Střípky lásky HP/SS

16.kapitola - Osude, spolu zříme to prokletí

Tak si to dáme bez upozornění… No áno, zase ve skluzu, ale tak co už…

Heh, za tu adresu se omlouvám, pokud někdo ví o tom, že tam je něco jiného, ale já tam vážně nikdy nebyla…

„Harry… Harry, probuď se.“ Kdosi s ním třásl.

Černovlasý mladík ležící na posteli jen něco zamumlal, spal dál.

„Harry! Vzbuď se, musíme jít!“

 

„Severusi, co se..?“ Zmlkl, když spatřil tvář bývalého profesora.

„Obleč se!“ Hodil mu na postel nějaké oblečení.

„Ale proč..?“

„Harry..!“

 

Potter se namáhavě natáhl pro oblečení. Sice mu to zabralo jen několik málo vteřin, než na sebe hodil těch pár kousků, ale i tak si vysloužil Snapeův netrpělivý pohled.

Namáhavě se postavil. Držel se postele, natolik ještě svým nohám nevěřil, aby se bez opěry jen tak někam vydal.

Nejistým pohledem sledoval Severuse, který mezitím pobíhal po místnosti a v rychlosti balil několik, podle něj nezbytných, věcí.

 

„Co se děje..?“ Odpovědi se mu však nedostalo od Severuse, nýbrž od hlasu, který se ozýval za dveřmi.

„Policie! Otevřete!“

 

Potter se nechápavě zadíval na Snapea.

Rty naznačil ´mudlové´. Starší kouzelník pouze přikývl a dál v rychlosti pobíral zbývající věci.

 

„Severusi, co to má..?“

Snape jej chytl za ruku, s lehce výmluvným pohledem jej k sobě přitáhl. Přemístili se.

 

„Co to mělo znamenat? Co tam dělala policie? Tys něco provedl? U mudlů?“ vychrlil otázky.

„Ne.“

„Co ne? Přece by tam jen tak nepřišli. A proč jsme před nima vůbec utíkali. Vždyť jsme nic neudělali.“

„Chceš snad, aby tě bystrozorové dostali tak brzy, nebo co?!“ vyštěkl Snape.

Mladík se na něj jen nasupeně zadíval. Dost dobře nechápal, co se stalo. Samozřejmě, že jako bystrozor věděl, že jakmile by je zatkla mudlovská policie, tak by se to ministerstvo kouzel ihned dozvědělo. Jenže, proč by je měli mudlové zatýkat?

Tajil mu snad Severus něco? Teď jsou přeci na jedné lodi, tak proč mu nevěřil, proč před ním stále něco kryl?

 

Rozhlédl se kolem.

Skvělé a teď jsou na nějakým neznámým místě, kdo ví kde.

Počkat, tohle není tak zcela neznámé místo. Bylo mu to zde povědomé.

Ano! Vždyť tohle byl park kousek od jeho domu. Ale co tady dělali? Neměli se přeci dostat co nejdál od ministerstva a pokud ministerstvo hlídalo jeho dům, tak tam rozhodně nemohli.

Jedině snad, že by Severus nevěděl…

 

„Kam půjdeme?“ Otočil se na černovlasého muže.

Mistr lektvarů jen pokrčil rameny.

„Severusi..?“

„Nevím. Nemáme už skoro žádný peníze, natož mudlovské peníze,“ povzdechl si.

„Ale já přeci mám peníze.“

„Ano, v bance. Nemyslím, že by v nynější situaci bylo tvé konto přístupnější, než to moje,“ ušklíbl se.

 

Snape si to skoro neuvědomoval, ale stále podpíral mladíka, který si jej nyní měřil ostražitým pohledem.

 

„Myslel jsem… Nemáš nějaké přátele. Někoho, ke komu by se dalo jít?“

„Přátele? Ne, to nemám. Většina padla ve válce a ti, co přežili semnou nechtějí mít nic společného,“ naštvaně.

„Dobře, tak… Kdo z tvých přátel je naživu?“

 

Potter tiše hleděl do černých očí bývalého profesora. To přeci nemohl myslet vážně. Kdokoliv z těch, kteří přežili, by je bez skrupulí nahlásil na nejbližší základnu bystrozorů. Nemuseli by ani vědět, že je Harry hledaný. I když nebylo pochyb o tom, že se o vraždě bystrozora a jeho případném vrahovi píše v každých novinách.

Ano, jeho tvář opět plnila titulní stránky.

