemohl uvěřit, že je to ten samý mladík, cvičený bystrozor, pevné, vypracované tělo... Bývávalo.
Nyní to byla jen dehydrovaná hubená schránka. Když jej bral do náruče, skoro se bál, aby se nerozpadl.
Navíc ta krev... Harry měl skoro celý obličej od krve. V momentě, kdy jej našel mu už skoro žádná netekla, spíš jen líně probublávala přes strupy, mokvala. Krev byla dehydratací hutná. Snape však nepochyboval o tom, že tomu není tak dávno, co se lila z, do masa rozpraskaných rtů. Není to tak dávno, co tekla s nosu, uší a snažila se tak vyrovnad přetlak v těle.

Snapea ten pohled děsil. Ale musel jednat. Rychle otřel chlapcův obličej, aby mu nános krve a špíny nebránil dýchat. Netrvalo dlouho a s mladíkem v náručí se přemístil tam, kde byli nyní. V ten momen nedbal na to, zda někdo slyšel přemístění. Mudlové by si to vyložili stejně špatně. Navíc, pokud byl poblíž nějaký kouzelník, bylo by spíš nebezpečnější promenádovat se po ulici se ztýraným mladíkem.

To bylo před pár dny. Od té doby se snažil sec mohl, aby se z toho Harry dostal, aspoň z větší části. Nechtěl, aby musel prožívat další muka v momentě, kdy se probudí. Podával mu lektvary. Neměl však potřebné množství. Mohl si nakoupit nějaké přísady a pár základních vyrobit zde, v mudlovském bytě. Ale ty potřebnější musel jít ukrást do Harryho domu. Také mohl některé koupit, ale k těm neměl takovou důvěru, jako ke svým vlastním.

Bezesný lektvar. Ten mu začal podávat po prvním dni. Nevadilo mu Harryho občasné tiché mumlání. Ale křik, který z ničeho nic naplnil byt byl neúnosný. Navíc hrozilo, že si mudlové něčeho všimnou a pokusí se jednat.
Severus tedy opatřil patřičnou zásobu těchto lektvarů. Zcela tak vybrakoval Harryho dům. Doufal jen, že jich nebude potřeba více. Jiné by ještě sehnal, ale právě tento jediný u Pottera doma již chyběl.

Tři dny již Harry ležel. Občas se probral, ale jen na nepostřehnutelný okamžik.
Severus si všiml momentu, kdy se snaží pohnout rukou. Věděl, že nespí, aspoň ne úplně. Nechtěl jej budit, ještě ne...

***

Pomalu otevíral oči. Několikrát zamrkal, snaže si zvyknout na nepříjemné, avšak v posledních dnech tak neviděné světlo.
Cosi tiše zamumlal. Pokusil se pohnout, ale přes bolest, která se mu ihned rozlila tělem si na to více netroufal. Aspoň se tedy rozhlížel kolem sebe, doufaje, že zachytí nějaký pohyb, známku toho, že tady někdo je, že tady Severus je.

"Probudil se," konstatoval hlas u jeho hlavy. Mladík sebou vyděšeně trhl. Jakto, že si nevšiml, že tam je?
"Uhmpf..." pochvilce uklidňování otevřel ústa s tím, že mu odpoví, zeptá se, co se stalo, co se děje. Přes rty mu vrak přešlo jen jakési mumlání. Rty měl slepené k sobě, sice již nebyl dehydratovaný, díky Severusovi a jeho lektvarů. Ovšem i přesto měl po dlouhé době mlčení problém mluvit.
Snape se zamračil, očividně si toho všiml.

"Počkej." Odešel.

Za okamžik byl však zpět, v ruce nesl sklenici vody. V době, kdy sem chlapce dostal by si nedovolil mu dát takhle napít, jeho tělo by to nestrávilo, ale nyní byl přeci jen díky lektvarům v lepším stavu.
Pomohl mu posadit se. Neušel mi Harryho bolestný výraz, ale nyní jej musel přejít, s tím si poradí potom. Navíc to bude o něco delší záležitost, nedá se to spravit jediným lektvarem. Harryho tělo se bude muset vzpamatovat samo.

Přidržel mu sklenici u úst. Počkal až se hltavě napije. Lehce uchváceně sledoval tenký pramínek, který bystrozorovi stékal po bradě.
Odložil sklenici. Stále sledoval těch několik kapek vody, která nyní odkapávala na povlečení. Harry si toho všiml, zarděl se. Neměl dost sil na to, aby si vodu setřel. I když... Nezdálo se, že by to Severusovi vadilo, spíš naopak.