Tak kdo z jeho bývalých přátel by je nenahlásil? Vždyť stačila skutečnost, že by před jejich dveřmi zazvonil spolu s propuštěným smrtijedem. S vrahem, kterého jeho spolužáci do jednoho nesnášeli.

Neměli kam jít…

 

„Harry..!“ Lehce s ním zatřásl.

„Nevím… Možná… Neville,“ svitla mu malá naděje. Neville Longbottom, ten by je snad nemusel vyhodit. Nebo pokud ano, snad bude mít dostatek taktu a nezavolá na ně bystrozory.

 

„Longbottom?! Děláte si srandu, Pottere?“ zavrčení.  Harry slabě zavrávoral v momentě, kdy jej Severus pustil. Ještě stále se neudržel na nohách.

Snape jej urychleně opět podepřel. Pro jistotu si jej k sobě přitáhl blíže.

Harry se chabě usmál. Kdykoliv jindy by tohle gesto pokládal za více, než dostatečný projev náklonnosti. Nyní byl ale příliš vystresovaný. Navíc na něj začínala padat únava.

 

„Dobře, tak tedy Longbottom,“ povzdechl si Snape. Všiml si, že se mladíkovi vedle něj začínají podlamovat nohy. Bylo mu jasné, že v parku nemůžou již déle setrvat. Musel chlapce dostat do relativního bezpečí. Musel opatřit novou dávku lektvarů, které Harry potřeboval k tomu, aby se plně uzdravil…

 

„Kde bydlí?“

„South Audley,“ téměř zaševelení, mladíka rychle opouštěly síly.

„Kde to sakra je,“ zamračil se Snape, ještě více hocha podepřel.

„V Londýně,“ nevinně.

„To je mi jasné, Pottere.“

Rooseveltův památník.“

„Ano, Pottere, určitě vím o každým mudlovským památníku, který v tomhle zatraceným městě je.“

 

Odpovědi se už nedočkal. Černovlasý mladík měl zavřené oči. Ztěžka oddechoval. Skoro ležel v Severusově náručí.

 

Snape si jen povzdechl. Dobrá, bude tedy muset najít ten pomník, ulici a nakonec i dům Nevilla Longbottoma. Kdo ví, jestli je pustí dovnitř. Musel jen spoléhat na to, že byl s Harrym zadobře. Navíc, přece by je zrovna Longbottom nevyhodil na ulici, zvlášť, když uvidí v jakým stavu Harry je.

 

***

 

Přemístil se do postraní uličky. Rychle zkontroloval situaci. Naštěstí se již pomalu stmívalo, takže jen málo lidí mělo tu možnost je zahlídnout. Navíc ve zvuku okolních aut se nějaké to přemístění naprosto ztratilo.

 

Chvíli vyčkal. Mezitím zkontroloval Harryho stav. Mladík během přemístění ztratil vědomí. To Severuse zatím nijak neznervózňovalo. Z posledních několika dní byl zvyklý, že se Harry nesmí moc přemáhat, jinak se mu zbytečně bude přetěžovat organismus. To dají do pořádku pár lektvary. Pokud je ovšem budou mít k dispozici.

 

Museli počkat, než se více setmí. Sice se potom nějaký dům, navíc když ještě ani nevěděli, který z nich to je, bude hledat těžko, ale co jiného jim zbývalo.

Navíc Severus mohl těžko vyjít na ulici, kde bylo plno lidí, s dalším člověkem v náručí a jen tak si to vykračovat ulicí, zvonit od domu k domu a doufat, že narazí na ten pravý.

 

Vyšel na ulici. Ještě, že Harry nevážil mnoho, jinak by jej musel někde nechat, než najde ten správný dům a pak se pro něj vrátit. To by však velmi nerad. Nejen proto, že jsou hledaní a kdo ví, co by se za těch pár minut mohlo stát. Ale hlavně. Dolohova ještě nechytili. Mohl se kdykoliv objevit a dokončit co začal.

 

Hned na začátku se zarazil. Tupě zíral na dům před sebou. Další věc, kterou mu mladík zapomněl zmínit.

Americká ambasáda.

Tiše zaklel. Ambasáda. To mu Harry zmínit měl! Vždyť právě na ambasádách se zdržuje nejvíce kouzelníků mezi mudlama.

 

Snad budou mít štěstí. Když už je od svého rychlého útěku z bytu měli do teď…

 

 Longbottomův dům poznal ihned. Jistě, mělo jej to napadnout hned. Co jiného by měl dělat, aby byl mezi mudlama nenápadný a mohl dělat i pro kouzelníky? Hlavně, co jiného by měl dělat Longbottom, který jinak ve škole nijak nevynikal.