Snape jej jemně položil zpět do peřin. Stále uchváceně setřel vodu z Harryho obličeje.

"Co..." Harry sykl bolestí, musel se přemáhat, aby se mu podařilo vyloudit těch pár slov.
"Co-se-stalo..."

Severus poklepal hlavou, vzpamatoval se z uchvácení.
"Co se stalo, je to trošku složitější..."
"Sev---Co..?"
"Únos, zabití bystrozora, šílený smrtijed, nějaký potíže s ministerstvem, co přesně by si rád věděl?" uškíbl se Severus. Ne snad, že by nechtěl Harrymu říct vše, co by si přál, jenže nebylo to tak jednoduché. Těch pár dní, co byl chlapec zavřený ve sklepě, se přeci jen stalo celkem dost věcí. Hlavní a podstatný fakt bylo to, že byl hledaný pro vraždu bystrozora, což nebyl rozhodně nějaký mírný prohřešek, který by se dal jen tak přejít.

Povzdechl si, viděl odhodlání v zelených očích. Harry se bude ptát, i když nemohl pořádně mluvit, bude se ptát a pokud mu on neodpoví, stejně se to dozví. Vždyť až mu bude lépe, vyjde ven. Nebylo by správné nechat ho jít, nechat jej v nevědomosti. Vždyť šlo především o něj.

"Floran, myslím, že se tak jmenoval ten kluk, co ho zabil. Jeho tělo našli ještě ten den. Harry, hlavně se nerozčiluj, vysvětlí se to."
Nejistě pohlédl na mladíka, který na nej konsternovaně zíral. Čekal, co z něj vypadne.
"Ministerstvo si myslí, žes to byl ty, kdo jej zabil," povzdych.

"Co..?" Nechápavý výraz.
Severus mlčel, nechával Harryho, aby si to v hlavě srovnal.
"A-ale to... Dol--"
"Já vím, že to byl Dolohov, ale to nikomu nedokážeš. Ne, když na to nemáš žádný důkazy," zavrčel Snape.

Potter unaveně zavřel oči. Kratičký rozhovor jej zcela vyčerpal. Nemohl tomu uvěřit, tak oni si myslí, že on... Ale proč? Vždyť... Vzpomněl si na to, co vlastně ministerstvo vědělo. Vždyť sám ministr kouzel byl u toho, když si Harry na novice stěžoval. Několik lidí bylo u toho, když spolu odcházeli z baru, určitě si rychle domysleli, co se dělo, nebo mohlo dít. Vždyť on sám jim dal záminku, aby si tohle mysleli, aby věřili tomu, že proti Floranovi něco má. Ovšem.... Jenže nikdy by ho nezabil! V duchu se proklínal, že si nedával pozor na jazyk.

"Harry..?" Severus na něj ustaraně hleděl.
Odpovědi se nedočkal. Bylo mu jasné, že nespí, ale bylo by zbytečné jej ještě více rozrušovat. Hlavně, už nyní věděl víc, než potřeboval, vzhledem k tomu v jakém stavu byl. Severus by si nejraději vynadal za to, že to Harrymu řekl, ale už se to nedalo vzít zpět.

***

"Severusi..." Harry se slabě usmál, když zjistil, že se mu už daří mluvit lépe, než včera. Tvář se mu však ihned zachmuřila, když si vzpomněl na včerejší rozhovor. Vždyť on je teď hledaným vrahem. Při té myšlence mu přejel mráz po zádech. Stále tomu nemohl uvěřit.

Včera si to zde tolik neprohlédl. Pozorně se tedy rozhlédl kolem. Pokusil se posadit. Sice jej to hodně zmáhalo a nedalo se zabránit bolestnému sykání, ale přeci jen se mu to podařilo.
Měl dobrý výhled na celý pokojík.
Trošku se podivil. Neznal to tady. Neměl tušení, kde právě je. Jistě, napadlo jej, že Severus musel něco sehnat. Těžko by mohli být u něj doma, když byl nyní hledaný. Ale přeci jen...

Pokojík byl malý, hodně skromně zařízený, celkově budil dojem, že zde někdo žije jen krátkou dobu a to ještě z minimálních peněz.
Peníze. Zamračil se. Kde vlastně Severus sehnal peníze? Vždyť sám žádné neměl, tedy jistě, měl, ale ještě stále zamčené v trezoru. A lektvary! Harry si byl vědom toho, že jej pomocí lektvarlů dával dohromady. Nedělal si naděje, že by se z toho jeho tělo dostalo za tak krátkou chvíli samo, na to byl v příliš zuboženém stavu.
Lektvary ovšem taky něco stojí a to ne zrovna malé částky.

"Severusi..?" Doufal, že je tady. Chtěl ho aspoň vidět. Vědět, že je všechno v pořádku.

U srdce jej hřál pocit štěstí. Byl to právě on, Severus, kdo jej dostal ven z jeho osobního pekla. Byl to Severus, kdo se o něj staral. To přeci muselo něco znamenat. Navíc... Harry si všiml včerejšího pohledu, který na něj Snape vrhal.
Ne... Určitě k němu něco cítí, musí. Proč by to jinak dělal. Nemusel se přeci zdržovat v přítomnosti někoho, po kom nyní s největší pravděpodobností pátrá většina bystrozorů, zvlášť, když Severus byl volný. Své si odseděl a nyní... Mohl jít. Ale místo toho byl tady a pomáhal mu.
Harry se usmál. Byl vděčný, opravdu vděčný, že se k němu bývalý profesor lektvarů neobrátil zády.

Přes tvář mu přelétl stín. Vzpomněl si na muže, který jej unesl. Na muže, který zabil Florana. Na člověk, ne! Na zrůdu, která mu chtěla tolik vzít.
Nemohl uvěřit tomu, že právě jeho propustili z Azkabanu. Vždyť tam měl být do smrti a i pak tam měl být pohřbený. Nejšílenější z Voldemortových vrahů a ministr si klidně vezme na triko jeho propuštění.

Antonin Dolohov.

To jediné jméno mu znělo v hlavě. Pomalu už začínal střádat pomstu. I kdyby se nechtěl mstít, tak jej musí najít. Musí očistit své jméno a zatknout vraha bystrozora. Musí!
Svezl se do postele. Byl tak strašně unavený. Pomsta ještě počká, nejdřív se dá do pořádku a pak... Snad mu Severus porad, pomůže. Vždyť toho chlapa znal.
Trávil s ním roky po boku Pána zla. Musel o něm přeci něco vědět.

Severus vešel do pokoje v momentě, kdy se Harrymu klížila víčka. Nechtěl jej rušit. Jen na stolek vedle něj položil pár lektvarů, dá mu je až se probudí. Věděl, že mladík potřebuje načerpat sílu. Nejen potom, čím si musel projít, ale hlavně kvůli tomu, co je ještě čeká, a Severus nepochyboval, že to nebude procházka růžovým sadem.
Stáli proti ministerstvu, to nebylo zrovna snadné. Jistě, mohli odjet do jiné země, kde by na ně anglické ministerstvo kouzel nemohlo. Jenže to neudělají. Snape znal svého vyvoleného chlapce, věděl, že zůstane tady, dokud nenajde Dolohova.
Navíc sám Antonin, jejich druhý oponent. Byl snad ještě těžším soupeřem, než samotné ministerstvo.
Nezastavil se nikdy před ničím, to Severus věděl moc dobře. Mohl se ještě otočit, počkat, až se Harry uzdraví a pak ho nechat jít. Ale na to neměl dostatek sil.
Věděl, proti čemu bude mladý bystrozor stát a nehodlal ho v tom nechat samotného. Nyní už ne...

Sedl si na postel. S mírným úsměvem sledoval tvář spícího mladíka.
Jemným gestem odhrnul několik neposedných pramínků, jenž mu padalo do obličeje. Harry ze spánku cosi zaševelil. Podvědomě se k Severusově ruce přitiskl...



Pozn.:Tak co, doufám, že vás nemrzí, že to je právě Antonin, ale je to miláček... ;o)
Poslední komentáře
17.10.2008 14:19:10: Já jsem si myslela že to bude Dolohov XD... Už se těším až přečtu další kapitolismiley${1}
09.05.2008 13:39:01: taky myslím, nej povídka jen tak dál
09.05.2008 12:46:03: Nádhera jsem ráda že jsem teno blog našla máš tu nédherné povídky a tadle je upe nejsqělejší. Severu...
28.04.2008 21:13:14: krasna povidká jen tak daaál smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.