Snape aspoň doufal, že se nemýlí a ten dům patří jeho někdejšímu žákovi.

 

Jediný zarostlý dům v ulici. Jediný dům, který vypadal, že není příliš opečováván. Dům, v jehož spodních prostorách bylo květinářství a který i přes očividnou mudlovost byl cítit magií.

 

S bezvládným tělem černovlasého mladíka v náručí prošel kolem rozsvícené pouliční lampy.

Bez většího váhání zaklepal.

Pokud se snad plete a dům bude patřit někomu jinému, tak zůstanou tady. Nemyslel si sice, že by je nějací mudlové nechali jen tak ve svém domě. Ovšem nějaká ta kouzla z dob, kdy sloužil Temnému pánovi ještě určitě nezapomněl.

Imperio bylo vždycky účinné.

Jistě by šlo i na Longbottom, kdyby se mu snad nezamlouval nápad, že u něj nějakou tu chvíli zůstanou.

Ovšem šlo by to jen do doby, než by se Harry trochu zotavil, pak by mu to nepochybně zatrhl…

 

Rozsvítilo se v předsíni. Kdosi pomalu šel ke dveřím.

Snape se nepatrně zamračil. Že by snad domácí probudil? To přeci není možný, nikdo nechodí spát tak brzo.

 

Otevřely se dveře v nich stála drobná plavovlasá žena. Udiveným pohledem hleděla na Snapea. Dalším, udivenějším pohledem sjela na mladíka, kterého držel v náručí.

Zalapala po dechu. Nemohla být o mnoho starší, než byl Harry.

 

„Pře-přejete si?“

„Hledáme Nevilla Longbottoma.“ Tónem, který jasně dával najevo, že odpor nesnese.

„Neville tady není, co mu chcete?“ vyštěkla, očividně se rychle otrkala.

„Nemůžeme si o tom promluvit vevnitř?“ Významně popondal bezvládné tělo, ve svém náručí. Harry cosi zamumlal, neprobudil se.

 

„Ano, jistě, ale já… Jste jeho známý?“

„Samozřejmě, jsme z Long-Nevillovy školy,“ pokusil se o smířlivý tón.

„dobrá, můžete tady počkat, než se Neville vrátí, měl by tu být co nevidět.“ Pustila je dál, stále si je však měřila nedůvěřivým pohledem.

„Počkejte tady.“ Zavedla je do obýváku.

 

Snape opatrně položil Harryho na pohovku, v rychlosti zkontroloval mladíkův stav.

„Co se mu stalo? Neměla bych zavolat lékaře?“ Zajímala se žena.

„To nebude třeba, paní..?“

„Longbottomová.“

„Nebude to třeba, paní Longbottomová. Vy jste Nevillova manželka?“

„Jistě, co jste si myslel, že jsem, jeho babička?“ vyštěkla žena.

Snape se jen zamračil. Povahově do oné ženy jistě daleko neměla.

 

„Jestli tady umře, tak si to rozhodně nevezmu na svědomí!“

„Nikdo tady umírat nebude. Jen počkáme, až se vás manžel vrátí a pak si s ním v klidu popovídám. Souhlasíte?“

„Pak hned odejede.“

„To záleží na tom, jak se domluvím z vaším manželem.“ Ta žena se mu přestávala líbit čím dál tím méně, očividně to byla mudla. Soudil tak z mudlovsky zařízeného domu. Nebyl si ani jist, zda jí Longbottom řekl, že je kouzelník.

Mohl by jí začarovat? Jistě, ale pak by jim Longbottom ztěží pomohl. Sakra, kde ten spratek vězel. Nechal ho tady napospas své fúrijské ženušce.

„Samozřejmě, že odejdete, nehodlám si domě nechávat kdoví jakou chásku.“ Uzavřela to žena.

 

 

Pozn.: Opravdu je to jenom náhoda, že v tomhle momentě mám hlavní postavy na útěku ve více povídkách…

Poslední komentáře
16.05.2008 22:02:52: kapi: Děkuji...
14.05.2008 19:22:04: prima kapča smiley${1}
08.05.2008 14:19:35: Rose: smiley No to se uvidí... nency: smiley bazilda: Ale no tak, pokoj měli ještě nedávno. Děkuji za...
08.05.2008 14:12:02: Páni, doufám, že jí Neville fakt řekl, že je kouzelník, jinak by asi byli docela v loji. Snad je ta...
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.